Wikipedista:Vaclikova valentyna/Pískoviště

Kostel Narození Panny Marie v Cetvinách je gotickou stavbou zhruba z druhé třetiny 14. století, postavený původně v dnes už neexistujícím městečku Cetviny (něm. Zettwing, lat. Zettwinga), na samé jižní hranici ČR na Kaplicku v Jihočeském kraji. Kostel byl po obnově znovu vysvěcen, dnes slouží příležitostným bohoslužbám a kulturním akcím. Je turistickým připomenutím kdysi živoucího malebného městečka česko-rakouského pomezí.

Kostel Narození Panny Marie

Historie

Kostel, jako duchovní centrum středověké venkovské farnosti – plebánie a malého městečka založeného rakouskými kolonisty v 13. století, je zasvěcen události narození Panny Marie – Matky Boží. Jedná se o významnou architektonickou památku, která je krajinnou dominantou i dokladem vyspělého středověkého stavebnictví v oblasti Rožmberského panství- tzv. Rožmberské stavební huti. V hodnotném interiéru kostela se navzájem prolínají tři jeho postupné fáze gotické výstavby.

Vznik

První historicky spolehlivou zmínkou o městečku Cetviny a jeho kostelu je listina pražského arcibiskupa Jana Očka z Vlašimě z roku 1384, kterou uděluje kostelu pod patronátem Jana z Rožmberka právo odpustků na tři roky.O kostelu nejsou dochovány žádné zprávy ani v konfirmačních knihách pražského arcibiskupství v období od 15. století až do Bílé hory a ani v písemných pramenech pasovského biskupství, které si zde až do 16. století udržovalo církevní pravomoc. Kostelu ale byla zřejmě věnována dobrá péče, která dle dobových pramenů byla v rožmberském panství u takovýchto objektů obvyklá.

Doba pobělohorská

Za českého povstání se rožmberská panství, v majetku protestantských dědiců Švamberků, stala nepřátelským územím císařské katolické armády. V roce 1620 armáda městečko Cetviny i s kostelem vyloupila a vypálila. Rožmberské panství se roku 1623 stalo majetkem generála hraběte Buquoye. Roku 1630 se Město Cetviny obrátilo na ovdovělou hraběnku Marii Magdalenu z Buquoye s žádostí o pomoc při obnově kostela, který válečnými událostmi „do základu vyhořel“. Následný hraběnčin dar liturgické nádoby (ciboria) i mešních oděvů téhož roku dokládá pokročilost obnovy kostela do provozuschopného stavu, opravy kostela však dle dokladovaných stavebních nákladů dále pokračovaly i po tomto roce.Stav objektu kostela v roce 1700 je charakterizován hlášením faráře pražské konsistoři. Dle zprávy, byl kostel v péči patrona hraběte Buquoye, měl důstojnou a zabezpečenou sakristii, tři oltáře, 4 zvony ve velké věži a jeden zvon v malé věži nad presbytářem.

V roce 1795 vypuknul v domku blízko kostela požár, který zachvátil postupně celé město i kostel s farou. Obnova kostela po požáru proběhla tentokrát poměrně rychle, což dokládá dokumentované přelití a znovuvysvěcení čtyř zvonů hned následujícího roku 1796.

V 19. století proběhla řada oprav, roku 1820 získal kostel nové varhany.

