Wikipedista:Matous Langer/Pískoviště

Wikipedista:Matous Langer/Pískoviště

Tak pravil Zarathustra (německy Also sprach Zarathustra) je Nietzscheho filosofické literární dílo.

Tak pravil Zarathustra: Kniha o všem a o ničem je filozofický román německého filozofa Friedricha Nietzscheho skládající se z 4 částí napsaný roku 1883 a publikovaný v roce 1885.Práce se zabývá ideami jako teorie věčného návratu, prohlášením, že Bůh je mrtev a proroctví o nadčlověku, které bylo poprvé uvedeno v The Gay Science. Nietzsche považoval tuto práci za své opus magnum.

Tak pravil Zarathustra napadl Nietzscheho při procházce u města Rapallo. Konkrétně o konceptu návratu téhož, což byla jeho hlavní myšlenka společně s úvodem Zarathustry. Poprvé se s tím Nietzsche setkal ve Švýcarku, kdy byl inspirovaný pohledem na gigantickou stoupající horu – “pyramidový blok kamenů” – při procházce lesy podél pobřeží jezera Silvaplana, v Upper Engadine, velkém alpském region, jehož údolí je 1800 metrů vysoko. Na důkaz toho si napsal poznámku: “6000 stop mimo člověka a čas.”

Nietzsche si naplánoval napsat třídílnou knihu psanou po několik let. Ačkoli byla třetí část původně zamýšlena jako zakončení s nečekaným vyústěním, Nietzsche se nakonec rozhodl napsat a ještě dodatečnou čtvrtou část – jakési intermezzo. Nietzsche to pro komplexnost okomentoval v Ecce Homo: “deset dní mi stačilo; ani v první, ani pro druhou nebo poslední část jsem nepotřeboval více.”

První tři díly byly publikovány odděleně a byly postupně zkompletovány do jednoho dílu roku 1887. Čtvrtá část zůstala po napsání v roce 1885 v Nietzscheho soukromí. Jen 40 kopií tohoto dílu bylo vytištěno, kromě 7, které byly darovány Nietzscheho blízkým přátelům. V březnu 1892 byly 4 díly konečně znovuotištěny a prodávány jako komplet. Původní text obsahuje mnoho hříček. Například slova začínající slovem nad (uber) a pod (unter) jsou často párovány zdůraznění kontrastu. Z těchto slov je nejznámější jeho nadčlověk (ubermensch; jako superčlověk).

Dílo

Tak pravil Zarathustra je pravděpodobně Nietzscheho nejslavnější dílo, napsané během osmdesátých let devatenáctého století. Sám Nietzsche považoval tuto knihu za své opus magnum a dokonce se nechal slyšet, že Tak pravil Zarathustra je „nejhlubším dílem kdy napsaným.“ Je to kniha celosvětově uznávaná, nejen díky svému obsahu, ale i díky originalitě svého literárního zpracování. Tak pravil Zarathustra je nejenom uznávaným filosofickým, ale také literárním a básnickým dílem.

Shrnutí

Kniha je kronikou fikčních cest a rozhovorů Zarathustry. Zarathustrův jmenovec byl zakladael Zroastrismu, také známy jako Zoroaster. Nietzsche ale popsal nového a odlišného Zarathustru jako toho, který převrátí hodnoty morálky. Jde dál k charakteristice Zarathustry: “Co pro mě jméno Zarathustra znamená, je to osoba prvního nemorálníka.:”

Je historickou vzácnou historickou postavou, která se odlišuje odlišuje od tehdejších obyčejných Peršanů. Zarathustra byl první který shledal boj s dobrem a zlem jako pohyb veškeré změny pořádků: jako přemístění morálky do metafyzické skutečnosti, jako sílu, která vyústí v jeho konečnou práci… Zarathustra vytvořil tuto neblahou chybu, morálku a postupně jí musel poznat. Jeho doktrína vyzdvihuje pravdu jako tu nejvyšší hodnotu. To znamená jako protiklad k zbabělosti a ideálnosti (přílišnému optimismu), kteří utíkají realitě… Jsem srozumněn? Sebepřesah morálky, mimo pravdu; sebepřesah moralisty do opaku – směrem ke mně. To je podle mého odkaz Zarathustry. - Ecce Homo, “Why I Am a Destiny”

Zarathustra má jednoduché vyprávění a zápletku vyprávěnou sporadicky skrze celý text, která má ztvárnění experimentálního stylu. Dionýsův zpěv byl napsán na podzim roku 1888 a vytištěn jako plný díl roku 1892 jako Zarathustrova hojnost.

