V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Rodina Andreje Babiše

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search

Příbuzenstvo
otec Ing. Štefan Babiš
matka Adriana Babišová
bratr Alexander Babiš
2 manželka Monika Herodesová


Monika a Andrej Babišovi, listopad 2015

Rodina Andreje Babiše zahrnuje osoby v příbuzenském vztahu k českému podnikateli a politikovi slovenského původu Andreji Babišovi. Sám Babiš se stal zakladatelem koncernu Agrofert a politického hnutí ANO 2011, ministrem financí a předsedou vlády České republiky. Jeho nukleární rodinu představovala nejprve manželka Beata Adamovičová s dcerou Adrianou a synem Andrejem, následně pak druhá manželka Monika Herodesová s dcerou Vivien a synem Frederikem. Otec Andreje Štefan Babiš se narodil ve slovenském Hlohovci, matka Adriana Babišová rozená Scheibnerová pochází z Jasině na Podkarpatské Rusi. Mladší bratr Alexander Babiš je podnikatel na Slovensku.

Předci[editovat | editovat zdroj]

Otcova linie[editovat | editovat zdroj]

Otcův původ[editovat | editovat zdroj]

Předci Andreje Babiše z otcovy linie zřejmě pocházejí ze severozápadního Slovenska (příjmení Babiš se často vyskytuje v matrikách z okolí Žiliny a je rozšířené také v Polsku, kde je psáno Babisz).[1] Praděd Andreje Babiše, Stephanus Bábis, byl panský dozorce a pocházel z Wág-Újhely (maďarský název Nového Mesta nad Váhom). Jeho syn, Antonín (Antonius) Babiš, děd Andreje Babiše, byl pokřtěn v prosinci 1886 ve vinařské vesnici Dvorníky ležící několik kilometrů nad Hlohovcem nedaleko řeky Váh.[1] Zde se věnoval krejčovskému řemeslu.[1] Ve svých 36 letech ochrnul po mozkové mrtvici a rodinu poté musela živit jeho manželka, babička Andreje Babiše, Antónia, rozená Kompanová.[1]

Otcovo dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Otec Andreje Babiše, Ing. Štefan Babiš, se narodil roku 1922 v Hlohovci, dřívějším okresním městě mezi Trnavou a Nitrou na západním Slovensku.[1] Vychodil lidovou školu a měšťanku v Hlohovci a ve vzdělání pokračoval na gymnáziu v Trnavě.[2] Po maturitě v roce 1945 začal v Bratislavě pracovat jako vývozní referent v zahraničním oddělení firmy, z níž se krátce na to stalo Družstvo pro hospodaření se zemědělskými výrobky.[3] Souběžně se zapsal na Vysokou školu ekonomickou.[3] Na studiích se Štefan Babiš pravděpodobně seznámil s pozdější manželkou Adrianou Scheibnerovou.[pozn 1]

Začátek pracovní kariéry[editovat | editovat zdroj]

Na začátku 50. let, krátce po sňatku s Adrianou Scheibnerovou, nastoupil Štefan Babiš do národního podniku Řemeslnické potřeby (ŘEMPO)[pozn 2], kde se stal vedoucím plánovacího odboru a vůči režimu držel konformní postoj.[4] Po nástupu do Řempa vstoupil do komunistické strany.[4] Po čtyřech letech přešel na funkci šéfa výroby v Krajském svazu výrobních družstev a v roce 1956 získal místo v pražském podniku zahraničního obchodu Strojexport.[4] V jeho rámci byl roku 1957 vyslán jako delegát do Etiopie. Po necelém roce se přesunul do Paříže, kde celá jeho rodina zůstala čtyři roky.[5]

Vyloučení z KSS[editovat | editovat zdroj]

