Wikipedista:Juhasovaj/Kyberpunk

Screenshot of a police spinner flying through a cityscape next to a large building which has a huge face projected onto it. In the distance a screen can be seen with writing and pictures on it

Blade Runner (1982)

Kyberpunk je subžánr science fiction, který je zasažený do futuristického prostředí a je charakteristický pro „kombinaci nízké společenské vrstvy a vyspělé technologie"Kontrast vytváří technologické a vědecké vymoženosti jako umělá inteligence a kybernetika společně s rozpadem společnosti či zásadní změnou ve společenském řádu.

Kořeny kyberpunku lze najít ve sci-fi hnutí 60. a 70. let 20. století Nová Vlna, ve kterém spisovatelé jako Philip K. Dick, Roger Zelazny, J. G. Ballar, Philip Jose Farmer a Harlan Ellion zkoumali možné dopady drogové kultury, technologií a sexuální revoluce, zatímco se snažili vyhnout utopistické povaze předchozí science fiction. Významná prvotina Williama Gibsona Neuromancer z roku 1984 čerpala z punkové a hackerské subkultury a pomohla ustálit kyberpunk jako žánr. Dalšími významnými kyberpunkovými autory jsou Bruce Sterling a Rudy Rucker.

Mezi první kyberpunkové filmy patří Blade Runner z roku 1982 od režiséra Ridleyho Scotta, který byl natočen na motivy románu Sní androidi o elektrických ovečkách? od Philipa K. Dicka. Další filmy Johnny Mnemonic a New Rose Hotel, oba natočené na motivy povídek William Gibsona, nebyly komerčně úspěšné. Mezi novější příspěvky k žánru patří Blade Runner 2049, pokračování originálu z roku 1984, a film z roku 2013 Snowpiercer.

Původ

Lawrence Person se pokusil popsat obsah a charakter kyberpunkové literatury takto:

{{{1}}}

Zápletka kyberpunkové díla se často soustředí na konflikt mezi umělou inteligencí, hackery a megakorporacemi a jejich dějištěm je nedaleká budoucnost na Zemi. Liší se tak od jiných sci-fi, jako např. Nadace od Isaaca Asimova a Duna od Franka Herberta, které se odehrávají v daleké budoucnosti někde jinde ve vesmíru. Kyberpunkový děj bývá zasazený do post-industriálního dystopického prostředí, ve kterém se nachází unikátní směska kultur a technika je využívána způsoby, které původně nebyly zamýšlené. Velkou část atmosféry čerpá kyberpunk z noirových filmů a literární díla mnohdy užívají prostředky typické pro detektivky.

Historie a původ

Kyberpunk se zrodil ze sci-fi hnutí Nová Vlna 60. a 70. let 20. století. Dnes již neexistující britský science fiction magazín New Worlds začal pod vedením tehdejšího redaktora Michaela Moorcocka podporovat příběhy, které se pokoušely inovovat literární styly, techniky a archetypy. Autoři Nové Vlny se snažili narušit běžné vypravěčství vytvořením světů, ve kterých se společnost snaží udržet krok s neustálým vývojem technologií a kultury a běžně spěje k dystopickému výsledku. Mnozí autoři se zabývali tématy jako vliv drogové kultury, technologií a sexuální revoluce, užívali avantgardního stylu beatníků (zejména sci-fi díla Williama S. Burrougse, duchovního otce beatníků), dadaismu a svou vlastní stylistiku. J. G. Ballard kritizoval myšlenku, že i v současnosti by příběhy měly obsahovat prvky typické již od Starověkého Řecka, a snažil se místo toho vytvořit nové mýty, tentokrát určené moderním čtenářům. Styl, „který užívá více psychologie, více meta-biologických a meta-chemických konceptů, subjektivní vnímání času, syntetické psychologie  a časoprostory, více pochmurných polosvětů viditelných na malbách schizofreniků.”