Někteří spěkulují, že měl Nietzsche v záměru psát závěrečnou část o tvoření a destrukci, která ho přivedla k Zarathustrovi. Nicméně kniha postrádá  takový konec. Ten se soutředí spíše na rozklíčování Zarathustrova odkazujako začátek k zvěčnění a nakonec výběr k odchodu vyšších mužů, které přenechal jejich záležitostem.

Zarathustra také obsahuje slavný výrok: “Bůh je mrtev,” který před tím objevil v The Gay Science.

Kniha ztvárňuje řadu inovativních poetickorétorických metod. Slouží jako paralela a náhražka k řadě filozofických myslenek v Nietzscheho celistvém díle. Sám se k tomu ale vyjádřil, že jeho Zarathustra je jeho nejvýznačnější dílo – opus magnum. Řekl:

“S tímto spisem jsem dal lidstvu nejlepší obraz přítomnosti, který nebyl dodnes popsán. Tato kniha, která překonává století, je nejen největší knihou, ale je vpravdě charakterizována jako vzduch nad horami – úplná pravda o člověku se v ní ukrývá v neskutečné vzdálenosti. Je to také ta nejhlubší pravda zrozená z bohatství všech pravd, nevyčerpatelná studna, ke které žádné vědro neklesne, aniž by při cestě vzhůru nebylo naplněno zlatem a dobrotou. - Ecce Homo, “Prolog”

Zarathustra je vnímán jako prekurzor k Nietzscheho pozdějším myšlenkám. Touto knihou Nietzsche zahájil značnou estetickou činorodost. Později formuloval hodně svých myšlenek v Mimo dobro a zlo a dalších sepsaných dílech. Pokračoval s vyjádřením jeho filozofických obav; obecně byl jeho záměr poukázat alternative k donucovacím morálním schématům, aby zabránil nihilismu ve veškerých jeho formách. Další aspekty v Jak pravil Zarathustra jsou předloženy v Nietzscheho Přehodnocení všech hodnot. Tento nedokončený projekt začal s knihou Antikrist.

Filosofie

Tak pravil Zarathustra pojednává o fiktivních cestách a učení perského proroka Zarathustry, skrz kterého Nietzsche čtenáři předkládá svou teorii o věčném návratu téhož, a skrz kterého podrobněji nastiňuje svůj odpor ke společností vytvořeným morálním hodnotám, jakož i svůj názor o důležitosti individuální morálky. Tak pravil Zarathustra si získala mnoho příznivců, nejen díky Nietzscheho komplexnímu filosofickému názoru, ale také díky svému originálnímu poetickému podání.

Témata

Zatímco Nietzsche v knize píše o mnoha idejích, pár z nich vystupuje do popředí:

Nadčlověk

Hlavní znak Zarathustry, poprvé zmíněn v prologu jako lidskou bytost transformující se mezi opicí a nadčlověkem. Nadčlověk jako mistr sebe sama je individuum, které dosáhlo svého plného vrcholu, což je v knize skoro koncept všudypřítomného, kde je člověk vnmán jako závod mezi zvířetem a nadčlověkem. Je to jeden z mnoha spojujících a vzájemně propojujících témat příběhu, který je reprezentovaný skrze řadu odlišných metaphor jako je:

1)         Blesk, který je varovnou předzvěstí tichem a kapkami cestou bouřkovými mraky

2)         Východ slunce a kulminaci do poledního zenitu

3)         Můž táhnoucí se po laně nad roklí, vzdalující se od nekultivované zvířeckosti k podobě nadčlověka.

Symbol nadčlověka naráží na Nietzscheho poznámu o sebemistrovství, sebekultivaci a sebesměřování. Při výkladu těchto  konceptů Zarathustra prohlašuje:

Učím vás nadčlověka. Člověk je něco, co by mělo být překonáno. Co jsi pro jeho překonání učinil?

Všechny bytosti doted tvořily mimo sebe; a chcete být pouhý odliv těchto velkých povodní, nebo být dokonce zpátečnický a jít až k prsu spíše než překonat nadčlověka? Co je opice oproti člověku? Je k posměchu a politování. A člověk by měl být pro sebepřekonání: ten smích nebo politování. Vytvořili jste si cestu z červa k člověku a spousta ve vás stále pochází z červa. Jednou, když jste byly opice, a přece nyní je muž více než pouhá opice…

Ten nejmoudřejší mezi vámi je pouhý konflikt mezi rostlinou a duchem. Ale nabízím vám stát se duchy nebo rostliny?

