Uhříněveský pivovar
| Uhříněveský pivovar | |
|---|---|
 bývalý pivovar | |
| Základní informace | |
| Výstavba | před 1650 |
| Poloha | |
| Adresa | K sokolovně 37, Praha 10 - Uhříněves,  Česko |
| Souřadnice | 50°1′40,08″ s. š., 14°36′26,16″ v. d. |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Uhříněveský pivovar (Parostrojní pivovar Uhříněves A. Tichý; Pivovar a sladovna, Tichý a Zeman, Uhříněves) v Praze je bývalý pivovar, který stojí v ulici K Sokolovně.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Pivovar je poprvé zmíněn roku 1650, kdy je zde připomínán sládek Jan Hrabaně. Patřil mezi hospodářské budovy zámku a pivovarské sklepy měl pod hřbitovem u kostela. Prvním dokladem o jeho existenci je odevzdávací listina Nejvyššího dvorského úřadu ve Vídni z 10. října 1863, podle které byl pivovar oddělen od uhříněveského panství a předán do majetku knížete Jana z Lichtenštejna.[1]
V roce 1877 si tento knížecí pivovar pronajala rodina Tichých a roku 1884 jej sládek Alois Tichý starší[2] koupil včetně polností za 36 200 zlatých. Začal s rekonstrukcí a dostavbami, přistavěl sladovnu (1892) a lednici (1896) a v roce 1900 strojovnu pro parní pohon; zároveň dal pivovar elektrifikovat. V pivovaru se vyráběla i sodová voda (od 1917).[1]
Tichý starší si dal postavit secesní vilu čp. 245 a vybudoval příjezdovou silnici od kostela (ulice K Sokolovně). Jeho syn Alois převzal vedení pivovaru v roce 1905. Po skončení 1. světové války zemřeli Alois Tichý starší i jeho syn a podnik převzal mladší bratr Jaroslav. V té době měl pivovar varnu, chladírnu, sladovnu, strojovnu s parním i elektrickým pohonem, topírnu, tři humna a osm sklepů celoročně chlazených ledem z rybníka Vodice. Také zde byly dvě sodovkárny, čtyři lednice a bednárna.[1]
V roce 1928 se stal spolumajitelem Eduard Zeman, sládek z pardubického pivovaru. Ten zde zavedl výrobu černého 14° Portera.[1]
Hostinec[editovat | editovat zdroj]
Pivovar vlastním nábytkem vybavil uhříněveský zájezdní hostinec a dodával do něj výhradně své pivo. Roku 1931 hostinec odkoupil a přejmenoval na „Pivovarskou restauraci“.[3]
Během 2. světové války byl provoz pivovaru nuceně zastaven, po jejím skončení výrobu obnovil. Spolumajitelem a posledním ředitelem pivovaru před rokem 1948 je zapsán Jaroslav Tichý.[3] Po roce 1989 se v restituci vrátil rodině původních majitelů.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Roční výstav v roce 1869 činil 9000 hl, v sezoně 1910–1911 23000 hl a roku 1927 12000 hl piva. Vařil se zde Uhříněveský 10°granát, Uhříněveský 12°ležák a Uhříněveský 12°porter.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e Milan Polák. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. S. 2016-2019.
- ↑ mip, kolektiv autorů pod vedením hlavní editorky Hany Hlušičkové. Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III., P-S. Příprava vydání Hana Hlušičková. Praha: Libri, 2003. ISBN 80-7277-045-4. Heslo Pivovar v Uhříněvsi, s. 312–313.
- ↑ a b c Pivovar a sladovna, Tichý a Zeman, Uhříněves. Pivovary.info. Historické pivovary území dnešní Prahy. Pivovary.info, 1.1.2000. [cit. 2023-06-15]. Dostupné online
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- POLÁK, Milan. Pražské pivovárky a pivovary. 1. vyd. Praha: Libri, 2003. 244 s. ISBN 80-7277-193-0. S. 216–219
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Uhříněveský pivovar na Wikimedia Commons