Po návratu do Bratislavy změnil působiště a nastoupil do podniku zahraničního obchodu Keramika, kde se stal zástupcem ředitele obchodní skupiny pro vývoz žáruvzdorného materiálu.[5] Krátce poté, dva dny před Vánoci v roce 1962, ho základní organizace KSS v Keramice vyloučila ze strany.[5] Oficiálně proto, že ztratil stranickou legitimaci a nenahlásil, že sestra Viola žije v Kanadě.[5] Proti vyloučení se odvolal, ale jeho případ městský výbor komunistické strany přezkoumal až po několika letech.[5] Andrej Babiš ve svém životopisu uvedl, že stranickou legitimaci schválně zahodil některý z otcových kolegů a jeho otec pak prý nemohl sehnat tři roky zaměstnání.[6] Nicméně podle Perglera dostupné prameny uvádějí, že práci neměl asi tři měsíce.[5] Štefan Babiš si poté našel místo jako studijní technik v patentovém oddělení Výzkumného ústavu kabelů a izolantů.[5] V polovině 60. let se mu podařil částečný návrat do oboru, když získal místo odborného asistenta katedry zahraničního obchodu na Vysoké škole ekonomické.[5]

Politická rehabilitace v době normalizace[editovat | editovat zdroj]

Po invazi armád Varšavské smlouvy se Štefanu Babišovi podařila politická rehabilitace.[7] Několik týdnů po okupaci nastoupil do Slovenské národní rady a republikového ministerstva zahraničního obchodu.[8] V lednu 1969 Městský výbor KSS rozhodl o vrácení členství ve straně.[8] Štefan Babiš se následně plně držel režimem vytyčené linie.[8]

Zahraniční působení ve Švýcarsku[editovat | editovat zdroj]

Ještě v roce 1969 byl Štefan Babiš vyslán jako obchodní přidělenec do Stálé mise ČSSR u OSN v Ženevě.[8] Byl vedoucím oddělení a zástupcem státu v radě GATT.[8] V srpnu 1971 celá rodina přicestovala ze Švýcarska na čtyřtýdenní dovolenou domů, načež jim ministerstvo zahraničního obchodu oznámilo, že přišli o výjezdní doložku kvůli emigraci matčina bratra Ervína Scheibnera a jeho rodiny.[9][pozn 3] Štefan Babiš se na podzim mohl vrátit do Ženevy jen pod podmínkou, že se za něj zaručí ministerstvo.[11] Obrátil se tak přímo na ministra zahraničního obchodu Andreje Barčáka a jako záruku svého pozdějšího návratu z mise nabídl, že syn Andrej Babiš zůstane v Československu.[11] Žádosti bylo vyhověno.[11] Štefan Babiš poté ve Švýcarsku žil až do roku 1975.[11]

Další působení[editovat | editovat zdroj]

Štefan Babiš se po návratu ze zahraničí stal ředitelem odštěpného závodu PZO Polytechna v Bratislavě.[12] Na této pracovní pozici zůstal až do svého odchodu do důchodu. Z pracoviště i základní organizace KSČ v Bratislavě I dostával příznivá dobrozdání.[12]

Podezření z hospodářské kriminality[editovat | editovat zdroj]

Na podzim 1979 začala Státní bezpečnost prověřovat roli Štefana Babiše v prodeji licence na výrobu kyseliny citronové do zahraničí.[13] Pražská centrála Polytechny zařídila prodej licence francouzské firmě, bratislavská pobočka ve stejné době sjednala kontrakt s rakouskou firmou, podle hlášení spolupracovníků (StB) za méně výhodných podmínek.[13] Podezření na trestnou činnost se neprokázalo.[13] Štefanu Babišovi vícekrát hrozilo krácení prémií, generální ředitel Polytechny Ladislav Balla ho ale vždycky nakonec podržel.[13] Spekulovalo se o tom, že Štefan Babiš na Ballu „něco ví“.[13]

V roce 1984 na něj Státní bezpečnost založila svazek s krycím jménem Vedoucí kvůli podezření z nehospodárnosti při uzavírání zahraničního kontraktu.[14] Týkal se zakázky na výstavbu diplomatické čtvrti v Iráku.[14] Spolupracovníci tajnou policii informovali, že Štefan Babiš nabízel prokuristovi západoněmecké firmy jednoprocentní provizi.[14] Bezpečnostní složky případ podrobně zdokumentovaly.[14] Škodu vyčíslily na 465 tisíc západoněmeckých marek (v té době asi tři miliony Kčs).[14] Porušení zákona potvrdila i kontrola federálního ministerstva zahraničního obchodu.[14] Štefan Babiš měl být trestně stíhán, ale zachránila ho prezidentská amnestie z 8. května 1985, která se týkala dotyčného trestného činu.[14] Vyšetřovatel nakonec v polovině roku 1987 věc odložil a svazek uložil do archivu.[14]

