Vojtěch Samec
| Vojtěch Samec | |
|---|---|
 Vojtěch Samec (kreslil J. Mukařovský, archiv ÚČL AV ČR) | |
| Poslanec Říšské rady | |
| Ve funkci: 1883 – 1885 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | mladočeská str. (Český klub) |
| Narození | 1832 Poděbrady  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 11. července 1887 (ve věku 54–55 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Ocenění | Řád železné koruny |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vojtěch Samec (1832 Poděbrady[1] – 11. července 1887 Praha[2][1]) byl rakouský důstojník a český politik, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Pocházel z chudých poměrů, ale vypracoval se v rakouské armádě do nejvyšších důstojnických pozic.[2] Nastoupil do vojenské školy v Jičíně a ve věku osmnácti let byl jmenován poručíkem. Podílel se na tažení rakouské armády v roce 1859 a 1866. V roce 1874 byl povýšen na plukovníka (Oberst) a velel 41. pěchotnímu regimentu. V roce 1878 dosáhl hodnosti generálmajora. Za zásluhy během tažení roku 1866 mu byl udělen Řád železné koruny. Získal i Císařský rakouský řád Leopoldův. Podílel se na operacích rakousko-uherské armády v Bosně. Do roku 1882 sloužil jako brigadýr u 27. pěchotní brigády v Prešpurku. Roku 1883 odešel na vlastní žádost do penze a usadil se v Praze.[2][1]
Angažoval se pak ve vysoké politice. Působil jako poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách roku 1883 za kurii městskou v Čechách, obvod Litomyšl, Polička, Lanškroun atd. Slib složil 4. prosince 1883.[3] 4. března 1885 byl zbaven mandátu pro slabomyslnost.[4] Ve volebním období 1879–1885 se uvádí jako Adalbert Sametz, generálmajor ve výslužbě, bytem Praha.[5] Patřil mezi české národní poslance.[2] Byl členem mladočeské strany.[1] Na Říšskou radu ho navrhl Český klub, který sdružoval staročeské, mladočeské a velkostatkářské křídlo české politiky.[6]
Jeho politickou dráhu přerušilo psychiatrické onemocnění. V prosinci 1884 musel být dopraven do zemského blázince v Praze poté, co se u něj objevovaly výstřednosti v chování, které se prohlubovaly, takže v závěru již nepoznával své blízké.[7] Duševní choroba byla podle dobového tisku patrně dědičnou;[2] v zemském blázinci byla hospitalizována ještě před ním i jeho sestra.[7] Podle ošetřujícího lékaře dr. Karla Kuffnera trpěl paralýzou (progresivní?), postupným mizením duševních schopností. V roce 1886 se podle něj občas choval „bouřlivě“ a zachoval si něco z vojenských zvyků v pohybech a jednání, ale už neměl naději na zlepšení.[8]
Zemřel po delší nemoci v 11. července 1887 na „ochrnutí plic“[9] v pražském ústavu pro choromyslné,[2][1] pohřben byl na vojenském hřbitově v Karlíně u Invalidovny.[9]
Jeho úmrtí mělo nakonec i soudní dohru. Známý pražský deník Národní listy totiž v nekrologu, který vyšel 12. července, uvedl mimo jiné: „Také u Bihače dobyl Samec s vojen. sborem svým skvělého vítězství, kteréž však bylo mu upíráno a kladeno na vrub vrchního velitele okupační armády, vévody Virtemberského, jemuž dostalo se vysokého vyznamenání, řádu Marie Terasie za udatenství, na nějž nároky příslušely gen. Samcovi. Vida v tom pokoření své, vyžádal si generál Samec zvláštní audienci u císaře, aby mohl býti ze služeb vojenských propuštěn. Po delším vyjednávání odebral se na odpočinek…“ a o na závěr napsal: „Práci vlasteneckou ztrpčovaly mu jedině vzpomínky na nevděk, kterého, jak pevně byl přesvědčen, dostalo se mu za věrné a poctivé služby. To bylo i příčinou choroby, jíž po delší době včera podlehl.“[10] C. k. zemský soud v Praze to kvalifikoval jako zločin „uražení Veličenstva“, protože autor článku podle něj nepřímo vyčítal císaři nedostatečné ocenění generálových zásluh a porušil tak povinnost prokazovat panovníkovi náležitou úctu. Příslušné odpolední vydání novin bylo zabaveno a rozsudek musel být v nejbližším čísle uveřejněn, nikdo konkrétní ale nebyl dále postižen.[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Sterbefall. Prager Tagblatt. Červenec 1887, čís. 191, s. 3. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Úmrtí. Světozor. Červenec 1887, roč. 21, čís. 34, s. 543. Dostupné online.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&size=45&page=15181
- ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0009&page=428&size=45
- ↑ Doplňovací volby do říšské rady. Pražský denník. Listopad 1883, roč. 18, čís. 251, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b Dopraven do blázince. Národní listy. Prosinec 1884, roč. 24, čís. 344, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Z pražských ústavů pro choromyslné. Národní listy. Březen 1886, roč. 26, čís. 83, s. 5. Dostupné online.
- ↑ a b Vojtěcha Samce. Národní listy. Červenec 1887, roč. 27, čís. 190, s. 6. Dostupné online.
- ↑ Generálmajor Vojtěch Samec. Národní listy. Červenec 1887, roč. 27, čís. 189, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Jmenem Jeho Veličenstva Císaře!. Národní listy. Červenec 1887, roč. 27, čís. 199, s. 1. Dostupné online.