20. století

Na začátku století přestával objekt kostela kapacitně stačit potřebám farnosti. Zcela vážně proto roku 1907 vznikl záměr rozšíření či prodloužení lodi kostela. Záměr byl odmítnut jak místním farářem, tak i pražským místodržitelstvím a vídeňským památkovým ústavem. Po definitivním opuštění záměru přestavby, byl kostel ve stávajícím uspořádání renovován. Opravy probíhaly od roku 1916 a byly zakončeny v roce 1922 obnovou vnějších podmínek. Posledním pozitivním počinem v tomto století, byla výměna šindelové krytiny střechy v roce 1927 a obměna varhan v roce 1928.Městys Cetviny obývalo prakticky výhradně německy mluvící obyvatelstvo. Po druhé světové válce v roce 1946 byl na základě Benešových dekretů proveden odsun německých obyvatel a město se stalo po roce 1949 součástí běžně nepřístupného hraničního pásma. V letech 1955 až 1956 byla zástavba městečka, kromě kostela a tří dalších budov, kompletně zbourána. Kostel pozbyl svou funkci a díky absenci jakékoli údržby začal nenávratně chátrat. Postupem času došlo až ke zřícení krovu a klenby presbytáře, k rozsáhlému narušení zdiva , vnějších i vnitřních omítkových vrstev a k poškození střešní báně nad věží.

Porevoluční období

Po roce 1989 opětným zpřístupněním hraničního pásma došlo iniciativou církve za vydatného, především finančního přispění původních obyvatel i dalších institucí, k záměru opravy objektu. Práce začaly provedením Stavebně historického průzkumu doc. Kašičkou v roce 1995. Obnova objektu byla technicky velmi náročná. Proběhla v rámci Programu záchrany architektonického dědictví a zdárně byla dokončena roku 2003. Postupně zahrnula opravu věže, rekonstrukci klenby presbytáře, krovů a střech. Zakončena byla obnovou vnějších omítek a restaurováním interiéru.

Popis zařízení objektu

Během komunismu byl kostel údajně využíván k porážce vepřů a skladiště. Objekt byl ponechán svému osudu, veškeré zařízení bylo odstraněno neznámo kam. Předchozí vybavení kostela popisuje Antonín Cechner v Soupisu památek historických a uměleckých v politickém okresu Kaplickém. V kostele se nacházel hnědý, dřevěný hlavní oltář s částečným pozlacením z roku 1736 uprostřed s malým výklenkem se sochou Panny Marie, Ježíška a dvěma anděli držícími korunu nad jejich hlavami. Z každé strany oltáře stál hadovitě stočený sloup se sochami sv. Floriána a sv. Šebestiána na konzolkách. Nad zalamovaným kladím stála na nástavci socha Boha Otce v oblacích spolu s anděly na postranních římsách. Hlavní oltář byl dílem řezbářů z Omleničky stejně jako boční oltář. Autoři soch pocházeli z rakouského Freistadtu. V jižní lodi kostela stál druhý dřevěný oltář s mramorovou úpravou. Dále zde visel obraz sv. Aloise v téměř životní velikosti. Obraz rámovaly polychromované sochy sv. Martina papeže a sv. Martina biskupa, také v reálných proporcích a menší soška sv. Ignáce v nástavci. Oltář v severní části se nacházel v kapli pod věží a byla na něm rokoková socha sv. Anny z 18. století. Čtyřboká kazatelna byla dřevěná, visutá s otupenými rohy. Poprsník byl z přední strany zdoben zlacenou řežbou v kartuši, zobrazující poprsí sv. Augusta. Stříška kazatelny byla dekorovaná třásněmi, malými andílky a Božím okem v paprscích. Křtitelnice byla oblá, vyrobená z kamene a její části na oblé profilované noze a na dřevěném víku zobrazovaly křest Krista. Varhany s rokoko-empírovou skříní pocházely z roku 1819, v roce 1917 byly cínové píšťaly zrekvírovány pro válečné účely. V kostele byl zavěšen dřevěný lustr z 18. století, ve spodní řadě osmiramenný a v horní části čtyřramenný. Dále kostel zdobila řada obrazů z první poloviny 17. století s motivy poprsí Krista a jedenácti apoštolů. Naproti kazatelně stála socha ukřižování Krista v životní velikosti. V kněžišti se nacházel velký obraz a na něm Kristu s na kříži s Matkou Boží a svatým Janem. V kostelní věži zvonily čtyři zvony z roku 1796 a umíráček z roku 1873.