Toto mělo velký dopad na novou generaci spisovatelů, z nichž si někteří posléze říkali „cyberpunks”. Jeden z nich, Bruce Sterling, řekl:

„

V kroužku amerických spisovatelů sci-fi mé generace, cyberpunks, humanisté a podobně, byl [Ballard] ústřední postavou. Hádávali jsme se, kdo je více jako on. Věděli jsme, že mu nesaháme ani po paty, a nebyli jsme si jistí, jak bychom jen vytvořili takové dílo, které by on mohl ocenit. Ale alespoň jsme viděli vrchol, který on zvládl zdolat.<o:p></o:p>

“

Dle následující generace spisovatelů přinesli Bellard, Zelazny a zbytek členů Nové Vlny do žánru science fiction realismus, na kterém se poté snažili stavět.

Stejně zásadní, často označován za proto-kyberpunk, je román Phillipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovečkách? vydaná v roce 1968. Vzbouzí přesně ten pocit dystopické post-ekonomicko-apokalyptické budoucnosti, kterou později vytvářeli Gibson a Sterling ve svých dílech. Zabývá se etickými a morálními hledisky kybernetiky a umělé inteligence z mnohem realističtějšího pohledu než třeba Série o robotech Isaaca Asimova, která dala románu jeho filosofický základ. Tento román byl v roce 1982 z filmován do podobě kultovního Blade Runnera. Později, na motivy dalšího příběhu, byl natočen Johnny Mnemonic, film o dystopické budoucnosti, ve které nosí poslíčci data k doručení uložená kyberneticky ve své mysli. Tyto filmy protlačily proto-kyberpunk do mainstreamu.

V roce 1983 byla v americkém časopise Amazing Stories publikována povídka od Bruce Bethkeho jménem Cyberpunk. Tento termín si propůjčil redaktor Isaac Asimov's Science Fiction Magazine Gardner Dozois a užíval jej ve svých editorialech. Bethke tvrdí, že si sepsal dva seznamy slov. Jeden s tématikou technologie, druhý s tématikou výtržnictví a snažil se je kombinovat do termínu, který by vyjadřoval jak výtržnictví, tak vyspělou technologii.

Svoji vizi popsal takto:

„

Potomci děcek, co mi počítač zničili, budou teprve zlo. Jejich adolescentní absence morálky kombinována s počítačovou gramotností, o které si můžeme my dospělí jen nechat zdát. Jejich rodiče a jiné dospělé autority budou naprosto bezbranní vůči mladistvým, kteří na počítačích vyrostli.<o:p></o:p>

“

Garner Dozois poté začal používat tento termín ve své vlastní tvorbě. Za zmínku stojí článek ve Washinton Post, ve kterém píše: „Nejvíce se „svéhlavé estetice” přibližují autoři bizarních, surových, high-tech příběhů, kterým se příležitostně přezdívá „cyberpunks” — Sterling, Gibson, Cadigan, Bear.”

V té době vyšel román Williama Gibsona Neuromancer, ve kterém bylo patrné to, co se později označovalo za archetypální kyberpunkovou virtuální realitu, ve které skrze počítačové prostředí žijí lidé v digitálních světech. Někteří, kupodivu i sám Bethke, se v tu dobu snažili pro spisovatele píšící příběhy podobné Gibsonovým prosadit název „neuromantici". Název, který jak připomíná název románu, tak název britského hnutí Nové vlny v oblasti pop music „Noví romantici”. Avšak tento název se neuchytil. Bethke později parafrázoval tvrzení Macheala Swanwicka, které ospravedlňovalo navrhovaný název: „členové, autoři, tohoto hnutí by si správně měli říkat neuromantici, neboť mnohé z toho, co tvořili, byla jasná imitace Neuromancera.”

Sterling byl další ústřední postavou. Snažil se udržet kyberpunk v chodu a zabránit jeho stagnaci jakožto žánru. V roce 1986 sestavil sbírku kyberpunkových povídek s názvem Zrcadlovky – Kyberpunková antologie, kterou se snažil ustanovit, alespoň z jeho pohledu, co kyberpunk znamená.

