Závišova píseň
Závišova píseň (též podle počátečních slov Jižť mne všě radost ostává) je staročeská milostná skladba, za jejíhož autora je považován Záviš ze Záp. Jedná se o nejsložitější a formálně nejvyspělejší českou milostnou píseň.[1] V písni jsou především popisovány autorovy pocity lásky, avšak i jeho stesk nad nepřítomností milované osoby.[2]
Dílem se zabýval již v 17. století barokní spisovatel Bohuslav Balbín, který autorství milostné písně mylně přisoudil českému šlechtici Záviši z Falkenštejna.[3] Skladba však byla složena zřejmě koncem 14. století.[2] Žánrově se píseň řadí k lejchům. Píseň je syntézou vlivů minnesangu, jenž se odráží v básnické výstavbě skladby, a liturgického zpěvu po stránce hudební.[4] Historik Pavel Spunar se domnívá, že ze Závišovy písně vyzařují vlivy německého básníka Jindřicha z Míšně.[5] Podle jazykovědce Pavla Trosta si Záviš zvolil jednu z Jindřichových básní jako svou dílčí předlohu.[6] Dílo vychází z tradice tzv. kurtoazní lyriky, v níž se projevuje láska, která je pojata ve smyslu utrpení a žalu.[4] Autor v písni užívá zvířecích motivů, když klade přirovnání k fénixovi, lvu, orlu či labuti, na základě čehož literární vědec Václav Černý soudil, že autor hledal vzory z trubadúrské poezie.[7]
Dodnes se zachovaly dva úplné rukopisy Závišovy písně, jež patrně ovšem nepodávají přesné původní znění skladby.[8]
Ukázka[editovat | editovat zdroj]
Jižť mne všě radost ostává,
jižť mé všě útěchy stanú.
Srdce túžebné krvi plavá:
to vše pro mú milú žádnú.
Svýma zraky skrzě očko
silněť střielé v mé srdéčko,
bydlímť u plamennéj túzě.
Muoj život v túhách nemáhá:
to vše jejie krásadrahá
silněť mě k tomu připúzie.
(...)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ SPUNAR, Pavel. Kultura českého středověku. Praha: Odeon, 1987. 557 s. S. 357. [Dále jen: Kultura českého středověku].
- ↑ a b Závišova píseň | Czech & Slovak Resources. czech.mml.ox.ac.uk [online]. [cit. 2022-05-08]. Dostupné online.
- ↑ MUŽÍK, František. Závišova píseň. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, F, řada uměnovědná. 1965, roč. 14, čís. F9, s. 168. Dostupné online.
- ↑ a b ČERNÝ, Václav. Staročeská milostná lyrika a další studie ze staré české literatury. Praha: Mladá fronta, 1999. 459 s. ISBN 80-204-0833-9. S. 144.
- ↑ Kultura českého středověku, s. 356
- ↑ TROST, Pavel. K německé předloze Závišovy písně. In: Sborník Vysoké školy pedagogické v Olomouci, jazyk a literatura II. Praha: [s.n.], 1955. S. 260–261.
- ↑ ČERNÝ, Václav. Píseň Závišova a Itálie. Slavia. 1941, roč. 18, s. 397. ISSN 0037-6736.
- ↑ HRABÁK, Josef. Tisíc let české poezie: 1. Stará česká poezie. Praha: Československý spisovatel, 1974. 340 s. S. 333.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ČERNÝ, Václav. Staročeská milostná lyrika a další studie ze staré české literatury. Praha: Mladá fronta, 1999. 459 s. ISBN 80-204-0833-9.
- ČERNÝ, Václav. Píseň Závišova a Itálie. Slavia. 1941, roč. 18, s. 390–405.
- MERHAUT, Luboš ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. Svazek 4/II (U–Ž). Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1572-3. Heslo „Závišova píseň" (autor Jan Lehár), s. 1697–1698. Zde i přehled edicí a literatury.
- MUŽÍK, František. Závišova píseň. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, F, řada uměnovědná. 1965, roč. 14, čís. F9, s. 167–182. Dostupné online.
- SPUNAR, Pavel. Kultura českého středověku. Praha: Odeon, 1987. 557 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Dílo Závišova píseň ve Wikizdrojích
