Wikipedista:Kacir/BB

KMENTA, Jaroslav. Boss Babiš. 1. vyd. Nymburk: Nakladatelství JKM – Jaroslav Kmenta, 2017. ISBN 978-80-87569-32-0. S. 349. 

CHEMAPOL GROUP

→ Chemapol Group

• Po sametové revoluci se řada československých chemických podniků včlenila do velkého petrochemického koncernu Chemapol Group. Ten se stal největším importérem ropy do Česka s ročním obratem cca 72 milard korun /ověřit k jakému datu/. Za přispění úvěrů státního bankovního sektoru tento koncern pozvolně privatizoval generální ředitel Václav Junek, jenž začínal na pozici obchodního zástupce v Paříži./191/

• Do Chemapolu se zařadily například Synthesia, Moravské chemické závody, zbrojařská firma Omnipol, Fatra Napajedla, Spolana Neratovice, fotbalový klub FK Drnovice, farmaceutické společnosti, aerolinky Air Ostrava, golfový klub Karlštějn či hotelová síť./193/

• Mezi minoritní akcionáře patřila také banka IPB, jež koncern úvěrovala./192/

• Firma zaměstnávala také byvalé členy vlád včetně expremiéra Mariána Čalfy a ministra práce Petra Milera. V rámci politiky měla dobré vazby na pravicově orientované strany, zejména Klausovu ODS./191/

• V roce 1998 došlo k pádu Chemapolu, jenž se nacházel ve ztrátě šesti miliard korun a se značnými dluhy. Rychle byl vyhlášen konkurz. Mezi společnostmi, které zaevidovaly své pohledávky patřily také bankovní domy ČSOB a Crédit Lyonnais./193/ Největším věřitelem byla Státní konsolidační banka, předchůdkyně ČKA./194/

• Trivia: Dceřiná společnost Chemapol C.H.R. odkoupila roku 1997 polovinu nemovistosti u Václavského náměstí s pasáží Lucerna od Václava Havla za 200 milionů korun./191/

Radka Kafková | ALIACHEM | AGROBOHEMIE

→ Radka Dombek | Aliachem | Agrobohemie

• Kafková udržovala partnerský vztah s Františkem Dombekem, členem vedení PPF banky, jež spadala pod impérium Petra Kellnera a pro něj řešila výhodné pohledávky v agentuře. Dombek jí podle Kmenty zajišťoval politické krytí u premiéra Topolánka, stejně jako Babiš v předchozích sociálnědemokratických vládách, zejména u ministra financí Sobotky./190/ Podle investigativce proces Babišova ovládnutí Aliachemu ukázal, že mu k podniku dopomohla Zemanova vláda./191/

• Informace o vazbách Kafkové s Andrejem Babišem a manažery Agrofertu, zejména Janem Kadaníkem, se poprvé objevily v souvislosti s jejím zatčením v červenci 2006. Jejich užší vztahy pak vyplynuly během soudního líčení roku 2009, ze stovek hodin policejních odposlechů z let 2004–2006./199/ V nich se Babiš s Kadaníkem, ředitelem pro strategii Agrofertu, snažili využít kontaktů na zaměstnance České konsolidační agentury pro rozšiřování koncernu. Kafková pomáhala Babišovi s oddlužením chemického podniku Aliachem a ovládnutím Kosteleckých uzenin./188, 199, In: E15 z 08-09-2009; Reportér ze 14-09-2015/ Na schůzkách např. v Hiltonu, InterContinentalu /223/ či přímo v Agrofertu/216/, docházelo k poskytování informací./197, 198/

• Kafková byla zatčena v souvislosti s odprodejem více než dvoumiliardové pohledávky společnosti Cetus, v níž také figurovaly cenné dluhopisy zbankrotované IPB v hodnotě 800 milionů korun. Výše úplatku měla podle obvinění činit tři miliony korun./189/ Soud ji nakonec shledal vinou z převzetí první části úplatku ve výši 400 tisíc korun./198/ Z ročního věznění v roce 2012 byla po půlce trestu propuštěna na podmínečný trest./234/

• Po bankrotu koncernu Chemapolu v roce 1998, jehož nejcennější součástí byl Aliachem, se roku 2001 Zemanův kabinet rozhodl Aliachem zatížený dluhy prodat. K favoritům na odkoupení patřily Konsolidační banka (předchůdkyně ČKA) a Agrobohemie, v niž byli polovičními majiteli státní Unipetrol a Agrofert. Konsolidační banka plánovala společnost včlenit do státního revitalizačního programu/193/, měla potenciál ovlivňovat další chod z postavení největšího věřitele Chemapolu a jako státní banka disponovala garancí finanční nabídky./194/ Tuto variantu prosazoval ministr financí Pavel Mertlík. Stát by tak mohl dohlížet nad procesem oddlužení a poté firmu prodat. Proti tomuto řešení vystupoval ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Zemanová vláda se rozhodla Aliachem prodat Agrobohemii za více než 800 milionů korun, v níž měl klíčový vliv Andrej Babiš./194/

• Následně však vláda zjistila, že pro ni měla dceřiná společnost Aliachemu – pardubický výrobce výbušnin Explosia, strategický význam a stát prodejem ztratil kontrolu nad jejich výrobou včetně semtexu. Proběhl tak zpětný odkup Explosie. První znalecký posudek stanovil hodnotu firmy na 700 milionů korun, o něž se snížilo trvající zadlužení Aliachemu. Další posudek navýšil cenu ještě o 180 milonů korun, takže Andrej Babiš odečetl z dluhu Aliachemu u státu celkovou sumu 880 milionů korun./195/ Na jaře 2004 pak pro Agrobohemii dosáhl v ČKA snížení splátek stále nevypořádané dlužné částky./191, 205/ S vládním prodejem polovičního vlastníka AliaChemu, státního Unipetrolu polskému PKN Orlen v dubnu 2004, pak zanikla pro Agrobohemii povinnost doplatit zbylou dlužnou částku. Unipetrol se stal oddluženou firmou a PKN Orlen měl za miliardovou pohledávku uhradit 412 milionů korun. Agrofert uzavřel s PKN Orlen smlouvy, jimiž si nárokoval zakoupení několika chemických podniků včetně AliaChemu./206–208/

• Základní jmění AliaChemu v roce 2003 činilo 4,3 milardy korun a obrat dosahoval přibližně šesti milard korun. K hlavním podnikům Aliachemu patřily pardubická Synthesia a Fatra Napajedla. Dlužná částka vůči státu z éry privatizace na konci devadesátých let byla okolo jedné miliardy korun. Babiš, ve společnosti figurující od roku 2001, usiloval o nejnižší platby ve splátkovém kalendáři nastaveném ČKA. Radka Kafková začala tento přístup v konsolidační agentuře obhajovat na jaře 2004. V březnu téhož roku byla měsíční částka snížena na 58 milionů korun, přestože indikace uváděly až 110 milionů korun./203,207/

Akciová společnost ALIACHEM byla založena v lednu 1999 (zaregistrovaná již 31. prosince 1998), ve formě sloučení čtyř podniků. Jednalo se o největší fúzi v historii českého průmyslu. Technoplast Chropyně, Fatra Napajedla a Moravské chemické závody Ostrava byly vloženy do akciové společnosti Synthesia Pardubice a následně došlo k přejmenování na Aliachem, a.s. Při vzniku se tak skládala ze čtyř odštěpných závodů. V závěru ledna 1999 byl vyhlášen konkurz na jejího vlastníka Chemapol Group, čímž se Aliachem stal součástí konkurzní podstaty tohoto holdingu. Na celkových tržbách mateřského Chemapolu se skupina Aliachem podílela téměř 90 %.

