Výjezdní doložka
Výjezdní doložka byl dokument – zvláštní povolení, bez kterého nebylo v době komunistické vlády možné překročit československé státní hranice s výjimkou zemí tzv. východního bloku. K legálnímu překročení hranic bylo potřeba mít platný cestovní pas opatřený příslušnou výjezdní doložkou.
Výjezdní doložku zavedlo komunisty ovládané ministerstvo již 23. února 1948. Přežila i Pražské jaro 1968 a byla zrušena až 4. prosince 1989.
Výjezdní doložka obsahovala údaje o tom, pro které státy, k jakému účelu, na kolik cest a na jakou dobu platí.
Vydání výjezdní doložky byl složitý byrokratický proces, který mohl kdykoliv zabránit vycestovat nepohodlné osobě za hranice i přesto, že měla platný pas. Žádost o vydání výjezdní doložky musela být schválena celou řadou různých osob. Počínaje výborem komunistické strany na pracovišti, ředitelem školy, uličním výborem KSČ apod. Ve velkých podnicích schválení žádosti o výjezdní doložku zajišťovalo tzv. Oddělení pro zvláštní úkoly, hovorově zvláštní oddělení, což byla v podstatě rezidentura StB.
Poslední pracovní den před cestou někteří agilní pracovníci zvláštního oddělení šli odpoledne nebo večer zkontrolovat pracoviště dotyčného, zda nemá příliš uklizeno. Jsou známy případy, že byli lidé vráceni z československé hranice a byla jim zabavena výjezdní doložka při cestě do Jugoslávie, protože pracovník zvláštního oddělení při kontrole zjistil prázdné šuplíky, z toho odvodil, že se dotyčný nemíní z cesty vrátit a ihned podnikl příslušná opatření. Jestliže se dotyčný člověk z cesty do zahraničí nevrátil ve stanoveném termínu, zvláštní oddělení ihned všechny osobní dokumenty provinilého předávalo Státní bezpečnosti k zahájení trestního řízení pro trestný čin opuštění republiky a také nejbližší spolupracovníci byli zpravidla předvoláni k „pohovoru“ na zvláštní oddělení.
Vyřídit žádost trvalo dlouhé týdny. I v případě, že osoba měla k dispozici výjezdní doložku, neznamenalo to ještě, že skutečně vycestuje. Od roku 1970 bylo možné bez výjezdní doložky vycestovat do některých zemí socialistického tábora, a to do Bulharska, Maďarska, Mongolska, Německé demokratické republiky, Polska, Rumunska a Sovětského svazu[zdroj?].
Výjezdní doložka obsahovala mj. kolonku statistika, ve které byly zakódovány údaje o cestující osobě a zejména o tom, jakému režimu kontroly má být podrobena při překročení státní hranice.[zdroj?] Tyto údaje si vlastně cestující nesl s sebou a bylo jedno, přes který přechod překročí hranice. Obvyklý postup byl ten, že na hranicích převzala policie pas a výjezdní doložku, po prověření dokladů, které trvalo i půl hodiny, byly rozkódovány tyto údaje a teprve potom následovala celní kontrola, což pro agenty znamenalo zvednutou závoru a pro jiné v podstatě demontáž auta spojenou s osobní prohlídkou.[zdroj?]