Turistika naboso

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Turistika naboso

Turistika naboso (nebo též bosá turistika) je forma pěší turistiky, která je provozována naboso. Podle některých zdrojů vychází ze skutečnosti, že nošení obuvi je nepřirozené a zdravotně závadné[1] a že turistika naboso je oproti turistice, která je provozována v botách, zdravá, pohodová a zajímavá[1][2] a lidské nohy jsou pro ni evolučně vyvinuty.[3][1][4] Pro bosou turistiku, neboli turistiku naboso existuje speciální metodika a pořádají se mnohé hromadné akce.[5][6][7]

O zdravotních pozitivech a negativech chození naboso existuje jen velmi málo kvalitních vědeckých prací.[8] Některé naznačují, že je chůze naboso v jistých parametrech náročnější než pohyb v botech a např. namáhá více kotník a zvyšuje riziko zranění Achillovy šlachy.[8]

Základní východiska[editovat | editovat zdroj]

Chůze naboso podle zastánců navozuje duševní pohodu, pocit svobody a pocit splynutí s přírodou, dále může odstranit některé bolesti (např. bolesti páteře) a posílit imunitu.[1][9] Přirozeným způsobem masíruje chodidla a působí na reflexní body.[9] Nohy jsou pro chůzi naboso evolučně vyvinuty, po dvou končetinách chodili lidé již před několik miliony lety.[3][1][4] Oproti tomu moderní obuv zná Evropa pouhých cca 500 let a ještě méně let lidé nosí lidé obuv všichni a všude.[1]

Bezpečnost[editovat | editovat zdroj]

Obuv má v určitých situacích i podle zastánců chůze naboso své opodstatnění (jde o extrémní teploty, povrchy, konkrétní nepřiměřená rizika a dále o individuální zdravotní kontraindikace), avšak není nutné ji nosit vždy a všude. Pokud už je nutné mít boty, doporučují tzv. bosé (barefoot) boty, které se vyznačují následujícími parametry: bez zvýšené paty, bez podpory klenby, bez přizvenuté špičky, se širokým prostorem na prsty, s tenkou ohebnou podrážkou a s nízkou hmotností. Ze zásad bezpečnosti chůze naboso uvádějí např.: zvážení osobní připravenosti snášet nižší teploty, opatrná chůze, bezpečné prostředí, zvýšená pozornost za mokra či horka, vybavení lékárničkou a záložní obuví, apod.[1]

Někteří jedinci provozují chůzi naboso i v extrémních podmínkách. Extrémními podmínkami pro chůzi naboso se zpravidla rozumí chůze za nepříznivých teplot (rozpálený asfalt, silný mráz a hluboký sníh apod.) a na nepříznivém povrchu (hrubý asfalt, štěrk). Existují i kurzy chůze ve střepech (glasswalking) a ve žhavém uhlí (firewalking). I pro tyto situace existují rady a postupy, které takovou chůzi naboso umožní.[10][6][7]

Zrakově postiženým se chůze naboso doporučuje (hmatové vjemy, prožitky, nácvik vnímání při prostorové orientaci). Z povahy věci však mohou naboso chodit jen ve známém a bezpečném prostředí anebo s vidícím průvodcem, který musí zvládat jak problematiku turistiky naboso, tak průvodcovství zrakově postižených.[11]

Plánování bosého výletu má svá specifika: jde o individuální zvážení celkové vzdálenosti a průměrné rychlosti, dále příznivých světelných podmínek (vizuální kontrola trasy) a upřednostnění trasy s přírodním povrchem před trasou s člověkem stvořeným povrchem (nevhodný je zejména štěrk a hrubý asfalt).[5]

Technika chůze[editovat | editovat zdroj]

Z doporučení ohledně techniky chůze jmenujme např. nošení kratších nohavic, dělání kratších kroků s došlapem naplocho či nejprve na špičku, dále např. upřednostňování přírodního povrchu.[6][1]

Protinázory[editovat | editovat zdroj]

Někteří lékaři a jiní odborníci chůzi naboso kritizují. Například u dětí může časté chození naboso, především na tvrdém povrchu, vést k rozvoji ploché nohy.[12] Dle I. Slouky, autora metodiky turistiky naboso, však v pozadí často lze vystopovat komerční zájmy (např. ortoped, který má velké příjmy z prodeje ortopedických vložek) či předsudky lidí, kteří s turistikou naboso podle daných pravidel mají mizivé či dokonce žádné zkušenosti.[zdroj?]

Organizace a spolky[editovat | editovat zdroj]

V zahraničí existuje množství spolků a klubů podporujících turistiku naboso. V České republice působí od roku 2013 spolek Bosá turistika.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h Howell, D.: Naboso. Praha, Mladá Fronta 2012.
  2. Larsen, Ch.: Zdravé nohy pro vaše dítě. Olomouc, Poznání 2009.
  3. a b McDougall, Ch.: Zrozeni k běhu. Praha, Mladá Fronta 2013.
  4. a b Kol.aut.: Prehistorie. Praha, Euromedia 2010.
  5. a b http://www.kct.cz/cms/turistika-naboso-nova-forma-turistiky
  6. a b c http://www.turistikanaboso.cz
  7. a b c http://www.bosaturistika.cz
  8. a b PERKINS, Kyle P.; HANNEY, William J.; ROTHSCHILD, Carey E. The Risks and Benefits of Running Barefoot or in Minimalist Shoes A Systematic Review. Sports Health: A Multidisciplinary Approach. 2014-11-01, roč. 6, čís. 6, s. 475–480. PMID: 25364479. Dostupné online [cit. 2016-03-27]. ISSN 1941-7381. DOI:10.1177/1941738114546846. PMID 25364479. (anglicky) 
  9. a b Gillanders, Ann: Reflexologie. Praha, Svojtka 2012.
  10. http://www.boskynaboso.cz
  11. Slouka, I. a kol.: Studium výuky prostorové orientace zrakově postižených. Brno, Tribun EU 2013.
  12. PETRÁŠOVÁ, Lenka. iDNES.cz [online]. iDNES.cz, 2013-08-17 [cit. 2016-03-27]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gillanders, Ann: Reflexologie. Praha, Svojtka 2012.
  • Howell, D.: Naboso. Praha, Mladá Fronta 2012.
  • Kol.aut.: Prehistorie. Praha, Euromedia 2010.
  • Larsen, Ch.: Zdravé nohy pro vaše dítě. Olomouc, Poznání 2009.
  • McDougall, Ch.: Zrozeni k běhu. Praha, Mladá Fronta 2013.
  • Sandler, J.: Bosé běhání. Praha, Mladá fronta 2015.
  • Slouka, I.: Ne-li bosky, z nohou trosky. Praha, Freetimepublishing 2014.
  • Slouka, I. a kol.: Studium výuky prostorové orientace zrakově postižených. Brno, Tribun EU 2013.
  • Slouka, I. a Franc, J.: Turistika naboso, nová forma turistiky. Časopis Turista, s. 58–59, č. 6/2014, vydává Klub českých turistů.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]