Akciová společnost AGROBOHEMIE vznikla v únoru 1995 se zaměřením na obchodování s chemickými produkty – amoniakem a čpavkem, jakožto prekurzory hnojiv. Firma nedisponuje vlastní výrobou. K roku 2001 držela 54 % akcií v Lovochemii. Poloviční balíky akcií Agrobohemie měly v držení Agrofert a Unipetrol.

Kostelecké uzeniny

→ Kostelecké uzeniny

• Satrapa se Spitzerem zakoupili budovy brusíren skla pod velkým rybníkem a po rekonstrukci v září 1917 založili společnost Továrna na uzeniny a konservy, spol. s.r.o. Mezi produkty patřily párky, trvanlivé salámy a klobásy v konzervách. V roce 1920 začaly dodávky československé armádě. V období první republiky firma také exportovala, např. šunku do Vídně a další sortiment do italských a francouzských lázeňských letovisk. S příchodem nacistické okupace v březnu 1939 byla na podnik uvalena německá správa, po Únoru 1948 pak proběhlo znárodnění. V roce 1958 byly zřízeny mrazírny. Po sametové revoluci vznikla privatizací firmy roku 1992 akciová společnost, jíž převzalo družstvo Maso Uzeniny založené v roce 1994. Jeho vlastníky byli převážně zaměstnanci podniku s praxí v uzenářství a akciový podíl družstva v Kosteleckých uzeninách dosáhl až 74,9 %.
  Mastné produkty získávaly ocenění na soutěžích, nejlepší šunka na veletrhu Josefovská šunka v lednu 1995 a druhá příčka na téže akci pro šunku Vok, zlaté plakety pro Karé šunku, salám Křemešník a šunkový salám na třetím mezinárodním veletrhu potravin, nápojů, výrobního a gastronomického zařízení Siesta 95 během listopadu 1995. Na přelomu tisíciletí se jednalo o největší masokonbinát v Česku. Tržby za rok 2002 dosáhly přibližně 4,5 milardy korun./211–2012/

• Na základě udání ze závěru roku 2003 obvinila policie v lednu 2004 hlavní manažery Jana Boučka, řídícího firmu od roku 1990, Jiřího Bambulu, Milana Kudláčka, Josefa Vopálenského a Vladimíra Nováka. Důvodem bylo podezření ze zneužívání informací v obchodním styku, kdy manažeři měli uskutečňovat vzájemné obchody mezi akciovou společností Kosteleckých uzenin a kosteleckým družstvem Maso uzeniny, které bylo držitelem akcií dané společnosti. Firma se nacházela ve špatné finanční situaci. Jeden z plánů řešení počítal s pomocí od koncernu Agrotrade ovládaného Miroslavem a Zdeňkem Tomanovými (ministři zeměldělství). Na konci roku 2003 však manažeři souhlasili s plánem Andreje Babiše, jenž za odkup 34% podílu akcií v hodnotě 250 milionů korun přislíbil záruku dlouhodobého zajištění výroby. V roce 2004 tak byly dvěma klíčovými subjekty firmy obchodní družstvo Maso uzeniny se 40,9 % akcií a Agrofert s 34% podílem. Babiš se stal předsedou dozorční rady a zprostředkoval financování. Revolvingový úvěr od Citibank, klíčového bankovního domu v úvěrové politice Agrofertu, poskytl Kosteleckým uzeninám během června 2004 částku 330 milionů korun a v závěru téhož roku další 100milionový úvěr. Citibank však měla podle původních manažerů podmínit pokračování financování změnou struktury ve smyslu jediného majitele. V roce 2005 Agrofert odkoupil akcie od družstva Maso uzeniny za nízkou cenu 23 miliony korun a stal se majoritním vlastníkem se 79 %. Jan Boček k tomu v rozhovoru pro SeznamZprávy sdělil: „My jsme to museli prodat, jinak by firma neměla na výplaty“./212-215/

• Uvedení do provozu uzenářské linky v hodnotě 400 milionů korun byli v březnu 2004 přítomni expremiér Miloš Zeman, ministr Zdeněk Škromach či místopředsedkyně sněmovny Miroslava Němcová./215/

• U banky IPB měla společnost téměř miliardový úvěr. Po bankrotu bankovního domu v roce 2000 přešla dlužná částka 874 milionů korun pod správu České konsolidační agentury (ČKA) během června 2002. Do zastaveného majetku patřily klíčové výrobny i další objekty. V roce 2005 činil dluh přibližně 700 milionů korun.
  (Časová osa: Ještě před odkupem 40 % akcií Masa a uzenin musel mít Babiš jistotu zisku klíčové pohledávky od ČKA s výrobnami, jinak by firmu ovládal ten, kdo by pohledávku koupil) Babiš a Jan Kadaník, manažer Agrofertu i místopředseda dozorčí rady Kosteleckých uzenin, vedli interní jednání s manažerkou ČKA Radkou Kafkovou pro získání této pohledávky, s cílem, aby ji agentura postoupila do zvláštního režimu EXIT, kde by o ní rozhodovalo výběrové řízení s více kritérii, tj. nikoli pouze nejvyšší nabídka. Pohledávka Kosteleckých uzenin nakonec byla v roce 2005 vyjmuta z balíku pohledávek zemědělsko-potravinářských subjektů v PGRLF (Podpůrném a garančním rolnickém a lesnickém fondu) a vložena do EXITu, což Paroubkova vláda schválila v červenci 2005.
  40% balík akcií družstva Maso uzeniny pak Agrofert odkoupil v říjnu 2005. Přestože ve výběrovém řízení dala nejvyšší nabídku firma Charlton, vláda v únoru 2006 schválila prodej pohledávky Kosteleckých uzenin holdingu Agrofert za 550,3 milionu korun. Rozhodujícím kritériem se stala jeho role strategického investora firmy. Agrofert byl povinen uhradit částku nejvyšší nabídky./217-232/

• Přes 60 akcionářů se pozé zúčastnilo valné hromady KU 23. června 2006 v kosteleckém hotelu Horal. Agrofert disponoval 79 % akcií. Přes protest obchodníka s akciemi Aleše Hodiny zastupujícího drobné akcionáře byl schválen návrh na vyloučení přednostního práva akcionářů na navýšení základního jmění vyjma takového práva Agrofert. Holding se tak stal jediným akcionářem, jenž byl oprávněn navýšit základní kapitál, což provedl ze 151 milionů na 251 milionů korun. Tím získal akciový podíl odpovídající 91,9 % a naplnil podmínku pro výkup zbylých akcií. Během února 2008 již Agrofert figuroval jako jediný akcionář KU./232-234/

Jan Kadaník

• manažer Agrofertu i místopředseda dozorčí rady Kosteleckých uzenin, interně jednal s Kafkovou z ČKA (odposlechy); do roku po jejím zatčení 2006 vstoupil do vedení švýcarské firmy Ameropa./238/

