Chemokin: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Rozšíření hesla, přidání informací o struktuře, receptorech a rozdělení chemokinů, přidání referencí.
Doplnění informací, opravení chyb, přidání obrázků a citací.
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|alt=|náhled|'''CCL11:''' Ukázka struktury chemokinů, na příkladu chemokinu CCL11 z rodiny CC.]]
[[Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Protein_CCL11_PDB_1eot.png|alt=|náhled|'''CCL11:''' Ukázka struktury chemokinů, na příkladu chemokinu CCL11 z rodiny CC.]]
'''Chemokin(y)''' ([[Řečtina|řecky]] ''kinos''-pohyb), někdy označovány také jako chemotaktické cytokiny, představují skupinu malých [[Cytokin|cytokinů]] s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (''8-12&nbsp;kDa''), strukturně velmi konzervované [[Peptid|peptidy]], které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti [[Cystein|cysteinových]] zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.<ref name=":2">{{cite journal|doi=10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838|title=Structure, Function,andinhibition Ofchemokines|year=2002|last1=Fernandez|first1=Elias J.|last2=Lolis|first2=Elias|journal=Annual Review of Pharmacology and Toxicology|volume=42|pages=469–99|pmid=11807180}}</ref> Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. U člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů. <ref>{{Citace periodika
'''Chemokin(y),''' někdy označovány také jako chemotaktické [[Cytokin|cytokiny]], představují skupinu malých cytokinů s [[Chemotaxe|chemotaktickým]] účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace [[Buněčná migrace|migrace buněk]]. Jedná se o nízkomolekulární (''8-12&nbsp;kDa''), strukturně velmi konzervované [[Peptid|peptidy]], které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti [[Cystein|cysteinových]] zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.<ref name=":2">{{cite journal|doi=10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838|title=Structure, Function,andinhibition Ofchemokines|year=2002|last1=Fernandez|first1=Elias J.|last2=Lolis|first2=Elias|journal=Annual Review of Pharmacology and Toxicology|volume=42|pages=469–99|pmid=11807180}}</ref> Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. Chemokiny se vyskytují u všech obratlovců, u člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Nomiyama
| jméno = Hisayuki
| příjmení2 = Osada
| jméno2 = Naoki
| příjmení3 = Yoshie
| jméno3 = Osamu
| titul = Systematic classification of vertebrate chemokines based on conserved synteny and evolutionary history
| periodikum = Genes to Cells
| datum vydání = 2013-1
| ročník = 18
| číslo = 1
| strany = 1–16
| issn = 1356-9597
| pmid = 23145839
| doi = 10.1111/gtc.12013
| poznámka = PMID: 23145839
PMCID: PMC3568907
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3568907/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Salanga
| příjmení = Salanga
| jméno = Catherina L.
| jméno = Catherina L.
Řádek 20: Řádek 40:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2738873/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2738873/
| datum přístupu = 2020-05-24
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref>

Název chemokinů a jejich receptorů se skládá z názvu rodiny, který je doplněn o písmeno "L" (ligand) nebo "R" (receptor) a pořadového čísla. Většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce. <ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Chemokine Nomenclature
| periodikum = www.rndsystems.com
| url = https://www.rndsystems.com/resources/technical-information/chemokine-nomenclature
| jazyk = en-us
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref>

Chemokiny jsou produkovány v [[Zánět|zánětlivých]], ale i v [[Homeostáza|homeostatických]] procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa [[Infekční onemocnění|infekce]], zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu. <ref name="pmid162128952">{{cite journal|pmid=16212895|year=2004|last1=Le|first1=Y|last2=Zhou|first2=Y|last3=Iribarren|first3=P|last4=Wang|first4=J|title=Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease|volume=1|issue=2|pages=95–104|journal=Cellular & molecular immunology|url=http://www.cmi.ustc.edu.cn/1/2/95.pdf}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lacy
| jméno = Paige
| titul = Editorial: Secretion of Cytokines and Chemokines by Innate Immune Cells
| periodikum = Frontiers in Immunology
| datum vydání = 2015
| ročník = 6
| issn = 1664-3224
| doi = 10.3389/fimmu.2015.00190
| jazyk = English
| url = https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fimmu.2015.00190/full
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref>
}}</ref>


Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické [[Receptor|receptory]]. Jedná se o receptory asociované s trimerními [[G-proteiny]] na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů . Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v adhezi a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.<ref name="JASH2">{{cite journal|first1=Craig|last1=Murdoch|first2=Adam|last2=Finn|pmid=10807766|url=http://bloodjournal.hematologylibrary.org/cgi/pmidlookup?view=long&pmid=10807766|year=2000|title=Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases|volume=95|issue=10|pages=3032–43|journal=Blood}}</ref>
Chemokiny jsou produkovány v [[Zánět|zánětlivých]], ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa [[Infekční onemocnění|infekce]], zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu. <ref name="pmid162128952">{{cite journal|pmid=16212895|year=2004|last1=Le|first1=Y|last2=Zhou|first2=Y|last3=Iribarren|first3=P|last4=Wang|first4=J|title=Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease|volume=1|issue=2|pages=95–104|journal=Cellular & molecular immunology|url=http://www.cmi.ustc.edu.cn/1/2/95.pdf}}</ref>


<br />
Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické [[Receptor|receptory]]. Jedná se o receptory asociované s trimerními [[G-proteiny]] na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů. Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v přilnavosti a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.<ref name="JASH2">{{cite journal|first1=Craig|last1=Murdoch|first2=Adam|last2=Finn|pmid=10807766|url=http://bloodjournal.hematologylibrary.org/cgi/pmidlookup?view=long&pmid=10807766|year=2000|title=Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases|volume=95|issue=10|pages=3032–43|journal=Blood}}</ref>


