Uherský karpatský spolek
Uherský karpatský spolek maďarsky Magyarországi Karpátegyesűlet, slovensky Uhorský karpatský spolok (po jeho zániku se přejmenoval na Karpatský spolek německy Karpathenverein, polsky Towarzystwo Karpackie) byl první turistickou organizací v Uhersku. Byl založen 10. srpna 1873, dva roky po vybudování Košicko-bohumínské dráhy, která umožnila rychlý nárůst turistiky v oblasti. Jeho činnost se zaměřovala především na Tatry. Zakladatelé Uherského karpatského spolku navázali na tehdejší trend v západní Evropě a zformovali základy klubové činnosti a filozofii skloubení sportovní aktivity v horách, poznávání přírody a historie s dobrovolnickou činností při výchově mladých turistů a alpinistů, budování turistických stezek a turistických chat. Byla to apolitická organizace milovníků hor hlavně německy a maďarsky mluvící podtatranské menšiny. Členy byli ale i vynikající horolezci té doby z Budapešti. Spolek nepřežil konec druhé světové války a nástup komunismu.
Představitelé Uherského karpatského spolku
- Anton Döller ( 1831-1912), národohospodář a publicista
- Hugo Payer (1823-1898), bibliograf Karpat, učitel
- František Dénes (1845-1934), profesor přírodopisu
- hrabě Albín Csáky (1841-1912), spišský župan, ministr kultury a školství
- Samuel Weber, historik (1835 – 1908)
- Viliam Migazzy, župní hodnostář (1830 – 1896)
- Salamon Géza, poslanec zemského sněmu (1872 – 1920)
- hrabě Alexander Teleki
- Martin Róth (1841-1917)
- Egid Berzeviczi (1835-1906)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Uhorský karpatský spolok na slovenské Wikipedii.