Velikost ptakoještěrů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ptakoještěři (pterosauři) jsou skupinou vyhynulých druhohorních plazů. Někteří z nich byli bezpochyby největšími létajícími tvory všech dob, jejichž rozpětí křídel přesahovalo i 12 metrů. Přitom největší rozpětí křídel mezi současnými živočichy má albatros stěhovavý, rekordní exemplář dosahoval 3,63 m. V následující tabulce jsou uvedeny rody s největším rozpětím křídel (pouze rody s rozpětím nad 5 metrů). Všechny údaje jsou však nejisté a vykazují značnou míru nepřesnosti vzhledem k nekompletnosti dochovaného fosilního materiálu.

Tabulka ptakoještěrů s největším rozpětím křídel[editovat | editovat zdroj]

1. Quetzalcoatlus northropi (svrchní křída, USA) 11-13 m? (nově spíše 10-11 m)

2. Arambourgiania philadelphiae(svrchní křída, Jordánsko) 12 m? (nově spíše 7-11 m)

3. Hatzegopteryx thambema (svrchní křída, Rumunsko) 12 m? (nově spíše 10-11 m)

4. Ornithocheirus sp. (spodní křída, Evropa a Brazílie) 12 m? (nově spíše 7-10 m)

5. Pteranodon sternbergi (svrchní křída, USA) 9-11 m? (nově spíše 6-7,5 m)

6. Tapejara wellnhoferi (spodní křída, Brazílie) 5-6 m

7. Santanadactylus brasiliensis (spodní křída, Brazílie) 2,9-5,7 m?

8. Tupuxuara longicristatus (svrchní křída, Brazílie) 5,5 m

9. Cearadactylus atrox (spodní křída, Brazílie) 4-5,5 m?

10. Zhejiangopterus linhaiensis (svrchní křída, Čína) přes 5 metrů

11. Caulkicephalus trimicrodon (spodní křída, Isle of Wight) 5 m

12. Istiodactylus latidens (spodní křída, Isle of Wight) 5 m

13. Lacusovagus magnificens (spodní křída, Brazílie) 5 m

14. Liaoningopterus gui (spodní křída, Čína) 5 m

15. Phosphatodraco mauritanicus (svrchní křída, Maroko) 5 m

Nejmenší ptakoještěři[editovat | editovat zdroj]

Nejmenším dnes známým dospělým pterosaurem je nejspíš čínský rod Nemicolopterus s rozpětím křídel pouze kolem 25 cm. Několik dalších rodů ptakoještěrů vykazuje podobné rozměry (zhruba do 40 cm).

Důvody gigantismu pterosaurů[editovat | editovat zdroj]

Již dlouho se paleontologové přou o to, z jakých důvodů dosáhli ptakoještěři tak obřích velikostí (v některých případech hraničících s biomechanickými limity pro aktivní let). Bylo vysloveno množství názorů, včetně možnosti jiného složení druhohorní atmosféry (vyšší obsah kyslíku, menší zemské gravitace apod.). Někteří vědci však předpokládají, že i dnes by se tito tvorové dokázali vznést a létat bez větších obtíží v současné atmosféře. Pro tuto možnost svědčí četné adaptace k odlehčení těla (dutiny v obratlech, pravděpodobně vyplněné vzdušnými vaky, lehce stavěná kostra) i pro nutný "start" ze země v podobě výskoku za pomoci předních končetin. Tato problematika však stále není uspokojivě dořešena a průběžně se objevují nové teorie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]