Wikipedista:Endy2018/Pískoviště3

Album obsahovalo rockové písně, které zamlžily rockový obsah alba a způsobily jeho komerční neúspěch. Z alba vycházel singl "Hell on Wheels, které se objevilo ve filmu Roller Boogie. Píseň využila oblíbenost kolečkových bruslí na konci 70. let a přispěla k jejich popularitě.

V roce 1980 Cher,spolu s italským producentem desek Giorgiem Moroderem, napsala svoji poslední disco nahrávku ve společnosti Casablanca, "Bad Love" pro film Foxes. Se svým tehdejším milencem a kytaristou Lesem Dudkem založila v tomtéž roce rockovou kapelu Black Rose. Ačkoli Cher byla sólistkou,nebylo její jméno uvedeno na plakátech, protože chtěla vytvořit dojem, že všichni členové kapely jsou si rovni. Byla však při hraní s kapelou snadno rozpoznatelná, změnila tedy vzhled do punkové podoby zkrácením svých pověstných dlouhých vlasů. Navzdory vystoupení v televizi se skupině nepodařilo zrealizovat turné. Jejich album Black Rose získalo nepříznivé recenze; Cher řekla časopisu Rolling Stone: "Kritici nás napadali a oni vlastně neútočili na nahrávku, napadali mě. Bylo to jako:" Jak se opovažuje Cher zpívat rock & roll?" Během aktivního období kapely zpívala Cher současně v rezidenční show v Las Vegas, kde vydělávala 300 000 dolarů týdně. Její televizní speciál Cher ... Celebration in Caesars byl vysílán v dubnu 1983. Skupina Black Rose se rozpadla v roce 1981. V tom samém roce vydala duet s hudebníkem Meatem Loafem, nazvaný "Dead Ringer For Love", který dosáhl 5. místa v žebříčku singlů v Anglii a později ho Donald A. Guarisco popsal jako "jeden z nejinspirativnějších rockových duetů osmdesátých let". V roce 1982 vydala společnost Columbia Records album I Paralyze, které později Bego označil za "nejsilnější a nejkonzistentnější sólové album za poslední léta", navzdory tomu, že prodeje byly nízké.

1982–1987: Průlom ve filmu, hudební přestávka

S poklesem prodeje alb a nedostatkem komerčně úspěšných singlů se Cher rozhodla dále rozvíjet svoji hereckou kariéru. Ačkoliv se už dříve toužila odvážit k filmu, měla na svém kontě jen kritikou nepřijaté a komerčně neúspěšné filmy Good Times (1967) a Chastity (1969), a vedení Hollywoodu ji jako herečku nebralo vážně. V roce 1982 se přestěhovala do New Yorku, aby začala brát lekce herectví s Leem Strasbergem, zakladatelem Actors' Studio, kam se však nikdy se nezapsala poté, co se její plány změnily. Zúčastnila se konkurzu režiséra Roberta Altmana a následně byla přijata do jeho broadwayského představení Come Back to the Five a Dime, Jimmy Dean, Jimmy Dean, kde hrála členku klubu fanoušků Jamese Deana, který slavil 20. výročí založení. Tentýž rok ji Altman obsadil do filmové adaptace tohoto díla. Cher vděčí Altmanovi za zahájení své herecké kariéry: "Bez Boba [Roberta Altmana] bych nikdy neměla filmovou kariéru. Všichni mu říkali, aby mě nevzal... Jsem přesvědčena, že Bob byl jediný, kdo měl odvahu to udělat."

Režisér Mike Nichols, který viděl Cher na scéně v Jimmy Deanovi, jí nabídl roli Dolly Pelliker, spolupracovnice z továrny a lesbické spolubydlící Meryl Streepové ve filmu Silkwood. Když měl film v roce 1983 premiéru, publikum zpochybňovala schopnost Cher jako herečky. Vzpomíná si, že při premiéře filmu se diváci smáli, když viděli její jméno v titulcích. Za svůj výkon získala Cher cenu Zlatého glóbu za nejlepší herečku ve vedlejší roli a také nominaci na Oscara.

