Viereckschanze u Třebska
| Viereckschanze u Třebska | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Výstavba | doba laténská |
| Poloha | |
| Adresa | Třebsko,  Česko |
| Souřadnice | 49°37′41,35″ s. š., 13°58′16,73″ v. d. |
  Viereckschanze u Třebska | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 53237/2-2631 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Viereckschanze u Třebska jsou dvě archeologické lokality u Třebska v okrese Příbram ve Středočeském kraji. Tvoří je dvojice čtyřúhelníkových ohrazení z doby laténské, které se nachází v polohách zvaných Švédské hradby a Na Čihatkách. Oba areály jsou chráněné jako kulturní památky.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pozůstatky obou ohrazených areálů bývaly považovány za polní opevnění ze třicetileté války, ale povrchové archeologické výzkumy a geofyzikální měření prokázala, že jde o objekty z doby laténské, označované jako Viereckschanze. Pravděpodobně sloužily jako sídla tehdejší elity, která kontrolovala soudobé těžební lokality. V okolí Třebska se v povodí Hrádeckého potoka vyskytují ložiska zlata, stříbra, mědi a olova. Po jejich těžbě se v blízkosti dochovalo množství sejpů. Rýžování je zde doloženo až ve středověku, ale je možné, že k němu docházelo už v době laténské.[2]
Výzkumu valů se věnoval Josef Ladislav Píč a Jiří Waldhauser.[2]
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Třebsko je jediným místem v Čechách, kde se vyskytuje dvojice ohrazení v jednom katastrálním území. Lokalita Třebsko 1 (též Hrádek, Na Šancích nebo Švédské hradby[3]) se nachází na severovýchodním okraji Třebska. Třebsko 2 (též Na Čihátkách[3]) leží jihovýchodně od vsi. Obě lokality jsou vzájemně vzdálené 1,5 kilometru a nacházejí se v nadmořské výšce přesahující 500 metrů. Obě se nachází na svahu nevýrazné vyvýšeniny, je z nich dobrý výhled do krajiny a v blízkosti se nachází zdroj vody.[2]
Třebsko 1[editovat | editovat zdroj]
Lokalita Třebsko 1 měří 97 × 68 metrů. Vymezují ji až 2,5 metru vysoké valy, před kterými vede příkop hluboký až dva metry. Nároží valů bývala oproti zbytku ohrazení zvýšená, ale převýšení je patrné pouze v západním rohu. Vstup do areálu se pravděpodobně nacházel uprostřed severozápadní strany, kde byl terén v okolí původního vstupu uměle vyrovnán a mohla zde stát nějaká nadzemní konstrukce.[2] Uvnitř ohrazení Jiří Waldhauser při archeologickém výzkumu objevil laténské objekty a zlomky keramiky, které se také nacházely na dně příkopu.[4]
Třebsko 2[editovat | editovat zdroj]
Areál Třebsko 2 měl obdélný půdorys s rozměry 80 × 70 metrů. Valy zde zcela zanikly, ale Josef Ladislav Píč je zde při své návštěvě před rokem 1893 ještě pozoroval. Podle něj byly postaveny ze štěrkovité zeminy a měly převýšená nároží. Jediným pozorovatelným pozůstatkem areálu je nízká mez v poli, která vede v místech severovýchodního valu. Asi 500 metrů od lokality se na pravém břehu Podrejžského potoka nachází sejpy vysoké až dva metry. V jejich severní části byl nalezen zlomek laténské nádoby, která mohla sloužit k rýžování.[2]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-01-24]. Identifikátor záznamu 142124 : Staré fortifikace, archeologická lokalita. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ a b c d e KUNA, Martin, a kol. Archeologický atlas Čech. 2. vyd. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2015. 520 s. ISBN 978-80-87365-82-3. Kapitola Třebsko, okr. Příbram, Středočeský kraj, s. 392–395.
- ↑ a b Staré fortifikace, archeologická lokalita [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-01-24]. Dostupné online.
- ↑ WALDHAUSER, Jiří. Problém identifikace keltských čtyřúhelníkových valů (Viereckschanzen) v Čechách. Archeologické rozhledy. 1992, roč. XLIV, čís. 4, s. 556. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Třebsko, okr. Příbram, Středočeský kraj [online]. Archeologický ústav AV ČR [cit. 2020-01-24]. Dostupné online.
- Třebsko [online]. Hornické muzeum Příbram [cit. 2021-01-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-20.