Čeng Čcheng-kung

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čeng Čcheng-kung
Rodné jméno Čeng Sen (鄭森)
Narození srpen 1624
Hirado, Japonsko
Úmrtí 23. červen 1662
Tchaj-nan, Tchaj-wan
Jiná jména Koxinga,[1] Fukumacu,[1] Teiseiko,[2]
Občanství Čína a Japonsko
Titul Koxinga (Kuo-sing-jie, 國姓爺), kníže z Jen-pching (延平)[3]
Následovník Čeng Ťing (鄭經)
Manželka Tung Cchuej-jing[p 1]
Děti Čeng Ťing, Čeng Si
Rodiče Čeng Č'-lung (otec), Macu Tagawa(ová) (matka)
Příbuzní Šičizaemon Tagawa (nevlastní bratr), Čeng Cchaj (鄭彩) (bratranec),[7] Čeng Chung-kchuej (鄭鴻逵) (strýc),[8] Čeng Kche-šuang (鄭克塽) (vnuk), Čeng Kche-cang (鄭克臧) (vnuk)[9]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čeng Čcheng-kung (čínsky tradičně 鄭成功, zjednodušeně 郑成功, pinyin Zhèng Chénggōng, srpen 162423. června 1662) také známý pod svýn titulem Koxinga (čínsky 國姓爺, pinyin Guóxìngyé, český přepis Kuo-sing-jie) byl stoupenec a vojenský velitel státu Jižní Ming, za nějž od roku 1646 bojoval proti mandžuským Čchingům. Udržel se na pobřeží Fu-ťienu a v letech 1661–1662 dobyl na Nizozemcích Tchaj-wan.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se roku 1624 v Japonsku jako Čeng Sen, byl synem čínského obchodníka, piráta a admirála Čeng Č'-lunga a Japonky Macu Tagawa(ové), v Japonsku u matky zůstal do svých sedmi let. Potom žil s otcem, který byl jmenován velitelem mingského loďstva na jihovýchodním pobřeží Číny, ve Fu-ťienu. Získal konfuciánské vzdělání v místních školách, od roku 1644 studoval v Nankingské akademii.

Roku 1644 Mandžuové obsadili severní Čínu, rod Čengů se postavil na stranu režimu Jižní Ming. Čengové představovali důležitou vojenskou sílu ve Fu-ťienu a na nich závislý císař Lung-wu proto udělil Čeng Senovi nové jméno Čcheng-kung (úspěch), příjmení Ču (shodné s příjmením císařského rodu) a titul Kuo-sing-jie (Pán s císařským příjmením, Evropany zkomoleno na Koxinga).[10]

Socha Čeng Čcheng-kunga na ostrově Ku-lang-jü na pobřeží Fu-ťienu

Roku 1646 poprvé vedl čínská vojska proti Mandžuům. Čeng Č'-lung však zhatil odpor mingských vojsk proti čchingské invazi do Fu-ťienu a v listopadu 1646 přešel na stranu Mandžuů za post guvernéra Fu-ťienu a Kuang-tungu.[11] Čeng Čcheng-kung se svými strýci setrval v loajalitě mingské věci a pokračoval v odporu. Od roku 1650 byl uznán hlavou rodu[12] a koncentroval se na posílení svých pozic na jihovýchodním pobřeží Číny.

Roku 1661 zaútočil na Nizozemce na Tchaj-wanu a během několika měsíců ostrov dobyl. Ukončil tak osmatřicetiletou nizozemskou vládu nad Tchaj-wanem. Z ostrova chtěl vytvořit základnu mingských loyalistů pro boj s Čchingy. Zemřel na malárii v červnu 1662, čtyři měsíce po nizozemské kapitulaci. Vládu nad Tchaj-wanem převzal jeho syn Čeng Ťing. Tchaj-wan ovládaný Čengy, oficiálně součást mingské Číny, je označován za království Tung-ning. Faktická nezávislost ostrova trvala do roku 1683, kdy byl dobyt Čchingy.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. John E. Wills a Donald Keene uvádějí příjmení Čengovy manželky jako Tung (董, pinyin: Dong),[4][5] taktéž i Chang a kol. v The English Factory in Taiwan, 1670 - 1685, str. 740. Jonathan Clements ji však píše jako Teng Cchuej-jing.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b KEENE, Donald. The Battles of Coxinga: Chikamatsu’s Puppet Play, Its Background and Importance. London : Taylor’s Foreign Press, 1950. [dále jen Keene]. S. 45.  
  2. PASKE-SMITH, M. Western Barbarians in Japan and Formosa in Tokugawa Days, 1603 - 1868. New York : Paragon Book Reprint Corp, 1968. S. 83.  
  3. CARIOTI, Patrizia. The Zhengs' Maritime Power in the International Context of the 17th Century Far East Seas: The Rise of a 'Centralised Piratical Organisation' and Its Gradual Development into an Informal 'State'. In Ming Qing Yanjiu. [s. l.] : [s. n.], 1996. S. 52.
  4. WILLS, JR., John E. Pepper, Guns and Parleys: The Dutch East India Company and China 1622-1681. Cambridge : Harvard University Press, 1974. S. 28.  
  5. Keene, str. 46.
  6. CLEMENTS, Jonathan. Coxinga and the Fall of the Ming Dynasty. Phoenix Mill : Sutton Publishing Limited, 2004. S. 92.  
  7. STRUVE, Lynn A. The Southern Ming 1644 – 1662. New Haven : Yale University Press, 1984. [dále jen Struve]. S. 88.  
  8. Struve, str. 77.
  9. HUNG, Chien-chao. Taiwan Under the Cheng Family, 1662 – 1683: Sinicization After Dutch Rule. Washington : Georgetown University. Dizertační práce (Ph.D.). S. 265.  
  10. Struve, str. 87–88.
  11. Struve, str. 98.
  12. Struve, str. 116.