Zřím, a budu vás učit býti nadlidmi! Nadčlověk je pojem země. Ať vaše vůle řekne: nadčlověk by měl být význam země! Naléhavě vás prosím, mý bratři, zůstaňte věrní zemi a nevěřte těm, kteří mluví nadějích jiného světa! Jsou to vědomý nebo nevědomý traviči. Odpírači života to jsou, kazící se a otravující sebe sama, z kterých je země unavená: tak je nechte jít!...

- Prolog

Věčný návrat

Teorie věčného návratu jsou situace, které se budou dít stále a stále, nekonečně. Je to osvojení všech hrůz a potěšení a odporu nebo přijetí osudu. Láska a přijetí každé cesty v žovtě je definované v nadčlověku. V kontrastu se znalostí, že by se měl neustále opakovat, nadčlověk by měl být naladěný, jako kdyby neměly žádné smustky a ani lásky v životě. Aby si mohl vybrat změnit každé rozhodnutí nebo událost ve svém životě, která by se projevila záští či strachem; naopak nadčlověk je popisován jako mít odvahu jít cestou Dionýského elementu.

V autobiografii Ecce Homo Nietzsche říká, že jeho knižní hlavní myšlenka je konfrontována v závěrečné části čtvrté knihy The Gay Science. Teorie věčného návratu těch samých situací. Zmínka v The Gay Science byla poprvé publikována v prohlášení jeho poznámky. Naopak v jeho zmíněném Zarathustrovi, to je také ozýváno skrze Nietzscheho práci.

Vůle k moci

Vůle k moci je základní myšlenka lidské identity. Vše, co děláme v duchu naší seberealizace, která na sebe někdy bere formu vůle k moci. Vůle k moci je psychologická analýza, že všechny lidské akce jsou zdůrazněné v sebepřekonávání a sebeobětí. V kontrastu s žitím pro tvorbu, potěšení a štěstí je vůle k moci shrnutí veškerého boje s okolním prostředím jako důvod pro oprávnění v něm obstát.

To je v Zarathustrově přeměně, která obepíná věčnost, v které si nakonec zajistí obrsovskou vůli k moci. V této inspiraci nachází výraz se Zarathustrovou písní, zmíněný v knize dvakrát, přiblížením v příběhu:

                                                                     

Ó muži, postarej se!

Co hluboká noc říká?

Spal jsem-

Z hlubokého snu jsem se probudil a nadával:-

Svět je hluboký,

Hlubší než by si byl den vědomý.

Hloubka je slib-

Radost – hlubší než je agónie:

Slib přikazuje: Jdi!

Ale veškerá radost chce věčnost-

Chce hloubku, hlubokou věčnost.”

Kritika křesťanství

Mnoho kritiky na křesťanství se může nacházet v Tak pravil Zarathustra, především v křesťanských hodnotách dobra a zla a ve víře v posmrtný život. Základ pro tuto kritiku křesťanství leží ve vnímaném mrhání našich pozemských životů v honbě za perfektním posmrtným životem, kterého a le není žádný důkaz. Empiristický pohled (jako odmítnutí posmrtného života) není plně zkoumáno jako racionální argument v textu, ale je zaujmut jako jednoduchá pravda v Nietzscheho aforistickém psaní. Židovsko-křesťanské hodnoty jsou více konfrontovány v Genealogii morálky jako jevu, kterému říká otrocká morálka.

Styl

Pozoruhodný je jeho formát, kniha zahrnuje filozofickou práci fikce, jejíž styl často bezstarostně ukazuje Nový zákon a Platonické dialogy v časech podobajících se předsokratovským prácem v rétorickém a vysvětlujícím světle. Také to tento styl odkazuje na Západní vzdělanost a na filozofické tradice jako interpretaci tradic a problémů.

Nietzsche dosahuje skrze postavu Zarathustry (odkazující na proroctví Zoroastianismu), který hlásá o filozofických směrech, když se pohybuje volným dějem o rozvíjení a přijetí svých idejí. Tato charakteristika může být chápána jako intertextový komentář Zarathustrovy (a Nietzscheho) filozofie.

