Wikipedie:Článek týdne/2016/24
- název
- Svařování plamenem
- obrázek
- Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F078960-0029, Stuttgart-Untertürkheim, Mercedes Autowerk.jpg
- orientace (obrázku;
na výšku/na šířku) - šířka (obrázku; obvykle stačí výchozí)
- popisek (obrázku)
- Plamenové svařování automobilové karoserie
- anotace
Svařování plamenem nebo plamenové svařování, zastarale autogenní svařování, patří mezi tzv. tavné metody svařování. Metoda využívá teplo získávané spalováním směsi hořlavého plynu a kyslíku nebo vzduchu pro natavení svarových ploch a roztavení přídavného materiálu. Nejvhodnější pro svařování ocelí je kyslíko-acetylenový plamen, jiné směsi hořlavých plynů a kyslíku nebo vzduchu se používají pro kovy s nižší teplotou tavení. S drobnými rozdíly ve vybavení a použití směsi plynů se podobná technika využívá i při plamenovém řezání kovů kyslíkem.
Prvním krokem k plamenovému svařování byl vynález hořáku pro kyslíko-vodíkový plamen americkým chemikem Robertem Harem v roce 1801. Francouzský chemik Marcellin Berthelot pojmenoval už dříve popsaný plyn acetylen a v roce 1860 jej zavedl do technické praxe. V roce 1892 pak Francouz Henri Moissan objevil postupu průmyslové výroby karbidu vápníku, čímž umožnil zkonstruovat první vyvíječe acetylenu pro komerční účely. V následujících letech zkoumal možnosti hoření kyslíko-acetylenové směsi francouzský chemik Henry LeChatelier. Po vynálezu svařovacího hořáku Charlesem Picardsem v roce 1901 bylo kyslíko-acetylenové svařování představeno komerčně. V roce 1913 Percy Avery a Carl Fisher představili první tlakovou láhev pro acetylen.
- nominace (NČ / DČ / české / ostatní)
- DČ
- rok (formát: RRRR)
- týden (formát: TT)
- poznámka (k návrhu)
- návrh
Navrhl/a: - recenze (
{{čt/ano| --~~~~}}/{{čt/ne| --~~~~}}/{{čt/komentář| --~~~~}})
Příliš krátká anotace. --Bazi (diskuse) 10. 8. 2015, 10:58 (CEST)Po rozšíření anotace už přijatelné. --Bazi (diskuse) 31. 5. 2016, 02:40 (CEST)
