Vinohradská tržnice
| Vinohradská tržnice | |
|---|---|
 Pavilon (Vinohradská tržnice) | |
| Základní informace | |
| Sloh | novorenesance, eklekticismus |
| Architekt | Antonín Turek |
| Výstavba | 1901–1903 |
| Přestavba | 1994–1995 |
| Poloha | |
| Adresa | Praha 2, Vinohrady,  Česko |
| Ulice | Vinohradská |
| Souřadnice | 50°4′35,9″ s. š., 14°26′32,2″ v. d. |
 | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 41348/1-2051 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vinohradská tržnice, od roku 1994 nazývaná Pavilon, je historická stavba v Praze 2 na Vinohradech, zaujímající parcely vnitrobloku na Vinohradské třídě čp.1200/50, U tržnice čp. 1200/1, ve Slezské ulici čp. 1200/17 a v Budečské ulici čp. 1200/34, postavená v eklektickém historizujícím stylu v letech 1901–1903.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Na místě tržnice původně stála továrna na mlýnské stroje. Město Královské Vinohrady, které bylo začleněno do Velké Prahy až roku 1922, zde dalo vybudovat tržnici se sto stánky pro prodej potravin podle projektu architekta Antonína Turka[1]. Budova typu trojlodní bazilikální haly s termálním oknem, hodinami a dvěma věžemi v průčelí. Stavba kombinovala zděné části se střechou na moderní ocelové příhradové konstrukci a byla vybavena elektrickými chladnicemi a klimatizací.[2] Již roku 1901 byla v Lešerově pražském adresáři inzerována jako tržnice na maso.[3] Toto zboží propagovaly také dvě sochy Vladimíra Astla v průčelí: "Žena s drůbeží" a "Muž s rybami" (1903).
František Ruth vzpomíná, že do této tržnice mělo být přesunuto tržiště z Tylova náměstí. Prodavačky, které sem byly přeloženy, se však pro tehdejší „odlehlost místa“ brzy vrátily zpět.[4]
Tržnice byla uzavřena v 80. letech 20. století a v roce 1986 vyhořela. Zásluhou Klubu Za starou Prahu bylo zabráněno demolici a stavba prohlášena za kulturní památku. Stavba pak byla v letech 1994–1995 adaptována na obchodní dům[5][2] Po rekonstrukci zde byl během výstavy Designblok v roce 2013 otevřen obchod specializovaný na moderní designový nábytek.[6] Rekonstrukce byla oceněna cenou obchod roku Czech Grand Design.[7]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Heslo Turek, Antonín. Academia, Praha 1995
- 1 2 Historická vinohradská tržnice se otevírá jako centrum nábytku na Archiwebu
- ↑ Adressář královského hlavního města Prahy a sousedních obcí Bubenče, Holešovic-Buben, Karlína, Smíchova, Kr. Vinohradů a Žižkova, Lešer, Václav. Praha 1901, s. 815
- ↑ RUTH, František, Kronika královské Prahy a obcí sousedních, III., P. Körber Praha 1905, s. 946
- ↑ Projekt na webu Loxia.cz
- ↑ http://bydleni.idnes.cz/designblok-2013-a-vinohradsky-pavilon-dbm-/architektura.aspx?c=A131019_001529_architektura_rez
- ↑ Archivovaná kopie. 2013.czechgranddesign.cz [online]. [cit. 2021-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-12-05.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 6: Vinohrady, Vršovice, s. 134, č. 168.
- BERAN, Lukáš. Městská ústřední tržnice. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 164–165.
- JANKOVÁ, Yvonne. Staletá Praha XIII. Praha: [s.n.], 1983. Kapitola Pražské tržnice, s. 59–69.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vinohradská tržnice na Wikimedia Commons - Oficiální stránky jen reklamy/http://pavilon.cz/ Archivní kopie na Internet Archive.
- historická fotografie Český svět, 31. 8. 1906