== Struktura ==
== Struktura ==
Řádek 30: Řádek 72:
=== Primární struktura ===
=== Primární struktura ===
[[Soubor:ChtxChemokineStruct.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:ChtxChemokineStruct.png|náhled|Rodiny chemokinů na základě jejich struktury.]]
[[Soubor:ChtxChemokineStruct.png|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:ChtxChemokineStruct.png|náhled|Rodiny chemokinů na základě jejich struktury.]]
Chemokiny jsou definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří disulfidické vazby - první cystein tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě sekvence mezi prvními dvěma cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin:
[[Primární struktura bílkovin|Primární struktura]] chemokinů je definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří [[Disulfidický můstek|disulfidické vazby]], a tím určují vyšší organizační struktury chemokinů. První a druhý cysteinový zbytek se nachází blízko N konce, třetí přibližně uprostřed sekvence, čtvrtý se nachází blízko C konce. První cysteinový zbytek tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě přítomnosti dalších [[Aminokyselina|aminokyselin]] mezi prvními dvěma (N-koncovými) cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin: <ref name=":0" />


# C chemokiny (δ chemokiny)
# C chemokiny (γ chemokiny)
# CC chemokiny (β chemokiny)
# CC chemokiny (β chemokiny)
# CXC chemokiny (α chemokiny)
# CXC chemokiny (α chemokiny)
# CX3C chemokiny (γ chemokiny)
# CX3C chemokiny (δ chemokiny)


X označuje počet aminokyselin oddělující jednotlivé cysteinové zbytky. CC chemokiny mají dvě cysteinové vazby vedle sebe, zatímco CXC a CX3C jsou odděleny jednou a třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu vazbu. Tuto rodinu tvoří pouze dva chemokiny, které jsou produktem alternativního sestřihu téhož genu. Nomeklatura cytokinů je odvozena od názvu rodiny (např. CXC), písmene "L" označující ligand a pořadového čísla. Označení receptorů se řídí stejnými pravidly, místo písmene "L" se používá "R", většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce. <ref name=":2" /><ref name=":0">{{Citace periodika
X označuje počet aminokyselin oddělující první a druhý cysteinový zbytek. CC chemokiny mají dvě disulfidické vazby vedle sebe, zatímco u chemokinů rodin CXC a CX3C jsou disulfidické vazby odděleny jednou, respektive třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu disulfidickou vazbu. V rámci jednotlivých rodin vykazují chemokiny 20 - 70% homologii ve své aminokyselinové sekvenci. <ref name=":2" /><ref name=":0">{{Citace periodika
| příjmení = Miller
| příjmení = Miller
| jméno = Michelle C.
| jméno = Michelle C.
Řádek 54: Řádek 96:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5666770/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5666770/
| datum přístupu = 2020-05-24
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Mohan
| jméno = Teena
| příjmení2 = Deng
| jméno2 = Lei
| příjmení3 = Wang
| jméno3 = Bao-Zhong
| titul = CCL28 chemokine: An anchoring point bridging innate and adaptive immunity
| periodikum = International Immunopharmacology
| datum vydání = 2017-10
| ročník = 51
| strany = 165–170
| issn = 1567-5769
| pmid = 28843907
| doi = 10.1016/j.intimp.2017.08.012
| poznámka = PMID: 28843907
PMCID: PMC5755716
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5755716/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref>
}}</ref>
[[Soubor:ChtxChemkinStr2.png|náhled|3D struktura chemokinů.]]


=== Sekundární struktura ===
=== Sekundární struktura ===
Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Základem je chemokinový monomer, který je tvořen N-terminální smyčkou, za kterou následují první dva cysteiny, N loop a 310 helix. Dále se nachází centrální třívláknový antiparalelní β-list a C-terminální α-helix. <ref name=":0" /><ref>{{Citace periodika
Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Na N-konci se nachází velmi flexibilní doména, následovaná dlouhou N-terminální smyčkou. V centrální části se nachází trívláknový antiparalelní [[Beta-skládaný list|β-list]], následovaný C-terminálním [[Alfa-helix|α-helixem]]. <ref name=":0" /><ref name=":8">{{Citace periodika
| příjmení = Hughes
| příjmení = Hughes
| jméno = Catherine E.
| jméno = Catherine E.
Řádek 75: Řádek 137:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6120486/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC6120486/
| datum přístupu = 2020-05-24
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref><ref name=":9">{{Citace periodika
| příjmení = Deshmane
| jméno = Satish L.
| příjmení2 = Kremlev
| jméno2 = Sergey
| příjmení3 = Amini
| jméno3 = Shohreh
| titul = Monocyte Chemoattractant Protein-1 (MCP-1): An Overview
| periodikum = Journal of Interferon & Cytokine Research
| datum vydání = 2009-6
| ročník = 29
| číslo = 6
| strany = 313–326
| issn = 1079-9907
| pmid = 19441883
| doi = 10.1089/jir.2008.0027
| poznámka = PMID: 19441883
PMCID: PMC2755091
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2755091/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref>
}}</ref>


=== Kvarterní struktura ===
=== Kvarterní struktura ===
Základní funkční jednotkou je monomer, chemokiny ale také tvoří dimery, mohou ale tvořit i tetramery a další oligomery s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné.  <ref name=":2" /><ref name=":0" />
Základní funkční jednotkou je [[monomer]], chemokiny ale také tvoří [[Dimer|dimery]], mohou ale tvořit i [[Tetramer|tetramery]] a další [[Oligomer|oligomery]] s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné. <ref name=":2" /><ref name=":0" /> V případě CC chemokinů probíhá dimerizace pomocí antiparalelních β-listů, v případě CXC chemokinů pomocí dvou α-helixů.<ref name=":9" />
[[Soubor:Involvement_of_Bruton’s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Involvement_of_Bruton%E2%80%99s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|náhled|243x243pixelů|Ukázka signalizace chemokinového receptoru CXCR4]]
[[Soubor:Involvement_of_Bruton’s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Involvement_of_Bruton%E2%80%99s_tyrosine_kinase_in_chemokine.svg|náhled|243x243pixelů|Ukázka signalizace chemokinového receptoru CXCR4]]