V následujících deseti letech se archetypy krásné znázorněné v Neuromancerovi změnily na typické prvky žánru, která přerostla až do satirických extrémů viditelných v románu Neala Stephensona Sníh z roku 1992.

Bethke kyberpunkovou éru jak začal, tak i zakončil. V roce 1995 vydal román Headcrash, který stejně tak jako Sníh byl satirickým útokem na největší výstřelky žánru. Tento román vyhrál významnou kyberpunkovou cenu, pojmenovanou po jeho duchovním zakladateli, Philip K. Dick Award.

Satira měla v románu takovouto podobu:

„

...plný mladých chlapů, kteří nemají žádný společenský ani sexuální život, jsou bez naděje, že se kdy odstěhují od maminky… Jsou to absolutní břídilové a trosky, které mají mesiášské představy o tom, jak to jednou natřou světu svými skoro nadpřirozenými počítačovými schopnostmi, ale ve skutečnosti na internetu akorát projíždějí koprofilní fóra a stahují nechutné obrázky. Prostě cyberpunks. <o:p></o:p>

“

Avšak vliv kyberpunku je dalekosáhlý. Prvky kyberpunkového prostředí a vypravěčství se usadily ve sci-fi jako takovém a spousta subžánrů má ve současnosti koncovku -punk, např. Steampunk.

Styl a charakteristika

Hlavními zástupci kyberpunku jsou William Gibson, Neal Stephenson, Bruce Sterling, Bruce Bethke, Pat Cadigan, Rudy Rucker, John Shirley a Philip K. Dick.

Film Blade Runner je ztělesněním kyberpunkového stylu a jeho témat. Video hry, deskové hry a papírové hry na hrdiny, jako například Cyberpunk 2020 a Shadowrun mnohdy obsahují dějové linky, ve kterých je vliv kyberpunku znatelný. Počátky 90. let také zaznamenaly prvky kyberpunku i v módě a hubě. Lze jej také hojně najít v anime a mangách. Mezi nejvýraznější patří např. Akira, Gunnm, Ghost in the Shell, Cowboy Bebop, Serial Experiments Lain, Dennou Coil, Ergo Proxy a Psycho Pass

Prostředí

Šibuja, Tokio. William Gibson řekl o vlivu Japonska na žánr: „Moderní Japonsko prostě bylo ztělesněním kyberpunku.”

Kyberpunk užívá prvků z detektivek, noirových filmů a postmoderní prózy k vylíčení nihilistického podsvětí společnosti, které vládne elektronika. Vize nepokojné budoucnosti typické pro tento žánr je opakem utopistických vizí budoucnosti, které byly populární ve 40. a 50. letech. Odpor kyberpunku vůči utopistickým sci-fi popsal Gibson ve své povídce The Gernsback Continuum, která utopistickou sci-fi zesměšňuje a zčásti i zatracuje.

Mnohá kyberpunková díla se odehrávají online, v kyberprostoru, a boří hranice mezi virtuální realitou a skutečností. Typickým prvkem kyberpunkových děl je propojení lidského mozku s počítačem. V kyberpunkových světech nalézáme ponurou vizi budoucnosti, rozklad společnosti, počítače připojené k síti, obrovské nadnárodní společnosti, které do určité míry nahradily vládu a její funkce – politické, ekonomické a vojenské.

Častým tématem kyberpunku 80. let byl ekonomický a technologický stav Japonska. Jak William Gibson řekl o vlivu Japonska na žánr: „Moderní Japonsko prostě bylo ztělesněním kyberpunku.“ Děj se mnohdy odehrává v zasídlených, uměle vytvořených krajinách, kyberprostoru, virtuální realitě. Na tato urbanistická prostředí mělo zásadní vliv atmosféra a vzhled měst Hongkong a Šanghaj, což lze pozorovávat v dílech jako Blade Runner a hra Shadowrun. Režisér Blade Runnera si kyberpunkové Los Angeles představoval jako „špatný den v Hongkongu”. Podobenství toho města lze také spatřit v anime Ghost in the Shell, jehož režisérovi Mamoruovi Ošiimu přišly chaotické Hongkongské uličky jako „místo, kde staré a nové žije ve zmateném vztahu” a tématu filmu dobře padnou. Pokud bychom hledali zosobnění kyberpunku v realitě, pak se nabízí dnes již neexistující Kowloon Walled City v Hongkongu.