Půdorys objektu

Půdorys kostela

Kostel Narození Panny Marie sestává ze síňového trojlodí s pětibokým, obdélným presbytářem, sakristií na severní straně a v severozápadní části hranolovou věží. Středověká dispozice kostela, i přes četné drobné úpravy, nebyla zásadně změněna, zůstalo i převažující gotické tvarosloví architektonických prvků.

Architektura

Exteriér

Kněžiště

Pětiboce uzavřený presbytář se závěrem 5/8 je na každém nároží zpevněný jednou odstupněným opěrákem s pultovou stříškou, krytou kamennými deskami. Na všech stranách polygonu, s výjimkou severovýchodní a severní, jsou umístěna dvoudílná gotická lomená okna s kružbou. V osovém okně jsou navrchu dvě jeptišky nesoucí čtyř-list vložený do kruhu a v ostatních oknech je čtyř-list vložen do sférického čtyřúhelníku. Na jižní straně presbytáře je vloženo široké lomené trojdílné okno s pozdně gotickou kružbou, složenou z lomených obloučků a přímých a segmentových úseků prutů. V severovýchodní zdi závěru bylo pouze dokresleno iluzivní lomené okno stejného typu jako okna sousední. V téže době jako okno, vzniklo i iluzivní kvádrování na sousedních opěrácích. Kněžiště je zakryto sedlovou střechou s valbou nad závěrem. Krov i střecha byla téměř celá obnovena během poslední rekonstrukce.

Sakristie

Sakristie navazuje sedlovým portálkem na severní straně kněžiště. Je dvoupatrová a kryta pultovou šindelovou střechou. V přízemí jsou pouze jedno zamřížované okno a vstup na severozápadní straně s kamenným ostěním lemovaným hranolovým soklem. Dnes tento portál slouží jako vstup do interiéru kostela.

Trojlodí

Hlavní čtvercové trojlodí nese sedlovou, šindelem krytou střechu s novým krovem. Na jihu se nalézá lomené okno shodné s okny kněžiště. Uprostřed je vložen kamenný pravoúhlý portál s hranou lemovanou tesaným prutem. V levé části průčelí jsou ještě dvě malá lomená okna. Poslední vede do prostoru kruchty. Západní průčelí je nečleněné a štítové, uprostřed s lomeným vstupním portálem a dvěma kamennými stupni. Vlevo od vstupu se nalézá pravoúhlé okno. Pod korunní římsou jsou umístěna další dvě okna – pravoúhlé se štukovou šambránou a okno kruhové. Kvůli symetrii bylo na druhé straně štítu nakresleno druhé iluzivní kruhové okno.

Věž

Věž kostela je hranolová a navazuje v severovýchodním rohu na trojlodí. První patro věže je přístupné portálem z kruchty a druhým portálem se otevírá do interiéru. Věž je kryta cibulovou střechou s lucernou a je pokryta mědí.

Interiér

Presbytář

Křížová klenba presbytáře sestává z klínových vyžlabených žeber sbíhajících se do hladkého kruhového svorníku, nad závěrem je klenba paprsčitá. Konzolky obou kleneb jsou polygonální a zdobeny maskarony. V přízemí na severní straně, se nachází sedlový portálek s okosenou hranou, sloužící jako průchod do sakristie. Nad portálkem zůstaly stopy původních fresek – trojdílný christologický cyklus, z doby okolo roku 1450. Na téže straně je ve zdi vyříznuta barokní nika s plastickou lasturou. Na protější straně je obdobná nika, ale bez výzdoby.

Sakristie

Sakristie při severním boku kněžiště je pod omítnutou kamennou valenou klenbou. Nachází se zde několik zazděných otvorů, přičemž po otvoru ve východní straně zůstala osazena mříž. Jediné zamřížované obdélníkové okno je na západní straně. Nad dveřní nikou z presbytáře je vyveden lomený záklenek. Z přízemí sakristie vede skrz klenbu pravoúhlý otvor s vloženou kamennou obrubou do prvního patra. Patro je zaklenuto podobnou valenou klenbou jako přízemí a sloužilo pravděpodobně jako chrámová pokladnice. I zde je na západní straně malé okénko.