== Chemokinové receptory ==
== Chemokinové receptory ==
Chemokiny se vážou na chemokinové receptory na povrchu buňky. Doposud bylo identifikováno 28 receptorů, jejichž geny se nacházejí v clusterech na chromozomech 2 a 3. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů. <ref name=":6">{{Citace periodika
Chemokiny se vážou na chemokinové [[Receptor|receptory]] na povrchu buňky, doposud bylo identifikováno 28 receptorů. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů. <ref name=":6">{{Citace periodika
| příjmení = Arimont
| příjmení = Arimont
| jméno = Marta
| jméno = Marta
Řádek 102: Řádek 184:


=== Struktura a signalizace ===
=== Struktura a signalizace ===
Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteinem [[Receptor spřažený s G proteinem|(GPCRs)]], konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, 7 transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.<ref name=":7">{{Citace periodika
Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteiny [[Receptor spřažený s G proteinem|(GPCRs)]], konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, sedmi transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.<ref name=":7">{{Citace periodika
| příjmení = Thompson
| příjmení = Thompson
| jméno = Sarah
| jméno = Sarah
Řádek 121: Řádek 203:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5578082/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5578082/
| datum přístupu = 2020-05-30
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref> Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci bezi N-koncem chemokinu a orthosterickém vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci [[Fosfolipáza C|fosfolipázy C]], která produkuje [[Inositoltrisfosfát|inositoltrifosfát]] (IP3) a [[1,2-diacylglycerol|diacylglycerol]] (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje [[Proteinkináza C|proteinkinázu C]] (PKC).Také dochází k aktivaci [[Fosfatidylinositol-3-kináza|fosfatidylinositol 3-kinázu]] (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který aktivuje další signalní dráhy, jako je AKT/PKB9. <ref name=":6" /><ref>{{Citace periodika
}}</ref> Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci mezi N-koncem chemokinu a vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci [[Fosfolipáza C|fosfolipázy C]], která produkuje [[Inositoltrisfosfát|inositoltrifosfát]] (IP3) a [[1,2-diacylglycerol|diacylglycerol]] (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje [[Proteinkináza C|proteinkinázu C]] (PKC).Také dochází k aktivaci [[Fosfatidylinositol-3-kináza|fosfatidylinositol 3-kinázy]] (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který pak aktivuje [[Proteinkináza B|proteinkinázu B]] (Akt) <ref name=":6" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Legler
| příjmení = Legler
| jméno = Daniel F.
| jméno = Daniel F.
Řádek 137: Řádek 219:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5782407/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5782407/
| datum přístupu = 2020-05-24
| datum přístupu = 2020-05-24
}}</ref> Tyto dráhy dále aktivují další signalizační dráhy, které vedou k různým procesům, podle chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami. <ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
}}</ref> Tyto dráhy vedou ke změně genové exprese, která vede ke konrétním procesům, v závislosti na chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami. <ref name=":1">{{Citace elektronického periodika
| titul = Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…
| titul = Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…
| periodikum = archive.vn
| periodikum = archive.vn
Řádek 146: Řádek 228:


== Funkce ==
== Funkce ==
[[Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|náhled|Chemotaxe buněk na základě chemokinový gradient.]]
[[Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|odkaz=https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Chemokine_concentration_chemotaxis.svg|náhled|Chemotaxe buněk na základě chemokinového gradientu.]]
Chemokiny jsou produkovány převážně endoteliálními buňkami, [[Krevní destička|trombocyty]] a [[Lymfocyt|lymfocyty]]. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů váží na glykosaminoglykany (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a extracelulární matrix. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu..<ref name=":7" /> <ref name=":1" /> Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:
Chemokiny jsou produkovány převážně [[Endotel|endoteliálními buňkami]], [[Krevní destička|trombocyty]] a [[Lymfocyt|lymfocyty]]. Hlavní funkcí chemokinů je utváření chemotaktických gradientů, které slouží pro migrace buněk imunitního systému do cílových tkání. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů váží na [[glykosaminoglykany]] (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a [[extracelulární matrix]]. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu.<ref name=":7" /> <ref name=":1" /><ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Dp
| jméno = Dyer
| příjmení2 = Cl
| jméno2 = Salanga
| příjmení3 = Bf
| jméno3 = Volkman
| titul = The Dependence of Chemokine-Glycosaminoglycan Interactions on Chemokine Oligomerization
| periodikum = Glycobiology
| url = https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/26582609/
| datum vydání = 2016 Mar
| pmid = 26582609
| poznámka = PMID: 26582609
DOI: 10.1093/glycob/cwv100
| jazyk = en
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref> Chemokiny nepůsobí pouze na imunitní buňky, chemokinové receptory najdeme i na neuronech, epiteliálních buňkách, endoteliálních buňkách, mezenchymálním buňkách <ref name=":8" />, ale i nádorových buňkách, kde nejspíš hrají roli v metastazování a můžou být tak cílem nádorové imunoterapie. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Nimmagadda
| jméno = Sridhar
| titul = Differential Expression of Chemokine Receptors and their Roles in Cancer Imaging
| periodikum = Frontiers in Oncology
| datum vydání = 2012-05-30
| ročník = 2
| issn = 2234-943X
| pmid = 22662317
| doi = 10.3389/fonc.2012.00046
| poznámka = PMID: 22662317
PMCID: PMC3362738
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3362738/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref> <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Mollica Poeta
| jméno = Valeria
| příjmení2 = Massara
| jméno2 = Matteo
| příjmení3 = Capucetti
| jméno3 = Arianna
| titul = Chemokines and Chemokine Receptors: New Targets for Cancer Immunotherapy
| periodikum = Frontiers in Immunology
| datum vydání = 2019
| ročník = 10
| issn = 1664-3224
| doi = 10.3389/fimmu.2019.00379
| jazyk = English
| url = https://www.frontiersin.org/articles/10.3389/fimmu.2019.00379/full
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref> Mezi další funkce chemokinů patří například regulace angiogeneze <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Dimberg
| jméno = Anna
| titul = Chemokines in angiogenesis
| periodikum = Current Topics in Microbiology and Immunology
| datum vydání = 2010
| ročník = 341
| strany = 59–80
| issn = 0070-217X
| pmid = 20373091
| doi = 10.1007/82_2010_21
| poznámka = PMID: 20373091
| url = https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/20373091/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref> nebo antimikrobiální působení. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wolf
| jméno = Marlene
| příjmení2 = Moser
| jméno2 = Bernhard
| titul = Antimicrobial Activities of Chemokines: Not Just a Side-Effect?
| periodikum = Frontiers in Immunology
| datum vydání = 2012-07-23
| ročník = 3
| issn = 1664-3224
| pmid = 22837760
| doi = 10.3389/fimmu.2012.00213
| poznámka = PMID: 22837760
PMCID: PMC3401835
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3401835/
| datum přístupu = 2020-06-10
}}</ref>

Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:


=== Homeostatické chemokiny ===
=== Homeostatické chemokiny ===
Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkce je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace je například důležitá pro niku [[Hematopoetická kmenová buňka|hematopoetických kmenových buněk]] v [[Kostní dřeň|kostní dřeni]], díky receptoru CXCR4, který je exprimován hematopoetickými buňkami a váže CXCL12. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do lymfatických uzlin.<ref name=":3">{{Citace periodika
Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkcí je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace CXCR4 - CXCL12 je například zásadní pro vytvoření niky [[Hematopoetická kmenová buňka|hematopoetických kmenových buněk]] v [[Kostní dřeň|kostní dřeni]]. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do [[Mízní uzlina|lymfatických uzlin]].<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Chen
| příjmení = Chen
| jméno = Keqiang
| jméno = Keqiang
Řádek 173: Řádek 333:


=== Zánětlivé chemokiny ===
=== Zánětlivé chemokiny ===
Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory ([[TNF-α|TNF]], [[Interferon γ|IFN-γ]]), případně mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně. Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují [[Neutrofilní granulocyt|neutrofily]] a CXCL9-11 [[T-lymfocyt|T buňky]]).<ref name=":3" />
Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory ([[TNF-α|TNF]], [[Interleukin-6|IL-6]], [[Interferon γ|IFN-γ]]), případně přímou stimulací mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně (místa zánětu). Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují [[Neutrofilní granulocyt|neutrofily]] a CXCL9-11 [[T-lymfocyt|T buňky]]).<ref name=":3" />


== Rodiny chemokinů ==
== Rodiny chemokinů ==


=== CC chemokiny ===
=== CC chemokiny ===
CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících cysteinových vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří řada chemokinu, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále působí také na [[Bazofilní granulocyt|bazofily,]] [[Eosinofilní granulocyt|eosinofily]], [[T-lymfocyt|T-lymfocyty]] a [[NK buňka|NK buňky.]] <ref name=":4">{{Citace elektronického periodika
CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících disulfidických vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří skupina chemokinů, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále CC chemokiny působí také na [[Bazofilní granulocyt|bazofily,]] [[Eosinofilní granulocyt|eosinofily]], [[T-lymfocyt|T-lymfocyty]] a [[NK buňka|NK buňky.]] <ref name=":4">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = A
| příjmení = A
| jméno = Zlotnik
| jméno = Zlotnik
Řádek 210: Řádek 370:
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4943798/
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC4943798/
| datum přístupu = 2020-05-30
| datum přístupu = 2020-05-30
}}</ref>
}}</ref> Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci PRR (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytvářejí chemotaktický gradient pro zánětlivé monocyty. <ref>{{Citace periodika

Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci [[PRR]] (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytváří chemotaktický gradient pomocí kterého monocyty migrují do místa zánětu. <ref>{{Citace periodika
| příjmení = Gschwandtner
| příjmení = Gschwandtner
| jméno = Martha
| jméno = Martha
Řádek 344: Řádek 506:


=== CXC chemokiny ===
=== CXC chemokiny ===
CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální cysteinové vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2. <ref name=":4" /><ref name=":5" /> Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu. <ref>{{Citace elektronického periodika
CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální disulfidické vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2. <ref name=":4" /><ref name=":5" /> Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu. <ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Rc
| příjmení = Rc
| jméno = Russo
| jméno = Russo
Řádek 438: Řádek 600:


=== C chemokiny ===
=== C chemokiny ===
C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální cysteinovou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk, a zachování centrální tolerance.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální disulfidickou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk a zachování centrální tolerance.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fox
| příjmení = Fox
| jméno = Jamie C.
| jméno = Jamie C.
Řádek 476: Řádek 638:


=== CX3C chemokiny ===
=== CX3C chemokiny ===
CX3C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální cysteinové vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
CX3C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální disulfidické vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů.  <ref name=":4" /><ref name=":5" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Poniatowski
| příjmení = Poniatowski
| jméno = Łukasz A.
| jméno = Łukasz A.
Řádek 511: Řádek 673:
<references />
<references />
[[Kategorie:Cytokiny]]
[[Kategorie:Cytokiny]]
[[Kategorie:Imunitní systém]]

Verze z 10. 6. 2020, 15:36

CCL11: Ukázka struktury chemokinů, na příkladu chemokinu CCL11 z rodiny CC.