AGROPOL

→ Agropol

Agropol byl od 90. let druhým nejvýznamnějším agropotravinářským koncernem v Česku za Agrofertem. Vlastnil také Jihočeskou drůbež Vodňany. Obvinění majitele koncernu Jiřího Malúše v listopadu 2004 ze zpronevěry vyústilo roku 2008 ve zprošťující soudní verdikt. V témže roce Malúš odprodal společnost konkurentovi Babišovi./97/ Spojením Agrofertu s Agropolem vznikl agrárně-chemický holding, jehož tržby přesahovaly 160 miliard korun./98/

Lovochemie | Duslo Šala | Setuza | Preol

→ Lovochemie | Duslo | Setuza | Preol

• Lovochemie v Lovosicích měla klíčový podíl v celém podnikání Andreje Babiše. Usiloval také o další chemické závody, především Chemopetrol Litvínov ze státního koncernu Unipetrol, jenž poskytoval Lovochemii suroviny čpavek a močovinu. Pokud by se tak stalo, držel by Babiš všechny články řetězce, jakožto dodavatel surovin (Chemopetrol), výrobce hnojiv (Lovochemie) i jejich dominantní prodejce (Agrofert)./81/

• Po sametové revoluci, kdy se chemička na výrobu hnojiv Lovochemie jmenovala Secheza, se musela vypořádat s více než půlmiliardovou rozestavěnou investicí. Podnik vyráběl hnojivo superfosfát zpracováním fosfátů z afrického trhu, jehož nákup zprostředkovával Petrimex v Maroku, kde byl zástupcem Andrej Babiš. Poslanec Jiří Karas inicioval v září 1991 podnět ke kontrole Sechezy pro podezřelé silné vztahy chemičky na Petrimex, s možností předraženého nákupu surovin./168/ Ze zprávy ministerstva státní kontroly vedeného Igorem Němcem vyplynulo, že Secheza obržela v nedobré finanční situaci nabídky půjček 21 milionů dolarů od Helm Hamburg a Metallgeselschaft Frankfurt. Obě však byly podmíněny exkluzivní smlouvou prodeje hnojiv ze Sechezy prostřednictvím Petrimexu, což bylo realizováno. Tato exkluzivní podmínka poté přešla v roce 1994 na Agrofert, tehdy založenou dceřinou společnost Petrimexu pro český trh po rozpadu federace./168, 169/
• V roce 1993 se státní Secheza změnila na akciovou společnost Lovochemie, jejímž 100% vlastníkem byl stát prostřednictvím Fondu národního majetku (FNM). Prvního představenstva v listopadu 1993 se zúčastnil také Babiš jako člen navržený FNM./169, 170/
• Audity upozorňovaly na závislost Lovochemie na obchodních partnerech, kteří určovali nákupní ceny surovin, tak i odbytové ceny při prodeji hnojiv./171/
• V privatizaci Lovochemie roku 1995 vyhrála nymburská firma Proferta, s.r.o., která za půl miliardy korun získala 51% podíl FNM. Zbytek si rozdělili drobní akcionáři. Porážku pro účel privatizace založené Agrobohemie, kterou z 51 % vlastnil Agrofert, Babiš později komentoval slovy: „Byli jsme v šoku, že nás přeplatila nějaká Proferta, která dala 530 milionů“./171/ Ta koupi v roce 1996 financovala z miliardového úvěru od Agrobanky a se zárukou od Obchodní sladovny v Prostějově. Pohledávka později přešla na IPB./172/ K třem hlavním majitelům Proferty patřil Pavel Švarc ze Semic u Nymburka (shoda jmen s vysokým manažerem blízkým Babišovi), jenž se stal gen. ředitelem (ověřit) Lovochemie. Přibližně třetinový podíl v Profertě držela německá společnost Carl Beiselen prostřednictvím firmy Bags, s.r.o. Jejím záměrem bylo dovážet lovosický ledek do Německa./172/ Švarc byl zakladatel nymburské agrochemické skupiny Hospodářské služby s miliardovým obratem a začal skupovat podíly v podnicích zemědělského zásobování a nákupu (ZZN). (Byl také šéfem představenstva pražských Bohemians.)/172/
• Po převzetí Lovochemie Profertou v dubnu 1996 došlo k roční obchodní válce s Agrofertem, kterému chemička platila pokuty za porušování exkluzivity a přerušování vývozu hnojiv./173/ Závislost na čpavku, hlavní surovině pro výrobu od Chemopetrolu, se projevila ve zkrácení splatnosti ze 120 na 60 dní ze strany litvínovského dodavatele./173/ Právní poradce Švarce, Miroslav Jansta, jenž také seděl v představenstvu Lovochemie a byl jejím jednatelem, mu doporučil prodat podíl v Profertě./174/ Agrofert tak přes Agrobohemii odkoupil 51% akciový podíl v Profertě a ziskem dalších akcií od malých kacionářů ji ovládl, čímž nabyl majetkovou účast v Lovochemii./174, 175/ V oficiálním životopise Babiš popsal zisk lovosické chemičky „za jedinou problemaickou kauzu v historii Agrofertu,“/175/ a to v důsledku následných kroků. Agrobohemii se podařilo na počátku roku 1998 získat více než 40 % akcií Lovochemie výkupem od drobných akcionářů. Další 51% podíl zprivatizovaných akcií byl uložen v Profertě a zatížen úvěrem. Babiš figuroval jako předseda představenstva v Lovochemii, Profertě i Agrobohemii./175/ Podle investigativce Jaroslava Kmenty následoval obchodní trik, jímž Agrobohemie získala většinový akciový podíl v Lovochemii přímo převodem z Proferty, omezené úvěrem. Lovochemie deklarovala nutnost navýšit kapitál o 30 %. Proferta se k požadavku vyjádřila zamítavě, když sdělila, že nemá dostatek finančních prostředků, ale Agrobohemie souhlasila a požadovanou částkou navýšila jmění. Tím po transakci disponovala již 53 % akcií Lovochemie a Proferta svou část snížila na méně než 40 %. Babiš pak s vedením Profertu stále zatíženou úvěrem od Agrobanky, v dané chvíli již IPB, postoupili k likvidaci, která vedla k bankrotu firmy./175/ Nesouhlas s tímto postupem ze strany IPB byl neúčinný, když i banka v létě 2000 přešla do nucené správy./176/ Téměř 40% akciový podíl Lovochemie uložený v Profertě odkoupila v jejím konkurzu Citicorp Securities, dceřiná firma Citibank, která během září 2000 akcie prodala za 42 milionů korun Agrobohemii./176/ Ta nově vlastnila přes 90 % akcií./178/ Z převzetí Lovochemie firmou Agrobohemie se cítil poškozený minoritní akcionář Proferty, společnost Bags, který v roce 2000 směřoval nejméně dvě trestní oznámení na Babiše za znehodnocení podílu v Profertě a vyvolání záměrného úpadku. Městské státní zastupitelství v Praze případ po několikaletém šetření odložilo v únoru 2004./177/

• Slovenská obdoba Lovochemie, výrobce hnojiv Duslo Šala, byl menšinovým vlastníkem Agrofertu. Ten na základě dohody s Duslem exportoval čpavek s hnojivy do Česka. Babiš tak v polovině 90. let dominoval na česko-slovenském trhu s hnojivy, aniž by odkoupil výrobní chemické závody./170, 171/ V roce 2005 pak Agrofert odkoupil v nepřátelském duchu většinový podíl Dusly. Podle novináře Tomáše Perglera za akcie zaplatil více než dvě miliardy korun./171, In: Příběh oligarchy/

