V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Rodina Andreje Babiše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Příbuzenstvo
otec Štefan Babiš
matka Adriana Babišová
bratr Alexander Babiš
manželka Beata Babišová
dcera Adriana Bobeková
syn Andrej Babiš ml.
manželka Monika Babišová
dcera Vivien Babišová
syn Frederik Babiš
Monika a Andrej Babišovi, listopad 2015

Rodina Andreje Babiše zahrnuje osoby v příbuzenském vztahu k českému podnikateli a politikovi slovenského původu Andreji Babišovi. Sám Babiš se stal zakladatelem koncernu Agrofert a politického hnutí ANO 2011, ministrem financí a předsedou vlády České republiky. Jeho nukleární rodinu představovala nejprve manželka Beata Adamovičová s dcerou Adrianou a synem Andrejem, následně pak druhá manželka Monika Herodesová s dcerou Vivien a synem Frederikem. Otec Andreje, Štefan Babiš, se narodil ve slovenském Hlohovci, matka Adriana Babišová, rozená Scheibnerová, pochází z Jasině na Podkarpatské Rusi. Mladší bratr Alexander Babiš je podnikatel na Slovensku.

Předci[editovat | editovat zdroj]

Otcova linie[editovat | editovat zdroj]

Otcův původ[editovat | editovat zdroj]

Předci Andreje Babiše z otcovy linie zřejmě pocházejí ze severozápadního Slovenska (příjmení Babiš se často vyskytuje v matrikách z okolí Žiliny a je rozšířené také v Polsku, kde je psáno Babisz).[1] Praděd Andreje Babiše, Štefan Bábis, byl panský dozorce a pocházel z Nového Mesta nad Váhom (maďarsky Wág-Újhely). Jeho syn, Antonín Babiš, děd Andreje Babiše, byl pokřtěn v prosinci 1886 ve vinařské vesnici Dvorníky ležící několik kilometrů nad Hlohovcem nedaleko řeky Váh.[1] Zde se věnoval krejčovskému řemeslu.[1] Ve svých 36 letech ochrnul po mozkové mrtvici a rodinu poté musela živit jeho manželka, babička Andreje Babiše, Antónia, rozená Kompanová.[1]

Otcovo dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Otec Andreje Babiše, Štefan Babiš, se narodil roku 1922 v Hlohovci, dřívějším okresním městě mezi Trnavou a Nitrou na západním Slovensku.[1] Vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.[2] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.[3] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.[3] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.[pozn 1]

Začátek pracovní kariéry[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 50. let, krátce po sňatku s Adrianou Scheibnerovou, nastoupil Štefan Babiš do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)[pozn 2], kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.[4] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.[4] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.[4] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.[5]

Vyloučení z KSS[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.[5] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.[5] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.[5] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.[5] Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.[6] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.[5] Štefan Babiš si poté našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.[5] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.[5]

Politická rehabilitace v době normalizace[editovat | editovat zdroj]

Po invazi armád Varšavské smlouvy se Štefanu Babišovi podařila politická rehabilitace.[7] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.[8] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.[8] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.[8]

Zahraniční působení ve Švýcarsku[editovat | editovat zdroj]

Ještě v roce 1969 byl Štefan Babiš vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.[8] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.[8] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.[9][pozn 3] Štefan Babiš se na podzim mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.[11] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.[11] Žádosti bylo vyhověno.[11] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.[11]

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Štefan Babiš se po návratu ze zahraničí stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.[12] Na této pracovní pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.[12]

Podezření z hospodářské kriminality[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1979 začala Státní bezpečnost prověřovat roli Štefana Babiše v prodeji licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí.[13] Pražská centrála Polytechny zařídila prodej licence francouzské firmě, bratislavská pobočka ve stejné době sjednala kontrakt s rakouskou firmou, podle hlášení spolupracovníků (StB) za méně výhodných podmínek.[13] Podezření na trestnou činnost se neprokázalo.[13] Štefanu Babišovi vícekrát hrozilo krácení prémií, generální ředitel Polytechny Ladislav Balla ho ale vždycky nakonec podržel.[13] Spekulovalo se o tom, že Štefan Babiš na Ballu „něco ví“.[13]

V roce 1984 na něj Státní bezpečnost založila svazek s krycím jménem Vedoucí kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání zahraničního kontraktu.[14] Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku.[14] Spolupracovníci tajnou policii informovali, že Štefan Babiš nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi.[14] Bezpečnostní složky případ podrobně zdokumentovaly.[14] Škodu vyčíslily na 465 tisíc západoněmeckých marek (v té době asi tři miliony Kčs).[14] Porušení zákona potvrdila i kontrola federálního ministerstva zahraničního obchodu.[14] Štefan Babiš měl být trestně stíhán, ale zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985, která se týkala dotyčného trestného činu.[14] Vyšetřovatel nakonec v polovině roku 1987 věc odložil a svazek uložil do archivu.[14]

