Šiloašský nápis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Siloam Inscription Transcription.
Šiloašský nápis, Istanbulské archeologické museum
Duplikát nápisu, umístěný v Chizkijášově tunelu 2010

Šiloašský nápis nebo Silvánský nápis (podle Jeruzalémské čtvrti Silván) je částí textu původně vyrytého do stěny Chizkijášova tunelu (který přivádí vodu z Gichonského pramene do Šiloašského rybníka ve Východním Jeruzalémě). Tunel byl objeven roku 1838 Edwardem Robinsonem (podle Amihai Mazar, Archaeology of the Land of the Bible [1990] 484). Nápis je záznamem o dokončení ražby tunelu v 8. stol př.n.l. Patří k nejstarším známým nápisům tohoto druhu psaným v hebrejštině paleo-hebrejským písmem. Tradičně ze označuje jako "pamětní nápis", bývá mu však také připisován votivní význam.[1]

Historie objevu[editovat | editovat zdroj]

Přestože Chizkijášův tunel v 19. století důkladně zkoumali takoví význační archeologové jako Dr. Edward Robinson, Sir Charles Wilson a Sir Charles Warren, nikdo z nich si nevšiml nápisu, patrně kvůli minerálním usazeninám, které ho téměř zakryly.

Podle Easton's Bible Dictionary (1897) nápis vyrytý na východní straně asi 6 m od ústí tunelu objevil chlapec, který se brodil tunelem od Šiloašského rybníku.

Šiloašský nápis byl tajně vysekán ze stěny tunelu v r. 1891 a rozbit na kusy. Ty se však podařilo zachránit díky úsilí britského konzula v Jeruzalémě, a byly pak umístěny do Istanbulského archeologického musea. Jeruzalémský starosta Uri Lupolianski při setkání s tureckým velvyslancem v Izraeli Namikem Tanem 12. července 2007 požádal, aby tabulka jako "gesto dobré vůle" mezi spojenci byla vrácena do Jeruzaléma. Turecko žádost odmítlo s tím, že Šiloašský nápis byl majetkem Osmanské říše, a patří tedy ke kulturnímu dědictví Turecké republiky. Přesto jako projev dobré vůle ze strany Turecka prezident Abdullah Gul zapůjčil nápis krátkodobě pro jeho vystavení v Jeruzalémě. [2].

Tunel[editovat | editovat zdroj]

Roku 1899 byl objeven jiný tunel, rovněž vedoucí od Gichonského pramene k Šiloašskému rybníku, ale poněkud přímější trasou. Říká se mu Kanál ze střední doby bronzové, jelikož byl podle Reicha vybudován kolem r. 1800 př.n.l. (ve střední době bronzové). Je to zhruba 7 m hluboká strouha zakrytá seshora kamennými deskami (ty pak byly zamaskovány zelení). Je o něco užší, přesto však téměř v celé délce průchozí. Kromě vyústění u Šiloašského rybníka má ještě několik menších výpustí, kterými byly zavlažovány zahrady v Kidrónském údolí. [2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pravěký Jeruzalém, založený na horském hřbetu, byl dobře chráněný téměř ze všech stran, měl však jednu vojenskou nevýhodu: hlavní zdroj pitné vody, Gichonský pramen, se nacházel ve svahu nad Kidrónským údolím vně hradeb. Za případného obléhání by město o tento zdroj přišlo.

Bible zaznamenává, že král Chizkijáš (podle Albrighta 715–687 př.n.l.) z obavy před asyrským obležením nechal vyústění pramene zasypat a vodu odvedl tunelem do Šiloašského rybníka.

2 Královská 20,20 (Ekumenický překlad): „O ostatních příbězích Chizkijášových, o všech jeho bohatýrských činech a jak udělal rybník a vodovod, jímž přivedl vodu do města, se píše, jak známo, v Knize letopisů králů judských.“

2 Paralipomenon 32,2-4 (Ekum. překlad): „Když uviděl Chizkijáš, že Sancherib přitáhl a že se chystá do boje proti Jeruzalému, dohodl se s velmoži a bohatýry, že zasypou vodní prameny, které byly vně za městem, a ti mu poskytli pomoc. Shromáždilo se množství lidu a zasypali všechny prameny i potok, který protékal středem země. Řekli: "Proč mají asyrští králové najít tolik vody, až přitáhnou?"“

Překlad[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku kvůli usazeninám téměř nečitelný nápis se pokusil přečíst profesor A.H. Sayce, později byl text očištěn s pomocí zředěné kyseliny, takže vystoupil zřetelněji. Skládá se ze šesti řádek, z nichž první je poškozena. Slova jsou oddělována tečkami. Pouze slovo zada ve třetím řádku je nejisté kvůli trhlině v kameni.

Překlad nápisu:

... proražení ... a taková byla událost proražení. Když ještě ...
(kopáči zvedali) motyku jeden proti druhému a zbývalo prorazit ještě tři lokty ... bylo slyšet hlas ...
jak na sebe volali, (neboť) ve skále byla ZADA zprava doleva ... a v den
proražení raziči kopali jeden proti druhému, motyka proti motyce, a tekla
voda od pramene k rybníku, 1200 loktů. A 100?
loktů byla výška skály nad hlavou kopáčů ...

Nápis tedy zachycuje budování tunelu; podle textu dvě čety kopáčů postupovaly proti sobě z obou konců zároveň, až se setkaly uprostřed. Ve skutečnosti nebyl průběh tak jednoduchý, jak se zdá z nápisu; v místě setkání tunel náhle odbočuje v pravém úhlu a osy se přesně neshodují. Podle teorie současných archeologů byl směr kopání určován akusticky, jak tomu nasvědčuje i popis této techniky v Šiloašském nápisu. Často opomíjená poslední věta totiž ukazuje, že stavitelé znali hloubku tunelu pod povrchem v každém bodě jeho průběhu.[3]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Siloam inscription na anglické Wikipedii.

  1. R.I. Altman, "Some Notes on Inscriptional Genres and the Siloam Tunnel Inscription", Antiguo Oriente 5 (2007) 35-88.
  2. Kanál ze střední doby bronzové
  3. [1]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]