Matčina linie[editovat | editovat zdroj]

Matčin původ[editovat | editovat zdroj]

Předkové Andreje Babiše z matčiny strany byli pravděpodobně karpatští Němci, což byli němečtí řemeslníci, kteří žili od středověku na slovenské Spiši a ve dvou vlnách (první za vlády Marie Terezie v 18. století, druhá mezi lety 1810 až 1820 z podnětu uherských úřadů) začali osidlovat okolí měst Rachov a Jasiňa, kde pracovali jako dřevorubci, voraři nebo tesaři.[3] Děd Andreje Babiše z matčiny strany, Imrich Scheibner, se narodil v roce 1894 v Jasině a pracoval jako kovář.[3] Jasina tehdy byla poměrně kosmopolitní město, v němž se hovořilo rusínsky, maďarsky, německy a jidiš.[3][pozn 4] Imrich Scheibner se oženil s Julianou Demänovskou (původně Demény), která pocházela z okolí Nových Zámků na jižním Slovensku.[4]

Dětství a rodinné prostředí[editovat | editovat zdroj]

Matka Andreje Babiše, Adriana Babišová rozená Scheibnerová (1927–2008) se narodila v městečku Jasině, která tehdy spadala pod Podkarpatskou Rus[3][pozn 5]. V Jasině žila se svou rodinou až do konce druhé světové války.[4] Město od Mnichovské dohody na podzim 1938 až do roku 1944 patřilo pod horthyovské Maďarsko, které si na toto období přisvojilo celou Podkarpatskou Rus.[4] Scheibnerovi v té době zřejmě dostali maďarské občanství, protože po obsazení regionu Rudou armádou v roce 1944 a připojení Podkarpatské Rusi Sovětském svazu se museli přestěhovat do Maďarska.[4] Nicméně v rámci repatriací se po skončení války přestěhovali na Slovensko.[4] Andrejův děd z matčiny strany Imrich Scheibner[pozn 6] dostal místo v zemědělském družstvu v Bratislavě-Karlově Vsi.[4] Jeho manželka Juliana (Andrejova babička) se etablovala jako lidová umělkyně.[4] Po komunistickém převratu v únoru 1948 byla chválena za čilou angažovanost - kromě členství v Komunistické straně Československa působila také jako soudkyně z lidu a v Komisi lidové kontroly.[4]

Matčina pracovní činnost a její vliv v rodině[editovat | editovat zdroj]

Adriana Scheibnerová se stejně jako její matka po Únoru angažovala v lidových soudech.[zdroj?] Vystudovala bratislavskou VŠE. Manželova vytíženost a zejména pracovní pobyt v zahraničí na přelomu 50. a 60. let ji pasovaly do skromnější role.[15] Pracovala ve vědeckých institucích, ve Výzkumném ústavu drůbežářského průmyslu[pozn 7], později vedla oddělení dokumentace v Hydrologickém ústavu Slovenské akademie věd.[15] Po návratu ze Švýcarska (1975) pracovala jako tajemnice Ústavu marxismu-leninismu na Univerzitě Komenského v Bratislavě, čímž Andrejovi Babišovi zajišťovala „vnější ideologickou konformitu“.[12] Aktivně se angažovala v Komunistické straně Slovenska; mimo jiné působila v různých komisích ustavených KSS.[zdroj?]

