Wikipedie:Pískoviště

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Toto pískoviště je určeno k experimentům s editováním. Můžete si zde zkusit jakékoliv formátování textu a nikdo vás za to nebude kárat. Vaše pokusy však může každý další příchozí kdykoliv smazat, k déle trvajícím experimentům nebo k přípravě článku proto využijte vlastní uživatelské pískoviště. Více o pískovištích se dočtete v nápovědě.
Pískoviště
Pískoviště:
Chcete-li si cokoliv vyzkoušet, klikněte na záložku Editovat v záhlaví stránky, následně v editačním poli sjeďte na konec a vepište svoje experimenty. Až budete hotovi, můžete si výsledek prohlédnout pomocí tlačítka Ukázat náhled a případně i uložit pomocí tlačítka Uložit změny. Více o editaci stránky se dočtete v nápovědě.
Přestože je toto pouze testovací stránka, vyvarujte se zde, prosíme, vulgarismů, osobních útoků nebo třeba nevyžádané inzerce. Děkujeme.

Miroslav Vančura[editovat | editovat zdroj]

Miroslav Vančura[1] (27. 11. 1921 v Nymburce – 25. 6. 1987) byl významný český vědec a výzkumník, který působil celý profesní život v českém pivovarství. S malou výjimkou byl zaměstnán ve Výzkumném ústavu pivovarském a sladařském, a.s. Specializoval se na problematiku chmele a chmelařských preparátů.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě na reálce studoval na vysoké škole. Studia po uzavření českých vysokých škol nacisty přerušil a dokončil je až po druhé světové válce. Ve válečných letech pracoval v nymburském pivovaru a cukrovaru.
Po skončení války dokončil studia a v roce 1950 nastoupil do Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského v Praze. Úzce spolupracoval s Dr. Ing. Václavem Salačem, tehdy ředitelem ústavu. Měl velký podíl na vypracování technologického projektu výroby českého standardního chmelového extraktu[2][3][4] (zkoušky proběhly v r. 1958 a výroba byla zahájena v n. p. Aroma krátce poté).
Zabýval se rovněž studiem vlivu hořkých kyselin a chmelových tříslovin na senzorické vlastnosti piva[5]. Při své výzkumné činnosti úspěšně spolupracoval zejména s Výzkumným a šlechtitelským ústavem chmelařským v Žatci (dnešní Chmelařský institut, s. r. o.), kde byl členem vědecké rady a zastupoval VÚPS v redakční radě časopisu Chmelařství.
Do důchodu odešel počátkem roku 1985.
Výsledky své vědecké činnosti publikoval v mnoha desítkách statí a článků[6][7][8][9] v československých odborných časopisech.
Kromě vědecké a výzkumné činnosti působil i jako zástupce ředitele VÚPS, v odborových orgánech a v Československé vědeckotechnické společnosti.
Za svou činnost a přínos vědě byl nositelem vyznamenání Zasloužilý pracovník koncernu Pivovary a sladovny, Praha.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura (částečný seznam)[editovat | editovat zdroj]

  1. KOLEKTIV. PIVO – SLAD – Chmel od a do Z, České, moravské a slovenské osobnosti. Příprava vydání Ladislava Soukupová, František Frantík. 1.. vyd. Praha : VÚPS, a. s., 2004. 217 s. ISBN 80-86576-10-8. S. 190.  
  2. VANČURA, M.; BEDNÁŘ, J.. Pokusy s využitím extraktů hořkých chmelových látek z pivovarských dek a kalů.. Kvasný průmysl. 1959, roč. 5, čís. 5, s. 105-109.  
  3. BEDNÁŘ, J.. Zkušenosti s balením chmelového extraktu. Kvasný průmysl. 1959, roč. 5, čís. 11, s. 257-259.  
  4. KUBIČEK, Jan; VANČURA, Miroslav; LOOS, Jiří. Vliv skladování chmele na změny jeho pivovarské hodnoty. Kvasný průmysl. 1983, roč. 29, čís. 8, s. 169-172.  
  5. VANČURA, Miroslav. Vliv chmele na jakost piva. Kvasný průmysl. 1969, roč. 15, čís. 8, s. 175-176.  
  6. VANČURA, Miroslav. Analytická kriteria našich a zahraničních chmelů. Kvasný průmysl. 1962, roč. 8, čís. 2, s. 28-32.  
  7. VANČURA, M.; BEDNÁŘ, J.. Změny chmelových pryskyřic během skladování chmele a jejich vliv na množství hořkých látek v pivech. Kvasný průmysl. 1963, roč. 9, čís. 12, s. 277-281.  
  8. KUBÍČEK, Jan; VANČURA, Miroslav. Chmelové pryskyřice. I. Analytické aspekty některých technologicky významných komponent. Kvasný průmysl. 1977, roč. 23, čís. 10, s. 226-232.  
  9. VANČURA, Miroslav; KUBÍČEK, Jan; LOOS, Jiří. Provozní várky s izoextraktem při výrobě DIA-piva. Kvasný průmysl. 1980, roč. 26, čís. 10, s. 217-219.