Voronija

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Voronija
Schéma systému Voronija
Schéma systému Voronija
Údaje o jeskyni
Stát GruzieGruzie Gruzie
Místo Republic of Abkhazia
Autonomní republika Abcházie
Zeměpisné souřadnice
Voronija
Voronija
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Voronija (Grubera-Voronya) je vysokohorská propasťovitá jeskyně, nacházející se na krasovém plató Arabika v Abcházii (částečně uznaném státě nárokovaném Gruzií) v horách Západního Kavkazu. První část pojmenování je odvozena od příjmení ruského geologa Alexandra Krubera.

V současnosti se jedná o druhou nejhlubší známou přírodní jeskyni na světě (2190 m). Maximální hloubky bylo dosaženo v srpnu 2007 ukrajinským speleologem Gennadijem Samochinem. Vchod do jeskyně se nachází ve výšce přibližně 2250 m n. m. Jeskynní systém je rozvětven do několika slepých větví, zejména do hloubky 400 metrů.

Poloha a okolí[editovat | editovat zdroj]

Jeskyně Voronja nebo někdy také Krubera se nachází v Abcházii, v západním Kavkazu na jednom z největších vysokohorských vápencových masívů – masívu Arabika v údolí Ortobalagan. Jedná se o druhou nejhlubší známou přírodní jeskyni světa a zároveň druhou jeskyní na Zemi hlubší než 2000 metrů. Vchod do jeskyně se nachází v Abcházii, ve výšce přibližně 2250 metrů nad mořem. Ve stejné oblasti se nachází Jeskyně Verevkina, která má hloubku 2 212 m.

Skládá se z křídových a jurských vápenců. Na severozápad, sever, severovýchod a východ je masív Arabika ohraničen kaňony a řekami. Je to oblast s četnými ledovcovými údolími a kary, s hřebeny a vrcholy mezi nimi. Mezi několika stovkami jeskyní známých v masívu Arabika je 15 hlubších než 400 metrů a pět hlubších než 1000 metrů. Všechny větší jeskyně v údolí Ortobalagan pravděpodobně patří k jednomu hydrologickému systému, který je spojen s velkými prameny na pobřeží Černého moře.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Údolí Ortobalgan se táhne podél hřebenu Berchil’ské antiklinály, která se jemně stáčí k severozápadu. Jeskynní vchody jsou seřazeny podél hřebenu. Jeskyně jsou převážně tvořeny kombinacemi šachet a strmých chodeb. Základní část masívu Arabika se skládá z pískovců, jílů, porfyrů a zatuhlé lávy. Písčité vápence jsou v údolí Ortobalgan zvláště bohaté v horní části (do 1000 metrů) hlubokých jeskyň. Struktura masívu řídí rozvoj jeskyně a proudění podzemní vody. Největší vliv na vývoj oběhu podzemní vody v jeskyni měly zdvihy desek v období pliocénu a pleistocénu. V proudění podzemní vody z centra Ortobalganu směrem k Černému moři hrálo roli podélné i příčné vlnění.

Hydrologie[editovat | editovat zdroj]

Nejvíce vodopádů a pramenů se nachází na východě masívu Arabika. Dva hlavní prameny se nacházejí v říčních kaňonech na východ od jeskyně Voronja. Goluboe Ozero v Bzybském kaňonu a Gegsky vodopád v kaňonu Gega. Mnoho dalších pramenů se nachází v blízkém městě Gagra. O podmořských pramenech v oblasti Arabika je známo, že pod tlakem vyvěrají ze dna černého moře hned u masívu. Mělkých pramenů (v hloubce 5–7 metrů) může být dosaženo volným potápěním u Tsandripsh. U města Gagra jsou prameny v moři hloubce 25–30 metrů.

Biologie[editovat | editovat zdroj]

Jeskyně Voronja je obývána mnohými endemickými druhy živočichů, které objevila expedice až v roce 2010. Jeskyně je například obývána chvostoskoky: Anurida stereoodorata, Deuteraphorura kruberaensis, Schaefferia profundissima, Plutomurus ortobalaganensis. Jsou to první podzemní živočichové, kteří žijí v hloubce až 1980 metrů pod vchodem do jeskyně. Brouk Catops cavicis také obývá jeskyni Voronja. Živočišná složka v jeskyni Voronja se skládá z více než 12 druhů členovců různých skupin. Např.: pavouci, korýši, chvostoskoci, dvoukřídlí a další.

Historie průzkumu[editovat | editovat zdroj]

Jeskyně byla poprvé více prozkoumána v roce 1960 gruzínskými speleology, kteří dosáhli hloubky 95 m. Od té doby je v Rusku známa jako Kruberova jeskyně. Během 80. a první poloviny 90. let působili v jeskyni téměř výhradně ukrajinští speleologové, od nichž pochází i třetí název (Voronja).

Hranici hloubky jednoho kilometru pokořila opět ukrajinská výprava v roce 2000. O rok později spojenými silami Rusové a Ukrajinci vytvořili světový rekord sestoupením na hloubku 1710 metrů pod povrchem. Tato cesta se později ukázala jako slepá.

V letech 20032005 byla opuštěna doposud využívaná větev chodby a začal průzkum delší štoly, která dovedla další mezinárodní expedice postupně na hloubku 2080 metrů (říjen 2004). Rok 2007 začal lednovým posunutím rekordu na 2 170 metrů. Této expedice se zúčastnili i dva čeští speleologové Oldřich Štos a Zdeněk Dvořák. V srpnu téhož roku byla hloubka posunuta na 2191 metrů. Poslední rekordní sestup Samochina tak byl například sice „pouhých“ šest metrů do hloubky, dobrodruh ale musel překonat vzdálenost 46 metrů pod vodou. Celkové délka jeskynního systému Krubera-Voronja je nyní přes 15 kilometrů a aktualní hloubka 2 197 m.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KLIMČUK, A. (2005): Volání hlubin. in: National Geographic, č. 5/2005, s. 108–119. ISSN 1213-9394

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]