Podle Perglera popisují pamětníci Adrianu Babišovou jako velmi inteligentní, energickou, vzdělanou a elegantní ženu, která si mimo jiné šila vlastní oděvy.[15]

Podle Andreje Babiše byla jeho matka motorem jejich rodiny a celý život bojovala za to, aby její děti v životě uspěly.[15] Dbala o to, aby se její synové dobře učili a vedla je ke sportu.[15] Vztahy Andreje Babiše s jeho otcem byly komplikovanější.[15] Údajně byl přísný šéf, který prosazoval spartánskou výchovu.[15] Podle tety z matčiny strany míval záchvaty agresivity a matka i oba synové kvůli tomu velmi trpěli.[15]

Sourozenci[editovat | editovat zdroj]

Andrej Babiš má o sedm let mladšího bratra, podnikatele Alexandera Babiše, jenž postupně vstoupil do tří manželství.[16]

Potomci[editovat | editovat zdroj]

První manželství[editovat | editovat zdroj]

První Babišovou manželkou se stala spolužačka z gymnázia a lékařka Beata Adamovičová, jež s ním má dceru Adrianu a syna Andreje Babišovy.[17]

Druhé manželství[editovat | editovat zdroj]

Od 90. let udržoval partnerský vztah s Monikou Herodesovou, do něhož se narodili dcera Vivien a syn Frederik Babišovi. Herodesová přijala v roce 2013 příjmení Babišová,[18] oddáni pak byli 29. července 2017.[19]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V některých pramenech je uváděná jako Adrianna nebo Adriena.[3]
  2. Řempo se staral o zásobování menších a středně velkých podniků základním materiálem, jako byly kůže, sklo, porcelán, chemie nebo ochranné pomůcky.[4]
  3. Švagr Štefana Babiše, Ervín Scheibner, byl v Československu uznávanou kapacitou v geologii.[10] Jeho manželka Viera byla ve vědeckém světě známá jako velká odpůrkyně dětského očkování.[10] Oba působili na Přírodovědecké fakultě Univerzity Komenského.[10] Na podzim 1967 dostal Ervín Scheibner stipendium od Maxmiliánovy univerzity v Mnichově.[10] Spolupracoval s tehdejší vojenskou tajnou službou, která ho úkolovala k získávání informací z německého univerzitního prostředí.[10] V době srpnové invaze byli Scheibnerovi zpátky v Bratislavě, využili otevřených hranic a odjeli do Švýcarska ke známému.[10] Později emigrovali do Austrálie.[10]
  4. Ve městě bylo šest řecko-katolických kostelů, čtyři synagogy a pravoslavný kostel.[3]
  5. Byla to úplně nejvýchodnější vlaková stanice tehdejších Československých státních drah.[3]
  6. Používal také příjmení Demänovský po manželce.[4]
  7. Mimo jiné byla součástí kolektivu, který vytvořil Anglicko-slovenský drůbežářský slovník.[15]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e PERGLER, Tomáš. Babiš - Příběh oligarchy. Praha: Mladá fronta, 2014. 184 s. ISBN 978-80-204-3445-6. S. 7. 
  2. PERGLER, str. 7-8
  3. a b c d e f g h i PERGLER, str. 8
  4. a b c d e f g h i j k l m PERGLER, str. 9
  5. a b c d e f g h PERGLER, str. 10
  6. Andrej Babiš: Můj úplný životopis, Parlamentní Listy 7.11.2011
  7. PERGLER, str. 11-12
  8. a b c d e PERGLER, str. 12
  9. PERGLER, str. 12-13
  10. a b c d e f g PERGLER, str. 149
  11. a b c d PERGLER, str. 13
  12. a b c PERGLER, str. 17
  13. a b c d e Pergler, str. 30
  14. a b c d e f g h Pergler, str. 31
  15. a b c d e f g h i PERGLER, str. 11
  16. HOLECOVÁ, Simona. Alexander Babiš. Muž, který nemluví, promluvil. Neovlivní.cz [online]. 2015-6-23. Dostupné online. 
  17. Monika Babišová: S Andrejem jsem 20 let, přitom se prý k sobě nehodíme. iDNES.cz [online]. 2014-05-26 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  18. Bavič Novotný prodělal mrtvici, Babišová se bojí módní policie. TÝDEN.cz [online]. 2013-10-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online. 
  19. Miliardářská svatba na Čapím hnízdě. Hostů se sjely dvě stovky. Seznam Zprávy [online]. 2017-07-29 [cit. 2017-07-29]. Dostupné online.