Matčina linie[editovat | editovat zdroj]

Matčin původ[editovat | editovat zdroj]

Předkové Andreje Babiše z matčiny strany byli pravděpodobně karpatští Němci, což byli němečtí řemeslníci, kteří žili od středověku na slovenské Spiši a ve dvou vlnách (první za vlády Marie Terezie v 18. století, druhá mezi lety 1810 až 1820 z podnětu uherských úřadů) začali osidlovat okolí měst Rachov a Jasiňa, kde pracovali jako dřevorubci, voraři nebo tesaři.[3] Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, se narodil v roce 1894 v Jasině a pracoval jako kovář.[3] Jasina tehdy byla poměrně kosmopolitní město, v němž se hovořilo rusínsky, maďarsky, německy a jidiš.[3][pozn 4] Imrich Scheibner se oženil s Julianou Demänovskou (původně Demény), která pocházela z okolí Nových Zámků na jižním Slovensku.[4]

Dětství a rodinné prostředí[editovat | editovat zdroj]

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008) se narodila v městečku Jasině, která tehdy spadala pod Podkarpatskou Rus.[3][pozn 5] V Jasině žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.[4] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.[4] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.[4] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.[4] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner[pozn 6] dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.[4] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.[4] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě členství v Komunistické straně Československa působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.[4]

Matčina pracovní činnost a její vliv v rodině[editovat | editovat zdroj]

Adriana Scheibnerová se stejně jako její matka po Únoru angažovala v lidových soudech.[zdroj?] Vystudovala bratislavskou VŠE. Manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.[15] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu,[pozn 7] později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.[15] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž Andrejovi Babišovi zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.[12] Aktivně se angažovala v Komunistické straně Slovenska; mimo jiné působila v různých komisích ustavených KSS.[zdroj?]

Podle Perglera popisují pamětníci Adrianu Babišovou jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.[15]

Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[15] Dbala o to, aby se její synové dobře učili a vedla je ke sportu.[15] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.[15] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.[15] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[15]

Sourozenci[editovat | editovat zdroj]

Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandera Babiše, jenž postupně vstoupil do tří manželství.[16]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

První manželství[editovat | editovat zdroj]

První Babišovou manželkou se stala spolužačka z gymnázia a lékařka Beata Adamovičová, jež s ním má dceru Adrianu (provdanou Bobekovou,[17] narozená 1979) a syna Andreje Babiše (narozen 1983).[18] S Beatou se počátkem 21. století rozvedl.[19]

Mediální pozornost se na oba sourozence upřela především v souvislosti s vyšetřováním kauzy Čapí hnízdo.[20] Dcera Adriana Bobeková působila už od roku 2007 jako místopředsedkyně představenstva společnosti Imoba z holdingu Agrofert. V dubnu 2008 však svou pozici opustila a stala se předsedkyní dozorčí rady nově přejmenované firmy Farma Čapí hnízdo. V roce 2007 se také vdala za Slováka Martina Bobka, jenž se poté stal jednatelem společnosti Agrofert Trading. Byl také až do roku 2016 členem představenstva Agropodniku Velké Meziříčí. K listopadu 2018 zastával manažerskou pozici vedoucího obchodní divize pro zemědělské komodity v samotném Agrofertu. Policejnímu všetřování kauzy Čapí hnízdo se vyhýbala s odvoláním na své dlouhodobé psychické problémy.[17]

Podrobnější informace naleznete v článku Andrej Babiš ml..

Andrej Babiš mladší nejpozději v roce 2015 pracoval jako dopravní pilot u společnosti Travel Service a vlastnil licenci komerčního pilota. Zaškoloval se pro licenci na samostatné pilotování dopravních letadel typu Boeing 737, podle svědectví jiných pilotů ji však nezískal.[21] Novinářům v listopadu 2018 uvedl, že byl v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo unesen na Ukrajinu.[22] Podle jeho asistenta u něj v roce 2015 propukla naplno schizofrenie a do Krivého Rogu na Ukrajině chtěl jet z Krymu za svojí přítelkyní. Odtud ovšem napsal e-mail policii, že tam byl unesen.[23] Tvrzení o únosu odmítal jeho otec a uváděl, že syn je psychicky nemocný. Věc tehdy prošetřovala policie a došla k závěru, že se únos nikdy nestal.[24]

