Václav Němec (1929)
| Ing. Václav Němec | |
|---|---|
| Narození | 17. ledna 1929 Zvole |
| Úmrtí | 22. června 2013 (ve věku 84 let) Jaroměř |
| Povolání | lesník, pedagog, publicista |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Václav Němec (17. ledna 1929 Zvole u Jaroměře – 22. června 2013 Jaroměř) byl český lesník, pedagog a publicista.
Václav Němec se narodil v zemědělské rodině ve Zvoli u Jaroměře a do Jaroměře chodil na reálné gymnázium.[1] Následně se stal jedním z prvních absolventů Státní vyšší lesnické školy, dnešní České lesnické akademie v Trutnově (1946–1950). Po maturitě pracoval u lesní správy města Jaroměře. Po povinné vojenské službě byl jmenován vedoucím polesí Zvičina, Lesní závod Dvůr Králové. V letech 1956–1960 vyučoval odborné předměty na Lesnické mistrovské škole ve Šluknově.[1][2] Při zaměstnání zároveň dálkově studoval Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Praze, kde byl v roce 1964 promován lesním inženýrem. Dále se vzdělával na pedagogické fakultě Vysoké školy zemědělské v Praze, kde v roce 1969 získal učitelskou kvalifikaci (způsobilost). V roce 1958 absolvoval státní zkoušku pro odborné lesní hospodáře.[1]
Většinu své profesní dráhy spojil s Trutnovem. V letech 1960–1990 působil na Střední lesnické škole (dnešní České lesnické akademii v Trutnově), kterou sám předtím vystudoval[2] a kde se stal středoškolským pedagogem zaměřujícím se na vyučování lesní těžby a praxe. V letech 1970–1974 zastával na trutnovské lesnické škole i funkci pedagogického zástupce ředitele školy a v letech 1974–1990 vedoucího učitele praktického vyučování a dílen (vedoucího praktické výuky) a vedoucího pomaturitního studia pro pracovníky v lesním hospodářství.[1][3] Byl také bezpečnostním technikem školy a školního polesí.[1]
V roce 1991 se zasloužil o navrácení lesů městu Jaroměři a od téhož roku Městské lesy Jaroměř se sídlem Prorubech vedl. Z Trutnova do Jaroměře se přestěhoval v roce 2001. Dne 17. ledna 2004 mu rada města Jaroměře udělila titul lesní rada, neboť za Němcovy éra město díky lesům velmi bohatlo.[3]
Za své politické názory byl odvelen k PTP a na nucené práce v dolech na Ostravsku (1951–1953). Po srpnu 1968 mu byly zabaveny lovecké střelné zbraně.[3]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
Za svou činnosti obdržel několik ocenění. V roce 1989 to bylo vyznamenání Zasloužilý pracovník ministerstva lesů a dřevařského průmyslu ČSR. O pět let později to byla dne 21. října 1994 Pamětní medaile města Jaroměře. 3. března 2005 mu bylo uděleno čestné občanství jeho rodné obce Rychnovek-Zvole.[3] Dne 18. prosince 2008 dostal čestné občanství města Jaroměře za významný podíl na rozvoji města, především za zachování a rozvoj městských lesů.[4]
Publikace[editovat | editovat zdroj]
Václav Němec je jako autor či spoluautor je podepsán u 27 lesnických textů a učebnic (zejm. lesní těžby[5]) i odborných a vlastivědných prací.[3]
- Vlastivěda obce Zvole u Jaroměře (2004), vydala obec Rychnovek[6]
- Minulost a současnost lesů města Jaroměře (2006)
- Rychnovek na Jaroměřsku (2009)
- Vlčkovice v Podkrkonoší (2010)[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec šedesátníkem. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1989 [cit. 2024-04-08]. Čís. 2. Dostupné online.
- ↑ a b UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec padesátníkem. S. 4. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1979 [cit. 2024-04-08]. Čís. 20, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Zemřel Ing. Václav Němec. S. 58–59. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka [online]. 2013 [cit. 2024-04-05]. Čís. 47, s. 58–59. Dostupné online.
- ↑ Město Jaroměř: Čestní občané. www.jaromer-josefov.cz [online]. [cit. 2024-04-05]. Dostupné online.
- ↑ UHLÍŘ, Jiří. Ing. Václav Němec – 55 let. S. 4. Zpravodaj Východočeských státních lesů, podniku VIII. všeodborového sjezdu [online]. 1984 [cit. 2024-04-08]. S. 4. Dostupné online.
- ↑ Regionální literatura. Rodným krajem: vlastivědný zpravodaj Červenokostelecka [online]. 2005 [cit. 2024-04-08]. Čís. 30. Dostupné online.
