Wikipedista:FilipBa/Vliv zemědělství na klimatickou změnu

{{AfD}} {{upravit|[[Wikipedie:Encyklopedický styl|encyklopedický styl]], [[Nápověda:Vnitřní odkazy|vnitřní odkazy]]}} {{Přesunout|Zemědělství a klimatická změna|komentář = článek pojednává nejen o vlivu zemědělství na klimatickou změnu, ale i o vlivu klimatické změny na zemědělství.}} Zemědělství je činnost člověka, která zapříčinila vznik států a ovlivnila planetu nepopsatelným způsobem. Vedle pozitivních cílů, jako je získávání potravin, krmiv pro zvířata a dosahování jiných statků pomocí pěstování rostlin a chovu zvířat je zemědělství producentem mnoha negativních dopadů na životní prostředí i klima. Od historie se lidská rasa snaží zemědělskou činnost, co nejvíce zefektivnit s cílem zlepšit podmínky pro růst pěstovaných plodin a zvýšit tak jejich výnos. V tomto ohledu je velkým milníkem průmyslová revoluce, která znamenala přesun lidských zdrojů mimo zemědělství a vytvořila tak obrovský tlak na mechanizaci a intenzivnější využijí půdy.

V roce 2019 Mezivládní panel pro změnu klimatu (IPCC) zveřejnil novou zprávu, zaměřenou na půdu, krajinu a zemědělství. Po zprávě z roku 2018 o možnostech, jak zabránit oteplení planety o více než jeden a půl stupně Celsia, jde o další naléhavé varování vědců, že bez zásadních řešení v produkci potravin a péči o krajinu nebude možné splnit požadavky Pařížské klimatické dohody ani zajistit dostatek potravin pro světovou populaci.

Zemědělství a produkce potravin aktuálně zabírají přes třetinu zemské souše a nárokují si 70% spotřeby veškeré sladké vody na Zemi. Průmyslové zemědělství a na něj navázané praktiky produkují zhruba čtvrtinu z celkového množství skleníkových plynů vyprodukovaných lidskou činností. Podle Organizace pro výživu a zemědělství je klimatická změna největší hrozbou, které nyní celosvětové zemědělství čelí, a to oboustranně. Zemědělství je totiž zcela závislé na přírodních a klimatických podmínkách, které jsou zvyšováním teploty planety velmi proměnlivé. Většina zkoumaných scénářů budoucího vývoje potvrzuje, že zemědělství a špatná péče o půdu budou hrát klíčovou roli v dalším oteplování planety. Zvyšování organické hmoty v půdě, protierozní opatření, obnova lesů, omezení odlesňování nebo plýtvání potravinami mohou zabránit oteplení až o půl stupně Celsia a významně pomoci s udržením globální teploty na relativně bezpečné úrovni. Ovšem za podmínky, že zároveň razantně srazíme emise ze spalování fosilních paliv a průmyslu.

Dopad klimatické změny na zemědělství

Plodiny potřebují k růstu vhodnou půdu, vodu, sluneční záření a teplo. Teplota vzduchu již ovlivnila délku vegetačního období ve velké části Evropy. Termíny kvetení a sklizně obilovin již nyní často probíhají o několik dní dříve během sezóny. Očekává se, že tyto změny budou v mnoha regionech pokračovat. Obecně platí, že v severní Evropě by se zemědělská produktivita mohla zvýšit vlivem delšího vegetačního období a prodloužení období bez mrazů. Teplejší teploty a delší vegetační období by také mohly umožnit pěstování nových plodin. V jižní Evropě se však očekává, že extrémní teplotní výkyvy, snížení srážek a dostupnosti vody budou bránit produktivitě plodin. Očekává se také, že výnosy plodin se budou rok od roku stále více měnit kvůli extrémním povětrnostním jevům a dalším faktorům, jako jsou škůdci a choroby. V některých částech oblasti Středomoří by se vzhledem extrémnímu horku a nedostatku vody v letních měsících mohly některé letní plodiny pěstovat místo toho v zimě. V jiných oblastech, jako je západní Francie a jihovýchodní Evropa, se očekává snížení výnosů kvůli horkým a suchým létům bez možnosti přesunout produkci plodin do zimy.

