Élisabeth Sonrelová
| Élisabeth Sonrel | |
|---|---|
| Rodné jméno | Élisa Marie Stéphanie Adrienne Sonrel |
| Narození | 17. května 1874 Tours |
| Úmrtí | 9. února 1953 (ve věku 78 let) Sceaux |
| Místo pohřbení | Sceauxský hřbitov |
| Bydliště | Sceaux |
| Alma mater | Julianova akademie (1891–1892) |
| Povolání | malířka a ilustrátorka |
| Rodiče | Nicolas Stephane Sonrel a Marie Élisa Gillet |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Élisabeth Sonrelová, nepřechýleně Sonrel (17. května 1874, Tours – 9. února, Sceaux), byla francouzská malířka a ilustrátorka v období Art Nouveau. Její práce obsahuje alegorické subjekty, mysticismus, symbolismus většinou v rámci portrétů či krajin.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Byla dcerou Nicolase Stéphana Sonreho, malíře z Tours, a jím byla také zprvu učena. Později se přesunula do Paříže jako studentka Jules Lefebvre z francouzské školy výtvarných umění stylu Beaux-Arts.
V roce 1892 namalovala svou diplomovou práci „Pax et Labor“ (z lat. Práce a mír). Dílo bylo vystaveno v Musée des Beaux-Arts de Tours. Od té doby vystavovala i na francouzském Salonu mezi lety 1893 až 1941. Jejími typickými díly byly akvarely v prerafaelském stylu, který adaptovala po cestách do Florencie a Říma, kde objevila renesanční malíře s jasným vlivem Botticelliho. Její díla byla často inspirována příběhy o Artušovi, Božskou komedií a La Vita Nuova od Danta Aligeriho, biblickými tématy a středověkými legendami. Mezi její mystická díla patří „Ames errantes“ (představeno na Salon z roku 1894) a „Les Esprits de l'abime“ (představeno na Salon z roku 1899) a „Jeune femme a la tapisserie“.[1][2]
Na výstavě Universelle roku 1900, jejíž hlavním tématem bylo Art Nouveu, byla její malba 'Le Sommeil de la Vierge' (z fr. Spánek Panny Marie) oceněna bronzovou medailí a cenou Henciho Lehnmanna od Akademie Beaux-Arts v hodnotě 3 000 franků. Od roku 1900 se také zaměřila hlavně na malbu portrétů, scenérie bretaňských krajin a občasné studie květin. Podnikala pravidelné cesty za účelem malby do Bretaně inspirované mytickým lesem Brocéliande a od 1910 také cestovala do různých zákoutí pobřeží jako as Concarneau, Plougastel, Pont-l'Abbé a Loctudy, kde často pobývala v hostincích v doprovodu jednoho až dvou studentů. Malovala v Le Faouët než si nechala postavit vilu v La Baule v roce 1930. Pracovala hlavně s akvarelem a kvaší, objevila mnoho vhodných modelů mezi mladými bretaňskými mladými dívkami a zjistila, že místní jsou přátelští, upřímní a sebvědomí.[3]
Její poslední výstva byla v Salonu roku 1941 v jejích 67 letech. Také jsou záznamy z jejího vystavování v Liverpoolu. V jejích posledních letech tvořila především plakáty, pohlednice a ilustrace ve stylu Art Nouveau.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Élisabeth Sonrel na anglické Wikipedii.
- ↑ COUDERC, Jean-Jacques. Dictionnaire des petits maîtres du Burlesque. [s.l.]: CNRS Éditions Dostupné online. S. 599–676.
- ↑ ELISABETH SONREL – LES RAMEAUX. www.ashmolean.org [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Tourisme et vacances en région Bretagne. Bretagne.com [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ Le sommeil de la Vierge [online]. [cit. 2022-04-05]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Élisabeth Sonrel na Wikimedia Commons