Chrámová loď

Dominantou přízemní lodi je centrální prostor se středním pilířem. Na západním a severním boku se připojuje podkruchtí a přízemí věže. Kněžiště je odděleno lomeným triumfálním obloukem. Střední pilíř osmibokého průřezu stojí na širším soklu, který je oddělen výžlabkem. Pilíř byl dodatečně osekán, na západní části a doplněn rožmberským erbem s motivem růže a na jižní straně byla přidána polygonální konzolka. Stejný polygonální průřez má i konzola na jižní straně lodi, do níž je svedeno příčné žebro s ukončením pomocí prohnutého seříznutí. Na této stěně, při hraně špalety jižního vstupu, je také vyříznuta drobná nika uzavřená štukovou mušlí. I když původní stavebně-historický průzkum předpokládal až pozdější vestavbu věže, při rekonstrukci kostela byla zjištěna existence věže už za první etapy výstavby objektu. Při rekonstrukci bylo také potvrzeno, že zaklenutí trojlodí bylo provedeno až během pozdní gotické rekonstrukce. Podvěží je s lodí spojeno lomeným obloukem s vyžlabenou hranou. Nároží věže bylo doplněno polopilířkem arkády traktů kruchty. Podkruchtí se do prostoru otevírá třemi arkádovými oblouky. Oblouky mají téměř půlkruhový tvar a vybíhají ze stěn dvou pilířků a dvou polopilířků po stranách. Pilířky jsou stejně jako centrální pilíř podloženy sokly, na které navazují vyžlabená okosení arkádových oblouků.

Podvěží

Podvěží má zhruba obdélníkový půdorys a je spojeno širokými otvory s lomeným záklenkem s lodí i podkruchtí. Hladký kruhový svorník zde spojuje křížově zaklenutá žebra. Žebra jsou zakončena v rozích věže členitými konzolkami.

Podkruchtí

Podkruchtí sestává ze čtyř polí, z nichž jedno běží podél severní části kostela a tři podél západní. Pole jsou oddělena příčnými pasy, stojícími na pětibokých polopilířcích se soklíky. Nad jednotlivými poli podkruchtí jsou sklenuty křížové klenby s klínovými žebry, které se protínají v kruhových klenáčích. Krajní severní klenáč je zdoben plastickým čtyř-listem a další dva kruhovými výžlabky. Na jižní straně podkruchtí je gotické schodiště vedoucí na kruchtu s dochovanou polychromií.

Kruchta

Celý prostor nad kruchtou je zaklenut křížovými poli s kamennými vyžlabenými žebry bez svorníků. Jediný svorník před triumfálním obloukem v sobě má kruhový otvor. Na východní stěně sbíhají žebra do konzolek s deskami a obrácenými jehlanci. Parapet kruchty nebyl dochován a byl kompletně zrekonstruován. Z kruchty vede lomený portálek do prvního patra věže. Ze stejné úrovně věže vede také okénko do lodi kostela se stejnou podobou, jako má portál.

Dekor kostela

Klenba, dekory

Malby

Malby i polychromie kostela se zachovala ve všech částech kostela a při poslední rekonstrukci byly restaurovány. Výjevy jsou datovány do let okolo roku 1450.

