William Stokoe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
William Stokoe
William C Stokoe Jr.tif
Narození 21. července 1919
Lancaster
Úmrtí 4. dubna 2000 (ve věku 80 let)
Chevy Chase (Maryland)
Povolání jazykovědec a vysokoškolský učitel
Alma mater Cornellova univerzita
Témata americký znakový jazyk
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

William C. Stokoe (21. června 1919, New Hampshire4. dubna 2000, Maryland) byl americký vědec, vyučoval na Gallaudetově Univerzitě a zkoumal americký znakový jazyk. V roce 1960 vydal studii s názvem Sign Language Structure, která byla úplně první lingvistickou analýzou znakového jazyka - v tomto případě amerického znakového jazyka (ASL).[1]

Na americkém znakovém jazyce dokázal, že znakový jazyk má stejné rysy jako mluvené jazyky, tj. arbitrárnost a dvojí členění.[2] Poprvé použil pojem cherologie a cherémy (název odvozen z řeckého chéri - ruka), které jsou ve znakovém jazyce obdobou výrazů pro fonologii a fonémy.[3] Avšak sám od používání těchto termínů později upustil. Pravděpodobně k tomu vedla snaha zdůraznit podobu mezi mluvenými a znakovými jazyky.[1]

V roce 1972 založil časopis Sign Language Studies pro publikaci vědeckých článků o znakových jazycích.[4]


Parametry znaku[editovat | editovat zdroj]

Definoval tři základní parametry (komponenty/aspekty) znaku znakového jazyka a to: tvar ruky, místo artikulace a pohyb. Později byly definovány i další parametry. Později byly definovány i další parametry, tj. orientace dlaně a prstů a kontakt. Tyto komponenty existují simultánně, tzn. že se vrší na sebe a jsou prováděny všechny najednou. Na rozdíl od toho v mluvených jazycích řadíme komponenty za sebe. "Např. slovo "muž" se skládá ze tří lineárně řazených fonémů M - U - Ž. Naproti tomu u znaku MUŽ vnímáme (nebo produkujeme) v jednom okamžiku všechny komponenty znaku: Pravá ruka s nataženou dlaní směřující dolů a prsty orientovanými doleva se hřbetem dotýká brady a vykonává krátké pohyby ze strany na stranu."[1]

Pro americký znakový jazyk vymezil 19 tvarů ruky, 12 míst artikulace znaku a 24 pohybů.[5]

Notační systém[editovat | editovat zdroj]

Protože jsou komponenty znaků produkovány najednou a nelze je oddělit, vytvořil Stokoe pro jejich zápis vlastní notační systém (Stokoe's Notation System - SNS). Tento systém se stal základem pro další notace, které byly modifikovány podle výzkumů různých národních znakových jazyků.[3]

Z modifikace pro britský znakový jazyk vytvořila roku 1996 Alena Macurová notaci pro český znakový jazyk.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Sign Language Structure
  • A Dictionary of American Sign Language on Linguistic Principles
  • Semiotics and Human Sign Languages
  • Sign and Culture: A Eeader for Students of American Sign Language
  • Language in Hand: Why Sign Came Before Speech

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c BÍMOVÁ, P. Fonetika a fonologie znakového jazyka. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  2. MACUROVÁ, A. Poznáváme český znakový jazyk I.. ruce.cz [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. 
  3. a b c OKROUHLÍKOVÁ, L. Notace znakových jazyků. [s.l.]: Karolinum, 2015. 301 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2944-5. 
  4. STOKOE, W. Founder of Sign Language Linguistics: 1919-2000. Gallaudet University Press News [online]. [cit. 2020-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MACUROVÁ, A.; ZBOŘILOVÁ, R., a kol. Jazyky v komunikaci neslyšících. [s.l.]: Charles University in Prague, Karolinum Press, 2019. 316 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-3412-8.