V roce 1985 založila Cher filmovou produkční společnost Isis. Její další film Maska (1985), dosáhl druhé pozice nejnavštěvovanějších filmů a byl prvním úspěchem Cher v hlavní roli jak u kritiky tak po komerční stránce. Za svou roli drogově závislé motorkářky s dospívajícím synem, který má vážnou fyzickou deformaci, získala cenu pro nejlepší herečku v Cannes. Během natáčení filmu se však střetla s režisérem Petrem Bogdanovičem. Účastnila se udílení cen v 58. ročníku akademie v kostýmu podobném tarantuli, aby tak ukázala "své opovržení pro tento systém", jak řekli James Parish a Michael Pitts. Tato kontroverze jí přinesla velkou publicitu.

V roce 1987 se Cher dostala do pozornosti díky svému kontroverznímu životnímu stylu, včetně tetování, plastických operací, exhibicionistického oblékání a pletkám s mladšími muži. Měla romantické vztahy s herci Valem Kilmerem, Ericem Stoltzem a Tomem Cruisem, hokejistou Ronem Duguayem, filmovým producentem Joshem Donenem, kytaristou Richiem Samboroum ze skupiny Bon Jovi a Robem Camillettem, o 18 let mladším pekařem, s nímž se stýkala od roku 1986 tři roky.

1987–1992: Filmová sláva, třetí hudební comeback

V roce 1987 hrála Cher ve třech filmech. V Suspect hrála veřejného obránce, kde ačkoliv okolnosti svědčí proti jejímu klientovi, postupně zjišťuje, že se stal nevinnou obětí. Spolu se Susan Sarandonovou a Michelle Pfeifferovou hrála jednu ze tří rozvedených žen, zapletených s tajemným a bohatým návštěvníkem z pekla, který přijde do malého města Eastwick v komediálním hororu The Witches Of Eastwick. V romantické komedii Normana Jewisona Moonstruck hrála italskou vdovu zamilovanou do mladšího bratra svého snoubence. Oba tyto filmy se řadí mezi deset nejvýnosnějších filmů v roce 1987 a to na desáté a páté pozici. Janet Maslin v The New York Times' napsala, že Moonstruck "nabízí další důkaz, že se Cher vyvinula v nadčasovou filmovou hvězdu, kterou se vyplatí sledovat v čemkoliv, co dělá." Za svůj výkon v Moonstruck získala Cher Oscara a Zlatý glóbus za nejlepší herečku. V roce 1988 se Cher stala jednou z potencionálně nejvýnosnějších hereček desetiletí a požadovala milión dolarů za film. V tomto roce vydala svůj první parfém, nazvaný Uninhibited, který v prvním roce prodeje vydělal zhruba 15 milionů dolarů. V roce 1987 Cher podepsala smlouvu se společností Geffen Records a oživila svou hudební kariéru tím, co hudební kritici Johnny Danza and Dean Ferguson popsali jako "dosud nejpůsobivější řádku hitů" a etablovali ji jako "skutečnou rockerku...označení, o které dlouho a těžce bojovala ". Michael Bolton, Jon Bon Jovi, Desmond Child a Richie Sambora produkovali její první album pro Geffen, nazvané prostě Cher, které obdrženo do asociace RIAA platinovou desku za milión prodaných nosičů. Obsahuje rockovou baladu "I Found Somebody", její první singl v americké top10 za posledních osm let.

Devatenácté studiové album Cher, Heart Of Stone z roku 1989 dostalo platinovou desku od RIAA třikrát. Hudební video pro druhý singl "If I Could Turn Back Time" vyvolalo kontroverzi kvůli jejímu vystoupení na námořní válečné lodi, kde sedíc obkročmo na kanonu v kožených tangách ukázala své tetované pozadí. Skladba se držela v Austrálii na 1. místě po dobu sedmi týdnů, dosáhla pozice číslo tři v americkém žebříčku Billboard Hot 100 a stala se jedním z jejích nejúspěšnějších singlů. Další skladby z alba Heart Of Stone, které se dostaly do první desítky v USA byly "After All", duet s Petrem Ceterou a "Just Like Jesse James".:Při udílení cen People's Choice Awards získala Cher ocenění "Všestranná ženská hvězda". V roce 1990 se vydala na turné "Heart Of Stone Tour". Většina kritiků si oblíbila nostalgickou povahu turné a obdivovala velkolepou show. Televizní speciál Cher: Live At Mirage (1991) bylo natočeno během koncertu v Las Vegas.

