Záškoláctví

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Záškoláctví je jev, kdy se děti a mladiství úmyslně, bez omluvitelného důvodu a bez vědomí, popř. souhlasu rodičů se nezúčastňují vyučování a zdržuje se mimo domov.[1] Nejedná se pouze o problém jedince, který se tohoto chování dopouští, ovlivňuje celou společnost kolem sebe. Někteří autoři záškoláctví definují jako přestupek žáka, který vědomě zanedbává školní docházku.[2][3]

Záškoláctví je označováno za poruchu chování, která může být spjata s negativním přístupem ke škole.[4]

Za záškoláctví je podle Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy považována neomluvená absence žáka základní či střední školy ve škole. Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku. Je chápáno jako porušení školního řádu (pravidel stanovených školou), současně jde o porušení školského zákona, který vymezuje povinnou školní docházku.[5]

Typologie záškoláctví podle Kyriacou[6][editovat | editovat zdroj]

  • Pravé záškoláctví – Vzniká, když žák nechodí do školy a jeho rodiče o tom neví.
  • Záškoláctví s vědomím rodičů – Je stav, kdy žák do školy nechodí a jeho rodiče o tom ví. Sami ho do té školy nepošlou a posléze napíší omluvenku. Jedná se především o klasické případy, kdy rodiče potřebují s něčím pomoci, nebo když se žák stará o jiného člena rodiny.
  • Záškoláctví s klamáním rodičů – To je takový žák, který si vymyslí, že mu není dobře a rodiče mu napíší omluvenku. Tento typ záškoláctví je těžko odlišitelný od záškoláctví s vědomím rodičů. Další věc je, že někteří rodiče jsou tak úzkostliví a věří svým dětem natolik, že je nechají doma i při menších jakýchkoliv bolestech.[5]
  • Útěky ze školy – V tomto případě to funguje tak, že žák do školy přijde, nechá si zapsat svoji docházku a  posléze odejde. Zůstává buď v prostorách školy, nebo odejde úplně mimo školu, aby nebyl k zahlédnutí.
  • Odmítání školy – Některým žákům představa, že musí do školy, může přinést i velké psychické potíže. Žák má strach, že nebude učivo zvládat, má strach ze šikany. Zkrátka se bojí do školy jít. I v tomto případě je z pohledu rodičů těžko rozeznatelné, zda žák jen nechce do školy jít. V případě, kdy má žák psychický problém je dobré navštívit odbornou pomoc.

Příčiny záškoláctví podle Kyriacou[6][editovat | editovat zdroj]

Příčin záškoláctví existuje mnoho a ty jsou propojeny s typologiemi záškoláctví.

  • Strach ze školy – Může jít o případ, kdy se žáci bojí šikany nebo že opětovně neuspějí v nějakém předmětu. Pak jsou tu Ti žáci, kteří mají výborné výsledky a vše zvládají, ale i přesto mají strach školu navštěvovat. Žák tak může přijít k tzv. školní fobii, která může vzniknout ze strachu k nějaké osobě ve škole. Žáky s touto fobii můžou doprovázet bolesti břicha, bolesti hlavy, závratě. Zase zde nelze rozpoznat reálný strach ze školy či nechtění do školy jít.
  • Špatně zvolené studium – Situace, kdy žáka studium nebaví, učivo pro něj není nijak zajímavé, vybrané studium ho neuspokojuje, může vést k nezájmu ke škole. Je to především tím, že střední studium vybírají rodiče bez ohledu na zájmy žáka.
  • Lenost – Žákovi se zkrátka do školy nechce, nebaví ho to tam. Doma například předstírá nevolnost, jedná se o typologii Záškoláctví s klamáním rodičů, tak rodiče napíší omluvenku.[7]
  • Kamarádi – V dospívání mají na vývoj žáka největší vliv jeho kamarádi. Škola a školní prostředí se pak stává neatraktivní než prostředí například prostředí nějaké kavárny.
  • Rodinné problémy – Negativní vztahy v rodině mají velký dopad na chování dítěte, žáka. Žák je vystaven velkému tlaku a stresu a chce se před ním nějak schovat, a tak zanedbává i školní docházku, kde je na ně vyvíjen další tlaku.[8]

Řešení záškoláctví[editovat | editovat zdroj]

První, kdo zaznamená záškoláctví jako první zjistí učitel, většinou třídní učitel, který má největší přehled o docházce jeho žáků. Nejdůležitější je zjistit příčinu záškoláctví a následně ji co nejdříve odstranit. Důležité je, získat rodiče žáka, aby spolupracovali. Pokud nevyřeší problém učitel s rodiči, existují ve škole ještě tzv. výchovní poradci. Výchovní poradci, jako nestranný účastník, může nejvíce pomoci.[9]

Prevence záškoláctví[editovat | editovat zdroj]

Prevence znamená předcházet něčemu, ochránit se před něčím.[10] Pro předejití záškoláctví je potřeba pravidelně pozorně dokumentovat absenci žáka, informovat rodiče popřípadě zákonného zástupce, snažit se odhalit příčiny záškoláctví, zavést opatření, provést výchovný rozhovor s žákem a dále také s výchovným poradce nebo různými pedagogicko-psychologickými institucemi.[9]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PRŮCHA, Jan. Pedagogický slovník. Praha: Portál, 2003. ISBN 978-80-262-0403-9. 
  2. MARTÍNEK, Zdeněk. Agresivita a kriminalita školní mládeže: druhy agresí, přístupy k agresívnímu chování, šikana. Praha: Grada, 2009. ISBN 978-80-247-5309-6. 
  3. JEDLIČKA, Richard; KOŤA, Jaroslav. Aktuální problémy výchovy: Analýza a prevence sociální patologických jevů u dětí a mládeže. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 8071845558. 
  4. KOHOUTEK, Rudolf. Závady a poruchy chování dětí a mládeže [online]. Brno: Pedagogická orientace,, 2017. Dostupné online. 
  5. a b Termíny zápisů do 1. ročníku základních škol pro školní rok 2017/2018 [online]. MŠMT, 2017. Dostupné online. 
  6. a b KYRIACOU, Chris. Řešení výchovných problémů ve škole. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7178-945-3. 
  7. ČEJKOVÁ, Ingrid. Nuda ve škole [online]. Brno: Studia paedagogica, 2014. Dostupné online. 
  8. LOVASOVÁ, Lenka. Rodinné vztahy. Praha: Linka bezpečí, 2005. ISBN 80-86991-66-0. 
  9. a b Metodický pokyn k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevence postihu záškoláctví [online]. MŠMT, 2002. Dostupné online. 
  10. KLIMEŠ, Lumír. Slovník cizích slov. Praha: SPN – pedagogické nakladatelství, 2015.