Vojenský puč v Jugoslávii 27. března 1941: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: editace z Vizuálního editoru |
m Verze 11194983 uživatele 85.207.44.141 (diskuse) zrušena (rv vyprázdnění stránky) |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Vojenský [[státní převrat|puč]] [[27. březen|27. března]] ''' |
'''Vojenský [[státní převrat|puč]] [[27. březen|27. března]] [[1941]]''' svrhl [[regentská rada|regentskou radu]] v čele s knížetem Pavlem Karađorđevićem a dále vládu [[Dragiša Cvetković|Dragišy Cvetkoviće]] a [[Vladko Maček|Vladka Mačeka]], kteří za Jugoslávii podepsali dva dny předtím ve [[Vídeň|Vídni]] přistoupení země k silám Osy.<ref name="JDSR-28">{{Citace monografie |
||
| příjmení = Petar-Brajović |
|||
| jméno = Đuro |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Jugoslavija u Drugom svetskom ratu |
|||
| vydavatel = Veljko Vlahović |
|||
| místo = Beograd |
|||
| rok = 1986 |
|||
| počet stran = |
|||
| isbn = |
|||
| kapitola = |
|||
| strany = 28 |
|||
| jazyk = srbochorvatština |
|||
}}</ref> |
|||
Účastnila se jej skupina vysokých důstojníků [[Jugoslávská armáda|jugoslávské armády]], v čele s bratry Radojem a Živanem Knezevićovými, generálem Borem Mirkovićem a generálem Dušanem Simovićem. Vojáci obsadili všechna ministerstva a strategické objekty, zatkli celou vládu a prohlásili nástupce trůnu, [[Petar II. Karađorđević|Petra II. Karađorđeviće]] za plnoletého. Předsedou nové vlády se stal generál [[Dušan Simović]]. |
|||
To vše se odehrálo v napjaté atmosféře, kdy v [[Bělehrad]]ě probíhaly masové demonstrace proti přistoupení Jugoslávie k silám osy (účastnili se jich jak [[Komunistická strana Jugoslávie|komunisté]], tak i řada jiných organizací z celého politického spektra). Davy lidí skandovaly hesla, jako ''bolje grob, nego rob'' (lepší mrtvý, než otrok), či ''bolje rat, nego pakt'' (lepší válka než pakt). Demonstranti napadli několik německých úřadů; vyvěsili vlajky [[Spojenci|Spojenců]] a zpívali vlastenecké písně. |
|||
Nová vláda sice informovala [[Adolf Hitler|Hitlera]], že se na situaci v zahraniční politice nic nemění, ten však byl značně rozhořčen celou událostí a rozhodl se Jugoslávii vojensky napadnout.<ref name="PJ242">{{Citace monografie |
|||
| příjmení = Matković |
|||
| jméno = Hrvoje |
|||
| odkaz na autora = |
|||
| titul = Povijest Jugoslavije |
|||
| vydavatel = PIP Pavičić |
|||
| místo = Záhřeb |
|||
| rok = 2003 |
|||
| počet stran = 444 |
|||
| isbn = 953-6308-46-0 |
|||
| kapitola = Časnički puč, napad na Jugoslaviju i njen slom |
|||
| strany = 242 |
|||
| jazyk = chorvatština |
|||
}}</ref> Ta tak vstoupila do války zcela nepřipravena, bez jakéhokoliv [[ultimátum|ultimáta]] nebo varování [[6. duben|6. dubna]] [[1941]]. |
|||
== Reference == |
== Reference == |
||
Verze z 10. 2. 2014, 13:16
Vojenský puč 27. března 1941 svrhl regentskou radu v čele s knížetem Pavlem Karađorđevićem a dále vládu Dragišy Cvetkoviće a Vladka Mačeka, kteří za Jugoslávii podepsali dva dny předtím ve Vídni přistoupení země k silám Osy.[1]
Účastnila se jej skupina vysokých důstojníků jugoslávské armády, v čele s bratry Radojem a Živanem Knezevićovými, generálem Borem Mirkovićem a generálem Dušanem Simovićem. Vojáci obsadili všechna ministerstva a strategické objekty, zatkli celou vládu a prohlásili nástupce trůnu, Petra II. Karađorđeviće za plnoletého. Předsedou nové vlády se stal generál Dušan Simović.
To vše se odehrálo v napjaté atmosféře, kdy v Bělehradě probíhaly masové demonstrace proti přistoupení Jugoslávie k silám osy (účastnili se jich jak komunisté, tak i řada jiných organizací z celého politického spektra). Davy lidí skandovaly hesla, jako bolje grob, nego rob (lepší mrtvý, než otrok), či bolje rat, nego pakt (lepší válka než pakt). Demonstranti napadli několik německých úřadů; vyvěsili vlajky Spojenců a zpívali vlastenecké písně.
Nová vláda sice informovala Hitlera, že se na situaci v zahraniční politice nic nemění, ten však byl značně rozhořčen celou událostí a rozhodl se Jugoslávii vojensky napadnout.[2] Ta tak vstoupila do války zcela nepřipravena, bez jakéhokoliv ultimáta nebo varování 6. dubna 1941.
Reference
- ↑ PETAR-BRAJOVIĆ, Đuro. Jugoslavija u Drugom svetskom ratu. Beograd: Veljko Vlahović, 1986. S. 28. (srbochorvatština)
- ↑ MATKOVIĆ, Hrvoje. Povijest Jugoslavije. Záhřeb: PIP Pavičić, 2003. 444 s. ISBN 953-6308-46-0. Kapitola Časnički puč, napad na Jugoslaviju i njen slom, s. 242. (chorvatština)