Ján Smrek

Ján Smrek
Ján Smrek
Narození	16. prosince 1898; Melčice-Lieskové
Úmrtí	8. prosince 1982 (ve věku 83 let); Bratislava
Místo pohřbení	Národný hřbitov v Martině
Povolání	spisovatel, básník, překladatel a libretista
Ocenění	národní umělec (1966); Státní cena Klementa Gottwalda
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl: SKČR \| Knihovny.cz
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ján Smrek, vlastním jménem Ján Čietek, pseudonymy Ilia Volžanin, Ilja Volžanin, Ján Čietek-Smrek, Janko Smrek, Larix a další (16. prosince 1898, Zemianske Lieskové, část obce Melčice-Lieskové – 8. prosince 1982, Bratislava) byl slovenský básník, spisovatel, redaktor, publicista, vydavatel a organizátor kulturního života.

Životopis

Narodil se v rodině malorolníka a vzdělání získal v lidové škole v Kochanovcích. Po smrti svého otce (v roce 1907) se stal chovancem evangelického sirotčince v Modře. V letech 1913–1917 se vyučil obchodním příručím a ve vzdělání pokračoval až po první světové válce, když v letech 1919–1921 studoval v modranském učitelském ústavu a v letech 1921–1924 na Evangelické bohoslovecké fakultě v Bratislavě, studium však nedokončil, protože ho naplno zaujala práce novináře. Krátce pracoval na Dolné zemi a u Makovických v Ružomberku, v roce 1917 pracoval také v obchodě u Fedora Houdka. V letech 1917–1918 se dostal jako voják rakousko-uherské armády na palestinskou frontu, kde vážně onemocněl, dostal malárii.

Později působil v roce 1924 jako novinář v redakci Slovenského denníku a v letech 1925–1929 byl redaktorem Národních novin v Martině. V letech 1925–1938 redigoval v pražském Mazáčově nakladatelství Edici mladých slovenských autorů (EMSA). Kvůli této práci se také v roce 1930 přestěhoval do Prahy, kde později začal vydávat literární časopis Elán, který vycházel až do poválečných dob. Na začátku druhé světové války se však vrátil zpět na Slovensko, kde se usadil v Bratislavě a časopis Elán se stal časopisem Spolku slovenských spisovatelů. V době války založil Komorní knihovnu Elánu, kterou vedl i po jejím převzetí nakladatelstvím Slovenský spisovatel v roce 1950, ale v letech 1945–1948 pracoval jako přednosta kulturního odboru na Pověřenictvu informací.

Po roce 1948 jako básník upadl do nemilosti, měl zakázáno psát, jeho díla procházela cenzurou, a tak se více věnoval překladům.

Zemřel 8. prosince 1982 v Bratislavě. Pochovaný je v Martině na slovenském národním hřbitově. Vděční rodáci mu odhalili v roce 1988 při příležitosti jeho nedožitých 90. narozenin na budově Obecního úřadu v Melčicích-Lieskovém pamětní desku. Jejím autorem je akademický sochař Igor Mosný z Trenčína. Při příležitosti 100. výročí narození Jána Smreka v srpnu 1998, kdy na jeho počest probíhal v Bratislavě Světový kongres básníků, mu byl odhalen památník v nově vybudovaném parku v Melčicích-Lieskovém. Tehdy byla poprvé udělena mezinárodní Cena Jána Smreka, a to švédskému básníku Tomasi Tranströmerovi, který se měl o 13 let později stát laureátem Nobelovy ceny za literaturu. Od r. 2000 byly Cenou Jána Smreka ocenění přední světoví básníci, např. G. Ajgi, R. Kunze, F. Mayröckerová, M. Matevski, včetně českých básníků L. Kundery, J. Štroblové a J. Žáčka.

Tvorba

Jeho první literární pokusy vznikly v době středoškolských studií v roce 1916, kdy začal posílat svoje díla do Slovenského denníku a později také do Národních novin v Martině. Zde publikoval první polemiky, zprávy a publicistické články. Svoje básně zveřejňoval také v časopisech Živena, Slovenské pohľady, Zlatá Praha, Lidové noviny, Evanjelický posol spod Tatier, Tvorba T, Cirkevné listy a jiné.