Protagonisté

Jednou z klasických kyberpunkových postav je Case z Gibsonová Neuromancera. Je to „kybernetický kovboj”, talentovaný hacker, který zradil své partnery-kriminálníky. Následně jej pomstychtiví partneři zmrzačí tak, že ztratí své hackerské schopnosti. Avšak Case nečekaně přijímá příležitost, která se naskýtá jen jednou za život – jeho zdánlivě neléčitelný stav mu vyléčí zruční lékaři, ale jen tehdy, když se účastní další zločinné akce s novou partou.

Stejně tak jako Case, i jiní kyberpunkoví protagonisté jsou manipulováni, dostávají se do situací, kdy nemají na výběr, a ačkoliv mohou být prozřetelní, ne vždy je to posune vpřed. Tito antihrdinové – „kriminálníci, vyvrhelové, vizionáři, odpadlíci a ztracené existence” – připomínají soukromá očka z detektivek. A právě důraz na tento typ postav zapříčiňuje „punk” (výtržník) ve slově kyberpunk.

Společnost a vláda

Kyberpunk může sloužit k vyburcovat čtenáře k akci. Často v něm lze nalézt vzpouru a samotný žánr by se dal označit za kulturní revoluci vně science fiction. Slovy spisovatele a kritika Davida Brina:

… bližší pohled [na kyberpunkové autory] odhaluje, že mnohdy popisují vládu jako neschopnou a ufňukanou. Oblíbené sci-fi příběhy od Gibsona, Williamse, Cadigana a dalších sice popisují orwellovskou státní moc, avšak ve většině případů ji drží pevně v rukou buď bohatá elita nebo korporace.

Kyberpunkové příběhy si lze také vykládat jako fiktivní předpověď vývoje internetu. První zmínky o celosvětové komunikační síti přišly dávno před tím, než se World Wide Web vůbec dostal do podvědomí široké veřejnosti. Avšak ne dříve, než tradiční autoři sci-fi, jako Arthur C. Clarke, nebo komentátor James Burke předpověděl nástup takovéto platformy.

Média

Literatura

Název žánru se poprvé objevil v povídce minnesotského autora Bruce Bethkeho „Cyberpunk” publikované v Amazing Science Fiction Stories v roce 1983. Toto slovo se rychle ujalo jako název pro příběhy Williama Gibsona, Bruce Sterlinga, Pata Cadigana a dalších. A právě Sterling se později díky svému fanzinu Cheap Truth stal ideologem žánru. Avšak za jedno z prvních kyberpunkový děl se dá považovat román The Shockwave Rider Johna Brunnera z roku 1975, která obsahuje mnoho typických prvků kyberpunku. Autor románu Neuromancer William Gibson je patrně nejznámějším představitelem žánru. Více než tradiční prvky žánru upřednostňoval styl a atmosféru. Neuromancer, průkopnické a „klasické kyberpunkové dílo”, získal ceny Hugo, Nebula a Philip K. Dick Award. Gibson dále napsal Count Zero (1986) a Mona Lisa Overdrive (1988). Jargon File, online slovník počítačového slangu, o Gibsonovi píše: „Gibsonova téměř naprostá ignorace soudobé hackerské kultury mu umožnila spekulovat o roli počítačů a internetu v budoucnosti takovým způsobem, který hackeři považují jak za provokativně naivní, tak i velmi podněcující.”

