Přeskočit na obsah

Acetylacetonát titanitý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Acetylacetonát titanitý
Strukturní vzorec
Strukturní vzorec
Obecné
Systematický název(Z)-4-oxopent-2-en-2-olát titanitý
Sumární vzorecC15H21TiO6
Vzhledmodrá pevná látka
Identifikace
Registrační číslo CAS14284-96-9
EC-no (EINECS/ELINCS/NLP)238-196-7
PubChem84322
SMILESCC(=CC(=O)C)[O-].CC(=CC(=O)C)[O-].CC(=CC(=O)C)[O-].[Ti+3]
InChIInChI=1S/3C5H8O2.Ti/c3*1-4(6)3-5(2)7;/h3*3,6H,1-2H3;/q;;;+3/p-3
Vlastnosti
Molární hmotnost345,19 g/mol
Hustota1,366 g/cm3
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Acetylacetonát titanitý, zkráceně Ti(acac)3, je titanitý komplexacetylacetonátovými (acac) ligandy, patřící mezi acetylacetonáty kovů. Jedná se o modrou pevnou látku, citlivou na vzduch, rozpustnou v nepolárních organických rozpouštědlech. Připravuje se reakcí chloridu titanitého s acetylacetonem v zásaditém prostředí.[1] Je paramagnetický.[2]

Struktura a použití[editovat | editovat zdroj]

Acetylacetonát titanitý má deformovanou oktaedrickou strukturu. Průměrné délky vazeb Ti-O jsou 201,6 pro axiální a 201,2 pm pro ekvatoriální vazby, rozdíly způsobuje Jahnův–Tellerův efekt.[1] Ti(acac)3axiální chiralitu a vytváří tak Δ- a Λ-enantiomer.

Jedná se o prekurzor Zieglerových–Nattových katalyzátorů.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tris(acetylacetonato)titanium(III) na anglické Wikipedii.

  1. a b Evrim Arslan; Roger A. Lalancette; Ivan Bernal. An Historic and Scientific Study of the Properties of Metal(III) Tris-acetylacetonates. Structural Chemistry. 2017, s. 201–212. DOI 10.1007/s11224-016-0864-0. 
  2. D. R. Eaton. The Nuclear Magnetic Resonance of Some Paramagnetic Transition Metal Acetylacetonates. Journal of the American Chemical Society. 1965, s. 3097–3102. DOI 10.1021/ja01092a015. 
  3. Adolfo Zambelli; Leone Oliva; Claudio Pellecchia. Soluble Catalysts for Syndiotactic Polymerization of Styrene. Macromolecules. 1989, s. 2129–2130. DOI 10.1021/ma00195a021. Bibcode 1989MaMol..22.2129Z.