• Vzhledem ke vzájemnému obchodování Agrofertu se státním Unipetrolem, existovala podle názorů oborníků (VSVS, kterých?) možnost umělého podhodnocování (snižování) cen produktů dodávaných Lovochemii, ze státních podniků s managementem nakloněným Babišovi./81/

• V areálu firmy vybudoval AB továrnu na biopaliva Preol za 1,8 miliardy korun. Otevřena byla v červnu 2009 za přítomnosti předsedy ČSSD Paroubka./116/

• Ústecká Setuza konkurovala AB v podnikání s přimícháváním biosložek do pohonných hmot. Ovládali ji Pitr s Mrázkem, část vlastnil stát./113/ Babišovi se firmu nepodařilo získat. Od 2008 byla v insolvenci pro údajně nezaplacené faktury ve výši 3,5 milionu korun a v květnu 2009 ukončil Agrofert do Setuzy dodávky klíčové suroviny, řepky olejné. Podle zdůvodnění holdingu pro nezapalcené dlužné čátky. Dominantním hráčem na českém trhu se tak v dalších letech stal Preol, jenž od roku 2010 dodával většinový podíl biopaliv do státního Čepra. Do roku 2014 měl Preol splacené všechny úvěry, vydělal 2,4 miliardy korun a na dividendy poskytl 805 milionů. V letech 2010–2014 přitom na daních odvedl pouze 2,6 milionu korun, tj. 0,11 % zisku. Tento výsledek byl realizován díky investičním pobídkám na výrobu biosložky povinně přimíchávané do nafty (MEŘO), která v daném období činila 611 milionů korun jako sleva na dani. Babiš s dalšími velkými hráči lobbovali za přehlasování prezidentského veta u MEŘO, k čemuž došlo./116,117, In: Reportér, 2014, Jiří Štický/

UNIPETROL | Ameropa

→ Unipetrol

• Babišův Agrofert systematicky usiloval o ovládnutí Unipetrolu od roku 1998, kdy na českém chemickém trhu figurovaly tři silní hráči: Unpetrol, Chemapol Group a Agrofert./84/ Chemapol ovšem v lednu 1998 zbankrotoval. Americká banka Citibank měla podle Babiše poskytnout příslib 340 milionů eur na privatizační projekt s cílem získat tento státní petrochemický holding. To bylo v rozporu s tvrzením řady novinářů (jakých?), že Agrofert nedisponoval objemem prostředků na koupi Unipetrolu./82/

• Babišovou výhodou se stalo jmenování jemu nakloněného manažera Pavla Švarce, do té doby šéfa Lovochemie, do funkce generálního ředitele Unipetrolu v lednu 1999. Podle Kmenty měl pro Babiše kontrolovat privatizaci státního podílu v koncernu./84-85/ Původní privatizačního plánu spojení Babiše s rakouskou OMV, s připadnutím Benziny i České rafinérské koncernu OVM a zhruba zbytku Agrofertu, se nerealizoval. OMV z projektu odstoupila a spojila se s maďarským holdingem MOL./85/ Agrofert tak sám podal nabídku 361 milionů eur (cca 11,7 miliardy korun). Zemanův kabinet jej 17. prosince 2001 určil vítězem privatizace, když nevzal na zřetel stanovisko privatizační komise, která doporučila britskou firmu Rotch Energy. Její nabídka byla oproti Agrofertu vyšší o 2,8 miliardy korun./86-87/
• Agrofert však nedisponoval finančním obnosem k úhradě vysoutěžené částky a usiloval o spolupráci s americkou firmou Conoco. V lednu 2002 Babiš deklaroval předběžnou dohodu a další měsíc Agrofert uzavřel s Fondem národního majetku smlouvu o koupi 63% státního podílu Unipetrolu./86/ Během června 2002 se však ukázaly rozepře. Conoco považovala částku osmi miliard korun k získání České rafinérské za přemršťenou, a nejasné byly i předávací ceny dodávek surovin mezi ní a Chemopetrolem Litvínov. Obchodní válka mezi těmito dvěma dcerami Unipetrolu skončila v létě 2002 výpadkem dodávek a odstávkou Chemopetrolu./87/ Babiš v daném období musel navíc uhradit desítky milionů eur po získání SKW Piesteritz, německého výrobce amoniaku./87/ Na konci července 2002 pak představil za Conoco nového partnera, polský koncern PKN Orlen, s nímž podepsal dohodu o spolupráci, což bylo ovšem na hraně privatizačních pravidel. Agrofert tak 19. srpna 2002 sdělil, že není schopen dodržet kupní dohodu a požádal o nové podmínky./88/ Akcie se nakonec po nezaplacení vrátily státu./92/
• V rámci privatizace Unipetrolu Agrofert v listopadu 2001 nepravdivě uvedl, že jeho majoritním vlastníkem je švýcarská komoditní firma Ameropa. K 5% podílu akcií měla získat dalších 50 % od společnosti O.F.I. s neznámou vlastnickou strukturou. Babiš se pak na stoletou tradici Ameropy odvolával ve výběrovém řízení. Komise pro cenné papíry však následně zjistila, že Ameropa nikdy většinový podíl nedržela, na což Babiš reagoval slovy, že k dokončení transakce nakonec skutečně nedošlo. V létě 2002 pak dodal, že „se Ameropa rozhodla nakoupit jenom 40 procent akcií společnosti Agrofert“. /88-89/
• Špidlova vláda připravila novou privatizaci Unipetrolu,/92/ kterou v dubnu 2004 vyhrál polský koncern PKN Orlen, smlouvami podporovaný Agrofertem./98/ Po korupční kauze z roku 2005 „pět na stole v českých,“ do níž byli zapleteni lobbista Jacek Spyra a šéf kabinetu premiéra Paroubka Zdeněk Doležel, s podezřením na dohadování úplatku s Poláky ve věci Unipetrolu, bylo zahájeno policejní vyšetřování této privatizace./99/ Nově dosazený management PKN Orlen to vedlo k vypovězení smluv s Babišovým Agrofertem na získání některých chemiček, když tento krok považovali za nevýhodný./100, 103/ Podle Kmenty tak Babiš ztratil minimálně deset miliard korun v plánovaných podílech závodů./100/ Babiš to komentoval jako největší prohru a podraz Poláků. („Do druhého kola jsem si sehnal strategického partnera PKN Orlen a tento příběh je všeobecně známý, když mě Poláci v závěru podvedli a nedodrželi podepsané smlouvy.“)/100/

