Vineta

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o bájném městě. O stejnojmenné opeře pojednává článek Vineta (opera).

Vineta či Jumne bylo město, významný přístav a obchodní stanice, na ostrově v ústí Odry, které je zmiňováno ve středověkých kronikách. Zpravidla je ztotožňováno s polským městem Wolin, stejně jako vikingská obchodní stanice Jomsborg známá ze severských pramenů.

Adam Brémský ve svých Činech biskupů hamburského kostela z druhé poloviny 11. století nazývá toto město Jumne a označuje jej za nejvýznamější stanici širokého okolí:

Je to nepochybně největší ze všech měst, která leží v Evropě, a obývají je Slované spolu s jinými kmeny, Řeky[pozn. 1] i barbary. I příchozí Sasové mají tam rovné právo spolu s nimi bydlet, jen když při pobytu veřejně nevyznávají křesťanství. Všichni ostatní se totiž dosud oddávaají pohanským obřadům – jinak v mravech a pohostinnství se najde žádný kmen počestnější a dobročinnější. Ono město oplývá zbožím všech severních národů a nic příjemného a vzácného tam neschází. Mají tam i hrnec Vulkánův, jak obyvatelé nazývají řecký oheň, o němž se zmiňuje Solinus. Lze tam spatřit Neptuna trojí podoby – ostrov totiž obklopuje trojí moře. O je říkají, že je tmavozelené barvy, druhé je bělavé a třetí v divokém pohybu zuří věčnými bouřemi.[1]

Dále uvádí že v tomto městě nalezl v roce 986 či 987 útočiště dánský král Harald I. po prohrané bitvě a brzy zde na následky zranění zemřel. Též uvádí že Jumne bylo obsazeno norským a dánským králem Magnusem I. žijícím v letech 1024 až 1027.[2]

Helmold z Bosau ve Kronice Slovanů z druhé poloviny 12. století označuje toto město jako Vineta (Iumneta) a mluví o něm v minulém čase – zničeno prý bylo útokem jednoho dánského krále. V případě že bylo Jumne/Vineta totožné s Wolinem je Helmoldův údaj v rozporu se skutečností, protože Wolin v té době stál a byl křesťanským městem.Na základě Helmoldových údajů se Vineta stala bájným městem, které mělo zmizet v moři a jen občas se vynoří jeho věže a jsou slyšet jeho zvony. Na pověsti o Vinetě je založena například stejnojmenná opera Jana Nepomuka Škroupa z roku 1863.[3][4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. podle Libuše Hrabové znamenají „Řekové i barbaři“ kulturní i nekulturní obyvatele města, podle Jana Zdichynce jsou Rusy myšleni ortodoxní křesťané, v tomto případě Rusové

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Adam Brémský. Činy biskupů hamburského kostela. Překlad Libuše Hrabová. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0167-6. S. 94. 
  2. HELMOLD Z BOSAU. Kronika Slovanů. Překlad Jana Zdichynec. Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0786-9. S. 99, 130. 
  3. Adam Brémský. Činy biskupů hamburského kostela. Překlad Libuše Hrabová. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0167-6. S. 234. 
  4. HELMOLD Z BOSAU. Kronika Slovanů. Překlad Jana Zdichynec. Praha: Argo, 2012. ISBN 978-80-257-0786-9. S. 18, 29-30.