Změny teplot a vegetačních období by mohly také ovlivnit množení a šíření některých druhů, jako je hmyz, invazivní plevel nebo choroby, které by zase mohly ovlivnit výnosy plodin. Část možných ztrát výnosů může být vyrovnána zemědělskými postupy, jako je střídání plodin, aby se přizpůsobila dostupnost vody, úprava termínů výsevu podle teploty a srážek a používání odrůd plodin, které jsou vhodnější pro nové podmínky (např. plodiny odolné vůči vedru a suchu).

Dopady zemědělství na klimatickou změnu

Chov hospodářských zvířat

Živočišné zemědělství je po fosilních palivech druhým největším přispěvatelem k emisím skleníkových plynů produkovaným člověkem a je jednou z hlavních příčin odlesňování, znečištění vody a ovzduší a úbytku biologické rozmanitosti. Představuje také velkou zátěž pro mnoho konečných pozemských, vodních a energetických zdrojů.

Na 70 miliard zvířat chovaných ročně pro lidskou spotřebu je využíváno 26 procent souše bez ledu na planetě a také téměř šestnáct procent celosvětové sladké vody. Třetina celosvětové produkce polí se navíc využívá ke krmení hospodářských zvířat. Očekává se, že do roku 2050 spotřeba masa stoupne o 76 procent a spotřeba mléčných výrobků o 64 procent, což dále zvýší zátěž zdrojů z tohoto odvětví. Zdaleka největším zdrojem emisí ze živočišného zemědělství je skot, ale celkové odvětví živočišné výroby vyžaduje další značné množství přírodních zdrojů a je zodpovědné za přibližně 14,5% celkových antropogenních emisí skleníkových plynů, tedy 7,1 gigatun ekvivalentu CO2. To zhruba odpovídá emisím ze všech paliv spálených všemi dopravními vozidly světa, včetně osobních, nákladních, vlakových, člunů a letadel.

Živočišné zemědělství se podílí na pěti procentech celosvětových antropogenních emisí oxidu uhličitého a na 44 procentech antropogenních emisí metanu. Ty jsou rozhodujícím příspěvkem živočišné výroby ke globálnímu oteplování, neboť metan je za 100 let 34krát účinnější než oxid uhličitý. Zároveň tvoří 44 procent všech antropogenních emisí oxidu dusného, nejsilnějšího skleníkového plynu a celkově tvoří 75-80 procent celkových zemědělských emisí.

Živočišné zemědělství souvisí s mnoha dalšími problémy, je také například velkým zdrojem znečištění vodních systémů. Živočišná výroba produkuje až sedmkrát více odpadních vod než člověk. Vypouštění nejen pesticidů, antibiotik a těžkých kovů má negativní dopady na okolní vody, zároveň odpad z chovu hospodářských zvířat může také procházet půdou do podzemních vod, které pak mohou kontaminovat blízké potoky a řeky dusičnany a patogeny. Chovy zvířat mohou představovat pro okolní komunity další rizika pro veřejné zdraví, protože například virová onemocnění se mohou přenášet z nemocných hospodářských zvířat na lidi a zvýšené používání antibiotik podporuje rezistenci vůči antibiotikům. Nezodpovědné nakládání s hnojem z velkoobjemových zařízení riskuje aerosolizaci fekálií, které se mohou dostat do okolních domů a způsobit dýchací potíže.

Odlesňování

Odlesňování je přeměna lesa na jiné využití půdy, jako je zemědělství a infrastruktura. Podle Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) způsobuje zemědělská expanze téměř 90 procent celosvětového odlesňování, přičemž celosvětově je více než polovina úbytku lesů způsobena přeměnou lesa na ornou půdu, zatímco pasení hospodářských zvířat je podle nové studie zodpovědné za téměř 40 procent úbytku lesů. Podle posledního hodnocení globálních lesních zdrojů organizace FAO jsme od roku 1990 přišli o 420 milionů hektarů lesa.