Styl knihy byl rozkryt jako nekonvenční a nerozlišuje mezi filozofií a literaturou. A co víc, nabízí formulace o věčném návratu, a Nietzsche poprvé hovoří o nadčlověku: tématu, které bude skrze celé toto dílo dominantní.

Přijetí veřejností

Styl knihy je komponován dvojznačností a paradox. Díky tomu ho také obecná veřejnost přijala kladně. Analýza díla však roztrpčovala akademické kruhy (to byl také Nietzscheho záměr). Tak pravil Zarathustra se neprosadil mezi hlavními učenci (především v anglo-amerických oblastech analytické tradice) do pozdní poloviny 20. století. Později tento kruh o něj projevil nevídaný zájem díky jeho nekonvenčnímu stylu.

Kritik Harol Bloom zkritizoval spis zkritizoval v jeho knize The Western Canon (1994). Řekl o knize, že je to nevídaná fraška, která se nedá číst. Ostatní komentátoři mluvili o Nietzscheho stylu jako záměrně ironickém. Tato ironie se vztahuje k vnitřním Nietzscheho konfliktům: nenáviděl náboženské elity, ale sám byl jedné nablízku.

Citát

Nietzscheho slavná věta: „Bůh je mrtev“ se objevuje ve druhé části prologu:

„A tak se od sebe odloučili, kmet a muž, smějíce se, jako se smějí dva chlapci. Ale když Zarathustra byl samoten, promluvil takto k srdci svému: ,Což je to možné! Tento stařičký světec ještě ani nezaslechl v svém lese, že bůh jest mrtev!‘“ (překlad Otokara Fischera)

Myšlenky

(přeložil Otokar Fischer):

• „Hlásám vám nadčlověka. Člověk je cosi, co má býti překonáno.“
• „Nadčlověk je smysl země. Vaše vůle nechť dí: nadčlověk budiž smysl země.“
• „Člověk jest provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem – provaz nad propastí“
• „Kdo cítí jinak, jde z vlastní vůle do blázince.“
• „Co je nejtěžší – ponížiti se a tím zraniti svou pýchu? Dát zářiti své pošetilosti a tím své moudrosti se posmívati?“
• „Milovati toho, kdo námi pohrdá, a podávati ruku strašidlu, chce-li nás polekati?“
• „Nevinností je dítě a zapomenutím, je novým početím, je hrou, je kolem ze sebe se roztáčejícím, je prvým pohybem, je posvátným Ano.“
• „Válka s odvahou dovedly více velkých věcí než láska k bližnímu.“
• „Ale stát lže všemi jazyky dobra i zla; a cokoli mluví, lže – a cokoli má, ukradl.“
• „Kdo málo má majetku, tím méně je majetkem jiného: pochválena buď malá chudoba.“
• „Nenalezl Zarathustra na zemi moci větší než dobro a zlo.“
• „Je hrozné býti o samotě se soudcem a mstitelem vlastního zákona.“
• „Jsou pocity, jež osamělého chtějí zabíti; nezdaří-li se jim to, nuže, pak samy jsou vydány na smrt! Ale dokážeš být vrahem?“
• „Ale nejhorší nepřítel, s kterým se můžeš setkati, budeš vždy sám sobě; sám na sebe číháš v doupatech a lesích.“
• „Osamělý, kráčíš cestou milujícího: sám sebe miluješ, a proto sebou pohrdáš, jak jen milující pohrdají,“
• „Dvojí věc chce pravý muž: nebezpečí a hru. Proto chce ženu: nejnebezpečnější hračku.“
• „Zemři v pravý čas.“
• „Nejhorší jsou však malé myšlenky. To raději už páchat zlo než myslit přikrčeně!“
• „Je nutné držeti své srdce na uzdě; neb kdo je nechá klusat, tomu dřív ještě uteče hlava!“
• „Z hloubi duše miluji pouze život – a věru, nejvíce tehdy, když ho nenávidím.“
• „Veliké věci vykonávati je těžké: ale těžší jest veliké věci rozkazovati.“
• „Ó Zarathustro, tvé plody jsou zralé, ty však nejsi zralý pro své plody!“

Literatura

• NIETZSCHE, Friedrich. Tak pravil Zarathustra. Praha: Městská knihovna v Praze, 2011. Dostupné online

Související články

• Also sprach Zarathustra (symfonická báseň Richarda Strausse)

Externí odkazy

• Digitalizovaná vydání díla Tak pravil Zarathustra v Národní digitální knihovně.

Portály: Filosofie | Literatura | Německo