Ameropa

• švýcarská rodinná firma se sídlem v Binningenu u Basileje, založili ji 1948 Arthur Zivy a jeho syn Felix Zivy, od 90. let ji řídil Andreas Zivy (* 19.10.1955 Basilej), představitel třetí generace; 100 % akcií v držení Zivyových. Název je složením Ameriky a Evropy, když se fa zaměřovala na obchod mezi těmito kontinenty. Po WWII do Evropy dovoz obilí a do Ameriky zejména průmyslová hnojiva; petrochemický artikl; zastoupení na všech kontinentech, několik tisíc zaměstnanců;/305, 306/
• již před rokem 1989 obchodovala s Petrimexem a dalšími státními podniky z Východního bloku, kdy měla zprostředkovávat prodej amerických fosfátů, který do ČSSR dovážel Petrimex./305/
• Babiš pro týdeník Dotyk uvedl, že Andrease Zivyho poznal na počátku 90. let, což je v rozporu se Zivyho vyjádřením pro Týden (1.3.2004), jenž tvrdil, že se znají už z 80. let./306/
• od konce 2001 firma v Agrofertu držela 45 % akcií. Andreas Zivy pro Euro v červnu 2002 uvedl: „Podíl ve výši pěti procent základního jmění jsme koupili na konci roku 1996. K navýšení o čtyřicent procent na pětačtyřicet došlo koncem roku 2001.“/306/ I tyto akcie pak začal skupovat Babiš, který byl veden jako jediný vlastník Agrofertu od léta léta 2004./306/
• Ameropa zastupovala Babišovu Lovochemii na německém trhu a spolu s Agrofertem koupili německého producenta čpavku SKW Piesteritz. Roku 2006 pak celý SKW získal Agrofert. Podle Kmenty se jednalo o „zlatonosnou žílu“./307/
• od roku 2007 působil ve vedení Ameropy bývalý manažer Agrofertu Jan Kadaník, v níž se stal generálním ředitelem./307/
• na Andrease Zivyho v prosinci 2014 vydán zatykač moskevským soudem pro obvinění z manipulací s exportními cenami největšího ruského producenta čpavku Togliattiazot (ToAz), vyčíslená škoda cca 34 miliard korun (98 mld rublů), v pátrání Interpolu./307; Echo 24, září 2015/
• v roce 2001 sdružovala 28 firem a podnikala v 18 státech. Byla vlastníkem výrobce rakouské minerálky Römerquelle, rovněž tak Agri Négoce, největšího soukromého obchodníka s hnojivy ve Francii./311, Euro, 12.11.2001/

O.F.I.

• Firma se sídlem ve Švýcarsku, s neznámou vlastnickou strukturou, která Babišovi umožnila ovládnout Agrofert. V roce 1995 navýšila základní kapitál společnosti a stala se majortním vlastníkem. Babiš nikdy nesdělil, kdo je majitelem, pouze uvedl, že se jedná o „firmu jeho kamarádů ze švýcarské střední školy,“ přátel z doby kdy na počátku 70. let žil s rodiči v Ženevě./89/ Podle Kmenty mohli část těchto osob představovat bývalí spolupracovníci z Petrimexu, s finančními vklady z provizí ze zahraničních fondů, viz Baltomate v Panamě. Důkazy však chybí./300/
• Plný název splečnosti zní Ost Finanz und Investment AG./170/
• K roku 1996 byla O.F.I. v Agrofertu 65% majoritním držitelem akcií. Úředně ji od 8. srpna 1994/302/ zastupoval správce, najatý právník Roland Schaer./91, 282/ Po něm pak Rene Kurth. Oba také byli správci panamské Baltomate./302/ Kurth na valné hromady Agrofertu ve druhé polovině 90. let zasílal notářsky ověřený souhlas k zastupování O.F.I. právníkem Liborem Širokým, partnerem Babiše./70, 302/
• Babiš se majitelem Agrofertu stal formálně až po roce 2000./170/
• Podle Kmenty působil právník Roland Schaer (1948–2011)/291/ jako finanční poradce pro klienty, kteří měli zájem na skrytí svého majetku./286/
• Jaroslav Spurný v Respektu 13.5.2002 uvedl zjištění, že firma O.F.I. většinově vlastnící koncern Agrofert do října 2001, s ročním obratem téměř 30 miliard korun, nemá ve Švýcarsku ani vlastní kancelář a nejsou dohledatelní žádní zaměstnanci ani majitelé. Sídlem byla baarská kancelář firmy Contrevi, v níž mělo adresu dalších dvacet firem./303/
• v říjnu 2001 přestala být hlavním akcionářem Agrofertu, protože se Babiš začal ucházet o privatizaci státního kolosu Unipetrol. Jako zájemce nemohl představit pochybného vlastníka Agrofertu, švýcarské sdružení O.F.I. Jeho 40% podíl odkoupila švýcarská rodinná firma Ameropa./304/
• „To, že většinu v Agrofertu drží firma, která vypadá, chodí a kejhá jako prázdná schránka, začalo být nedržitelné.“/305, cit. Tomáš Pergler/

Beltomate S.A. | Plastagra | Zora Euro | TIA

• Beltomate S.A. /dále BM/, švýcarská firma se sídlem v Bulle založená 1984,/286/ v níž měl podíl Andrej Babiš s dalšími bývalými pracovníky Petrimexu, což byl dle Kmenty další z důkazů, že se podílel na tajném financování ČSSD./277, 278, In: Pergler, T. (2016): "Babišova Panama: nové indicie o tajném daru pro ČSSD", Echo 24., In: mag. Reportér, září 2014/ Babiš držel 25 ze 100 akcií. Správou činnosti pověřil Babiš prostřednictvím správcovské smlouvy ze srpna 1993 právníka Rolanda Schaera,/279, 281/ jenž ji spravoval do října 2003./286/ Následně jeho roli do prosince 2007 převzal Hawes Iglehart. Od dubna 2004 působil ve funkci ředitele podnikatel Lubomír Šidala (spoluzakladatel Agriplastu)/286/ a od listopadu 2014 se ředitelkou stala Nina Šidalová./286/
• Švýcarská BM založila pobočku Beltomate v Panamě pro offshoreové převody. Mezi její ředitele patřili Roland Schaer, Catherine Gayová a Rene Kurth./281/ Panamská Baltomate vznikla již 23. prosince 1985 ještě v době bipolárního světa rozděleného železnou oponou./281/ Kmenta také zjistil, že 16. listopadu 1984 došlo v Panamě k registraci filiálky Petrimexu pod názvem Petrimex International, Inc./280/ Panamská Beltomate uzavřela 1997 darovací smlouvu s českou firmou Zora Euro, přes níž byla financována ČSSD. Druhou takovou společností k financování byla TIA (viz pokus o vraždu Ivana Lhotského, jednatele TIA). Darována byla částka ČSSD byla ve výši 220 tisíc švýcarských franků (cca 5 milionů korun)/278-279/. Za panamskou Baltimore vystupoval podnikatel Ivan Propper (v darovací smlouvě v účetnictví ČSSD byl ředitelem BA uváděn Schaer)./282/ Majitelem Zory Euro byli Ivo Svoboda s Barborou Snopkovou./282/ Propper byl blízkým partnerem Babiše, s nímž - a s Lubomírem Šidalou a Erikem Rakickým - založili roku 1993 pražskou firmu Agriplast./282, 294/
• Roland Schaer vedl také panamskou společnost Plastagra SA, založenou 30. března 1988. Ve vedení byl opět spolu s Gayovou a Kurthem. Ženevská dcera Plastagra pak roku 1994 odkoupila pražskou firmu Imoba a krátce poté ji od ní získal Agrofert. Babiš pak své obchodní aktivity nemovistostí organizoval za pomoci Imoby./282/
• Kmenta pracoval s verzí, že finance v panamské Baltomate mohly mít původ z černých zdrojů Petrimexu./293/

Agriplast

→ Agriplast

• založen 20. září 1993 bývalými pracovníky PZO Babišem, Lubomírem Šidalou, Ivanem Propperem a synem Antona Rakického, Erikem, všichni 25% podíl./301/ Od prosince 1993 sídlo v Roháčově ul. 83 v Praze, kde měly adresu Babišovy společnosti včetně Agrofertu./301/
• Babiše v červenci 2005 vystřídal nový společník PhDr. Karel Bláha./301/
• jednatelem do 1997 Babiš, poté Anton Dubec (agent StB "Drda")/301/
• Šidala i Propper měli vztah na firmu Baltomate; Propper vystupoval za panamskou Baltimore při skrytém daru 220 tis. šv. franků pro ČSSD přes firmu Zora Euro/301/ a Šidala se 2004 stal jednatelem švýcarské Baltomate./301/

