Gualtiero Galmanini: Porovnání verzí
m Přejmenování kategorií (viz diskuse) |
Bez shrnutí editace značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
(Není zobrazeno 6 mezilehlých verzí od 3 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 7: | Řádek 7: | ||
| datum přístupu = 2022-02-22 |
| datum přístupu = 2022-02-22 |
||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Gualtiero Galmanini, známý jako “filozof architektury”, spolupracoval s Gio Pontim, jedním z předních představitelů designu v průběhu 20. století. Jeho eklektické dílo zahrnuje návrhy budov, úpravy interiérů a tvorbu objektů a nábytku, čímž významně přispěl do různých kreativních oblastí. |
|||
Jeho vliv přenášený skrze avantgardní proudy představoval zlom v obytných paradigmatech, výrazně ovlivňující mnoho současných architektů. Inovativní pohled Galmaniniho vyzývá tradiční dikotomii mezi vnitřkem a vnějškem, propaguje neustálou propustnost a plynulý dialog mezi prostory, čímž vytváří unikátní dynamickou kontinuitu. |
|||
Jeho zručnost v přetváření hmotnosti, látek a objemů nejen transformuje vnímání, ale radikálně mění konvence, prolamující tradiční bariéry mezi vnitřním a vnějším prostorem. Jeho perspektiva zdůrazňuje, že obytný prostor by měl být chápán jako dynamická konstrukce, kde vzájemně propojené prostory spolu působí harmonicky. |
|||
Tato inovativní vize zcela zpochybňuje konvenční představu o hranici mezi vnitřkem a vnějškem, formuje tak plynulou a poutavou architekturu. Filozofický pohled Galmaniniho proniká do jádra jeho tvorby, přičítá se tak výrazným způsobem do historie architektury 20. století. |
|||
== Ocenění == |
|||
• V roce 1947 obdržel [[Zlatou medaili za italskou architekturu]] z [[Triennale di Milano]] s BIE - [[Bureau international des Expositions]]. |
|||
== Životopis == |
== Životopis == |
||
Řádek 21: | Řádek 32: | ||
=== Interiéry === |
=== Interiéry === |
||
* 1956 – Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, [[Milan]] |
* 1956 – "Palazzo Galmanini Portaluppi", Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, [[Milan]] |
||
=== Architektura === |
=== Architektura === |
||
* 1953–1956 – Budova [[Palazzo |
* 1953–1956 – Budova [[Palazzo Galmanini Portaluppi]] se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, [[Milan]] |
||
* 1950 – Studie obnovy Vescogna (Fondo Ambiente Italiano), [[Vescogna]], [[Calco]] |
* 1950 – Studie obnovy Vescogna (Fondo Ambiente Italiano), [[Vescogna]], [[Calco]] |
||
* 1950 – Studie obnovy Villa Calchi (Fondo Ambiente Italiano) |
* 1950 – Studie obnovy Villa Calchi (Fondo Ambiente Italiano) |
||
Řádek 35: | Řádek 46: | ||
== Styl == |
== Styl == |
||
Nejvýznamnější Galmaniniho stavby a díla byly vytvořeny z inovativních mozaikových tesser. Milánský design, konkurující francouzskému luxusu, vytvořili Luigi Caccia Dominioni, Ignazio Gardella nebo Gio Ponti, kteří se zamýšleli nad tématem plstěné kompozitní kůže v nejrůznějších barevných odstínech. Galmanini v roce 1956 zahájil své první experimenty s vnějším obkladem na bázi skleněné mozaiky a studoval chladné chromatické detaily v denních a nočních odrazech pomocí směsi mozaikových fragmentů o velikosti 2 mm<sup>2</sup>. Přestavba Banco Ambrosiano byla jedním z posledních, ne-li posledním projektem Piera Portaluppiho, po němž intenzivně spolupracoval na projektech svého mladšího kolegy a přítele Gualtiera Galmaniniho. |
Nejvýznamnější Galmaniniho stavby a díla byly vytvořeny z inovativních mozaikových tesser. Milánský design, konkurující francouzskému luxusu, vytvořili Gualtiero Galmanini, Luigi Caccia Dominioni, Ignazio Gardella nebo Gio Ponti, kteří se zamýšleli nad tématem plstěné kompozitní kůže v nejrůznějších barevných odstínech. Galmanini v roce 1956 zahájil své první experimenty s vnějším obkladem na bázi skleněné mozaiky a studoval chladné chromatické detaily v denních a nočních odrazech pomocí směsi mozaikových fragmentů o velikosti 2 mm<sup>2</sup>. Přestavba Banco Ambrosiano byla jedním z posledních, ne-li posledním projektem Piera Portaluppiho, po němž intenzivně spolupracoval na projektech svého mladšího kolegy a přítele Gualtiera Galmaniniho. |