Chemokin(y), někdy označovány také jako chemotaktické cytokiny, představují skupinu malých cytokinů s chemotaktickým účinkem, jejichž hlavní funkcí je regulace migrace buněk. Jedná se o nízkomolekulární (8-12 kDa), strukturně velmi konzervované peptidy, které jsou klasifikovány podle společných strukturních charakteristik a přítomnosti cysteinových zbytků v konzervovaných oblastech do čtyř skupin: CC, CXC, CX3C a C chemokiny.[1] Tyto čtyři skupiny chemokinů se odlišují nejen strukturně, ale i funkčně. Chemokiny se vyskytují u všech obratlovců, u člověka je v současné době známo přibližně 50 chemokinů a přes 20 chemokinových receptorů.[2][3]

Název chemokinů a jejich receptorů se skládá z názvu rodiny, který je doplněn o písmeno "L" (ligand) nebo "R" (receptor) a pořadového čísla. Většina chemokinů má také další označení, která jsou odvozená od jejich funkce. [4]

Chemokiny jsou produkovány v zánětlivých, ale i v homeostatických procesech. Zánětlivé chemokiny jsou vyvolávány během imunitní odpovědi a regulují přísun imunitních buněk do místa infekce, zatímco homeostatické chemokiny se podílejí na regulaci migrace buněk při normálních procesech údržby a vývoje ve tkáních. Jsou sekretovány jak buňkami imunitního systému, tak i buňkami dalších tkání organismu. [5][6]

Chemokiny plní své biologické funkce prostřednictvím vazby na specifické receptory. Jedná se o receptory asociované s trimerními G-proteiny na povrchu cílových buněk. Většina receptorů rozpoznává několik různých chemokinů a jeden chemokin se může vázat na několik receptorů . Navázání chemokinu na receptor způsobuje změny v adhezi a pohyblivosti leukocytů a jejich chemotaktické nasměrování do poškozených tkání.[7]


Struktura

Primární struktura

Rodiny chemokinů na základě jejich struktury.

Primární struktura chemokinů je definovány přítomností čtyř cysteinových zbytků, které tvoří disulfidické vazby, a tím určují vyšší organizační struktury chemokinů. První a druhý cysteinový zbytek se nachází blízko N konce, třetí přibližně uprostřed sekvence, čtvrtý se nachází blízko C konce. První cysteinový zbytek tvoří vazbu se třetím, druhý se čtvrtým. Na základě přítomnosti dalších aminokyselin mezi prvními dvěma (N-koncovými) cysteinovými zbytky se chemokiny dělí do 4 strukturních rodin: [8]

  1. C chemokiny (γ chemokiny)
  2. CC chemokiny (β chemokiny)
  3. CXC chemokiny (α chemokiny)
  4. CX3C chemokiny (δ chemokiny)

X označuje počet aminokyselin oddělující první a druhý cysteinový zbytek. CC chemokiny mají dvě disulfidické vazby vedle sebe, zatímco u chemokinů rodin CXC a CX3C jsou disulfidické vazby odděleny jednou, respektive třemi aminokyselinami. Výjimkou je rodina C chemokinů, která obsahuje jenom dva cysteinové zbytky, které tvoří jednu disulfidickou vazbu. V rámci jednotlivých rodin vykazují chemokiny 20 - 70% homologii ve své aminokyselinové sekvenci. [1][8][9]

3D struktura chemokinů.

Sekundární struktura

Sekundární struktura chemokinů je vysoce konzervovaná. Na N-konci se nachází velmi flexibilní doména, následovaná dlouhou N-terminální smyčkou. V centrální části se nachází trívláknový antiparalelní β-list, následovaný C-terminálním α-helixem. [8][10][11]

Kvarterní struktura

Základní funkční jednotkou je monomer, chemokiny ale také tvoří dimery, mohou ale tvořit i tetramery a další oligomery s vyšším počtem podjednotek. Struktura oligomerů je různá, platí ale, že v rámci jednotlivých rodin jsou dimery jednotlivých cytokinů strukturně podobné. [1][8] V případě CC chemokinů probíhá dimerizace pomocí antiparalelních β-listů, v případě CXC chemokinů pomocí dvou α-helixů.[11]

Ukázka signalizace chemokinového receptoru CXCR4

Chemokinové receptory

Chemokiny se vážou na chemokinové receptory na povrchu buňky, doposud bylo identifikováno 28 receptorů. Pro chemokiny a jejich receptory je významná jejich promiskuita - jeden chemokin se může vázat na více receptorů, jeden receptor může vázat více chemokinů. [12]

Struktura a signalizace

Chemokinové receptory jsou spřažené s G proteiny (GPCRs), konkrétně se jedná o receoptory označované jako 7TM, jelikož obsahují 7 transmembránových domén. Jsou tvořeny N-teminální extracelulární doménou, sedmi transmembránovými doménami, třemi extracelulárními smyčkami a C-terminálním koncem.[13] Nejdřív dochází k interakci globulárního centra chemokinů s povrchem receptoru, což umožní následnou interakci mezi N-koncem chemokinu a vazebném místě na 7TM doméně receptoru. Tato interakce pak vyvolá G-proteinovou signalizaci, která vede k aktivaci fosfolipázy C, která produkuje inositoltrifosfát (IP3) a diacylglycerol (DAG). IP3 pak aktivuje mobilizaci vápníku, zatímco DAG aktivuje proteinkinázu C (PKC).Také dochází k aktivaci fosfatidylinositol 3-kinázy (PI3K), která generuje 3-fosfatatidylinositol, který pak aktivuje proteinkinázu B (Akt) [12][14] Tyto dráhy vedou ke změně genové exprese, která vede ke konrétním procesům, v závislosti na chemokinu, který signalizaci vyvolal. Jedná se hlavě o chemotaxi, aktivaci imunitních buněk, či interagování s adhezivními molekulami. [15]

Funkce

Chemotaxe buněk na základě chemokinového gradientu.

