Volimír (biskup kujavsko-pomořanský)
| Důstojný (venerabilis) Volimír Bolesta | |
|---|---|
 | |
| Církev | římskokatolická |
| Arcidiecéze | Arcidiecéze hnězdenská |
| Diecéze | Diecéze włocławecká Włocławek Vladislaviensis Diecéze bydhošťská Bydhošť Bydgostiensis |
| Uveden do úřadu | 1252 |
| Období služby | 1235–1275 |
| Předchůdce | Michal (kujavsko-pomořský biskup) 1222–1252 |
| Nástupce | Albierz (biskup wloclawský) 1275–1283 |
| V opozici k | Řád německých rytířů |
| Svěcení | |
| Jáhenské svěcení | po 1235 |
| Biskupské svěcení | 1252 |
| Osobní údaje | |
| Rodné jméno | (Wolimir Bolesta) |
| Datum narození | ? |
| Datum úmrtí | 10. června 1275 |
| Místo úmrtí | Hnězdno  Velkopolské vojvodství |
| Místo pohřbení | Hnězdno 52°39′46″ s. š., 19°4′5″ v. d. |
| Vyznání | Římskokatolická církev |
| Známý díky | boj s Řád německých rytířů a pozdější kolaborace s Řád německých rytířů |
| [[Inocenc IV. (papež)|Seznam papežů nosících jméno Inocenc IV.]] | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Volimír (polsky Wolimir) († 10. června 1275) – kujavsko-pomořanský[1] biskup (1252–1275), měl také titul biskup wloclawský[2]. Byl biskupem v jednom z nejstarších biskupství v polském království, které bylo založeno v roce 1015[3].
Život[editovat | editovat zdroj]
Presbyteriát[editovat | editovat zdroj]
První záznamy o jeho činnosti se objevují v roce 1235, kdy byl kaplanem hnězdenského arcibiskupa Pelka (polsky Pełk). Koncem 30. let byl proboštem krušvické kapituly (podle města Kruszwica) a arcijáhen rudzký (podle města Rudzica).
V roce 1241 se stal kancléřem mazovského knížete Konráda I. Mazovského († 1247). Vedl dvorní kancelář, prováděl zahraniční politiku knížectví a zodpovídal za kontakty s vyššími duchovními. V tomto úřadu byl do roku 1247, tedy do smrti knížete.
Následně byl kancléřem lenčickým (podle města Łęczyca) a kujavským ve službách Kazimír I. Kujavský († 1267).
Episkopát[editovat | editovat zdroj]
Věci politické[editovat | editovat zdroj]
Za kujavsko-pomořanského biskupa byl vybrán v druhé polovině roku 1252. První zápis o něm, jako o biskupovi byl ze 14. února 1253. Jako biskup změnil smířlivou, vstřícnou politiku vůči Řádu německých rytířů (součásti diecéze bylo území, které patřilo tomuto řádu), tento krok vedl k častým konfliktům s řádem.
Dohodou z roku 1253 ukončil dlouhotrvající spory, které začal jeho předchůdce Michal (polsky Michał, biskup kujawsko-pomorski) s knížetem Gdaňského Pomořanska Svatoplukem II. Velkým (polsky Świętopełk II. Wielki). Za toto přislíbil kníže ctění práva kujavsko-pomořanských biskupů na výběr kandidátů pro kostely a církevní úřady, vč. církevní jurisdikce. Jakož i právo konfiskovat majetek těm, kteří po více než rok byli v exkomunikaci (latinsky ex-communicare).
V dalších létech protestoval proti nedodržování této dohody ze strany Svatopluka II. Velkého a jeho nástupců.
V roce 1253 uzavřel s Svatoplukem II. Velkým dohodu o desátkách ze vsi Racožku (polsky Raciążek)[4].
Na přelomu roku 1254/1255 se účastnil ve vyjednávání mezi řádem (Řád německých rytířů) a kujavským knížectvím, které skončilo úspěchem knížete Kazimíra I. Kujavského.
Dne 12. února 1259 byl delegovaný prostřednictvím Apoštolského stolce na úřad soudce. V rámci soudu proti řádu přisoudil plockému (podle města Płock) biskupovi Ondřeji Ciolkovi (polsky Andrzej Ciołko) diecézní jurisdikci na území chelmicka (polsky Ziemia chełmińska)[2].V dalších letech biskup Volimir změnil politickou orientaci a přešel na stranu řádu. Čímž si znepřátelil jak Svatopuka II. Velkého, tak i Kazimíra I. Kujavského.
V roce 1264 bez souhlasu knížete Kazimíra I. Kujavského opevnil biskupské sídlo v Racožku. Kníže zaútočil na sídlo[4], vyplenil je a zcela zbořil jeho opevnění. Kníže napadl i dalších vesnice, které patřily pod biskupství. Biskup knížete exkomunikoval[5], ale i tak musel opustit biskupství. V dubnu 1266 byla uzavřená smírčí dohoda mezi biskupstvím a knížecím dvorem.
Věci církevní[editovat | editovat zdroj]
Biskup Volimir byl aktivní účastník provinčních synodů[6]. Při obsazování úřadů nedbal na původ adepta, tedy jeho společenské postavení. Na důležité místa jmenoval také lidi měšťanského původu, jako např. děkana wloclawské kapituly jistého Albierza (latinsky Alberus, † 1283).
Byl jedním ze dvou papežských komisařů, které jmenoval Urban IV., kteří zkoumali zázraky Hedviky Slezské (polsky Jadwiga Śląska).
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Dne 17. ledna 1274 jej papež Řehoř X. pověřil uvolněné arcidiecéze Hnězdno (polsky Gniezno), kde byl až do své smrti v 10. června 1275.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Kujawskie historie. kujawskie.blogspot.com [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Włocławek. Kujawsko-pomorskie.travel [online]. 2016-04-10 [cit. 2019-02-22]. Dostupné online. (polsky)
- ↑ Diocese of Włocławek, Poland. GCatholic [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ a b Raciążek. www.zamki.name [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ Kazimierz I Kujawski. www.zamki.name [online]. [cit. 2019-02-22]. Dostupné online.
- ↑ DRAHOMÍR, Suchánek; VÁCLAV, Drška. Církevní dějiny – novověk. [s.l.]: Grada Publishing a.s. 251 s. Dostupné online. ISBN 9788024737201. Google-Books-ID: MExtDwAAQBAJ.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Jacek Maciejewski: Działalność kościelna biskupa włocławskiego Wolimira. Wrocław: 2006.
- Piotr Pawłowski: Katalogi biskupów włocławskich. Wrocław: 2006.
- GCatholic.org – Diocese of Włocławek
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- DZIAŁALNOŚĆ KOŚCIELNA BISKUPA WŁOCŁAWSKIEGO WOLIMIRA