Svojí tvorbou se řadí mezi nejvýznamnější osobnosti slovenské literární tvorby v 20. století. Jeho básnická tvorba se vyznačuje jednoduchostí a melodičností a ve svých dílech vyjadřuje zejména lásku k člověku a životní optimismus. Středobodem jeho pozornosti byla často i žena jako symbol mládí, krásy a základní hodnoty života. Ve svých básních definoval zásady své poetiky. Posláním poezie je podle něj nutnost vyvolávat zejména pocity krásna a harmonie, přičemž prosazoval názor, že báseň má být citová a muzikální.

Spolupracoval se slovenským hudebním skladatelem Jánem Cikkerem na libretu opery Beg Bajazid a je také spolutvůrcem libreta opery Mr. Scrooge (Tiene) . Mezi spolupracovníky – hudebními skladateli byl i Frico Kafenda, který složil na básníkova slova cyklus třech písní: Listy, Okouzlení a Píseň. Ke Smrekově poezii si našel cestu i hudební skladatel Eugen Suchoň. Kromě jiných skladeb zkomponoval na slova Jána Smreka k 50. výročí Pěveckého sboru slovenských učitelů skladbu Slovenská píseň pro mužský sbor. Jeho poezie posloužila také Andrejovi Očenášovi, Otovi Ferenczymu a Alfrédu Zemanovskému.

Kromě vlastní tvorby se věnoval (zejména po roce 1948) překladům z :

Kritika

Dne 31. srpna 1940 podepsal v Tatranské Lomnici manifest, ve kterém je důrazně kritizováno tehdejší slovenské politické vedení loutkového Slovenského štátu (Jozef Tiso) za umírněnost v napodobování nacistického Německa.

Citace: Národný socializmus je sústava, ktorá najlepšie vyhovuje potrebám slovenského života, lebo umožňuje plné rozriešenie všetkých problémov politických, hospodárskych a kultúrnych.

Ocenění

1929 – Státní cena
1933 – Zemská cena
1954 – Státní cena K. Gottwalda
1966 – titul Národní umělec
1978 – Řád práce
1978 – zlatá medaile maďarského PEN-klubu – Munkarend arany fokozata

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Ján Smrek

Básnické sbírky

1922 – Odsúdený k večitej žízni
1925 – Cválajúce dni
1929 – Božské uzly
1933 – Iba oči
1934 – Básnik a žena
1935 – Zrno
1944 – Hostina
1945 – Studňa
1958 – Obraz sveta
1962 – Struny
1964 – Písané na sude
1965 – Nerušte moje kruhy
1987 – Noc, láska a poézia, básně z autorovy pozůstalosti
1993 – Proti noci , antikomunistické básně, vydané posmrtně

Tvorba pro děti a mládež

1954 – Maľovaná abeceda
1956 – Machule

Výběry z poezie

1948 – Knihy mladosti 1, 2
1954 – Verše vybrané
1971 – Ženy
1972 – Moje najmilšie
1973 – Ružový spev mi prší z úst
1978 – Podoby lásky
1979 – Krásna prostota
1979 – Bacardi a iné básne

Souborné dílo

1963 – Knihy slnečné (zv. 1)
1963 – Knihy nocí planých (zv. 2)
1964 – Knihy podjesenné (zv. 3)
1968 – Poézia moja láska (zv. 4)

Ostatní díla

1924 – Literárne glosy, esej (vyšlo v Sborníku mladé slovenské literatury)
1931 – Slovenská prítomnosť literárna a umelecká, reprezentační sborník studií o slovenské literatuře a umění
1999 – Sme živý národ 1, 2 , esej

Libreta

1957 – Beg Bajazid, libreto k opeře Jána Cikkera
1963 – Mr. Scrooge, libreto k opeře Jána Cikkera

Překlady

1949 – François Villon: Veľký testament
1950 – Endre Ady: Básne
1952 – Attila József: Nie ja volám
1953 – Sándor Petőfi: Básne
1957 – Alexandr Sergejevič Puškin: Ruslan a Ľudmila
1978 – Preklady, souborné vydání překladů

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ján Smrek na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Ján Smrek na Wikimedia Commons