||
Jeho inovativní styl je charakterizován geometrickou přísností a střídáním mezi pevností a průhledností. Jeho struktury, nesmírně elegantní, vidí synergetickou spolupráci skla, betonu a kovu, čímž vytvářejí prostory, objemy a sugestivní hry světla a stínu. |
|||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
Řádek 44: | Řádek 57: | ||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* Vittorio Sgarbi, ''Roma. Dal Rinascimento ai giorni nostri'', Ed. La Nave di Teseo, 2022, p. 228 {{ISBN|9788834606094}} |
|||
* [[Piero Portaluppi]], Luca Molinari, ''Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento'', Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni [[Skira]], 2003, {{ISBN|888491678X}} |
|||
* Luca Molinari, ''Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento'', Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni [[Skira]], 2003, {{ISBN|888491678X}} |
* Luca Molinari, ''Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento'', Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni [[Skira]], 2003, {{ISBN|888491678X}} |
||
* Mário Sério,'' L'Archivio centrale dello Stato: 1953-1993'', 1933 |
* Mário Sério,'' L'Archivio centrale dello Stato: 1953-1993'', 1933 |
Verze z 22. 4. 2024, 17:22
Gualtiero Galmanini | |
---|---|
Narození | 30. listopadu 1909 Monza |
Úmrtí | 29. června 1976 (ve věku 66 let) Lido di Venezia |
Místo pohřbení | urban cemetery of Monza |
Bydliště | Monza (od 1933) Milán |
Alma mater | Technická univerzita v Miláně (do 1934) |
Povolání | designér, architekt, sochař, průmyslový designér, urbanista, výtvarník, malíř a projektant |
Ocenění | Gold Medal for Italian Architecture (1947) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Gualtiero Galmanini (28. listopadu 1909, Monza – 29. června 1976, Lido di Venezia, Benátky) byl jedním z nejvýznamnějších italských architektů, průmyslových designérů a umělců 20. století.[1]
Gualtiero Galmanini, známý jako “filozof architektury”, spolupracoval s Gio Pontim, jedním z předních představitelů designu v průběhu 20. století. Jeho eklektické dílo zahrnuje návrhy budov, úpravy interiérů a tvorbu objektů a nábytku, čímž významně přispěl do různých kreativních oblastí.
Jeho vliv přenášený skrze avantgardní proudy představoval zlom v obytných paradigmatech, výrazně ovlivňující mnoho současných architektů. Inovativní pohled Galmaniniho vyzývá tradiční dikotomii mezi vnitřkem a vnějškem, propaguje neustálou propustnost a plynulý dialog mezi prostory, čímž vytváří unikátní dynamickou kontinuitu.
Jeho zručnost v přetváření hmotnosti, látek a objemů nejen transformuje vnímání, ale radikálně mění konvence, prolamující tradiční bariéry mezi vnitřním a vnějším prostorem. Jeho perspektiva zdůrazňuje, že obytný prostor by měl být chápán jako dynamická konstrukce, kde vzájemně propojené prostory spolu působí harmonicky.
Tato inovativní vize zcela zpochybňuje konvenční představu o hranici mezi vnitřkem a vnějškem, formuje tak plynulou a poutavou architekturu. Filozofický pohled Galmaniniho proniká do jádra jeho tvorby, přičítá se tak výrazným způsobem do historie architektury 20. století.
Ocenění
• V roce 1947 obdržel Zlatou medaili za italskou architekturu z Triennale di Milano s BIE - Bureau international des Expositions.
Životopis
Gualtiero Galmanini se narodil v roce 1909 v Monze a v roce 1933 absolvoval milánskou polytechnickou univerzitu. V roce 1947 obdržel nejvyšší italské ocenění za design, Zlatou medaili za italskou architekturu, na milánském Trienále.