Ze začátku byl kyberpunk oslavován za svůj radikální odklon od klasického sci-fi a za oživení žánru, avšak nedlouho potom začali kritici zpochybňovat jeho status revolučního hnutí. Argumentovali tím, že sci-fi Nové vlny 60. let bylo inovativnější co se týče vypravěčských technik a stylu. A ačkoliv vypravěčský styl Neuromancera byl ozvláštněním žánru, lze takovýto styl najít již v dřívějších dílech, např. The Big Sleep (1939) od Ramondy Chadlera, jehož Gibson v zásadě jen vylepšil. Jiní tvrdí, že všechny údajně typicky kyberpunkové prvky lze najít ve starších dílech taktéž. Například u J. G. Ballarda, Philpa K. Dicka, Harlana Ellisona, Stanislawa Lema, Samuela R. Delanyho a Williama S. Burroughse. Například v dílech Phlipa K. Dicka se opakovaně objevuje téma rozkladu společnosti, umělé inteligence, paranoie a rozmazávání rozdílů mezi objektivní a subjektivní realitou.  

Přijetí a vliv

Sci-fi autor David Brin popsal kyberpunk jako „nejlepší bezplatnou reklamou na science fiction”. Sice nepřilákal „opravdové výtržníky”, ale přilákal mnoho nových čtenářů, včetně akademiků. Kyberpunk poskytl takový typ hnutí, které přišlo postmoderním kritikům atraktivní. Popularita kyberpunku způsobila lukrativnost žánru sci-fi pro Hollywood a vizuální umění obecně.

 Frederick Jameson, americký filozof, politolog a literární teoretik marxistické orientace, popsal kyberpunk jako „vrcholný literární projev když ne postmodernismu, tak pozdního kapitalismu”. 

Kyberpunk dále inspiroval mnoho profesionálních spisovatelů, kteří do kyberpunku prvotně nepřispívali, k zahrnutí jeho prvků do svých textů. Mezi ně patří When Gravity Fail George Aleca Effingera; časopis Wired Luise Rossetta a Jane Metcalfe, který snoubí nové technologie, umění, literaturu a aktuální témata, aby nalákal současné fanoušky kyberpunku. Vlil kyberpunku dle Pauly Yoo „dokazuje, že zkušení hackeři, nadšenci do multimédií a mobilní pošuci jsou předurčeni k ovládnutí světa”.

Film a televize

Film Blade Runner (1982), adaptace knihy Philipa K. Dicka Sní androidi o elektrických ovcích? se odehrává v roce 2019 v dystopické budoucnosti. Roboti téměř nerozeznatelní od lidí, replikanti, vyrobení k mimozemské práci, jsou na zemi legálně tzv. vyřazování. Těm, co je vyřazují se přezdívá Blade Runners. Film v kinech příliš neúspěch, až postupem času se stal kultovním. Jelikož vynechává některá témata ze své předlohy (náboženství a mýty), je mnohem více kyberpunkový. Když William Gibson poprvé Blade Runnera zhlédl, byl překvapený, nakolik se podobá jeho představě neuromancerovského světa. Tento film byl základem pro mnoho kyberpunkových děl. Např. trilogie Matrix, který využívá mnoho kyberpunkových prvků.

Počet filmů, které využívají alespoň nějaké kyberpunkové prvky od uvedení Blade Runnera, stabilně roste. Bylo zfilmováno několik dalších děl Philipa K. Dicka i Williama Gibsona (Johny Mnemonic, New Rose Hotel), avšak ty komerčně propady. Tyto neúspěchy zpomalily vývoj literární i kulturní formy kyberpunku. To však nezabránilo Blade Runnerovi v návratu do kin v roce 2017 v podobě sequelu Blade Runner 2049.

Kyberpunk dal také vzniku hybridního žánru filmů „tech-noir”, kombinace neo-noiru a sci-fi či kyberpunku. Mezi tech-noir filmy patří Burst City, Robocop, 12 opic, The Lawnmower Man, Hackers, Hardware, Strange Days, a dokonce i Blade Runner.

