Zednictví
Zednictví je stavební obor, kde zedníci pracují s dřevem, maltou, cihlou a podobně.
V minulosti samostatné obory (jako např. obkladačství či omítkářství) dnes splynuly se zednictvím a tyto práce vykonávají zedníci. Naopak v souvislosti s rozšířením některých nově používaných stavebních materiálů vznikají specializované zednické obory (sádrokartonářství).
Zedníci pracují buď samostatně (zejména v případě stavebních prací menšího rozsahu, zpravidla v bytech, například začišťování po elektroinstalatérech či vodoinstalatérech, zdění, omítání a štukování), nebo ve větších skupinách s rozdělením úkolů pod vedením stavbyvedoucího nebo jiné osoby pověření vedením stavby. V obou případech může zedníkovi či zedníkům v případě potřeby pomáhat přidavač (pomocný stavební dělník) nebo více přidavačů, kteří například míchají maltu či beton, dopravují tyto směsi na místo použití nebo provádějí bourací či další pomocné práce.
V rámci zednictví mohou být vykonávány i práce souvisejících stavebních oborů (např. betonářství, šamotářství, komínářství nebo štukatérství).
Bílí zedníci-provádějí v hutnických provozech šamotovou vyzdívku, například ve vysokých pecích. Je to náročná a přesná práce - vyzdívka je zhotovena z přesně přiřezaných šamotových cihel tak, aby se šamotové malty použilo co možná nejméně.
Zajímavosti z historie
- V letech padesátých 20. století se u nás (dle sovětského vzoru) učila i děvčata na zedníka (např. v Miroticích u Písku). Říkalo se jim zednička,- zedničky. Byl to nesmysl, který za pár let skončil, neboť zedničina je namáhavá i pro muže, natož pro ženy. Přímo o zedničkách pojednává i budovatelský film Štika v rybníce z roku 1952, režie Vladimír Čech.
- Už za časů rakouské monarchie se používalo úsloví: Jeřabiny rudnou, a zedníci blednou. Příchodem zimy se na stavbách končilo, a bylo po výdělku. Zedníci pak začínali až na sv. Josefa dne 19. března.
Základní zednické náčiní
Literatura
- VLASTA-22.5.1952-reportáž o zedničkách
