Usman dan Fodio

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Usman dan Fodio
Narození 15. prosince 1754
Gobir
Úmrtí 1817 (ve věku 62–63 let)
Sokoto
Děti Abu Bakr Atiku
Muhammed Bello
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Šejk Usman dan Fodio (arabsky: عثمان بن فودي ، عثمان دان فوديو‎; 17541817) byl fulbský mystik, filosof a revoluční reformátor, který během svaté války (džihád), v letech 18041808, vytvořil nový muslimský stát, Fulanskou říši, která se nacházela v oblasti dnešní severní Nigérie.[1]

Rané mládí[editovat | editovat zdroj]

Usman se na rodil ve městě Hasua, v dnešní severozápadní Nigérii, dříve stát Gobir. Jeho otec, Muhammad Fodiye, byl učencem klanu Toronkawa, který v 15. století emigroval z oblasti Futa-Toro v dnešním Senegalu. Během Usmanova raného mládi se rodina přestěhovala do města Degel, kde se Usman společně se svým otcem věnovali studiu Koránu. Následně navštěvoval své vzdělané příbuzné, kteří podporovali a utužovali jeho zájem o studium dnešním Islámu. V této době měl na jeho smýšlení největší vliv Jibrīl ibn ʿUmar, pro své názory uznávaný, ale i kritizovaný učenec, kterého Usman potkal ve městě Agadez v oblasti jižního Saharánu.[2]

Kolem roku dnešním 1774 – dnešním 1775 začal Usman sám vystupovat jako učitel a během následujících dvanácti let kombinoval studium s kočovným učením mezi městy Kebbi a Gobir. Dalších pět let působil ve městě Zamfara. Během tohoto období navštívil Gobirského sultána Bawa, od kterého získal významné ústupky pro místní islámskou komunitu (včetně jeho vlastní svobody šíření islámu). Pravděpodobně v tomto období také působil jako učitel budoucího sultána Yunfa.[3]

Období formování Chalífátu[editovat | editovat zdroj]

Během 80. a 90. Let 18. století se Usmanova reputace velmi zvýšila, stejně jako jeho postavení politického a náboženského vůdce ve společnosti raných, převážně nových muslimů. Byl velmi úzce podporován svými prvními následovníky, mezi něž patřil jeho bratr Abdullahi a syn Muhammad Bello, z nichž oba působili jako učitelé i spisovatelé. Usman a jeho následovníci byli silně podporováni rolnickým kmenem Hausa, který díky hospodářským a sociálním křivdám ze strany stávající dynastie viděl v Usmanovi tzv. Mahdího (Bohem správně vedený), což byla postava legendárního Islámského vykupitele, jehož zjevení se v té době očekávalo. Ačkoliv se sám Usman s Mahdím neztotožňoval, přesto podporoval mezi Hausy očekávání v brzkém příchodu vykupitele.[4]

Během Usmanova pobytu v Degelu, v 90. letech 18. století, se proti němu zformovala opozice vedená Gobirskou vládnoucí dynastií. V letech 17971798 Nafatský Sultán zrušil liberální politiku, kterou podporoval po celých 10 let a to především z obavy vlivu Usmana a jeho přívrženců, kterým bylo dovoleno nosit zbraně a výzbroj, díky čemuž existovaly reálné obavy o možnost odtržení území od sultanátu. Usman byl povolán, aby kázal, zakazujíc náboženskou konverzi synů skrze náboženství svých otců. V této době byly zakázány turbany i závoje.[5]

V roce 1802 se Yunfa stal Nafatským sultánem. Bez ohledu na jeho předchozí dobré vazby s Šejkem se mu nijak nepodařilo vylepšit postavení Usmanovy komunity. Došlo k náhodné roztržce, která se proměnila v incident, která donutila Šejka opustit Degel a vydat se do 48Km vzdáleného Gudu, kde byl v roce 1804, k vlastní nevoli, zvolen Imámem (vůdcem) komunity, čímž byl formálně ustaven nový Chalifát.[1]


Džihád[editovat | editovat zdroj]

