Štefánka
Štefánka je název jedné z nejznámějších bratislavských kaváren, proslulé svou historií i úrovní poskytovaných služeb. S malou přestávkou se od roku 1904 nachází dodnes v přízemí domu na nároží ulice Palisády (č. 59) a Štefánikovy ulice.
Tradice pohostinství v Bratislavě
Prešporok od nepaměti patřil k městům s tradicí v poskytování pohostinských služeb. Předurčovala ho k tomu zejména výhodná poloha; setkávaly se zde obchodní cesty a absorbovaly se zde kulturní podněty a tradice východu a západu. Široká škála hospod, vináren, víchy a kaváren dotvářela společenský kolorit města.
Kavárny, konkurenti populárních vináren, se v Prešpurku objevily v první polovině 18. století. Už brzy se staly mimořádně oblíbenými pohostinskými zařízeními. Nabízely především kávu, ale i jiné nápoje. Život v nich plynul svým tempem. Příjemným zpestřením bylo hraní různých společenských her, především šachu, kulečníku či karet. Ke koloritu kaváren patřila možnost přečíst si čerstvé noviny - místní no i např. vídeňské.
Z několika bratislavských kaváren (podle údaje uveřejněného v Pressburger Wegweiser např. V roce 1895 fungovalo v Bratislavě sedmnáct kaváren.[1]) nesmazatelnou stopu v její historii zanechala především kavárna, která vznikla na konci 19. století na místě, kde se ještě krátce předtím rozprostíraly zahrady a vinice táhnoucí se až na podhůří malokarpatských vrchů.
Kavárna Mezey
Na křižovatce ulic Bratislava (Pallisadenweg) a Hodžova náměstí (Kohlmarket, tj Uhelný trh) začínala tehdejší Štefániina ulice (Stephaniestrasse, Stefánia út). Na konci 19. století, v roce 1897, zde podle projektu významného bratislavského architekta a stavitele Alexandra Feiglera postavili činžovní dvoupatrový dům. Majitelkou nově vzniklé budovy byla Rosa Fleischmannová, která přízemí domu pronajala kavarníkovi Mezeyovi. Ten zde zřídil kavárna s jednoduchým názvem Mezey. Podnik, jehož poloha předurčovala jeho prosperitu, se i brzy stal velmi oblíbeným a vyhledávaným. Rostoucí popularita kavárny neušla pozornosti ani místním novinám. Pressburger Zeitung ve vydání ze dne 3. července 1900 zveřejnily poměrně krátkou, ale velmi výstižnou zprávu:
| „ | Majiteľ je schopný obchodník. Nestará sa len o prvotriednu obsluhu hostí, ale snaží sa vytvoriť aj čo najpríjemnejšiu atmosféru v modernom interiéri. Kaviarnik Mezey dal nedávno renovovať celú kaviareň vrátane krytej verandy. Vnútrajšok dekorujú nádherné zrkadlá, tapety, parkety a pekný nábytok. Elegancia ju zaraďuje medzi špičkové kaviarne Prešporka. | “ |
Začátky kavárny Štefánka
V nájmu původního majitele však kavárna byla pouze do roku 1904. V tomto roce se novým nájemníkem a majitelem kavárny stal Béla I. (Vojtech Adalbert) Hackenberger (1879 - 1957). Stal se zakladatelem "kavárničky" dynastie, která svůj podnik provozovala až do roku 1945.
Podle dobových svědectví i podle mínění současníků Béla I. Hackenberger byl člověk moudrý, přátelský a velmi pracovitý. Spokojenost hostů něj byla prvořadá ak tomu vedl i personál svého malého kavárenského impéria. Vdechl svému podniku ducha nejlepších tradic pohostinnosti a kultivovanosti. Svým zjevem, vždy perfektně upraveným zevnějškem a osobním šarmem dodával kavárně punc solidnosti a oblíbenosti čím pozvedl svůj podnik na přední místo v žebříčku bratislavských pohostinských zařízení.
Prvním krokem nového majitele bylo přejmenování kavárny. Zda prvotní inspirací byl název ulice, nebo samotná osoba, po které ulice nesla své jméno neznámo. Zřejmě padlo rozhodnutí kavárna pojmenovat po vdově po následníkovi rakousko-uherského trůnu Rudolfu Stefanii, v té době již Lónayovej. Osobně požádal Stefanii o souhlas, aby mohla kavárna nést její jméno.
Nově vzniklá Café Štefánka (Stéphanie, Stefánia kávéház) se již v začátcích svého působení zařadila na přední místo v žebříčku bratislavských podniků podobného zaměření. Na dlouhá léta se stala doslova kultovním místem setkávání bratislavské bohémy, umělce, spisovatelů, lékařů, právníků ale i fabrikantů, úředníků, Flamendr a studentů.
Kavárna Štefánka měla svůj pravidelný denní režim. Otevírala o šesté ráno a závěrečná se někdy posunula až do pozdních nočních hodin. Kromě kávy, pečlivě vybírané, nabízeli hostům víno, čerstvé pečivo, ale i hotové teplé a studené jídlá, zákusky, zmrzlinu a nápoje.
Kavárna fungovala nepřetržitě další roky a její "Genie loci" neuškodil ani zánik monarchie či vznik Československé republiky. Po roce 1918 už nesla změněné jméno - Štefánka.
