Wikipedista:Anastasiia97/Pískoviště
 Čmelík kuří | |
|---|---|
 Čmelík kuří pod mikroskopem | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | členovci (Arthropoda) |
| Třída | klepítkatci (Chelicerata) |
| Řád | roztoči (Acari) |
| Podřád | čmelíkovci (Mesostigmata) |
| Čeleď | čmelíkovití (Dermanyssidae) |
| Binomické jméno | |
| Dermanyssus gallinae | |
Čmelík kuří (Dermanyssus gallinae) je krevsajícím parazitem drůbeži a některých savců. Je velmi hojný v Česku.[1]
Morfologie[editovat | editovat zdroj]
Hladový čmelík je asi 0,2 - 0,8mm velký. Po sani krve změní původně světlo šedé tělo na červené[1] a zvětší se do asi 1 mm.[2] Tělo má jeden článek, na kterém rozlišujme dvě odlišné části. Přední část s umístěnými ústními končetinami se nazývá gnathosoma(část ústní). Jako ústní ústrojí slouží čmelíku klepítky(chelicery), které má proměněné na bodcovité útvary. Zadní část označujme jako idiosoma, nese kráčivé končetiny.[3] Dýchací otvory (stigmu) jsou mezi 3. a 4. coxae(páru nohou) (proto Mesostigmata). Larvy nemají stigmu (dýchají přes kutikulu). Na hřbetní (dorsální) části čmelík mívá jeden štítek, na břišní (ventrální) straně těla jsou umístěné 2 štítky (genitaventrální a anální). Samec má pouze jeden břišní štítek.[2]
Parazitismus[editovat | editovat zdroj]
Je významným krevsajícím ektoparazitem drůbeže. Někdy může zaútočit taky psy, kočky, koní, lidé a jiné hostitele, které s nimi kontaktují. Symptomy: nespokojenost, nervozita, poškození opeření, bledé hřebeny, snížená funkce snášení vajec.[2] Během dne se skrývají. Napadá svého hostitele v noci, po sani krve změní původně světlo šedé tělo na červené. Po krmení se schovávají v trhlinách a štěrbinách[1]
Rozmnožování a vývoj[editovat | editovat zdroj]
Čmelík je gonochoristy s vývojem nepřímým. Po líhnuti má šestinohou larvu, která potom změní na osminohou nymfu a ta se po dvou svlékání mění v dospělce. Larvální stadium nepřijímá potravu. Samice může klast do 300 vajíček při stabilní teplotě 20-25 °C. Při vyšší či nižší teplotě klade se méně vajec a ve větších intervalech. Při teplotě 5°C může dospělec prožit bez potravy asi 5 měsíců.[2]
Prevence[editovat | editovat zdroj]
Existuje několik způsobů, jak zabránit útoku kurníku. Jedním z nejdůležitějších bude pravidelné čištení a údržba čistoty v kurníku. Rovněž pomůže postřiky, vybílení, postřiky i nátěr křemelinou. Bude to také privence proti jiným parazitům.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c MCGAVIN, George. Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 255 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1340-0.
- ↑ a b c d DEPLAZES, Peter, Johannes ECKERT, Alexander MATHIS, Georg von SAMSON-HIMMELSTJERNA a Horst ZAHNER. Parasitology in veterinary medicine. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2016. ISBN 978-90-8686-274-0.
- ↑ VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9.
- ↑ JEŽKOVÁ, Tereza. Čmelíkovitost. In: MVDr. Tereza Ježková. ©2019 [cit. 15. 1. 2019]. Dostupné z: http://zverolekarka.com/cmelikovitost/.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- VOLF, Petr a Petr HORÁK. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. ISBN 978-80-7387-008-9.
- DEPLAZES, Peter, Johannes ECKERT, Alexander MATHIS, Georg von SAMSON-HIMMELSTJERNA a Horst ZAHNER. Parasitology in veterinary medicine. Wageningen: Wageningen Academic Publishers, 2016. ISBN 978-90-8686-274-0.
- MCGAVIN, George. Hmyz: pavoukovci a jiní suchozemští členovci. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2005, 255 s. Příroda v kostce. ISBN 80-242-1340-0.