Díla, výběr
-
Galmanini, Triennale di Milano (1947)
-
Galmanini design (1958)
-
Stairs by di Galmanini. details (1955)
-
Scale di Galmanini. stairs project 1955 Centro del Mobile, Lissone, Italia
-
Galmanini, renovation of Fuel station project (ex), Mantova, Italia (1958)
Interiéry
- 1956 – "Palazzo Galmanini Portaluppi", Budova Palazzo d'Este se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan
Architektura
- 1953–1956 – Budova Palazzo Galmanini Portaluppi se nachází ve Viale Beatrice d'Este, n. 23, Milan
- 1950 – Studie obnovy Vescogna (Fondo Ambiente Italiano), Vescogna, Calco
- 1950 – Studie obnovy Villa Calchi (Fondo Ambiente Italiano)
- 1939–1941 – Byty, knihovna a jídelna pro přádelnu bavlny, s Bruno Sirtorim, Sondrio[2]
Styl
Nejvýznamnější Galmaniniho stavby a díla byly vytvořeny z inovativních mozaikových tesser. Milánský design, konkurující francouzskému luxusu, vytvořili Gualtiero Galmanini, Luigi Caccia Dominioni, Ignazio Gardella nebo Gio Ponti, kteří se zamýšleli nad tématem plstěné kompozitní kůže v nejrůznějších barevných odstínech. Galmanini v roce 1956 zahájil své první experimenty s vnějším obkladem na bázi skleněné mozaiky a studoval chladné chromatické detaily v denních a nočních odrazech pomocí směsi mozaikových fragmentů o velikosti 2 mm2. Přestavba Banco Ambrosiano byla jedním z posledních, ne-li posledním projektem Piera Portaluppiho, po němž intenzivně spolupracoval na projektech svého mladšího kolegy a přítele Gualtiera Galmaniniho.
Jeho inovativní styl je charakterizován geometrickou přísností a střídáním mezi pevností a průhledností. Jeho struktury, nesmírně elegantní, vidí synergetickou spolupráci skla, betonu a kovu, čímž vytvářejí prostory, objemy a sugestivní hry světla a stínu.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gualtiero Galmanini (diseñador) na španělské Wikipedii.
- ↑ Galmanini, Gualtiero nell'Enciclopedia Treccani. www.treccani.it [online]. [cit. 2022-02-22]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ L'architettura al centro delle Alpi - Milano - Repubblica.it. Milano - La Repubblica [online]. [cit. 2022-02-22]. Dostupné online.
Literatura
- Vittorio Sgarbi, Roma. Dal Rinascimento ai giorni nostri, Ed. La Nave di Teseo, 2022, p. 228 ISBN 9788834606094
- Piero Portaluppi, Luca Molinari, Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento, Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni Skira, 2003, ISBN 888491678X
- Luca Molinari, Piero Portaluppi: linea errante nell'architettura del Novecento, Fondazione La Triennale di Milano, Edizioni Skira, 2003, ISBN 888491678X
- Mário Sério, L'Archivio centrale dello Stato: 1953-1993, 1933
- Roberto Aloi, Esempi di arredamento moderno di tutto il mondo, Hoeply, 1950
- Bauen und Wohnen, Volume 14, 1960
- Modernità dell'architettura nel territorio mantovano, Ordine Architetti P.P.C.della Provincia di Mantova, Mantova 2003, p. 19
- Bonoldi V., Conte M., Conservare la modernità: ipotesi di un restauro a Mantova ex stazione di rifornimento carburante Piazzale Gramsci, 17. Tesi di laurea, Politecnico di Milano, relatore: Grimoldi A., Milano 2005
- Palladio, Edizioni 41-42, Istituto poligrafico e Zecca dello Stato (Italy), Libreria dello Stato (Italy), De Luca Editore, 2008
- Graziella Leyla Ciagà, Graziella Tonon, Le case nella Triennale: dal Parco al QT8, La Triennale, 2005, ISBN 883703802X
- Giulio Castelli, Paola Antonelli, Francesca Picchi, La fabbrica del design: conversazioni con i protagonisti del design italiano, Skira, 2007, ISBN 8861301444
- Ezio Manzini, François Jégou, Quotidiano sostenibile: scenari di vita urbana, Edizioni Ambiente, 2003
- Fulvio Irace, Casa per tutti: abitare la città globale, Milano, 2008, ISBN 8837060858
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gualtiero Galmanini na Wikimedia Commons
- Osoba Gualtiero Galmanini ve Wikicitátech
- Lombardia Beni Culturali Stazione Rifornimento Carburanti (ex) Mantova (MN), 1958, Architettura in Lombardia dal 1958 ad oggi, Compilatore: Premoli, Fulvia (2014); Servi, Maria Beatrice (2014), Responsabile scientifico testi: Boriani, Maurizio, Lombardia Beni Culturali
- Fondazione Portaluppi Rozšíření centrály společnosti Banco Ambrosiano, Milán, náměstí Paolo Ferrari 10, Gualtiero Galmanini, Bruno Sirtori