Andrej Babiš | PETRIMEX | AGROFERT

→ Petrimex | Agrofert

• 1974 – maturita na Gymnáziu Laca Novomeského v Bratislavě/62/
• po obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické měl profesní kariéru zahájit v podniku zahraničního obchodu Koospol, ale nakonec od 1. listopadu 1978 nastoupil do oddělení chemikálií jiného PZO, Chemapolu v Bratislavě (později známého jako Petrimex), kde se po krátké době stal členem obchodní skupiny./62-63/
• od podzimu 1985 do 1991 delegátem Petrimexu v Maroku zastupujícím 15 podniků zahr. obchodu včetně Ligny, Koospolu či Motokovu. Zprostředkovával nákup marockých fosfátů s firmou expremiéra Mohameda Karima Lamráního./64, 300/
• po návratu 1991 do ČSFR se stal ředitelem obchodní skupiny 32 v PZO Petrimex, která spravovala import surovin pro hnojiva a jejich následný export/68/. Následoval strmý kariérní růst./68/
• v roce 1993 vstoupil do představenstva Petrimexu; v témže roce, po rozdělení ČSFR, vznikla česká pobočka Petrimexu nazvaná Agrofert, spol. s r.o., sídlící v Praze. Autorem názvu znamenajícího AGRO a FERT (fertilizers – hnojiva) byl Babiš, jenž se stal jejím jednatelem./68-69/ V roce 1994 však Babiš požádal o výmaz společnosti s ručením omezeným z obchodního rejstříku a nástupcem se stala nově vzniklá akciová společnost Agrofert, kde AB byl uveden do pozice předsedy představenstva. Petrimex do dozorčí rady Agrofertu delegoval Babišova nadřízeného Antona Rakického, generálního ředitele mateřského slovenského podniku. Následovaly však vzájemné spory./69/
• Podle Babišova vyjádření usilovali v roce 1995 o získání Petrimexu v privatizaci osoby napojené na slovenského předsedu vlády Mečiara, čemuž se snažil zabránit. V oficiálním životopise popsal sled událostí: „Prostřednictvím českých akcionářů jsem držel [v Petrimexu] rovnováhu, ale po převzetí Spolany Neratovice Harvardskými fondy jsme tuto rovnováhu ztratili. Když mi 27. dubna 1995 v půl deváté ráno volali z vrátnice, že je tady zástupce Spolany z Harvardských fondů pan Boris Vostrý, věděl jsem, že je to ztracené. Odpoledne nás všechny vyhodili, odvolali a já už jsem se do Petrimexu nikdy nevrátil“./69/ V roce 1995 tak došlo k jeho rozchodu s Petrimexem, kdy se mu podařilo převzít pražský Agrofert s know-how a obchod s hnojivy, respektive od výnosného obchodu odstřihnout slovenskou matku./72/ Jako prevenci před ovládnutím Agrofertu mečiarovci nechal v úvodu roku 1995 navýšit jeho základní kapitál prostřednictvím švýcarského investora, společností O.F.I. Zástupci Petrimexu to označili „za krádež za bílého dne,“ ovšem soud shledal vstup švýcarského investora za legální. Na Petrimex byl pak kvůli dluhům v dubnu 1998 uvalen konkurz a firma zanikla./70/
• Agrofert byl založen 25. ledna 1993 v Praze Babišem jako zaměstnancem Petrimexu. Původní forma dceřiné společnosti s ručením omezeným se změnila na akcivou společnost. Do 1995 jediným akcionářem Petrimex./302/ Z Babišovy iniciativy vstoupila do Agrofertu švýcarská společnost O.F.I., ačkoli nebyli věřejně známi její vlastníci. Na valné hormadě Agrofertu v květnu 1995 Petrimex jako jejího majitele zastupovali Babiš, Anton Rakický a Elena Trenčianská (dohledat nepřítomnost, v Londýně)./302/ Souhlasné stanovisko vyslovili s navýšením základního jmění z 1 na 4 miliony korun za účasti firmy O.F.I. Samotný Petrimex, jenž do té doby investoval do Agrofertu stovky milionů, neprojevil zájem se navýšení účastnit (skrze přítomné zástupce Babiše, Rakického a Trenčianskou), čímž ztratil rozhodující vliv v Agrofertu./302,303/
• Vlastnícká struktura Agrofertu roku 1996 sestávala z 65% držitele akcií, švýcarského investora O.F.I. Menšinovými vlastníky byly chemické společnosti Duslo Šala s 25 % a Spolana Neratovice s 10% podílem. Švýcarskou O.F.I. úředně zastupoval právník Roland Schaer, na valné hromadě Agrofertu roku 1996 za ni jednal Babišův blízký partner právník Libor Široký. Podle Kmenty O.F.I. Babišovi prokazatelně pomohla, ovšem nebylo zjevné, zda se nejedná pouze o „švýcarskou schránku“ skytě vlastněnou samotným Babišem./70/ Na valné hromadě roku 1996 byla odvolána celá dozorčí rada včetně Rakického a nově obsazena osobami spojenými s Babišem./70/
• Babiš zaměstnal minimálně dvacet bývalých důstojníků či agentů StB,/71/ včetně Jozefa Kubů či Libiora Širokého./71/
• Základní jmění Agrofertu se navýšilo ze 4 milionů korun v roce 1995, přes 73 milionů korun o rok později, až na 116 milionů korun v roce 1997./71-72/ Podle výročních zpráv byly použity výlučně finanční prostředky z vlastních zdrojů, nerozděleného zisku. Obrat akciové společnosti v roce 1995 dosáhl výše 5,5 miliardy korun a o rok později 4,2 miliardy. Soudněznalecký posudek z roku 1997 za účelem založení holdingu vyčíslil tržní hodnotu Agrofertu na 900 milionů korun./72/
• Úvěrová politika Agrofertu byla od počátku provázána s americkým bankovním domem Citibank, který mu v roce 1994 poskytl první úvěr čtyři miliony dolarů./72-73/ Tato strategická banka holdingu zafinancovala privatizace Dezy a Prechezy. Následně měla podle Babiše poskytnout příslib 340 milionů eur na privatizační projekt s cílem zisku státního petrochemického holdingu Unipetrol, což bylo v rozporu s tvrzením řady novinářů (jakých?), že Agrofert nedisponoval objemem prostředků na koupi Unipetrolu./82/
• AB usiloval o nákup podílů v českých chemických podnicích, což mu vyneslo pejorativní přezdívku „Chemický Ali“. Klíčovou firmou se pro něj stala lovosická Lovochemie./81/
• V období 1996–2006 získával AB průměrně jednu firmu měsíčně. K roku 2005 Agrofert dlužil bankovním domům přibližně 13 miliard korun, holding zahrnoval přes sto společností a jeho tržby dosáhly více než 3 miliardy korun. Jedničkou evropského trhu se stal ve výrobě železitých koagulantů. Po příchodu na čínský trh tam zahájil produkci titanové běloby./118/
• Agrofert se vedle petrochemie věnoval také byznysu v potravinářství a zemědělství, vlastnil masokombináty a společnosti obchodujíími se zemědělskými komoditami. Dominantní postavení na českém trhu dosáhl ziskem regionálních firem zemědělského zásobování a nákupu (ZZN), využíval také obchody s obilím z intervenčních nákupů./118/
• V roce 2012 Agrofert koupil Farmtec zabývající se výrobou bioplynových stanic, které také vlastnil./119/
• Na českém trhu se Agrofert stal největším obhospořadovatelem zemědělské půdy. Po zisku Agropolu v roce 2009 obdělával polnosti o rozloze 150 tisíc hektarů, tedy 6 % celkové zemědělské půdy. Do koncernu se zařadily také Agro Jevišovice, První žatecká, lesnické závody Wotan a Uniles./118-120/ Slovenský antimonopolní úřad přerušil fúzi Agrofertu s řetězcem pekáren United Bakeries. Naopak dokončeno bylo včlenění německé pekárenské jedničky Lieken AG do holdingu, stejně jako německého producenta hnojiv SKW Piesteritz v roce 2002./121/
• V potravináčství se do holdingu včlenily mlékárna Olma, pekárna Penam, Vodňanské kuře či Kostelecké uzeniny./119/
• Do holdingu patřily chemičky Lovochemie, Synthesia, DEZA Valašské Meziříčí, Precheza Přerov či Duslo Šala.
• Na mediálním trhu se koncern stal v roce 2013 majitelem Mafry a společnosti Londa, v jejímž portfoliu bylo Rádio Impuls./121/
• Konsolidovaný zisk Agrofertu v roce 2015 stoupl o 40 % na 8,6 miliardy korun, s celkovými tržbami 167,1 miliardy korun. Daný rok se chemický průmysl na výsledku podílel téměř 38 %./121/ V roce 2016 pak zisk činil 7,79 miliardy korun a tržby dosáhly výše 155,3 miliardy. Holding sestával z 240 společností a pracovalo v něm přibližně 33 tisíc lidí, z toho dvě třetiny v Česku./122/
• Agrofert zvolil politiku nevyplácení dividend, což znamenalo, že k 31.12.2016 jeho nerozdělený zisk činil 29 819 207 000 Kč, tj. téměř 30 miliard korun./315/ V roce 2016 vyšla najevo informace, že Babiš jako ministr financí navrhl snížení daně z dividend, či její přímé zrušení. V případě schválení by tak při vyplacení nerozděleného zisku Agrofertu ušetřil až 4,5 miliardy korun./315/ V listopadu 2016 to kritizoval premiér Sobotka: „Je to brutální střet zájmů a výsměch občanům. Jeho současný návrh na zrušení zdanění dividend, který má za cíl posílit ty nejbohatší na úkor všech občanů, jako předseda vlády i jako předseda ČSSD zásadně odmítám.“/315/
• Podle slovenského novináře Marka Vagoviče nejméně šest bývalých manažerů Petrimexu, kteří byli agenty StB, působilo po sametové revoluci ve firmách Andreje Babiše./295, MF DNES 2013/.