Ve svém prvním filmu po třech letech, Mermaids z roku 1990, vzdala Cher hold vlastní matce v příběhu o ženě, která vždy po skončení milostné aféry přesune své dvě dcery do jiného města. Nepohodla se prvními dvěma režiséry filmu Lasse Hallströmem a Frankem Ozem, kteří byli nahrazeni Richardem Benjaminem. Protože věřili, že Cher bude hvězdnou atrakcí filmu, dovolili jí producenti tvůrčí zásahy do filmu. Film Mermaids měl nevýrazný úspěch a získal smíšené recenze. Jedna ze dvou písní, které Cher natočila pro soundtrack filmu, "The Shoop Shoop Song (It's In His Kiss)", setrval na špici britské hitparády po dobu pěti týdnů.

Poslední studiové album Cher pro Geffen Records, Love Hurts z roku 1991, zůstalo po dobu šesti týdnů na první příčce v Anglii a vyprodukovalo britský top10 singl "Love And Understanding". Album získalo od RIAA Zlatou desku. V pozdějších letech Cher uvedla, že toto období hitů pod značkou Geffen pro ni bylo obzvlášť významné "protože jsem mohla dělat skladby, které jsem opravdu milovala ... písně, které mě opravdu reprezentovaly a byly oblíbené!" V roce 1991 vydala knihu o cvičení Forever Fit, následovalo video z roku 1992 CherFitness: New Attitude a CherFitness: Body Confidence. V roce 1992 se vydala na turné Love Hurts. Tentýž rok vyšlo album Greatest Hits: 1965-1992 a bylo v Anglii na prvním místě v žebříčku po dobu sedmi týdnů. Obsahuje tři nové skladby: "Oh No No My Baby", "Whenever You're Near" a živou verzi písně "Many Rivers To Cross".

1992–1997: Zdravotní a profesionální problémy, režijní debut[editovat | editovat zdroj]

Částečně také kvůli natáčení filmu Mermaids (1990), Cher odmítla hlavní role v takových filmech jako Válka Roseových nebo Thelma & Louise. Podle Bermana: "Po úspěchu Moonstruck se tak strachovala o další hereckou roli, že byla až příliš opatrná." Na počátku devadesátých let se nakazila virem Epstein-Barr a vyvinul se u ní syndrom chronické únavy, který ji příliš vyčerpal, aby udržela svou hudební a filmovou kariéru. Vzhledem k tomu, že potřebovala vydělat peníze a nebyla dostatečně zdravá na to, aby mohla pracovat na jiných projektech, natáčela televizní reklamy, nabízející zdraví, krásu a diety, které jí vydělaly téměř 10 milionů dolarů. V populárním pořadu Saturday Night Live byly reklamy parodovány a podle kritiků šlo o výprodej a mnozí tvrdili, že její herecká kariéra skončila. Cher se vyjádřila v časopisu Ladies' Home Journal: "Najednou jsem se stala královnou teleshoppingů a nenapadlo mě, že se na to lidé zaměří a zbaví mě všeho ostatního."

Cher se objevila v filmech Roberta Altmana The Player (1992) a Prêt-à-Porter (1994). Během roku 1994 začala podnikat se svým katalogovým portálem Sanctuary, zaměřujícím se na produkty s gotickou tématikou. Přispěla rockovou verzí "I Got You Babe" pro animovanou sérii Beavis a Butt-head z hudební televize MTV. Vedle Chrissie Hynde, Neneh Cherry a Erica Claptona dobyla 1. místo britské hitparády s charitativním singlem "Love Can Build A Bridge". Později podepsala smlouvu se značkou WEA společnosti Warner Music UK a vydala album "It's A Man's World" (1995), které vyšlo z její myšlenky natočit písně mužů z pohledu ženy. Obecně kritici album chválili za jeho ovlivnění stylem R&B a někteří tvrdili, že se její hlas zlepšil. Stephen Holden z The New York Times napsal, že "z uměleckého hlediska tato oduševnělá sbírka vyzrálých popových písní ... je vrcholem její kariéry." Album dosáhlo 10. místa ve Velké Británii a obsahovalo britský top10 singl "One By One". Skladby byly nově mixovány pro americké vydání alba (které vyšlo na začátku následujícího roku), a opustilo původní rockový zvuk ve prospěch stylu přístupného americkému rozhlasu, kde deska dosáhla čísla 64 v žebříčku Billboard 200.