Problémem je, že v lesích se ukládá velké množství uhlíku. Stromy a jiné rostliny absorbují oxid uhličitý z atmosféry při svém růstu. Ten se přeměňuje na uhlík a ukládá se ve větvích, listech, kmenech, kořenech a v půdě. Při kácení nebo spalování lesů se pak do atmosféry uvolňuje uložený uhlík, zejména jako oxid uhličitý. Lesy jsou tedy důležitými úložišti uhlíku, což znamená, že z atmosféry odčerpávají oxid uhličitý, uhlík uložený v těchto úložištích je součástí aktivního, relativně rychlého koloběhu uhlíku. Když živé věci (včetně stromů) umírají a rozpadají se, uhlík, který se v nich jednou uložil, se uvolňuje zpět do atmosféry.

Pesticidy

Nejenže pesticidy ovlivňují naše zdraví a životní prostředí, ale hrají také roli, a to přímo i nepřímo, ve změně klimatu. Pesticidy mají dopad na změnu klimatu během celé své výroby, přepravy a aplikace. Při výrobě pesticidů jsou vypouštěny tři hlavní skleníkové plyny: oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Syntetické pesticidy také narušují složitou síť života v našich půdách a mají dopad na úrodnost půdy. Půdní organismy mají zásadní význam pro budování půdní organické hmoty a recyklaci živin a tato ztráta půdní biologické aktivity snižuje schopnost půdy zadržovat uhlík. Půda je jedním z našich největších úložišť uhlíku. Přes 30 % půd na celém světě je však znehodnoceno neudržitelným obhospodařováním půdy.

Intenzivní x udržitelné zemědělství

Koncepce tohoto zemědělství předpokládá zvýšené využívání zemědělské půdy k produkci nejvyšších výnosů, které jsou možné pro zisk a podporu lidských potravinových potřeb. Maximalizace je dosahováno prostřednictvím typických intenzivních zemědělských postupů, jako je zvýšené používání hnojiv, insekticidů, hojné zavlažování, těžké strojní úpravy půdy, výsadba vysoce výnosných druhů, rozšiřování nových ploch, mimo jiné. Takto vyšší vstupy v průmyslovém zemědělství podmiňují vyšší výsledky.

Hlavní výhodou intenzivního zemědělství je jeho zvýšená výkonnost při sklizni vyšších výnosů z menších území. To přináší ekonomické výhody vlastníkům půdy a zajišťuje potraviny pro rostoucí populaci. Intenzivní zemědělství plně uspokojuje tržní poptávku i v hustě obydlených oblastech. Vyžaduje také méně práce ve srovnání s ekologicky šetrnými způsoby hospodaření, protože chemické hubení škůdců a plevelů funguje rychleji a je snadněji realizovatelné. Zmíněné výhody však s sebou nesou i spoustu negativních dopadů, od těch výše zmíněných až po degradaci půdy, znečištění vody, ztrátě biologické rozmanitosti atd. Většina komerčních zemědělských podniků uplatňuje intenzivní rostlinnou výrobu a považuje zemědělství především za podnikání, přičemž z každé jednotlivé jednotky půdy odebírají co nejvíce.

Na opačné straně pak stojí zemědělci, kteří podporují udržitelné, extenzivní či ekologické zemědělství. Takové obhospodařování sice nemá tak vysoké ekonomické výnosy, ale zaměřuje se více na produkci dlouhodobých plodin a hospodářských zvířat, zároveň má minimální vliv na životní prostředí. Tento typ zemědělství se snaží najít dobrou rovnováhu mezi potřebnou produkcí potravin a zachováním ekologického systému v rámci životního prostředí. Kromě produkce potravin existuje několik obecných cílů spojených s udržitelným zemědělstvím, včetně zachování vody, omezení používání hnojiv a pesticidů a podpory biologické rozmanitosti v pěstovaných plodinách a ekosystému. Udržitelné zemědělství se také zaměřuje na udržení ekonomické stability zemědělských podniků a pomoc zemědělcům zlepšit jejich techniky a kvalitu života.

