Vasilko Konstantinovič
| Svatý Vasilko Konstantinovič | |
|---|---|
 | |
| Kníže a mučedník | |
| Narození | 7. prosince 1208 Rostov, Rostovské knížectví |
| Úmrtí | 4. března 1238 Šernský les |
| Svátek | 4. březen (17. březen) gregoriánský kalendář |
| Rodiče | Konstantin I. Vsevolodovič a Agafja Mstislavovna |
| Vyznání | pravoslaví |
| Svatořečen | ? Ruská pravoslavná církev |
| Uctíván církvemi | Ruská pravoslavná církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Svatý Vasilko Konstantinovič (7. prosince 1208, Rostov – 4. března 1238, Šernský les) byl kníže rostovský a mučedník.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 7. prosince 1208 v Rostově jako syn rostovského knížete Konstantina Vsevolodoviče a jeho manželky Marie Mstislavny.
Roku 1216 po vítězství nad svými bratry v Lipické bitvě, svěřil Konstantin svého sedmiletého syna do výchovy rostovského biskupa Pachomije.
Roku 1217 porazil Konstantin knížete Jurije II. a převedl ho z Goroděce do Suzdalu a uzavřel sním mír. Tímto činem mohly Konstantinovi děti zdědit rozsáhlé majetky v Rostově, Jaroslavli, Ugliči, Belozersku a Usťugu. Konstantin zemřel roku 1218.
Roku 1220 kníže Jurij zorganizoval boj proti Povolžským Bulharům v reakci na jejich zpustošení Usťugu v roce 1217.
Vasilko poslal své pluky po řece Kamě a spojil se v rámci Povolžského Bulharska s hlavními silami pod vedením Svjatoslava Vsevolodoviče. Zúčastnil bojů také např.:
- v zimě 1221 s Jurijem proti Bulharům, v Goroděcu byl uzavřen mír
- roku 1223 proti Mongolům, vojsko došlo do Černihivi, kde se dozvěděla o porážce Rusů na řece Kalce a vrátili se zpět
- roku 1224 proti novgorodcům, obsadili Toržok a uzavřeli mír
- roku 1226 s Jurijem, bratrem Vsevolodem na pomoc Michalu Černigovskému proti Olegu Kurskému
- roku 1228 s vojevodou Jeremejem Glebovičem proti Mordvincům, přerušeno kvůli dešti
Dokončil stavbu soboru Zesnutí přesvaté Bohorodice v Rostově, započatou jeho otcem.
Začátkem roku 1238 během odchodu Tatarů do Vladimiru odešel s Jurijem do Volhy. Dne 4. března po bitvě na řece Siť mezi mongolskými Tatary a Rusy odmítl složil přísahu chánovi a byl zabit v Šernském lese.
Podle legendy jeho tělo našla nějaká žena která to pověděla knězi Adrianovi, který tělo ukryl. Poté byl převezen do soboru Zesnutí přesvaté Bohorodice.
Kanonizace[editovat | editovat zdroj]
Byl svatořečen Ruskou pravoslavnou církví jako mučedník. Datum svatořečení není znám.
Jeho svátek je připomínán 17. března (4. března – juliánský kalendář).
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Василько Константинович na ruské Wikipedii.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vasilko Konstantinovič na Wikimedia Commons - (rusky) Pravoslavná encyklopedie