Libor Široký

→ Libor Široký

• (nar. 1953) právník, důstojník StB, nejbližší spolupracovník Babiše od vzniku Agrofertu. Zastupoval švýcarskou firmu O.F.I. na valné hromadě Agrofertu v roce 1996, která Babišovi umožnila dosáhnout majoritní podíl a ovládnout Agrofert./73/ Stal se předsedou dozorčí rady Agrofertu i dalších společností holdingu.
• od roku 1969 v Leninském svazu mladých, vytvořeném po srpnové okupaci 1968; od roku 1972 kandidát a v roce 1974 člen KSČ, původně dokončil odoborné učiliště a stal se soustružníkem v ČKD, následně absolvoval právnickou fakultu a v roce 1981 vstoupil do StB, kde působil v odboru rozkrývajícím ideodiverzní centra a zabývajícím se emigrací./73/
• manželka zaměstnána na ministerstvu práce a soc. věcí ČSSR, poté na úřadu vlády./73/

Alexej Bílek

• (nar. 1954) právník (JUDr.), s Babišem navázal spolupráci během podzimu 1994, podle Kmenty měl klíčový vliv na růstu celého Agrofertu; v komunistickém zřízení byl pedagogem (RSDr.) katedry státu a práva na Vysoké škole politické v Praze, po sametové revoluci advokát zejména v oboru ochranných známek./75/ Mezi roky 1991–1994 ve vedení firmy Futura vydávající Haló noviny. V letech 1993–1999 člen Centra mezinárodní spolupráce – Vostok, které spoluzakládal. Zasedal také v radě občanského sdružení Česko-ruská společnost, dříve známého jako Společnost přátel národů Východu. /76/

Pavel Švarc

→ Pavel Švarc

• nar. 1956, manažer, chemicko-inženýrská fakulta VŠCHT, 1988–1993 v Pražské cukerní společnosti Čakovice, 1993–1997 personální ředitel Čížkovské cementárny, do 1998 gen. ředitel Lovochemie, od ledna 1999 gen. ředitel Unipetrolu, od 2005 šéf Čepra./97/

Anton Rakický

→ Anton Rakický

• (* duben 1945) ředitel 32. skupiny pro obchod s hnojivy a generální ředitel Petrimexu od ledna 1969 do února 1993, poté do roku 1995 předseda představenstva Petrimexu; dle Kmenty klíčový muž v Babišově profesním růstu, přítel, nad nímž Rakický držel ochrannou ruku./294, in: Pergler, Reflex, 2014/ Bez něho by Babiš nezískal Agrofert tak snadno./294/
• člen KSČ, 1968–1972 pozastavené členství, kandidát spolupráce s StB od 1976, později důvěrník, dle zákona kategorie nevědomé spolupráce./296/ Dle archivů tajné služby měl sdělovat i citlivé imnformace o podřízených./296, in: Navara, Luděk (prosinec 2013), MF DNES/
• podle Kmenty mohl být Rakický klíčem k tajemství kamarádů z O.F.I./297/ Podle udání na Rakického, přijímal a v zahraničí ukládal provize z nevýhodných kontraktů pro stát. StB při prošetřování na něho v 80. letech založila svazek Nota, včetně nasazení odposlechů. K výslechu v jeho případu pozvala roku 1980 i Babiše, který se jej ve věci nákupu drahých a kvalitních fosfátu ze Spojených států zastal./297-299/ Nadstardní životní úroveň Rakický vysvětloval koncertovaním v kapelách Revival Jazz Band (1972–1977) a T&R Band (1986–1995), s níž jako hráč na bendžo cestoval po Evropě./298/ Podle novináře Perglera se nakonec vyhl trestnímu stíhání, když měl ovlivňovat vyšetřování skrze styky s komunistickými a státními představiteli./298/
• v 90. letech přítel Milana Kňažka, který mu pomohl do politiky; nejdříve byl náměstkem ministra průmyslu SR a poté náměstkem ministra mezinárodních vztahů SR./295, 296/
• syn Erik Rakický spoluzakládal 1993 s Babišem Agriplast.