V roce 1996 si Cher zahrála v černém komediálním filmu Faithful manželku podnikatele, který najme vraha, aby ji zavraždil. Ačkoli film hodnotila kritika negativně, Cher byla za svou roli chválena. Odmítla však film propagovat s tím, že byl "strašný". Poprvé jako režisérka debutovala s jedním dílem v antologii na téma potratů, If These Walls Could Talk (1996), ve kterém si také zahrála roli lékařky. Televizní film získal nejvyšší hodnocení původního filmu v historii HBO do té doby.

1998–2000: Smrt Sonnyho Bono, čtvrtý hudební comeback[editovat | editovat zdroj]

Hvězda Sonnyho a Cher na hollywoodském chodníku slávy Po smrti Sonnyho Bono při lyžařské nehodě v roce 1998 se Cher zúčastnila pohřbu, na kterém měla velmi emotivní řeč a nazvala ho „nejvíce nezapomenutelným člověkem“svého života. Vzdala mu hold ve speciálním pořadu stanice CBS Sonny & Me: Cher Remembers, která byla vysílána 20. května 1998. V tomto měsíci získali Sonny & Cher hvězdu na hollywoodském chodníku slávy. Později v roce publikovala knihu The First Time, sbírku autobiografických esejů o událostech v jejím životě, které prožila poprvé a kterou kritici chválili za to, že jako autorka je nohama na zemi a upřímná. Ačkoliv byl rukopis téměř hotový v době, kdy měl Sonny tragickou nehodu, nemohla se rozhodnout, zda do své knihy zahrnout i jeho smrt. Obávala se totiž, že bude kritizována za to, že zneužívá tuto událost ve prospěch své knihy. Později řekla časopisu Rolling Stones: „Nemohla jsem to ignorovat, mohla bych? Mohla bych, kdybych se více starala o to, co si lidé myslí, než o to, o čemž vím, že je pro mě správné.“

Dvacáté druhé studiové album Cher Believe, vydané v roce 1998, pro ni znamenalo hudební odklon, protože zahrnuje taneční popové písně, z nichž mnohé zachycují „esenci disko-éry“. Cher řekla: „Nemyslím si, že se jedná o album ze 70. let, ale je to vlákno, konzistence toho, co mám ráda.“ Album Believe bylo asociací RIAA oceněnou čtyřnásobnou platinovou deskou za čtyři milióny prodaných desek a v dalších 39 zemích získalo zlato nebo platinu. Celkově se alba prodalo 12 miliónů kusů, což je nejvíce z celé její dosavadní diskografie. Titulní skladba alba dosáhla čísla jedna ve více než 23 zemích a prodalo jí se přes 10 miliónů kopií po celém světě. Stalo se nejprodávanějším singlem v letech 1998 a 1999 ve Velké Británii a v USA, a do té doby nejúspěšnějším singlem Cher. Singl „Believe“ setrval na 1. místě ve Velké Británii po dobu sedmi týdnů a stal se nejprodávanějším singlem všech dob od umělkyně ve Velké Británii, kterého se do listopadu 2018 prodalo přes 1,84 milionu kopií. V Americe v žebříčku Billboard Hot 100 strávilo na 1. místě čtyři týdny a do prosince 1999 se ho prodalo více než 1,8 milionu kusů. Dodnes drží singl rekord za nejstarší umělkyni na vrcholu žebříčku, Cher bylo tehdy přes 52 let. Píseň získala ocenění Grammy za nejlepší taneční nahrávku.

