Wikipedista:Petr.lhotan/Pískoviště

Bývalý špitální kostel svatého Ducha v Krnově

Čelní fasády špitálu a kostela sv.Ducha v Krnově

Bývalý kostel svatého Ducha v Krnově je součástí bývalého městského špitálu z 2. poloviny 14. století. Jedná se o jednolodní objekt s dlouhým presbytářem orientovaným k jihu.

V současné době prostor kostela slouží jako obřadní a koncertní síň.

Historie

Půdorysné schéma kostela sv.Ducha v Krnově

Na místě obou budov původně stával románský kostel o čtvercovém půdoryse se západovýchodní orientací.

Historie kostela v aktuální podobě sahá přinejmenším do roku 1371, kdy byl komplex zmíněn v klauzuli krnovského pekařského cechu.

V jiném dokumentu městské rady z roku 1408 je zmíněno, že původní špitál před nedávnem zanikl, a musel být znova obnoven řádem německých rytířů.

Dále byl s největší pravděpodobností provozován řádem minoritů, jejichž klášter se nacházel poblíž. Roku 1452 byl celý komplex zatopen při povodni. Z této doby pochází klenbový strop, který byl do té doby rovný, trámový.

V roce 1522 byl kostel odsvěcen, a prodělal zásadní úpravu interiéru v podobě přepatrování. Poté byl prostor využíván jako šenk (údajně nevalné pověsti) a sýpka a na místě tou dobou již zchátralého špitálu bylo vybudováno stavení.

Rok 1546 přinesl pro kostel další ránu, tentokrát v podobě požáru, který postihl celé město. To se opakovalo také v roce 1646. V té době již ale kostel se špitálem opět spravovali minorité, kteří se největší mírou podepsali na jeho obnově.

Díky špitálníkům přibyla kostelu věžička, sakristie, dva postranní oltáře, kazatelna, a chór s varhanami a roku 1657 byl kostel opět vysvěcen.

Návrh čelní fasády vytvořil G.Fr.Gans roku 1755, k realizaci však došlo až v letech 1771-73 pod vedením významného stavitele Michala Clementa.

V roce 1866 došlo ke změně materiálu střešní krytiny, a tak dosavadní šindelovou střechu nahradila břidlicová. Touto dobou byl kostel patrně spoluzasvěcen svaté Alžbětě a Barboře.

Dodatečně byl kostel upravován v letech 1896 a 1905, a to v novogotickém stylu. Od té doby kostel ztrácel na významu, a postupně chátral, až se přestal využívat úplně.

Špitál sloužil sociálním účelům do konce druhé světové války. Až v roce 1972 byl komplex kostela a špitálu podroben důkladnému stavebně historickému průzkumu, který odkryl nová významná fakta, a tak napomohl obnově celého komplexu.

Exteriér presbytáře a hlavní lodi kostela sv.Ducha v Krnově

Opěrný systém podél západní zdi hlavní lodě kostela sv.Ducha v Krnově

Exteriér

Zvenku zdivo zajišťují odstupňované opěráky obdélníkového půdorysu se stříškami. Z východní strany ke kostelu přiléhá budova klasicistního špitálu, a z jižní strany klasicistní dostavba sakristie, která je napojena na presbytář.

Interiér

Podoba kostela první fázi z počátku 15. století výstavby byla již pravděpodobně stejně podélná s užším, trojboce ukončeným presbytářem s orientací na jih, jak ji nalezneme dnes. Tou dobou bylo vztyčeno obvodové zdivo presbytáře o dvou nestejných pravoúhlých polích a trojúhelníkovém závěru, nad nímž byla později vystavěna atypická čtyřpaprsčitá klenba.

V jižní zdi a závěru bychom našli vysoká úzká okna s lomeným obloukem. V presbytáři nalezneme tufitové a terakotové žebra a přípory, které sbíhají do geometrických jehlancových konzol (v koutech jednoduše, na rozhraních polí ve ztrojeném svazku).

Profil žebra má podobu pětibokého klínu s hlubokým výžlabkem. Svorníky kleneb jsou kruhové, s malovaným znamením cechu podkovářů a pravděpodobně zlatníků a stužkářů.

Hlavní obdélníková loď má tři nestejná prostorová pole, a v její západní zdi nalezneme vysoké okno zakončené lomeným obloukem, a půlkruhové barokní okno.

Tvarově jsou profily žeber klenby totožné s profily v presbytáři, liší se však proporčně a především materiálově - místo tufitu zde byla použita terakota, pravděpodobně pocházející od zdejších cihlářů.

Ukončení klenebních žeber je řešeno stejně jako v presbytáři.

Svorníky mají terčovitou a štítkovou podobu. Od presbytáře je hlavní loď dělena lomeným triumfálním obloukem, a stejně řešeným triumfálním obloukem byla k hlavní lodi připojena dnes již zaniklá podélná kaple Panny Marie, která se nacházela za východní zdí.

Dá se předpokládat, že původně měla mít hlavní loď další okna v uličním průčelí na sever.

• 
  VÍtězný oblouk ve východní zdi, který spojoval hlavní loď kostela s bývalou kaplí Panny Marie
• 
  Profil přípory klenebního žebry
• 
  Tufitová klenební konzola v presbytáři
• 
  Restaurovaná terakotová stropní žebra a svorník v hlavní lodi
• 
  Pohled z presbytáře do hlavní lodi
• 
  Průhled do presbytáře z hlavní lodě

Zařízení

Nástěnná malba s biblickými motivy v kostele sv.Ducha v Krnově nesoucí známky přepatrování

Vzhledem k tomu, že objekt téměř jedno století chátral a navíc už neslouží původním účelům, interiér doznal značných změn proti původní podobě. Byla odstraněna většina náboženských symbolů a všechny oltáře. Celý presbytář dnes zabírají koncertní varhany a piano. V severní části hlavní lodi se nachází dřevěný kůr sloužící jako tribuna, který byl instalován na přelomu 20. a 21. století.

Za zmínku také stojí nástěnná výmalba s biblickými motivy především v hlavní lodi, která má značnou uměleckou a historickou hodnotu. Byla objevena při výzkumu na konci 20. století, a nese stopy násilného přepatrování prostoru v první polovině 16. století. Tento objev zásadně zvedl význam objektu, a významně tak přispěl k tendencím o rekonstrukci celého komplexu.

Zajímavosti

Opěrný systém napovídá, že během první fáze výstavby docházelo ke změnám. Je možné, že klenby mohly mít jinou, složitější podobu, která mohla využívat například opěráků u vstupního portálu.

Zdroje a citace

• Lexikon architektonických prvků a stavebního řemesla, Ondřej Šefců, Grada 2012
• Webové stránky Městské knihovny Krnov, http://knihkrnov.cz/article/osobnosti