Wikipedista:Vlaďka Krajčová/pískoviště

Návrhy na možné samostatné články.

Zámek Jirny

Jirenský zámek leží na západním okraji obce v místě, kde se od středověku rozkládala původní osada Jiřenec (Dolní Jirny). Ta však byla (spolu s celým okolím) za třicetileté války zpustošena a více neobnovena. V polovině 17. století byl postaven tzv. Starý zámek. O jeho podobě neexistují spolehlivé ikonografické prameny, jedinou indicií je nástěnná malba Rozsévače od Josefa Navrátila v ložnici dnešního zámku, která však pochází až z doby po přestavbě zámku v 19. století. Stavebně-historické průzkumy odhalily zbytky zdiva Starého zámku v přízemí zámku dnešního, není však jisté, zda je lze klasifikovat jako renesanční či barokní. Iniciátory stavby Starého zámku byla hrabata Stubickové z Königsteina, kteří zámek využívali pouze jako letní sídlo. V průběhu dalších let měnil zámek (a s ním i jirenský velkostatek) často majitele. Mezi nimi byly v letech 1701−1781 pražské dominikánky od Sv. Anny, které si v zámku zřídily letní byt a zotavovnu, v letech 1795−1803 Ústav šlechtičen a v r. 1804 Josef Des Fours. Ke stabilizaci majetkových poměrů došlo až v r. 1805, kdy panství zakoupil Jakub Veith, velkostatkář a podnikatel. Ten Jirny daroval jako věno své dceři Kláře při jejiím sňatku s Martinem Wagnerem (Waagnerem). Klára a Martin Wagnerovi iniciovali přestavbu Starého zámku v tzv. Nový zámek, a to v duchu romantického biedermeieru. Přestavba probíhala v letech 1844−1847 a zámek byl přebudován do podoby dvoupatrové budovy s věží, štíty, cimbuřím, okenním ostěním, konzolami a jinými atributy rytířské pseudohistorie. Za doby manželů Wagnerových zažívá zámek svůj zlatý věk, kdy jej navštěvuje tehdejší intelektuální elita.

Majitelkou zámku se po smrti Kláry a Martina stala jejich dcera Rosalie Wagnerová, r. 1876 provdaná hraběnka z Wallernstädtu. Ta dala k již existující budově přistavět od r. 1855 nové jižní křídlo. Stavitelem byl Ignác Vojtěch Ullmann a v jeho návrhu došlo k propojení romantické neogotiky s romantickou neorenesancí. Působivá je zejména velká knihovna, která v přízemí přechází do saly terreny. Klenotem této nové přístavby jsou nástěnné malby, provedené českým malířem Josefem Navrátilem. Výmalba jirenského zámku patří k jeho nejvýznamnějším a nejkvalitnějším realizacím, a to zejména výmalba salonu (tzv. Alpského pokoje), knihovny a ložnice. Výmalba Alpského pokoje imituje vyhlídku na Solnou komoru, knihovnu zdobí múzy a portréty významných mužů, v sale terreně se uplatnila iluzivní architektura s květinami, ovocem, lidmi i zvířaty. Vysoce ceněná výmalba zámku byla značně poškozena při požáru zámku, ke kterému došlo 12. 1. 1940 za mrazu −23 °C, a proto byla v 50. letech restaurována prof. Bohuslavem Slánským, který poznatky z restaurování Navrátilových děl nejen v Jirnech také publikoval.

Rosalie hraběnka z Wallernstädtu prodala zámek r. 1890 Františku Zvěřinovi, exportérovi pražské šunky. Ten dal do té doby skromný hospodářský provoz při zámku značně rozšířit - zřídil vinopalnu, hospodu, kovárnu, mlýn a také pivovar, ve kterém se vařilo pivo bavorského typu. K jirenskému zámeckému pivovaru patřil také dům v Praze Na Poříčí s hospodou U Beránků, kde se jirenské pivo čepovalo. Na počátku 20. století se majitelé zámku a hospodářství opět často střídali, v r. 1931 jej kupuje pražský velkoobchodník a továrník Rudolf Josef Zubr a v majetku Zubrovy rodiny zůstává zámek až do 1. 3. 1948, kdy byl znárodněn. Zubrovi trvale uzavřeli do té doby přístupný zámecký park a v hospodářském zázemí zřídili velkochov drůbeže a velkou zeleninovou zahradu, jejíž výpěstky byly určeny pro prodej na pražských trzích. V obodobí těsně po znárodnění postihl jirenský zámek podobný osud jako spoustu jiných, nepříliš významných historických obejktů - došlo k ničení a rozkrádání inventáře či k pálení knih. Budova zámku byla oddělena od hospodářského provozu a později se do ní přestěhoval depozitář Československé akademie věd.