Chemokiny jsou produkovány převážně endoteliálními buňkami, trombocyty a lymfocyty. Hlavní funkcí chemokinů je utváření chemotaktických gradientů, které slouží pro migrace buněk imunitního systému do cílových tkání. Po uvolnění z buňky se chemokiny ve formě dimerů váží na glykosaminoglykany (GAG) na povrchu endoteliálních buněk a extracelulární matrix. To pak utváří rovnovéhu volných a vázaných, monomerních a dimerních chemokinů, což umožňuje tvorbu chemotaktického gradientu. Signalizace z chemokinových receptorů pak umožňuje cílení pohybu imunitních buněk do místa zánětu.[13] [15][16] Chemokiny nepůsobí pouze na imunitní buňky, chemokinové receptory najdeme i na neuronech, epiteliálních buňkách, endoteliálních buňkách, mezenchymálním buňkách [10], ale i nádorových buňkách, kde nejspíš hrají roli v metastazování a můžou být tak cílem nádorové imunoterapie. [17] [18] Mezi další funkce chemokinů patří například regulace angiogeneze [19] nebo antimikrobiální působení. [20]

Chemokiny se dělí na homeostatické a zánětlivé:

Homeostatické chemokiny

Homeostatické chemokiny jsou za normálních podmínek produkovány konstitutivně a jejich hlavní funkcí je reguluce pohybu buněk a homing do konkrétních tkání. Chemokinová signalizace CXCR4 - CXCL12 je například zásadní pro vytvoření niky hematopoetických kmenových buněk v kostní dřeni. Obdobně CCL21 a CCL19 atrahuje CCR7+ T buňky a CXCL13 atrahuje CXCR5+ B buňky do lymfatických uzlin.[21]

Zánětlivé chemokiny

Zánětlivé chemokiny jsou produkovány leukocyty po jejich aktivaci, jejich produkce je často vyvolávána pro-zánětlivými mediátory (TNF, IL-6, IFN-γ), případně přímou stimulací mikrobiálními produkty. Funkcí prozánětlivých chemokinů je atrakce zánětlivých buněk do poškozené tkáně (místa zánětu). Mezi zánětlivé chemokiny se řadí CCL1-5 a CXCL1-11 (CXCL1-8 atrahují neutrofily a CXCL9-11 T buňky).[21]

Rodiny chemokinů

CC chemokiny

CC chemokiny, také označované jako β chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností dvou sousedících disulfidických vazeb. Rodina obsahuje 27 chemokinů, které jsou označovány CCL1 - CCL27, část genů pro tyto chemokiny se nachází na 17. chromozomu. Mezi CC chemokiny patří skupina chemokinů, které atrahují monocyty, např.: CCL2 (MCP-1), CCL7 (MCP-3), CCL8 (MCP-2), CCL13 (MCP-4). Dále CC chemokiny působí také na bazofily, eosinofily, T-lymfocyty a NK buňky. [22][23]

Zástupcem této rodiny je například CCL2, jehož hlavní funkcí je atrakce monocytů do místa zánětu. CCL2 je produkován stromálními a imunitními buňkami po stimulaci PRR (nebo cytokinové stimulaci). CCL2 poté dimerizuje a váže se na GAG v extracelulární matrix a vytváří chemotaktický gradient pomocí kterého monocyty migrují do místa zánětu. [24]

CC chemokiny
Název Další označení Receptor
CCL1 I-309, TCA-3 CCR8
CCL2 MCP-1 CCR2
CCL3 MIP-1a CCR1
CCL4 MIP-1β CCR1, CCR5
CCL5 RANTES CCR5
CCL6 C10, MRP-2 CCR1
CCL7 MARC, MCP-3 CCR2
CCL8 MCP-2 CCR1, CCR2, CCR5
CCL9/CCL10 MRP-2, CCF18, MIP-1? CCR1
CCL11 Eotaxin CCR2, CCR3, CCR5
CCL12 MCP-5
CCL13 MCP-4, NCC-1, Ckβ10 CCR2, CCR3, CCR5
CCL14 HCC-1, MCIF, Ckβ1, NCC-2, CCL CCR1
CCL15 Leukotactin-1, MIP-5, HCC-2, NCC-3 CCR1, CCR3
CCL16 LEC, NCC-4, LMC, Ckβ12 CCR1, CCR2, CCR5, CCR8
CCL17 TARC, dendrokine, ABCD-2 CCR4
CCL18 PARC, DC-CK1, AMAC-1, Ckβ7, MIP-4
CCL19 ELC, Exodus-3, Ckβ11 CCR7
CCL20 LARC, Exodus-1, Ckβ4 CCR6
CCL21 SLC, 6Ckine, Exodus-2, Ckβ9, TCA-4 CCR7
CCL22 MDC, DC/β-CK CCR4
CCL23 MPIF-1, Ckβ8, MIP-3, MPIF-1 CCR1
CCL24 Eotaxin-2, MPIF-2, Ckβ6 CCR3
CCL25 TECK, Ckβ15
CCL26 Eotaxin-3, MIP-4a, IMAC, TSC-1 CCR3
CCL27 CTACK, ILC, Eskine, PESKY, skinkine CCR10
CCL28 MEC CCR3, CCR10

CXC chemokiny

CXC chemokiny, také označovaná jako α chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které jsou charakteristické přítomností jedné aminokyseliny oddělující N-terminální disulfidické vazby. Rodina obsahuje 17 chemokinů, které jsou označovány CXCL1 - CXCL17. Část chemokinů tvoří clustr na 4. chromozomu, který obsahuje geny pro chemokiny, které působí převážně na neutrofily. Tyto chemokiny mají na N-konci sekvenci Glu-Leu-Arg (tzv. ELR motiv), který je důležitý pro interakci s receptorem. Většina chemokinů této rodiny se váže na receptory CXCR1 a CXCR2. [22][23] Zástupcem této rodiny je například CXCL8, neboli IL-8, neutrofil-aktivační protein, který se řadí mezi prozánětlivé cytokiny a podílí se na atrakci neutrofilů do místa zánětu. [25]