Kněžiště

Na severní stěně se nachází pět na sebe navazujících výjevů umučení světice. Poslední obraz se, i když značně poničený dochoval, první dva byly restaurovány podle fotografií ze 70. let. Na prvním díle lze rozpoznat postavu krále s korunou sedícího na trůnu. Dále jsou zde dvě další stojící postavy. Na druhém výjevu je zobrazena světice, obnažená do půlky těla, zavěšena na mučící dřevěné konstrukci a dvě postavy mířící na její prsa kopími. Zajímavé je, že i když má světice ženské rysy v obličeji, její hrudník je plochý. Třetí obraz zobrazuje světici klečící. V horní části se vznáší anděl a také je na obraze postava s korunou, fyziognomií připomínající vladaře z prvního výjevu. Předposlední dílo řady představuje zřetelně setnutí světice. Je zde kat se zvednutým mečem nad obnaženým krkem, světice a nerozpoznatelná další postava. Poslední výjev zobrazuje pohřbívání světice. Je zde rakev, umístěná na skále, čtyři andělé a postava se svatozáří s žehnajícím gestem. Pravděpodobně se jedná o postavu Boha Otce v oblacích. Obrazy lze interpretovat jako scény z legendy o sv. Kateřině, pak by vladař představoval císaře Maxentia. Sporný je ale druhý výjev, podle něhož byla světice mučena. Podle legendy totiž nebyla mučena Kateřina, ale císařovna poté, co se přihlásila ke křesťanství. Nad posledními dvěma obrazy svato-kateřinského cyklu se nachází obraz ve tvaru obráceného „L“ s červeným rámem. Zde je zobrazena trůnící Madona s dítětem. Ruce dítka se vztahují ke třem postavám, pravděpodobně donátorům. Napravo od tohoto výjevu je situován obraz pozdvihování Marie Magdaleny a dalšího světce, jehož totožnost nám není známa.

Kostel

Interiér celého kostela je zdoben červenošedou polychromií a souvisejícími dekorativními prvky. Přesně takto se tradičně zdobily pozdně gotické kostely. Někde červenošedé kvádrování tvoří iluzivní žebra. Jedinou výjimkou je centrální pilíř, na kterém není plošné kvádrování, ale iluzivní diamantový řez. V kostele se dále nacházejí fragmenty nástěnných maleb z různých časových období. Výzdobu dotváří stylizované květiny u svorníků a vrcholů oblouků, pasparty oken a portálů. Plochy stěn a klenebních kápí pak dále zdobí nepravidelně rozmístěné červené pěti a šestilisté růže a hvězdice.

Zajímavosti

Kostel je vystavěn vedle „silového místa“, kde se kříží dvě vodní cesty. Gotičtí stavitelé často své stavby umisťovali právě do těchto míst kvůli síle působící při bohoslužbách a modlitbách, aby návštěvníci pocítili určitou sílu, podpořila je v meditaci a načerpali energii.

Fotografie

• 
  Nástěnné fresky
• 
  Dekor zdí
• 
  Loď kostela
• 
  Pohled na iluzivní okno
• 
  Místo původního oltáře
• 
  Konzolka
• 
  Otvor do 2. patra sakristie
• 
  Schody na kruchtu
• 
  Trojlodí
• 
  Mušle
• 
  Okno v interiéru
• 
  Klenba
• 
  Fresky
• 
  Pozůstatky fresek
• 
  Interiér
• 
  Pohled na kostel
• 
  Klenba
• 
  Iluzivní kulaté okno
• 
  Pohled
• 
  Věž ze severní strany

Odkazy

Literatura

Kašička, František, Lancinger, Luboš, Cetviny, Kostel Narození Panny Marie, Stavebně historický průzkum, Praha 1995

Pavelec, Petr, K stavební obnově a restaurování kostela Narození Panny Marie v Cetvinách na Českokrumlovsku, Zprávy památkové péče, ročník 66, číslo 5, 2006, Dostupné z: http://www.npu.cz/download/1166010708/zpp0605377384.pdf

Schusser, František, Cetviny, 2008, Dostupné z: http://www.zanikleobce.cz/index.php?detail=1451111

Lavička, Roman, Kostel Narození Panny Marie, Národní památkový ústav, Databáze nemovitých památek, 2013

Cechner, Antonín, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Kaplickém, 1921

Externí odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Cetviny

http://mujweb.cz/cetviny/

http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=372

http://www.farnostkaplice.cz/CETVINY.html

http://www.npu.cz/download/1166010708/zpp0605377384.pdf