Anime a manga

Kyberpunk je v anime a manze velmi oblíbený žánr. V Japonsku, kde je cosplay rozšířený nejen mezi mladými, se setkal s vřelým přijetím. Kyberpunkové anime a mangy využívají i prvky typické pro západní sci-fi, proto bývají oblíbené celosvětově. Kyberpunk se odehrává v budoucnosti, která má globální kulturu. Taková kultura v současnosti neexistuje, takže japonská vize kyberpunku je stejně tak možná jako vize západního, u kterého je navíc běžné zahrnovat prvky japonské kultury. Příběh Neuromancera se odehrává v Čibě, jedné z největších japonských průmyslových zón. Pravdou je, že v době, kdy Gibson román psal, Čibu neznal a netušil, jak moc se podobá světu a jeho prostředí, které vytvořil. Gibson často Japonsko navštěvuje, tudíž se mohla na vlastní oči přesvědčit o naplnění vlastních předpovědí. Jeho slovy:

„Moderní Japonsko je kyberpunk. Japonci si toho jsou vědomi a těší je to. Pamatuji si svou první návštěvu Šibuji. Vzal mě tam jeden tokijský novinář, jeho tvář se koupala v tisících světel. Věže plné pohyblivých reklam. Řekl mi. „Vidíš? Vidíš to? Tohle je město Blade Runnera.” A ono opravdu. Evidentně měl pravdu.”

Mezi nejznámější kyberpunková anime a mangy patří Akira, Ghost in the Shell, Ergo Proxy, Battle Angel Alita, Megazone 23, Neo Tokyo, Goku Midnight Eye, Cyber City Oedo 808, Bubblegum Crisis, A.D. Police: Dead End City, Angel Cop, Extra, Blame!, Armitage III, Texhnolyze, Serial Experiments Lain, Neon Genesis Evangelion a Psycho-Pass.

Hry

Existuje mnoho kyberpunkových videoher. Mezi nejznámější patří herní série the Megami Tensei, Deaus Ex, Syndicate a System Shock. Existují také hry podle předloh – Blade Runner, Ghost in the Shell a několik titulů na motivy Matrixu. Nejaktuálnější je titul Cyberpunk 2077, na kterém pracuje CD Projekt RED, která je na motivy stolního RPG, z jeho univerza existuje několik titulů: Cyberpunk, Cyberpunk 2020 a Cyberpunk v3. Mezi další papírová RPG se řadí Shadowrun (také vznikl v počítačové podobě) a Cyberspace.

V roce 1990, v přibližování cyberpunk umění a reality, Spojené Státy americké Tajné Služby vpadl Steve Jackson Games velitelství a zabavila jejich počítače. Úředníci popíral, že cíl byl GURPS Cyberpunk sourcebook, ale Jackson by později psal, že on a jeho kolegové "byli nikdy schopni zajistit návrat kompletní rukopis; [...] Tajné Služby nejprve kategoricky odmítl vrátit nic – pak souhlasil, že nás kopírovat soubory, ale když jsme se dostali do jejich kanceláře, omezené nás do jednoho souboru out-of-data soubory – pak souhlasil, aby se kopie pro nás, ale řekl, že "zítra" každý den od 4. Března do 26. Března. 26. Března jsme obdrželi sadu disků, které domnělý být naše soubory, ale materiál byl pozdě, neúplné a téměř k ničemu." Steve Jackson Games vyhrála soud proti Tajné Služby, podporovaný nové Electronic Frontier Foundation. Tato událost dosáhla jakousi proslulost, která byla rozšířena, aby kniha sama o sobě, stejně. Všechny publikované edice GURPS Cyberpunk mít slogan na přední straně, který čte "knihu, že byl chycen tím, že AMERICKÉ Tajné Služby!" Uvnitř, kniha poskytuje přehled o raidu a jeho následky.