CXC chemokiny
Název Další označení Receptor
CXCL1 Gro-a, GRO1, NAP-3, KC CXCR2
CXCL2 Gro-β, GRO2, MIP-2a CXCR2
CXCL3 Gro-?, GRO3, MIP-2β CXCR2
CXCL4 PF-4 CXCR3B
CXCL5 ENA-78 CXCR2
CXCL6 GCP-2 CXCR1, CXCR2
CXCL7 NAP-2, CTAPIII, β-Ta, PEP
CXCL8 IL-8, NAP-1, MDNCF, GCP-1 CXCR1, CXCR2
CXCL9 MIG, CRG-10 CXCR3
CXCL10 IP-10, CRG-2 CXCR3
CXCL11 I-TAC, β-R1, IP-9 CXCR3, CXCR7
CXCL12 SDF-1, PBSF CXCR4, CXCR7
CXCL13 BCA-1, BLC CXCR5
CXCL14 BRAK, bolekine
CXCL15 Lungkine, WECHE
CXCL16 SRPSOX CXCR6
CXCL17 DMC, VCC-1

C chemokiny

C chemokiny, také označované jako γ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které obsahují pouze jednu N-terminální disulfidickou vazbu. V současné době jsou známé pouze dva členové této rodiny: XCL1 a XCL2, také označované jako lymfotaktiny. Jsou důležité pro chemotaxi T a NK buněk, nejspíš se podílejí i na interakci mezi APC a T buňkami, vývoji CD8+ odpovědi a vývoji Treg buněk a zachování centrální tolerance.  [22][23][26]

C chemokiny
Název Další označení Receptor
XCL1 Lymphotactin a, SCM-1a, ATAC XCR1
XCL2 Lymphotactin β, SCM-1β XCR1

CX3C chemokiny

CX3C chemokiny, také označované jako δ chemokiny, tvoří rodinu chemokinů, které mají N-terminální disulfidické vazby oddělené třemi aminokyselinami. V současné době je známý pouze jeden člen této rodiny: CX3CL1, který kromě funkce chemotaktické, může fungovat i jako adhezivní molekula a hraje roli ve fyziologii nervového systému, kde je důležitý pro interakci mikroglií a neuronů.  [22][23][27]

CX3C chemokiny
Název Další označení Receptor
CX3CL1 Fractalkine, Neurotactin, ABCD-3 CX3CR1