K zámku náleží také zámecký park o rozloze 11 ha. Pozdně romantický park založili ve 40. letech 19. století manželé Wagnerovi. V parku byly v jejich době pěstovány exotické rostliny dřeviny a ptactvo i zvěř, byly v něm vybudovány tři rybníky, na jednom z nich byl na ostrůvku postaven Čínský pavilon, ve kterém byly umístěny vzácné orientální nádoby. Park byl otevřen veřejnosti a poskytován obecním spolkům pro pořádání slavností. Po r. 1931 park majitelé uzavřeli a vytvořili z něj oboru pro chov vysoké zvěře.

R. 1991 zámek s parkem získali v restituci potomci rodiny Zubrovy, kteří celý areál r. 2003 prodali developerské společnosti Lettenmayer & Partner. Společnost přikročila k obnově zámku i parku, v současnosti je s areálem počítáno pro luxusní bytovou výstavbu, zámecký hotel a vzdělávací centrum.

Zámek je od 3. 5. 1958 kulturní památkou.

Odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlaďka Krajčová/pískoviště na Wikimedia Commons

Edith Templeton

Edith Templeton (1916, Praha - 2006, Bordighera) byla britská spisovatelka českého původu.

Život

Narodila se jako Edita Passerová v Praze, první čtyři roky života prožila s matkou ve Vídni, poté se rodina vrátila do Čech a žila v Praze a na jirenském zámku. Rodině Passerových zámek patřil v letech 1910−1930, Edithin pradědeček byl Jakub Wagner, syn Kláry a Martina Wagnerových, kterým zámek patřil v polovině 19. století. Edith absolvovala pražské francouzské lyceum a začala na univerzitě studovat medicínu. Studium však přerušil začátek druhé světové války a Edith odešla do Anglie, kde se vdala za Williama Stockwella Templetona. V Británii pracovala za války na ministerstvu obrany a u vrchního polního lékaře britské armády, po válce v hodnosti kapitánky britské armády tlumočila z němčiny do angličtiny u německých válečných soudů. V roce 1956 se podruhé provdala za lékaře Edmunda Ronalda, který se stal osobním lékařem nepálského krále. V Indii se tak díky práci svého muže Edith seznámila s Dalajlámou a s Džaváharlálem Néhrú. Po návratu do Evropy pobývala v různých městech, závěr života prožila v Bodigheře na italské Riviéře.

Dílo

Proslavila se jako spisovatelka. Ve svých dílech čerpala z osobních zážitků. První povídku, psanou německy, vydala jako desetiletá v Prager Tagblattu. První román s názvem Summer in the Country (Léto na venkově) vydala r. 1950 v Británii a již je napsaný v angličtině. Většina jejího díla se váže na české prostředí, ať na Prahu nebo na Jirny, které se v jejích dílech objevují s německou variantou jména jako Kirna. Život na jirenském zámku je tématem její prvotiny Summer in the Country. Jirenský zámek je v něm vykreslen jako obdoba Kafkova zámku ze stejnojmenné novely, do něhož je těžké se dostat, ale těžší je ho opustit. O životě v Jirnech vypráví také v kratších povídkách, které psala pro The New Yorker. Ve Švédsku je díky jejímu dílu jirenský zámek známý stejně jako imaginární zámek Kafkův. Jejím nejslavnějším dílem se stal autobiografický román Gordon z r. 1968, který vydala pod pseudonymem Louise Walbrook. V románu popisuje své setkání s psychiatrem Robertem Gordonem v poválečném Londýně a jejich sexuální aféru. Ačkoli se jedná o dílo spíše psychologické než erotické, ve své době bylo považováno za velmi pobuřující, neboť Templeton jej pojala jako upřímnou osobní zpověď o vývoji a konci milostného vztahu. Román Gordon vydala pod svým pravým jménem až v r. 2003.

Spisy

Romány

• Summer in the Country (1950)
• Living on Yesterday (1951)
• The Island of Desire (1952)
• The Proper Bohemians (1952)
• This Charming Pastime (1955)
• Gordon (1966) publikováno pod pseudonymem Louise Walbrook; pod skutečným jménem autorky vydáno až v roce 2003. České vydání: překlad: Ladislav Nagy, Praha : Odeon, 2004, ISBN 80-207-1173-2
• Murder in Estoril (1992)

Sbírka povídek

• The Darts of Cupid (2002)

Cestopis

• The Surprise of Cremona (Eyre & Spottiswoode 1954, Pallas Editions 2001 ISBN 1-873429-65-7)