Hudba

Některé hudebníky kvůli jejich audiovizuálnímu stylu lze označit za kyberpunkové. V jejich textech se můžeme setkat s dystopickými vizemi budoucnosti či biomechanickými tématy, někteří však zapadají do kyberpunkové škatulky více než jiní. Řadí se mezi ně Psydoll, Front Line Assembly, Clock DVA a Sigue Sigue Sputnik. Někteří interpreti se kyberpunkem inspirovali jen v nějakých svých dílech. Práce Philipa K. Dicka inspirovali alba Garyho Numana Replicas, the Pleasure Principles a Telekon. Kraftwerk se v albech the Man-Machine a Computer World zabývá lidské postupné závislosti na technice. Konceptuální alba Fear Factory obsahují témata jako dystopie, kybernetika, střed mezi lidmi a stroji, virtuální světy. Kyberpunková literatura dala vzniku albu Cyberpunk od Billy Idol. Konceptuální album 1. Outside Davida Bowieho kritikové v roce jeho vydání (1995) vřele přijali. Mezi další kapely patří Nine Inch Nails a Sonic Yourt (alba Sister a Daydream).

Žánry vaporwave a synthwave jsou označovány za kyberpunkové. První žánr je spíše dystopickou kritikou kapitalismu a druhý je nostalgickým retrofuturistickým vzkříšením prvků původního kyberpunku.

Společenský dopad

Umění a architektura

Sony Center v Berlíně

Společnosti a kontrakultura

Kyberpunkem se inspirovalo několikero subkultur. Mezi ně se řadí i kyberdelická kontrakultura z konce 80. a začátku 90 let. Kyberdelikové, kteří se sami nazývali „cyberpunks”, se snažili skloubit psychedelické hnutí a umění drog s technologií kyberkultury. Mezi jejich stoupence patřili Timothy Leary, Mark Frauendelder a R. U. Sirius. Skupina z většiny odezněla po prasknutí internetové bubliny. 

Módní a taneční styl cybergoth čerpá nejen z kyberunku, ale i ze subkultur rave a goth. Samostatný kyberpunkový styl oblékání se objevil poté. Odprostil se od goth a rave stylu a čerpá prvky z městské módy, moderního funkčního sportovního oblečení, vojenských uniforem s důrazem na multifunkčnost. Této módě se říká „tech wear”, „goth ninja” nebo „tech ninja”. Oblečení v tomto stylu poskytují návrháři ACRONYM, Demobaza, Boris Bidjan Saberi, Rick Owens a Alexandr Wang. Šablona:According to whom

Na architektuře se kyberpunk tolik neotiskl. Hongkongské Kowloon Walled City (zdemolováno v roce 1994) je příkladným kyberpunkovým a dystopickým slumem. Mnohé akademiky fascinuje důmyslnost jeho seskupení, zejména v kontextu chudoby slumu kvůli politické, ekonomické a místní izolaci.

Příbuzné žánry

Jak začal kyberpunk prosakovat do čím dál většího počtu děl, vznikly nové subžánry science fiction. Některé z nich se stále dají považovat za kyberpunk, jiné se vrhají do průzkumu nových teritorií. Zkoumají technologie a její dopady na společnost z jiných úhlů než kyberpunk. Velmi výrazný subžánr je steampunk. Jeho příběhy se odehrávají v alternativní verzi viktoriánského období, parním (steam) období, kterém se snoubí anachronistická technologie a kyberpunková noirová vize světa. Termín vznikl jako žertovný název pro romány Tima Powerse, Jamese P. Baylocka a K. W. Jetera, ale v době, kdy Gibson a Sterling spolupracovali na románu The Difference Engine, se název už ujal.

„Biopunk” (kyberpunková témata s užitím biotechnologií) se objevil na začátku 90 let a staví na biotechnologiích. Lidé nemají mechanické modifikace, ale manipulují s vlastní genetikou. Výrazný biopunkový autor je Paul Di Filippo, který napsal polovážný Ribofunk. Dokonce i Bruce Sterling přispěl a ovlivnil biopunk svým dílem Shaper/Mechanist.

[[Kategorie:Kyberpunk]] [[Kategorie:Antiutopie]] [[Kategorie:Futurologie]] [[Kategorie:Postmoderna]] [[Kategorie:Subkultury]]