Existuje mnoho zemědělských strategií, které jsou používány, které pomáhají učinit zemědělství udržitelnějším. Mezi nejběžnější techniky patří podpora biodiverzity rostlin, živočichů a půd nebo pěstování rostlin, které si mohou vytvořit vlastní živiny, aby omezily používání hnojiv, a střídaní plodin na polích, což minimalizuje používání pesticidů, protože plodiny se často mění. Další běžnou technikou je míchání plodin, což snižuje riziko nákazy ničící celou plodinu a snižuje potřebu pesticidů a herbicidů. Udržitelní zemědělci také využívají systémy hospodaření s vodou, jako je např. kapkové zavlažování, které plýtvá méně vody.

Zvyšování biodiverzity v zemědělství představuje nezanedbatelný potenciál v oblasti mitigace, zmírňování klimatické změny. Podle zprávy, ve které nedávno americký Rodal Institut shrnul téměř tři desetiletí výzkumů, by zavádění „etablovaných, vědecky podložených a ověřených“ zemědělských postupů zaměřených na biodiverzitu posunulo světové zemědělství z pozice elementu přispívajícího ke globálnímu oteplování do situace, kdy by toto oteplování naopak brzdilo.

Diskuse

Zemědělství patří mezi největší přispěvatele ke globálnímu oteplování a vypouští více skleníkových plynů než všechna naše auta, náklaďáky, vlaky a letadla dohromady – převážně z metanu uvolňovaného dobytčími a rýžovými farmami, oxidu dusného z hnojených polí a oxidu uhličitého z kácení deštných pralesů za účelem pěstování plodin nebo chovu hospodářských zvířat. Zemědělství je nejžíznivějším uživatelem našich drahocenných zásob vody a významným znečišťovatelem, protože odtok z hnojiv a hnoje narušuje křehká jezera, řeky a pobřežní ekosystémy po celé zeměkouli. Zemědělství také urychluje úbytek biodiverzity. Když jsme pro farmy vykáceli plochy lesů a zorali travní porosty, přišli jsme o zásadní stanoviště, což ze zemědělství dělá hlavní hnací sílu vyhynutí volně žijících živočichů. V oblasti klimatické změny je rozhodování o budoucnosti zemědělství zcela jasné, avšak ekologické výzvy, které představuje zemědělství, jsou obrovské a budou ještě naléhavější, až se budeme snažit uspokojit rostoucí potřebu potravin na celém světě. Do poloviny století budeme pravděpodobně muset nakrmit další dvě miliardy krků – více než devět miliard lidí. Pouhý populační růst ale není jediným důvodem, proč budeme potřebovat víc potravin. Šíření prosperity po celém světě, zejména v Číně a Indii, žene vzhůru poptávku po mase, vejcích a mléčných výrobcích, což zvyšuje tlak na pěstování většího množství kukuřice a sójových bobů, abychom nakrmili víc dobytka, prasat a kuřat. Budou-li tyto trendy pokračovat, dvojitý třesk populačního růstu a bohatší stravy si vyžádají, abychom do roku 2050 zhruba zdvojnásobili množství plodin, které vypěstujeme.

Debata o tom, jak řešit globální potravinovou výzvu, se bohužel polarizovala a staví konvenční zemědělství a globální obchod proti místním potravinovým systémům a ekologickým farmám. Argumenty mohou být nelítostné a stejně jako naše politika se zdá, že se spíše rozdělujeme, než že hledáme společnou řeč. Ti, kdo upřednostňují konvenční zemědělství, hovoří o tom, že moderní mechanizace, zavlažování, hnojiva a vylepšená genetika mohou zvýšit výnosy, aby pomohly uspokojit poptávku. A mají pravdu. Zastánci místních a ekologických farem přitom oponují, že drobní světoví farmáři by mohli výnosy zvýšit hojně – a pomoci si z chudoby – zavedením technik zlepšujících plodnost bez syntetických hnojiv a pesticidů. Mají také pravdu.

Nemusí to však být tvrzení buď a nebo. Oba přístupy nabízejí zoufale potřebná řešení; ani jeden nás k nim nedostane sám. Bylo by moudré, kdybychom prozkoumali všechny dobré nápady, ať už z ekologických a místních farem nebo z high-tech a konvenčních farem, a smíchali to nejlepší z obou.

Odkazy

Reference

Portály: Zemědělství | Životní prostředí

[[Kategorie:Klimatické změny]] [[Kategorie:Zemědělství]] [[Kategorie:Životní prostředí]]