Éra Bély II. Hackenbergera
Nový impuls rozvoje podniku dal Belův syn, Béla II. Hackenberger (1908 - 2000). V roce 1931 převzal zaběhlý a prosperující podnik od svého otce. V roce 1935 v duchu tehdejších módních a technických trendů přistoupil k jeho modernizaci. V první řadě dal vyměnit staré a podle něj nevhodné vybavení kavárny. Podle návrhů jistého mnichovského architekta ho vyrobila firma Müller, která sídlila na dnešní Obchodní ulici. Na uvedené vzpomíná Béla Hackenberger takto:
| „ | Pôvodné stoly boli celkom jednoduché, potom ich nahradili mramorové stoly, stoličky boli primitívne, najmä ich čalúnenie. Veľmi zlé bolo aj osvetlenie, ktoré bolo potrebné vymeniť. Celé zariadenie bolo vôbec veľmi zastaralé a preto sme mali veľké ťažkosti udržať a získať zákazníkov. | “ |
A ve svých vzpomínkách pokračuje vyprávěním, jak byl na tyto náročné úkoly připraven:
| „ | Učil som sa v Budapešti v hoteli Dunapalota, ktorý sa pôvodne volal Ritz. Som vyučený čašník, pracoval som tam ako kuchár v kuchyni, v posledných mesiacoch som robil sekretára riaditeľovi. Bol som aj vo Švajčiarsku a Anglicku. Prešiel som všetkým, čo v našom remesle treba. A v roku 1932 po skončení vojenskej služby, som sa vrátil do Bratislavy a dostal som koncesiu. Táto výčapnícka koncesia sa vtedy viazala na aktívnu znalosť, na vyučenie sa v tej profesii. Človek musel byť odborníkom. Neodborník výčapnícku koncesiu nedostal. | “ |
Specifickou kapitolou života kaváren byla hudba, která se v nich nabízela. Její úroveň závisela mimo jiné i os od primášů. Nejznámější primáši byli slavní a vyhledávání. Slávu Štefanky šířila zejména "dobrá cikánská hudba". K jedním z nejpopulárnějších primase patřil Monti Béla Farkaš, který působil iv Štefance. Výjimečnost jeho umění ocenil i spisovatel Tido J. Gašpar, častý host Štefanky, když na jeho počest složil báseň:
| „ | V Štefánii každý večer Béla Farkaš vyhráva. |
“ |
Po nejúspěšnějších letech kavárny - třicátých a čtyřicátých 20. století - se nad prosperujícím podnikem (no nejen nad ním) začali stahovat chmury. Po osvobození Bratislavy, 4. dubna 1945, kavárnu zkonfiskovali a uvalili na ni nucenou správu. Celou rodinu zadrželi a deportovali do sběrného tábora v Petržalce, odkud se Béla Hackenberger zásluhou jistého britského důstojníka dostal do Vídně a zaměstnal se ve zdejším hotelu. Po uvolnění napětí se vrátil do Bratislavy.
Štefánka v současnosti
Přesto, že kavárna nadále fungovala, její kouzlo se s odchodem původních majitelů vytratilo. V roce 1983 kavárna prošla rekonstrukcí, jejímž výsledkem však byly ne právě citlivé zásahy do jejích prostor, či exteriéru (rekonstrukci např. padla za oběť krytá veranda před vchodem).
V devadesátých letech, kdy vyhlášený podnik degradoval na čínskou restauraci se zdálo, že sláva Štefanky je nenávratně pryč. Naštěstí se jí ujala firma Stefania ST, která po roce 2004 začala s rozsáhlou rekonstrukcí. Jejím cílem bylo vrátit kavárně podobu jakou měla na počátku 20. století. Vzhledem k tomu, že kavárna sídlí v nemovitosti vyhlášené za kulturní památku, na průběh rekonstrukce museli dohlížet památkáři. Interiér se postupně zaplnil textilními tapetami, historickými lustry a drapériemi. Do jejích interiérů se dostali originální obrazy a staré historické fotografie. Po přechodném období, ve kterém byla kavárna určena pouze pro uzavřenou společnost, v roce 2011 se otevřela pro všechny zákazníky.
Nejznámější návštěvníci Štefanky
Přesto, že kavárna Štefánka byla od dob svého zrodu oblíbeným místem setkávání se lidí různého společenského postavení, přece její nejpočetnější klientelu představovovali lidé z uměleckých "kruhů". Ti vnášeli do kavárny atmosféru bohémy, ale i nevázanosti a ozvláštňovali ji osobnostním kouzlem. Spisovatelé a básníci Pavol Horov, Ján Smrek, Jožo Nižnánsky, Emil Lukáč, Štefan Žáry, Ľudo Ondrejov, Ľubomír Feldek, spisovatel a novinář Emo Bohúň patřily k nejprominentnějším hostům.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kaviareň Štefánka na slovenské Wikipedii.
- ↑ P. SALNER A KOL. Taká bola Bratislava. Bratislava: Veda, vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, 1991. S. 111.
Obrázky, zvuky či videa k tématu Štefánka na Wikimedia Commons
Literatura
- A. Hackenberger, J. Hradský, Legenda na rohu, Perfekt as, Bratislava, 2012, ISBN 978-80-8046-596-4
- P. Salner a kol., Taková byla Bratislava, Věda, Bratislava, 1991
- P. Salner, Bratislavské kavárny a víchy, Albert Marenčin Vydavateľstvo PT, Bratislava, 2010, ISBN 978-80811-404-33
- V. Obuchová, čt. Holčík, Hřbitov při Kozí bráně, Albert Marenčin Vydavateľstvo PT, Bratislava, 2006, ISBN 80-88912-89-X