Paleocenní–eocenní teplotní maximum: Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Klimatické změny; přidána Kategorie:Proměnlivost a změny klimatu značka: HotCat |
úpravy úvodu značka: editace z Vizuálního editoru |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:All palaeotemps.svg|náhled|Vývoj průmerné teploty na zemi za poslednách 500 milionů let. Paleocenní eocenní teplotní maximum je na obrázku vyznačeno zkratkou PETM.]] |
|||
[[Soubor:65 Myr Climate Change.png|thumb|PTEM je krátká událost po které následuje eocenní klimatické optimum.]] |
|||
'''Paleocenní–eocenní teplotní maximum''' ({{vjazyce2|en|'''Paleocene–Eocene Thermal Maximum'''}}, zkráceně '''PETM'''; případně '''{{cizojazyčně|en|Eocene Thermal Maximum 1}}''', zkráceně '''ETM1''') je označení pro klimatickou událost na přelomu [[paleocén]]u a [[eocén]]u před asi 56 miliony lety. Podle |
'''Paleocenní–eocenní teplotní maximum''' ({{vjazyce2|en|'''Paleocene–Eocene Thermal Maximum'''}}, zkráceně '''PETM'''; případně '''{{cizojazyčně|en|Eocene Thermal Maximum 1}}''', zkráceně '''ETM1''') je označení pro klimatickou událost na přelomu [[paleocén]]u a [[eocén]]u před asi 56 miliony lety. Podle odhadů došlo během 6000 let<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| titul = |
|||
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC9509358 |
|||
| datum přístupu = 23.03.2024 |
|||
}}</ref> k vypuštění tisíců [[kilogram|gigatun]] [[uhlík]]u do atmosféry, což vedlo k přechodnému zvýšení průměrné teploty o 2 °C po následujících 200 tisíc let. Nutno dodat, že zemské klima bylo už v době před touto událostí velmi teplé, a v kombinaci s tímto oteplením se stalo ještě teplejším. Ve srovnání se současností byla průměrná globální teplota vyšší až o 14 °C. |
|||
Masivní uvolňování uhlíku do atmosféry trvalo pod 20 000 let, celé teplé období trvalo asi 200 000 let.<ref name="McInerney">{{Citace periodika |
|||
| příjmení = McInerney |
| příjmení = McInerney |
||
| jméno = Francesca A. |
| jméno = Francesca A. |
||
| Řádek 14: | Řádek 20: | ||
| doi = 10.1146/annurev-earth-040610-133431 |
| doi = 10.1146/annurev-earth-040610-133431 |
||
| url = https://www.annualreviews.org/doi/10.1146/annurev-earth-040610-133431 |
| url = https://www.annualreviews.org/doi/10.1146/annurev-earth-040610-133431 |
||
}} {{Wayback|url=https://www.annualreviews.org/doi/10.1146/annurev-earth-040610-133431 |
}} {{Wayback|url=https://www.annualreviews.org/doi/10.1146/annurev-earth-040610-133431|date=20200312010641}}[https://repository.si.edu/bitstream/handle/10088/16827/paleo_McInerney_Wing_2011_AREPS.pdf]</ref> |
||
== Průběh == |
== Průběh == |
||
Verze z 23. 3. 2024, 22:29
Paleocenní–eocenní teplotní maximum (anglicky Paleocene–Eocene Thermal Maximum, zkráceně PETM; případně Eocene Thermal Maximum 1, zkráceně ETM1) je označení pro klimatickou událost na přelomu paleocénu a eocénu před asi 56 miliony lety. Podle odhadů došlo během 6000 let[1] k vypuštění tisíců gigatun uhlíku do atmosféry, což vedlo k přechodnému zvýšení průměrné teploty o 2 °C po následujících 200 tisíc let. Nutno dodat, že zemské klima bylo už v době před touto událostí velmi teplé, a v kombinaci s tímto oteplením se stalo ještě teplejším. Ve srovnání se současností byla průměrná globální teplota vyšší až o 14 °C.