Sokoto caliphate.png

Během příštích pěti let souvisely hlavní Šejkovy zájmy se zachováním, podporou a vedením Džihádu a s jeho odůvodněním. Sám se přitom neúčastnil žádných vojenských výprav, pro tyto účely jmenoval vlastní velitele. Džihád ospravedlňoval tím, že sultán Gobir napadl muslimy, tudíž je nevěřící a kdokoliv jej bude podporovat, stane se také nevěřícím a tudíž nepřítelem.[5]

Pokud jde o strukturu Chalifátu, Šejk Usman se pokusil o navázání na jednoduchý nekořistnický systém. Jeho názory, týkající se správy Chalífátu a společenského uspořádání ve společnosti jsou uvedeny v pojednání „al-Bayan wujūb Hidžra“ sepsaném roku 1806. Podle něj by měla být hlavní byrokracie omezena na vezíra, soudce, policejního velitele a na výběrčí daní. Správa a samospráva by měla být v rukou guvernérů (emírů), kteří by se měli vybírat z řad zbožných učenců se smyslem pro spravedlnost a integritu Chalífátu.[1]

Odchod z politického života[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv byl Džihád úspěšný, Usman stále důvěřoval cílům původní reformy, jejíž cíle se nepodařilo prosadit. Především to vedlo k jeho stažení se do soukromého života. V roce 18091810 se Usmanův syn Bello přestěhoval do Sokoto, kde bylo zřízeno hlavní sídlo a kde také nechal otci vystavět nový dům, kde Usman žil v prostém stylu, obklopen třemi sty studentů, které vzdělával. V roce 1812 dochází k reorganizaci správy Chalífátu. Usmanova role Šejka zůstává, ale je již pouze formální, díky čemuž se může věnovat psaní a vyučování. Území bylo rozděleno na dva správní celky, východní a západní sektor ve kterých vládli vezíři Abdullahi a Bello.[4]

Posledních pět let Usmanova života (1812 – 1817) bylo věkem produktivním, neboť po sobě zanechal mnoho literárních děl, ve kterých se zabýval převážně praktickými problémy komunity, řízení Chalífátu a reorganizací společnosti. V roce 1815 se Usman přestěhoval do Sokoto, kde mu syn Bello nechal vystavit sídlo a kde také ve věku 62 let, v roce 1817 umírá.[1]

Usmanúv význam[editovat | editovat zdroj]

Usman dan Fobio byl na počátku 19. století nejdůležitějším reformátorem v oblasti dnešní severní Nigérie. Jeho význam spočívá především v tom, že jako nositel víry přivedl k Islámu celý region. Uznání si však zaslouží i jako významný učitel a intelektuál. V neposlední řadě je dodnes uznáván jako významný autor mnoha náboženských spisů, které byly sepsány v arabštině i jazyku Fulani. Také je mu dána zásluha za založení islámské komunity jamāʿa a Sokotského chalífátu, což bylo první historické sjednocení států kmene Hausa s okolním územím.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d Shagari, Shehu Usman Aliyu, 1925- Uthman dan Fodio : the theory and practice of his leadership / Alhaji Shehu Shagari and Jean Boyd. Lagos, Nigeria : Islamic Publications Bureau, 1978. http://countrystudies.us/nigeria/9.htm
  2. A HISTORY OF NIGERIA, E Ike Udogu. Africa Today. Bloomington: Summer 2009. Vol. 55, Iss. 4; pg. 122, 7 pgs
  3. The Causes and Motives of the Jihad in Northern Nigeria, Isam Ghanem Man, New Series, Vol. 10, No. 4 (Dec., 1975), pg. 623-624
  4. a b Sulaiman, Ibraheem. A revolution in history : the jihad of Usman dan Fodio / Ibraheem Sulaiman ; with a foreword by Usman M. Bugaje. London ; New York : Mansell, 1986., pg. 68-74
  5. a b c "Marginal Muslims": Politics and the Perceptual Bounds of Islamic Authenticity in Northern Nigeria, Conerly Casey. Africa Today. Bloomington: Spring 2008. Vol. 54, Iss. 3; pg. 66, 27 pgs