Velikost ptakoještěrů

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Ptakoještěři (pterosauři) jsou skupinou vyhynulých druhohorních plazů. Někteří z nich byli bezpochyby největšími létajícími tvory všech dob, jejichž rozpětí křídel přesahovalo i 12 metrů. Přitom největší rozpětí křídel mezi současnými živočichy má albatros stěhovavý, rekordní exemplář dosahoval 3,63 m. V následující tabulce jsou uvedeny rody s největším rozpětím křídel (pouze rody s rozpětím nad 5 metrů). Všechny údaje jsou však nejisté a vykazují značnou míru nepřesnosti vzhledem k nekompletnosti dochovaného fosilního materiálu.

Tabulka ptakoještěrů s největším rozpětím křídel[editovat | editovat zdroj]

1. Quetzalcoatlus northropi (svrchní křída, USA) 11–13 m? (nově spíše 10–11 m)

2. Arambourgiania philadelphiae(svrchní křída, Jordánsko) 12 m? (nově spíše 7–13 m)

3. Hatzegopteryx thambema (svrchní křída, Rumunsko) 12 m? (nově spíše 10–11 m)

4. Nepojmenovaný ptakoještěr z Argentiny (UNCUYO-LD 350) - 9,1 m[1]

5. Tropeognathus mesembrinus (spodní křída, Brazílie) 8,2 m

6. Geosternbergia maysei (svrchní křída, USA) 7,25 m

7. Coloborhynchus capito (spodní křída, Anglie) 7 m

8. Moganopterus zhuiana (spodní křída, Čína) 7 m

9. Pteranodon longiceps (svrchní křída, USA) 6,25 m

10. Tupuxuara longicristatus (spodní křída, Brazílie) 6 m

11. Santanadactylus araripensis (spodní křída, Brazílie) 5,7 m

Rozpětí křídel nad 10 metrů mohl mít také obří azdarchoidní ptakoještěr, jehož fosilní krční obratel byl objeven roku 2006 v Mongolsku.[2][3]

Nejmenší ptakoještěři[editovat | editovat zdroj]

Nejmenším dnes známým dospělým pterosaurem je nejspíš čínský rod Nemicolopterus s rozpětím křídel pouze kolem 25 cm. Několik dalších rodů ptakoještěrů vykazuje podobné rozměry (zhruba do 40 cm).

Důvody gigantismu pterosaurů[editovat | editovat zdroj]

Již dlouho se paleontologové přou o to, z jakých důvodů dosáhli ptakoještěři tak obřích velikostí (v některých případech hraničících s biomechanickými limity pro aktivní let). Bylo vysloveno množství názorů, včetně možnosti jiného složení druhohorní atmosféry (vyšší obsah kyslíku, menší zemské gravitace apod.). Někteří vědci však předpokládají, že i dnes by se tito tvorové dokázali vznést a létat bez větších obtíží v současné atmosféře. Pro tuto možnost svědčí četné adaptace k odlehčení těla (dutiny v obratlech, pravděpodobně vyplněné vzdušnými vaky, lehce stavěná kostra) i pro nutný "start" ze země v podobě výskoku za pomoci předních končetin. Tato problematika však stále není uspokojivě dořešena a průběžně se objevují nové teorie.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. Leonardo D. Ortiz David, Bernardo J. González Riga & Alexander W. A. Kellner (2017). Discovery of the largest pterosaur from South America. Cretaceous Research (advance online publication) doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2017.10.004
  2. https://news.nationalgeographic.com/2017/10/new-pterosaur-found-mongolia-largest-fossils-science/
  3. Tsuihiji, T., B. Andres, P. M. O'Connor, M. Watabe, K. Tsogtbaatar, and B. Mainbayar (2017). Gigantic pterosaurian remains from the Upper Cretaceous of Mongolia. Journal of Vertebrate Paleontology. doi: 10.1080/02724634.2017.1361431.