Reference

  1. ↑ a b c FERNANDEZ, Elias J.; LOLIS, Elias. Structure, Function,andinhibition Ofchemokines. Annual Review of Pharmacology and Toxicology. 2002, s. 469–99. DOI 10.1146/annurev.pharmtox.42.091901.115838. PMID 11807180. 
  2. ↑ NOMIYAMA, Hisayuki; OSADA, Naoki; YOSHIE, Osamu. Systematic classification of vertebrate chemokines based on conserved synteny and evolutionary history. Genes to Cells. 2013-1, roč. 18, čís. 1, s. 1–16. PMID: 23145839 PMCID: PMC3568907. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1356-9597. DOI 10.1111/gtc.12013. PMID 23145839. 
  3. ↑ SALANGA, Catherina L.; O’HAYRE, Morgan; HANDEL, Tracy. Modulation of Chemokine Receptor Activity through Dimerization and Crosstalk. Cellular and molecular life sciences : CMLS. 2009-4, roč. 66, čís. 8, s. 1370–1386. PMID: 19099182 PMCID: PMC2738873. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1420-682X. DOI 10.1007/s00018-008-8666-1. PMID 19099182. 
  4. ↑ Chemokine Nomenclature. www.rndsystems.com [online]. [cit. 2020-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ LE, Y; ZHOU, Y; IRIBARREN, P; WANG, J. Chemokines and chemokine receptors: Their manifold roles in homeostasis and disease. Cellular & molecular immunology. 2004, s. 95–104. Dostupné online. PMID 16212895. 
  6. ↑ LACY, Paige. Editorial: Secretion of Cytokines and Chemokines by Innate Immune Cells. Frontiers in Immunology. 2015, roč. 6. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2015.00190. (English) 
  7. ↑ MURDOCH, Craig; FINN, Adam. Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious diseases. Blood. 2000, s. 3032–43. Dostupné online. PMID 10807766. 
  8. ↑ a b c d MILLER, Michelle C.; MAYO, Kevin H. Chemokines from a Structural Perspective. International Journal of Molecular Sciences. 2017-10-02, roč. 18, čís. 10. PMID: 28974038 PMCID: PMC5666770. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18102088. PMID 28974038. 
  9. ↑ MOHAN, Teena; DENG, Lei; WANG, Bao-Zhong. CCL28 chemokine: An anchoring point bridging innate and adaptive immunity. International Immunopharmacology. 2017-10, roč. 51, s. 165–170. PMID: 28843907 PMCID: PMC5755716. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1567-5769. DOI 10.1016/j.intimp.2017.08.012. PMID 28843907. 
  10. ↑ a b HUGHES, Catherine E.; NIBBS, Robert J. B. A guide to chemokines and their receptors. The Febs Journal. 2018-8, roč. 285, čís. 16, s. 2944–2971. PMID: 29637711 PMCID: PMC6120486. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1742-464X. DOI 10.1111/febs.14466. PMID 29637711. 
  11. ↑ a b DESHMANE, Satish L.; KREMLEV, Sergey; AMINI, Shohreh. Monocyte Chemoattractant Protein-1 (MCP-1): An Overview. Journal of Interferon & Cytokine Research. 2009-6, roč. 29, čís. 6, s. 313–326. PMID: 19441883 PMCID: PMC2755091. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1079-9907. DOI 10.1089/jir.2008.0027. PMID 19441883. 
  12. ↑ a b ARIMONT, Marta; HOFFMANN, Carsten; GRAAF, Chris de. Chemokine receptor crystal structures: what can be learnt from them?. Molecular Pharmacology. 2019-01-01. PMID: 31266800. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 0026-895X. DOI 10.1124/mol.119.117168. PMID 31266800. (anglicky) 
  13. ↑ a b THOMPSON, Sarah; MARTÍNEZ-BURGO, Beatriz; SEPURU, Krishna Mohan. Regulation of Chemokine Function: The Roles of GAG-Binding and Post-Translational Nitration. International Journal of Molecular Sciences. 2017-08-03, roč. 18, čís. 8. PMID: 28771176 PMCID: PMC5578082. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1422-0067. DOI 10.3390/ijms18081692. PMID 28771176. 
  14. ↑ LEGLER, Daniel F.; THELEN, Marcus. New insights in chemokine signaling. F1000Research. 2018-01-23, roč. 7. PMID: 29416853 PMCID: PMC5782407. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 2046-1402. DOI 10.12688/f1000research.13130.1. PMID 29416853. 
  15. ↑ a b Chemokine receptors and their role in inflammation and infectious dis…. archive.vn [online]. 2013-07-04 [cit. 2020-05-24]. Dostupné online. 
  16. ↑ DP, Dyer; CL, Salanga; BF, Volkman. The Dependence of Chemokine-Glycosaminoglycan Interactions on Chemokine Oligomerization. Glycobiology [online]. 2016 Mar [cit. 2020-06-10]. PMID: 26582609 DOI: 10.1093/glycob/cwv100. Dostupné online. PMID 26582609. (anglicky) 
  17. ↑ NIMMAGADDA, Sridhar. Differential Expression of Chemokine Receptors and their Roles in Cancer Imaging. Frontiers in Oncology. 2012-05-30, roč. 2. PMID: 22662317 PMCID: PMC3362738. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 2234-943X. DOI 10.3389/fonc.2012.00046. PMID 22662317. 
  18. ↑ MOLLICA POETA, Valeria; MASSARA, Matteo; CAPUCETTI, Arianna. Chemokines and Chemokine Receptors: New Targets for Cancer Immunotherapy. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.00379. (English) 
  19. ↑ DIMBERG, Anna. Chemokines in angiogenesis. Current Topics in Microbiology and Immunology. 2010, roč. 341, s. 59–80. PMID: 20373091. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 0070-217X. DOI 10.1007/82_2010_21. PMID 20373091. 
  20. ↑ WOLF, Marlene; MOSER, Bernhard. Antimicrobial Activities of Chemokines: Not Just a Side-Effect?. Frontiers in Immunology. 2012-07-23, roč. 3. PMID: 22837760 PMCID: PMC3401835. Dostupné online [cit. 2020-06-10]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2012.00213. PMID 22837760. 
  21. ↑ a b CHEN, Keqiang; BAO, Zhiyao; TANG, Peng. Chemokines in homeostasis and diseases. Cellular and Molecular Immunology. 2018-4, roč. 15, čís. 4, s. 324–334. PMID: 29375126 PMCID: PMC6052829. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 1672-7681. DOI 10.1038/cmi.2017.134. PMID 29375126. 
  22. ↑ a b c d A, Zlotnik; O, Yoshie. Chemokines: A New Classification System and Their Role in Immunity. Immunity [online]. 2000 Feb [cit. 2020-05-30]. PMID: 10714678 DOI: 10.1016/s1074-7613(00)80165-x. Dostupné online. PMID 10714678. (anglicky) 
  23. ↑ a b c d PALOMINO, Diana Carolina Torres; MARTI, Luciana Cavalheiro. Chemokines and immunity. Einstein. 2015, roč. 13, čís. 3, s. 469–473. PMID: 26466066 PMCID: PMC4943798. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1679-4508. DOI 10.1590/S1679-45082015RB3438. PMID 26466066. 
  24. ↑ GSCHWANDTNER, Martha; DERLER, Rupert; MIDWOOD, Kim S. More Than Just Attractive: How CCL2 Influences Myeloid Cell Behavior Beyond Chemotaxis. Frontiers in Immunology. 2019, roč. 10. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1664-3224. DOI 10.3389/fimmu.2019.02759. (English) 
  25. ↑ RC, Russo; CC, Garcia; MM, Teixeira. The CXCL8/IL-8 Chemokine Family and Its Receptors in Inflammatory Diseases. Expert review of clinical immunology [online]. 2014 May [cit. 2020-05-30]. PMID: 24678812 DOI: 10.1586/1744666X.2014.894886. Dostupné online. PMID 24678812. (anglicky) 
  26. ↑ FOX, Jamie C.; NAKAYAMA, Takashi; TYLER, Robert C. Structural and agonist properties of XCL2, the other member of the C-chemokine subfamily. Cytokine. 2015-2, roč. 71, čís. 2, s. 302–311. PMID: 25497737 PMCID: PMC4297508. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1043-4666. DOI 10.1016/j.cyto.2014.11.010. PMID 25497737. 
  27. ↑ PONIATOWSKI, Łukasz A.; WOJDASIEWICZ, Piotr; KRAWCZYK, Maciej. Analysis of the Role of CX3CL1 (Fractalkine) and Its Receptor CX3CR1 in Traumatic Brain and Spinal Cord Injury: Insight into Recent Advances in Actions of Neurochemokine Agents. Molecular Neurobiology. 2017-04-01, roč. 54, čís. 3, s. 2167–2188. Dostupné online [cit. 2020-05-30]. ISSN 1559-1182. DOI 10.1007/s12035-016-9787-4. PMID 26927660. (anglicky) 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Chemokin&oldid=18682112“