V lednu 1999 Cher zazpívala píseň „The Star-Spangled Banner“ v poločase Super Bowl XXXIII. O dva měsíce později zpívala v televizním speciálu stanice VH1 Divas Live 2, který přilákal 19,4 milionu diváků. Podle VH1 to byl nejpopulárnější a nejsledovanější pořad v historii televizní sítě, neboť přítomnost Cher byla „hlavním důvodem úspěšnosti programu“. Turné Do You Believe? probíhalo v letech 1999 a 2000 a bylo vyprodáno v každém americkém městě, ve kterém probíhalo. Koncert celkem vidělo přes 1,5 milionů fanoušků. Doprovodný televizní záznam Cher: Live in Concert z MGM Grand v Las Vegas (1999), byl nejlépe hodnoceným původním programem HBO v letech 1998-99 a zaznamenal hodnocení 9,0 u dospělých (18–49) a 13,0 v přibližně 33 milionech domácnostech, sledujících HBO. V listopadu 1999 Cher vydala kompilační album The Greatest Hits, kterého se do ledna 2000 prodalo tři miliony výlisků mimo USA.

Cher byla časopisem Billboard jmenována umělcem číslo jedna roku 1999 v taneční hudbě. Na World Music Awards 1999 získala ocenění Legend Award za svůj „celoživotní přínos hudebnímu průmyslu“. Její další film, režírovaný Franco Zeffirellim ,Tea With Mussolini (1999) mělo smíšené recenze, ale za svůj výkon získala kritický ohlas. Hrála roli bohaté a okázalé americké celebrity, jejíž návštěva není mezi anglickými ženami v Itálii vítána. Jeden recenzent z časopisu Film Comment napsal: „Jakmile ji ve filmu spatříte, uvědomíte si, jak moc Cher na filmovém plátně chyběla ! Protože Cher je hvězda,ovládající trik filmové star, že hraje zároveň svoji postavu a přitom vám nedovolí zapomenout na to, že: tohle je Cher.“

Na albu Not.com.mercial (2000) napsala většinu skladeb sama Cher poté, co se zúčastnila konference skladatelů v roce 1994. Jednalo se o první pokus psaní si písní pro své album. Ačkoliv bylo v roce 1994 odmítnuto její nahrávací společností s tím, že je nekomerční, rozhodla se o šest let později album prodávat pouze na svých internetových stránkách. V písni „Sisters Of Mercy“ kritizovala jeptišky jako „kruté, bezcitné a bezbožné“, které zabraňovaly matce, aby ji vzala z katolického sirotčince. Katolická církev píseň odsoudila.

1998–1999: Death of Sonny Bono, fourth musical comeback[edit source]

On January 31, 1999, Cher performed "The Star-Spangled Banner" at the Super Bowl XXXIII. Two months later, she sang on the television special VH1 Divas Live 2, which attracted 19.4 million viewers. According to VH1, it was the most popular, and most watched program in the television network's history, as Cher's presence was "a huge part of making it exactly that." Capitalizing on the success of "Believe", Cher's former record company Geffen Records released the compilation album If I Could Turn Back Time: Cher's Greatest Hits (1999), which features the previously unreleased song "Don't Come Cryin' to Me". It was certified gold by the RIAA. The Do You Believe? tour ran from 1999 to 2000 and was sold out in every American city it was booked in, amassing a global audience of more than 1.5 million. Its companion television special, Cher: Live in Concert – From the MGM Grand in Las Vegas (1999), was the highest rated original HBO program in 1998–99,registering a 9.0 rating among adults 18 to 49 and a 13.0 rating in the HBO universe of about 33 million homes. In November 1999, Cher released the compilation album The Greatest Hits, which sold three million copies outside of the U.S. as of January 2000.

Cher was named the number-one dance artist of 1999 by Billboard. At the 1999 World Music Awards, she received the Legend Award for her "lifelong contribution to the music industry". Her next film, Franco Zeffirelli's Tea with Mussolini (1999), got mixed reviews, but she earned critical acclaim for her performance as a rich, flamboyant American socialite whose visit to Italy is not welcome among the Englishwomen; one reviewer from Film Comment wrote, "It is only after she appears that you realize how sorely she's been missed from movie screens! For Cher is a star. That is, she manages the movie star trick of being at once a character and at the same time never allowing you to forget: that's Cher."