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

V roce 1992 se seznámil s Monikou Herodesovou (narozena 1974), která v té době právě nastoupila do podniku Lovochemie jako sekretářka.[25] Herodesová se ve svých 19 letech vdala za svého tehdejšího přítele, nicméně o dva roky později se rozvedla. V té době navázala partnerský vztah s Andrejem Babišem, jenž byl v Lovochemii jedním z ředitelů.[19] Do tohoto vztahu se narodily dvě děti, dcera Vivien (narozena ~2000] a syn Frederik Babišovi (narozen ~2003). Herodesová přijala v roce 2013 příjmení Babišová,[26] oddáni pak byli 29. července 2017.[27]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V některých pramenech je uváděná jako Adrianna nebo Adriena.[3]
  2. Řempo se staral o zásobování menších a středně velkých podniků základním materiálem, jako byly kůže, sklo, porcelán, chemie nebo ochranné pomůcky.[4]
  3. Švagr Štefana Babiše, Ervín Scheibner, byl v Československu uznávanou kapacitou v geologii.[10] Jeho manželka Viera byla ve vědeckém světě známá jako velká odpůrkyně dětského očkování.[10] Oba působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského.[10] Na podzim 1967 dostal Ervín Scheibner stipendium od Maxmiliánovy univerzity v Mnichově.[10] Spolupracoval s tehdejší vojenskou tajnou službou, která ho úkolovala k získávání informací z německého univerzitního prostředí.[10] V době srpnové invaze byli Scheibnerovi zpátky v Bratislavě, využili otevřených hranic a odjeli do Švýcarska ke známému.[10] Později emigrovali do Austrálie.[10]
  4. Ve městě bylo šest řecko-katolických kostelů, čtyři synagogy a pravoslavný kostel.[3]
  5. Byla to úplně nejvýchodnější vlaková stanice tehdejších Československých státních drah.[3]
  6. Používal také příjmení Demänovský po manželce.[4]
  7. Mimo jiné byla součástí kolektivu, který vytvořil Anglicko-slovenský drůbežářský slovník.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. S. 7. 
  2. PERGLER, str. 7-8
  3. a b c d e f g h i PERGLER, str. 8
  4. a b c d e f g h i j k l m PERGLER, str. 9
  5. a b c d e f g h PERGLER, str. 10
  6. Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
  7. PERGLER, str. 11-12
  8. a b c d e PERGLER, str. 12
  9. PERGLER, str. 12-13
  10. a b c d e f g PERGLER, str. 149
  11. a b c d PERGLER, str. 13
  12. a b c PERGLER, str. 17
  13. a b c d e Pergler, str. 30
  14. a b c d e f g h Pergler, str. 31
  15. a b c d e f g h i PERGLER, str. 11
  16. HOLECOVÁ, Simona. Alexander Babiš. Muž, který nemluví, promluvil. Neovlivní.cz [online]. 2015-6-23. Dostupné online. 
  17. a b pes. Agrofert, jedna rodina. Babišův byznys se s jeho dětmi a švagrem neprotnul jen na Čapím hnízdě — HlídacíPes.org. HlídacíPes.org [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  18. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  19. a b MATĚJŮ, Pavla. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  20. ČTK. Babiš: Kauza syna je součástí scénáře, jak mě dostat z politiky - online. ČeskéNoviny.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  21. BIBEN, Martin. Babiš junior musel projít před získáním pilotní licence nejpřísnějšími testy, které by schizofrenii odhalily. Šance, že onemocněl později, je nízká. Hospodářské noviny. 2018-11-14. Dostupné online [cit. 2018-11-15]. 
  22. Info.cz, ziz. Andrej Babiš mladší: Bývalý pilot, který se přes únos na Krym dostal až do Švýcarska. Info.cz [online]. 2018-11-13 [cit. 2018-11-13]. Dostupné online. 
  23. ROVENSKÝ, Jan; VACULÍK, Radim. Protopopov: Babiše jr. jsem neunesl, staral jsem se o něj jako o bratra. Novinky.cz [online]. 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  24. REŽŇÁKOVÁ, Lada (lre). Nikdo syna neunesl. Je nemocný, reagoval Babiš. Policie to prověří. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-13, rev. 2018-11-15 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  25. JANDOVÁ, Lucie. Monika Babišová: Ženská ve čtyřiceti je podle mě na vrcholu [online]. 2015-01-18 [cit. 2018-11-15]. Dostupné online. 
  26. Bavič Novotný prodělal mrtvici, Babišová se bojí módní policie. TÝDEN.cz [online]. 2013-10-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  27. Miliardářská svatba na Čapím hnízdě. Hostů se sjely dvě stovky. Seznam Zprávy [online]. 2017-07-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.