Masivní uvolňování uhlíku do atmosféry trvalo pod 20 000 let, celé teplé období trvalo asi 200 000 let.[2]
Průběh
Samotné příčiny PETM nejsou zcela jasné, často bývá uváděno náhlé uvolnění metanhydrátů z mořských sedimentů vyvolané masivní vulkanickou erupcí.[3][4] Metanhydráty byly patrně sekundární, kdežto hydrotermální průduchy primární příčinou.[5] Vulkanismus ale také mohl oddělit Arktidu od Atlantiku a změnit oceánské proudy.[6] I astronomické příčiny (Milankovičovy cykly) mohly hrát roli.[7] Vulkanismus v Severním Atlantiku je však patrně hlavní příčinou a vrcholil v době před 56 až 54 miliony let.[8]
Třebaže jenom málo skupin prodělalo velké vymírání,[2] následkem událostí došlo k dramatickým změnám ve složení fauny a flóry na souši i v oceánech.[4] Došlo k masivnímu úbytku bentických dírkonošců, jejich diverzita poklesla o 30 až 50 %.[2] Na souši zmizely některé paleocenní skupiny, avšak objevují se naopak sudokopytníci, lichokopytníci a z období na přelomu paleocénu a eocénu také pocházejí nálezy prvních euprimátů.[4]
V průběhu této události se hladiny oceánů ohřály v průměru asi o 2 °C a výrazně se také snížilo pH oceánských vod.[9] Na souši došlo k posunu podnebných pásů směrem k pólům.[10]
Po PETM se globální teploty vrátily na úroveň před PETM, avšak během takzvaného eocenního klimatického optima došlo k návratu globálních teplot na úroveň blízké úrovni během PETM.[3] Následoval trvalý přechod k chladnějšímu klimatu, s vyvrcholením a prudkým poklesem teplot na přelomu eocénu a oligocénu před 34 miliony lety.[4]
Odkazy
Reference
- ↑ [cit. 2024-03-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c MCINERNEY, Francesca A.; WING, Scott L. The Paleocene-Eocene Thermal Maximum: A Perturbation of Carbon Cycle, Climate, and Biosphere with Implications for the Future. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 2011-04-25, roč. 39, čís. 1, s. 489–516. Dostupné online. ISSN 0084-6597. DOI 10.1146/annurev-earth-040610-133431. Archivováno 12. 3. 2020 na Wayback Machine.[1]
- ↑ a b THE EDITORS OF ENCYCLOPAEDIA BRITANNICA. Paleocene-Eocene Thermal Maximum [online]. Encyclopaedia Britannica [cit. 2020-06-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d BENTON, Michael. Vertebrate palaeontology. 4. vyd. Chichester, West Sussex: Blackwell Publishers, 2015. Dostupné online. S. 364. (anglicky)
- ↑ University of Exeter. 'Tipping points' in Earth's system triggered rapid climate change 55 million years ago, research shows. phys.org [online]. 2021-08-31 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Curtin University. Volcanic surge narrowed seas during ancient global warming event. phys.org [online]. 2021-08-24 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CARROLL, Matthew. Changes in Earth's orbit may have triggered ancient warming event. phys.org [online]. 2022-12-13 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ North Atlantic volcanic activity was a major driver of climate change 56 million years ago, study finds. phys.org [online]. [cit. 2023-08-21]. Dostupné online.
- ↑ BABILA, Tali L.; PENMAN, Donald E.; STANDISH, Christopher D.; DOUBRAWA, Monika; BRALOWER, Timothy J.; ROBINSON, Marci M.; SELF-TRAIL, Jean M. Surface ocean warming and acidification driven by rapid carbon release precedes Paleocene-Eocene Thermal Maximum. S. eabg1025. Science Advances [online]. 2022-03-18. Roč. 8, čís. 11, s. eabg1025. Dostupné online. DOI 10.1126/sciadv.abg1025. (anglicky)
- ↑ KORASIDIS, Vera. What ancient pollen tells us about future climate change. phys.org [online]. 2022-05-06 [cit. 2023-02-07]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
- Kender, S.; et al. (2021). Paleocene/Eocene carbon feedbacks triggered by volcanic activity. Nature Communications. 12: 5186. doi: https://doi.org/10.1038/s41467-021-25536-0