Marc Rich

→ Marc Rich

• v odposlechu telefonátu Kafkové s Babišem z 28.4.2005 ohledně více než miliardové pohledávky ústecké Setuzy se podnikatel podřekl, že má amerického investora./225, 308/
  • „Já chci říct ministru financí, že... No, že ta velká pohledávka.. No, napíšem mu dopis s tím americkým investorem, že bychom měli zájem to koupit.“/226/
• ve zpravodajských a novinářských kruzích existují podle Kmenty spekulace, že skutečným spoluinvestorem Babišova holdingu je americký podnikatel Marc Rich./308/
• médii přezdíván „Král daňových podvodů“./308/
• „Rich znamenal pro krácení daní zhruba tolik, co Elvis Presley pro rock'n'roll. Ne že by bez něho ta disciplína neexistovala, ale byl jejím nesporným, ač nekorunovaným králem.“/308,309, in: Reflex, 2013/
• narozený jako Marcell Reich (* 18.12.1934 Antverpy – 26.6.2013), státní občanství USA, Španělska a Izraele, rodina emigrovala před nacisty z Belgie do USA, zbohatl na ropných obchodech s Íránem v 70. letech, obchodoval i s JARem, Kubou nebo Libyí, tzv. zakázanými zeměmi pod embargem; v 80. letech jej FBI obvinila z 65 trestných činů s hrozbou až 35letého vězení; 1983 opustil Spojené státy, vydán zatykač. Usídlil se ve Švýcarsku./309/ V lednu 2001 při odchodu prezidenta Billa Clintona z úřadu dostal od něj milost, následně jeho bývalá manželka Denise Richová spolufinancovala prezidentskou kampaň Hillary Clintonové. Udržoval přímé styky s izraleskou zpravodajskou službou Mossad, její agenti využívali jeho kanceláře po celém světě (přimlouval se za něj i premiér Ehud Barak)./309, New York Times/
• trvalé bydliště měl ve švýcarské obci Baar, kde také sídlila společnost O.F.I. Richovo napojení na Ameropu dokládal fakt, že spoluvlastnili obchodní společnost Kolmar Petrochemicals AG, Rich skrze Marc Rich Holding. Andrej Babiš to označil za náhodu./311, J. Spurný, Respekt, 13.5.2002/ Andreas Zivy, majitel Ameropy, pak v rozhovoru z 24.6.2002 pro Euro uvedl: „Firma Marc Rich Holding už není akcionářem firmy Kolmar Petrochemicals , v níž má Ameropa Holding menšinový podíl.“/312/
• v 80. letech založil švýcarsko-americký kolos Glencore s obratem 190 miliard dolarů, od 1994 jej oficiálně vlastnili pouze jeho spolupracovníci./312/ Aktivitami jsou obchod se surovinami./313/ V roce 2011 pak Glencore získal nejvýnosnější část zkrachovalé Setuzy, čímž podle Kmenty Babišovi zanikla konkurence v obchodování s biopalivy, které provozoval s právě vzniklým Preolem./312/
• po konci studené války výhodně obchodoval s ruskou ropou. „Rusko pro něj bylo něco jako Klondike“, dle bývalého ruského ministra energetiky Vladimíra Lopuchina./310/

Štefan Babiš

→ Rodina Andreje Babiše

• V souvislosti s vyšetřováním prodeje licence na výrobu kyseliny citronové roku 1979 založila StB spis na Štefana Babiše v kategorii prošetřované osoby. ŠB působil jako ředitel bratislavského odštěpného závodu PZO Polytechna a existovalo podezření z uzavírání nevýhodných smluv. Další spis na ŠB opět jako prověřovanou osobu založila v 80. letech bratislavská StB, v němž získal krycí jméno Vedoucí. Důvodem bylo podezření z defraudace týkající se angažmá na výstavbě diplomatické čtvrti v Iráku, v jejímž rámci Babišova Polytechna uzavřela smlouvu s firmou Scheu + Wirth ze Západního Německa. Vedoucí důstojník StB, kapitán Andrej Kulha, do spisu zanesl: „Pod přímým vedením Štefana Babiše vznikla českému hospodářství škoda, která byla do současné doby vyčíslena na 13 milionů korun […] Babiš se snažil formou jednoprocentní provize získat na svojí stranu prokuristu firmy Scheu + Wirth a tímto způsobem vyřešit část problémů, kterých se dopustili pracovníci PZO Polytechna.“/61/ Kulha se dle Ústavu paměti národa poté stal řídícím důstojníkem jeho syna Andreje Babiše. Štefan Babiš však ze zpronevěry obviněn nebyl, případ byl v červnu 1987 odložen, což Kulha o dva měsíce ve spisu odůvodnil: „protože v daném případě je trestné stíhání nepřípustné s ohledem na rozhodnutí prezidenta ČSSR o amnestii ze dne 8. 5. 1985. Na základě uvedeného rozhodnutí navrhuji osobní svazek 'Vedoucí' uložit do archivu na dobu deset let. Složku dokumentace a koresponedce navrhuji zničit.“/62/

Václav Klaus

→ Václav Klaus

• Václav Klaus udělil v roce 2010 amnestii podnikateli Karlu Steinigerovi, obviněnému z podvodů s lehkými topnými oleji. Důvodem byla lékařská zpráva o nádorovém onemocnění Steinigera, který poté pokračoval v podnikání./189/

Wikicitáty

JK

• „Řada lidí, kteří se dostali k informacím, penězům a moci, tady udělala takovou škodu, že to bude mít nedozírné následky pro řadu generací.“ /187; In: EuroZprávy/
• „Když jsem vyšel na ulici, měl jsem z Babiše husí kůži. Cítil jsem se, jako bych prožil civilizační šok. Myslel jsem si, že jdu za váženým a seriózním podnikatelem. A on mluvil – a taky se tak choval – jako kdyby vyšel odněkud ze čtvrté cenové skupiny.“ /110, po prvním serkání s Babišem v srpnu 2005 v kanceláři činžáku Roháčovi ul. na Žižkově/

Václav Junek

• „Já, když to říkám globálně, tak to říkám tak, jak to říkám.“ – legendární odpověď na dotaz zda byl agentem StB./191/

Kmentův neodhalený zdroj, tzv. Hluboké hrdlo číslo 2

• Proč šel Babiš do politiky: „Je to směsice několika důvodů. Aby se ochránil před těmi věcmi z minulosti, které by ho mohly dohnat. Aby se pomstil Polákům za Unipetrol. Aby si uspokojil své ego. No a pak hrají roli informace. To je nejcennější, co může být. V tomto směru bych řekl, že je kozel zahradníkem. Představte si, že teď sedí na prameni největších informací o konkurenci. Umíte si představit, co to je? On teď všem vidí až do žaludku. Přečetl si dokonale svou konkurenci. Za jeho vstupem do politiky ale mohou být […] evropské fondy, dotace.“/320/

Poznámky

• Odposlechy Babiš–Kafková k Setuze /222–225/

Zdroje

• Panamská stopa, in: Reportér, 15.9.2014: Když scházejí peníze, pomůže Panama
• Reportér, 14.9.2015: Haló, tady Babiš
• Reportér, 12.9.2016: Andrej a továrna na hnojiva

Obsah

1. Babišistán (11)
2. Tajemný dar z Panamy (43)
3. Kámoši z StB (55)
4. Chemický Ali (79)
5. Palermo (105)
6. Anofert (133)
7. Andrej a továrna na hnojiva (159)
8. Haló, tady Babiš (185)
9. Kmotr z Kostelce (209)
10. Diagnóza AB (241)
11. Hluboké hrdlo (271)

• Fotopříloha (326)
• Místo doslovu (341)
• Zdroje (349)