Přeskočit na obsah

Joachim Kroll

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(rozdíl) ← Starší revize | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější revize → (rozdíl)
Joachim Kroll
Rodné jménoJoachim Georg Kroll
Narození17. dubna 1933
Zabrze
Úmrtí1. července 1991 (ve věku 58 let)
Rheinbach penitentiary
Příčina úmrtíinfarkt myokardu
Místo pohřbeníRheinberg War Cemetery
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Joachim Georg Kroll (17. dubna 1933 Hindenburg1. července 1991 Rheinbach) byl německý sériový vrah, pedofil a kanibal známý jako Duisburský lidožrout.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se do rodiny horníka jako šesté z devíti dětí. Kroll od dětství jevil známky duševní i fyzické zaostalosti. Školu ve východoněmeckém Hindenburgu skoro nenavštěvoval. V jejích lavicích strávil jen tři roky, z toho jeden ročník opakoval, tak nebylo divu, že se nikdy nenaučil číst. V roce 1946 se jako třináctiletý přestěhoval s rodinou z Horního Slezska do průmyslové oblasti Porýní-Vestfálska v západním Německu. Později po svém dopadení vyprávěl o jedné příhodě z mládí, kdy byl na jatkách svědkem bourání prasat, což ho sexuálně vzrušilo. Tehdy si prý neuvědomoval, že to není normální a většinu lidí něco podobného nevzrušuje. Právě tuto zkušenost označil za příčinu svého zvráceného chování.

Vrah[editovat | editovat zdroj]

Svou první vraždu spáchal roku 1955 ve svých dvaadvaceti letech. Znetvořené tělo devatenáctileté Irmgard Strehlové bylo nalezeno u vesnice Walstedde. Podle pitevního nálezu jí nejdříve uškrtil, poté mrtvou znásilnil a nakonec jí vyřízl břišní dutinu. Tento modus operandi zabití, zneuctění a zohavení byl pro Krollovy zločiny typický. Sexuální motiv hrál roli u všech jeho vražd. Všechny jeho oběti byly ženy, na věku mu nezáleželo. Nejstarší bylo 61 a nejmladší 4 roky. Mezi nimi byl i jeden muž, Hermann Schmitz. Zavraždil ho vlastně jen proto, že si jako svou budoucí oběť vyhlédl jeho snoubenku Marion Veenovou a on mu stál v cestě. Té se tehdy podařilo uniknout. Celých 21 let bez problémů unikal spravedlnosti, aniž by se o to nějak významně snažil. Tato skutečnost spočívala v tom, že za mnoho jeho zločinů byli souzeni a obviněni jiní. Tak i přesto, že Kroll vraždil na poměrně malém území několika desítek kilometrů čtverečních a všechny vraždy nesly stejný rukopis, nikdy neupadl ani v nejmenší podezření.

Kanibal[editovat | editovat zdroj]

Kroll nejedl ostatky všech svých obětí. Vybíral si jen ty, které měly podle jeho slov „mladé a jemné maso“. Kanibalismus u něj totiž nebyl otázkou sexuálního ukájení, jak je tomu u mnohých podobných zločinců. Jeho důvody ke konzumaci lidského masa byly čistě praktické: maso bylo drahé, tak si ho obstarával sám.

Dopadení[editovat | editovat zdroj]

3. července 1976 se v malém městečku Laar ztratila z dětského hřiště čtyřletá blonďatá Marion Ketterová. Policie byla v pohotovosti a po holčičce pátrala už několik hodin. Najednou z jednoho domu ve Friesenské ulici vyběhl hysterický Oscar Müller a začal nejbližšímu policistovi koktavě vyprávět, čeho byl právě svědkem.

Cestou na společný záchod potkal jednoho z nájemníků, který mu sdělil, že záchod je zřejmě ucpaný. Müller se zeptal čím a malý plešatějící mužík, kterému nikdo v okolí neřekl jinak, než strýček Joachim, mu nevzrušeně odpověděl, že vnitřnostmi a zamířil do svého bytu, kde si vařil večeři. Müller to vzal jako špatný žert, ale když na záchod vešel, uvědomil si, že soused měl asi pravdu. Při následné prohlídce byly v míse nalezeny vnitřnosti (játra, srdce, plíce a ledviny) a odřezky masa.

V bytě Joachima Krolla pak našli další pečlivě zabalené a zmražené části těla ztracené dívenky. A v hrnci na sporáku se spolu s mrkví a bramborami vařila malá dětská ruka. Kroll nijak nezapíral a postupem času se doznal ke 14 vraždám. Za mnoho z nich byli odsouzeni jiní muži.

Oběti[editovat | editovat zdroj]

Trest[editovat | editovat zdroj]

Kroll si sice stěžoval, že si na všechny vraždy nevzpomíná, ale těchto čtrnáct nakonec přiznal. Ve své hlouposti a naivitě, kterou zřejmě nijak nehrál (podle psychiatrů dosahovalo jeho IQ 76 bodů), měl pocit, že se zase tak moc nestalo. Předpokládal, že bude muset jako formu trestu a prevence podstoupit nějaký chirurgický zákrok a pak ho zase pustí domů. Byl odsouzen na doživotí, protože v Západním Německu, na rozdíl od toho Východního, trest smrti neexistoval.

V padesáti osmi letech zemřel v rheinbašské věznici na infarkt.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]