Daniil igumen

Daniil igumen, také Daniil poutník nebo Daniil cestovatel (rusky Даниил Паломник) (11. století Černigov – po 1113 Kyjevská Rus) byl ruský mnich, cestovatel do Svaté země, autor nejpodrobnějšího středověkého křesťanského cestopisu do Turecka, Palestiny a Sýrie.

Život[editovat | editovat zdroj]

Daniel sám sebe popsal jen jako ruského mnicha pravoslavné církve. Jeho identita je po staletí předmětem bádání a různých hypotéz. Je jisté, že měl velmi dobré teologické i klasické řecké vzdělání ^[1] a že nebyl obyčejným mnichem a poutníkem, protože cestoval vybaven doporučujícím dopisem kyjevského knížete a navázal kontakty na vysoké politické úrovní, především s jeruzalémským králem Balduinem. Z toho se vyvozovalo jeho ztotožnění s Daniilem Ignaťjevičem, který byl biskupem v Jurjevu (1115–1122) a roku 1122 zemřel. Jiná hypotéza ho považuje za igumena ukrajinského kláštera v Černigově a za archimandritu, představeného nad všemi kláštery Kyjevské Rusi. Badatelé poslední doby se kloní k názoru, že jediný klášter, který mohl Daniilovi poskytnout tak kvalitní vzdělání, jaké svým cestopisem prozrazoval, byla Kyjevskopečerská lávra v Kyjevě. Dále se soudí, že Daniil do mnišského řádu vstoupil jako příslušník jihoruské bojarské rodiny, blízké knížeti Vladimírovi, že měl jisté vojenské zkušenosti a dobrou fyzickou kondici, s jakou zvládal obtíže cestování.^[2]

Díky Balduinově intervenci se Daniil dostal do Tiberiasu, aniž by na něj zaútočili bandité. Balduin Daniilovi dovolil rozsvítit lampu na Kristově hrobě a na Svatou sobotu ho na bohoslužbu přivedl s sebou, takže snadno pronikl do přeplněného kostela. Z těchto hypotéz se vyvozuje, že Daniil byl na diplomatické misi. Dále uvádí, že v chrámě Kristova hrobu s ním byli přátelé z Kyjeva a z Novgorodu, uvádí mnohá jména. Ta se však také nepodařilo identifikovat. Ze způsobů cestování připomíná poutní cestu s vlastní skupinou souvěrců, jindy cestoval s ozbrojeným doprovodem krále Balduina I., také v karavaně nebo na lodích. Upozorňuje na stálé ohrožení ze strany Saracénů, ale v závěru si pochvaluje, že cestu proletěl důstojně jako orel. K zajímavým detailům patří Daniilovo porovnávání rusko-ukrajinské řeky Snov^[3] s řekou Jordán, o níž se domníval, že pramení v jižním Rusku.

Cestopis[editovat | editovat zdroj]

Rusky psaný cestopis pochází z prvního desetiletí 12. století, autor jej přesně nedatoval, podle životních dat zmíněných osobností a událostí byl badateli zprvu datován do let 1104–1106. Začátek vstupu na pevninu v Palestině je dán post quem dobytím přístavu a města Akkonu křižáky, k němuž došlo 26. května roku 1104. Před tímto rokem by se tam Daniil lodí nedostal.^[4] Rok ukončení cesty není tak pevný, je dán intervalem 1106–1109. V letech 1109–1110 křižáci bojovali o Tripolis, Bejrút a Sidon, kudy by se pak Daniil nemohl vracet. Pokud se na zpáteční cestě zdržel (píše o zajetí piráty), musel stihnout návrat do Kyjeva před smrtí knížete Svatopluka II. Izjaslaviče, jemuž knihu dedikoval. Daniil svůj cestopis nazval Život a cestování igumena Daniila z Ruské země (Житие и хождение игумена Даниила из Русской земли). Její význam tkví v geografické šíři navštívených lokalit (například jen z Konstantinopole do Jaffy zaznamenal délku cesty 1600 verst, to je 1728 kilometrů), dále v rozsahu textů, v jejich obsahu, popisech s množstvím detailů, ve věcném líčení a v literární kvalitě (autor knihu rozčlenil na prolog, vlastní vyprávění a epilog) a ve štěstí, že se dochovala nejen v celistvosti prvního vydání, ale také ve druhém rozšířeném a ilustrovaném vydání. Její oblibu dosvědčuje rovněž řada pozdějších opisů, překladů a tisků až do novověku. Společně s cestopisy Saewulfa z Worcesteru a Sigurda z Norska patří k nejstarším cestopisům křižácké éry ve Svaté zemi.^[5]

Kniha je rozčleněna do krátkých kapitol podle témat a oblastí, s návraty:

Kristovy cesty a zázraky (Ain Karim, Emauzy, Kafarnaum, hora Karmel)

O cestě do Jeruzaléma (Kristova smrt a vzkříšení)
O městech Efezu, Tróji
O ostrově Patmos
O ostrově Kypr (apoštolové Jan a Pavel)
O hoře, na níž svatá Helena nalezla/vztyčila kříž
O Finianovi
O hoře Tábor
O Jeruzalémě (o Kristově inkarnaci)
O chrámu vzkříšení Páně
O místě, kde je ukřižován Kristus
O místě Lobnom
O oběti Abrahamově
O sloupu Davidově
O domě Uriášově
O vesnici Betánii
O vesnici Getsemany
O místě hrobu Svaté Matky Boží
O jeskyni, kde byl zrazen Kristus
O Betlémě
O hoře Hebron
O Caesareji Filipově
O Galileji a o moři Tiberiadském
O Samaří
O řece Jordánu, Jerichu a dalších (Kristův křest)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ Beazley C. Raymond: The Oldest Monument of Russian Travel. 1900, s. 180
↑ Kšicová, D.: Cesty do Svaté země z XIII.-XX. století,.., Brno 2013, s. 14-15
↑ přítok Desny, která se vlévá do Dněpru
↑ Garzaniti, M.,Daniil Egumeno Itinerario in Terra Santa, 1991, s.18-19
↑ Beazley C. Raymond: The Oldest Monument of Russian Travel. 1900, s. 175

Literatura[editovat | editovat zdroj]

BEAZLEY, C. Raymond: The Oldest Monument of Russian Travel. Transactions of the Royal Historical Society, vol. 14, 1900, s. 175–185. online JSTOR [www.jstor.org/stable/3678151], přístup 29.11.2020.
GARZANITI, Marcello (editor, úvod): Daniil Egumeno: Itinerario in Terra Santa. Roma: Editrice Città Nuova, 1991. ISBN 88-311-1009-8 (italsky, část online [1])
KŠICOVÁ, Danuše: Cesty do Svaté země z XIII.–XX. století. Mýty a realita v cestopisech ruských a českých autorů. Masarykova univerzita Brno 2013, s. 13–28

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

[1] Beazley C. Raymond: The Oldest Monument of Russian Travel. 1900, s. 180

[2] Kšicová, D.: Cesty do Svaté země z XIII.-XX. století,.., Brno 2013, s. 14-15

[3] řítok Desny, která se vlévá do Dněpru

[4] Garzaniti, M.,Daniil Egumeno Itinerario in Terra Santa, 1991, s.18-19

[5] Beazley C. Raymond: The Oldest Monument of Russian Travel. 1900, s. 175

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]