Tunel Süe-šan
| Tunel Süe-šan | |
|---|---|
 Východní portál tunelu Süe-šan | |
| Základní údaje | |
| Stát |  Tchaj-wan |
| Silnice | Tchaj-wanská dálnice č. 5 |
| Překonávaná překážka | Pohoří Süe-šan |
| Zeměpisné souřadnice | 24°56′18,96″ s. š., 121°42′54″ v. d. |
| Provozovatel | státní správa dálnic (高速公路局) |
| Provozní délka | 12 941 m |
| Počet dopr. tubusů | 2 |
| Výstavba | |
| Dodavatel | RSEA |
| Zahájení stavby | červenec 1991 |
| Otevření | 16. června 2006 |
| Náklady | 90,6 mld. NT$ (2,83 mld. USD) |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Tunel Süe-šan (雪山隧道, pinyin: Xuěshān Suìdào, český přepis: Süe-šan Suej-tao) je silniční tunel na Tchaj-wanu, který je zároveň nejdelším tunelem v zemi.[1] Leží na dálnici č. 5, která vede z hlavního města Tchaj-pej na jihovýchod k východnímu pobřeží ostrova. Byl slavnostně otevřen 16. června 2006. Celková délka je 12,942 km, což jej v době otevření činilo pátým nejdelším silničním tunelem na světě a absolutně nejdelším v Asii.[1] Ihned po otevření začal být hojně využíván řidiči, takže se okamžitě potýkal s dopravními zácpami.[2] Při otevření se očekávalo, že tunelem denně projede asi 30 tisíc aut.[3]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Tunel se skládá ze dvou tubusů, jeden pro každý směr dopravy. Jejich průměr je 11,74 metrů. Dále byl zkonstruován jeden průzkumný tunel o průměru 4,8 m.[4] Tunely vedou skrz pohoří Süe-šan. Dálnice č. 5, která tunelem vede, propojuje hlavní město Tchaj-pej s okresem I-lan přes Novou Tchaj-pej, a zkracuje délku cesty ze dvou hodin na třicet minut.[1][5] Díky tunelu se dálnice vyhýbá Tchajpejské čtvrti Pinglin s venkovským charakterem, která do otevření tunelu trpěla velkým objemem tranzitní dopravy. Jedním z hlavních cílů výstavby tunelu bylo lepší propojení západního a východního břehu Tchaj-wanu. Na západním břehu totiž žije cca 95 % obyvatel země a propojení obou částí by tuto nerovnováhu mohlo pomoci vyřešit.[1] Po dokončení stavby navíc představitelé okresu I-lan počítají s rozvojem turistického ruchu.[3]
Vjezd do tunelu ve směru od Tchaj-pei je v nadmořské výšce 208 m n. m. Jeho konec pak ve výšce 44 m n. m. Tunel disponuje třemi ventilačními šachtami, spojovacími tunely v rozmezí 1400 metrů, únikovými tunely pro pěší, místy pro nouzové zastavení, hasicími přístroji, nouzovými telefony a celou řadou dalších bezpečnostních opatření.[6]
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Na konci 80. let 20. století už Tchajwanské ministerstvo dopravy mělo naplánovaný úsek silnice mezi hlavním městem a čtvrtí Pinglin.[5] V této době se objevilo několik různých návrhů na možné pokračování dálnice až do okresu I-lan. Inženýr Ou Ťin-te, který byl ve vedení společnosti, která spadala pod ministerstvo a měla za úkol se starat o výstavbu státních dálnic, přišel s vizí okružní dálnice kolem celého ostrova. Jeho plán byl provrtat tunel pod pohořím Süe-šan a napojit dálnici z Tchaj-pej na již zbudovanou dálnici po východním pobřeží vedoucí do Su-ao.[5]
Stavba tunelu začala v červenci roku 1991 a trvala 15 let. Celkové náklady dosáhly 90,6 miliard tachaj-wanských dolarů (asi 2,83 miliardy amerických dolarů).[7] Při stavbě se využilo 370 000 m³ betonu a 2000 km kabelů. Tunel osvětluje dvacet tisíc světel.[7] Byla využita metoda TBM.[4] Stavbu měla na starost tchajwanská stavební firma RSEA.[8]
Při hloubení tunelu se vytěžilo více než pět milionů kubických metrů zeminy.[7][9] Při práci se inženýři potýkali s obtížnými geologickými podmínkami. Stavbu provázela častá zdržení v podobě závalů, vniku podzemní vody či zaseknutí razících strojů. V jednom případě, kdy byl jeden z razících štítů kompletně zničen, musely být práce zastaveny na celý jeden rok.[10] Podél trasy tunelu se nachází šest významných geologických zlomů. Proto k záplavám a sesuvům docházelo pravidelně. Protože byla stavba velmi náročná, někteří experti pochybovali, že je vůbec možné ji dokončit.[3] Datum otevření muselo být několikrát odloženo.[10] Při budování tunelu přišlo o život celkem 25 dělníků.[9]
Provoz
[editovat | editovat zdroj]
Při jízdě tunelem Süe-šan platí pro řidiče maximální rychlostní limit 70 km/h. V případě rychlejší jízdy čelí pokutě od tří do šesti tisíc tchajwanských dolarů.[11] Podobná pokuta řidičům hrozí také v případě, kdy bezdůvodně jedou rychlostí výrazně nižší a zpomalují tím ostatní.[12] Navíc za normálních okolností musejí vozidla udržovat bezpečnostní rozestupy 50 m. Pokud je rychlost nižší než 20 km/h (například kvůli dopravní zácpě) je nutné dodržovat rozestupy 20 m. Po celé délce tunelu je dvojitou plnou čárou zakázáno přejíždět mezi jízdními pruhy. Pruhy jsou dva v každém směru.[3] Do tunelu je zakázán vjezd vozidlům s hmotností nad 3,5 tuny.[3]
V tunelu jsou umístěny automatické rychlostní radary a kamery, které dohlížejí na dodržování všech uvedených pravidel.[8] Původně systém automaticky dával pokutu všem řidičům, kteří přesáhli maximální povolenou rychlost s nulovou tolerancí (tzn. řidiči jedoucí 71 km/h už byli pokutováni). To ovšem vzbudilo kontroverze, proto byla od 16. září 2006 zavedena tolerance 10 km/h, takže rychlosti až do 80 km/h už nejsou automaticky penalizovány.[13]
K 1. listopadu 2010 byl rychlostní limit zvýšen na 90 km/h, aby se odlehčilo dopravě v tunelu.[14] K roku 2021 platí v tunelu také minimální rychlost 70 km/h.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d GLUCK, Caroline. Asia's longest road tunnel opens [online]. BBC, 2006-06-16 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Hsuehshan tunnel proves popular with motorists - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2006-06-18 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e Hsuehshan Tunnel Opens in Taiwan [online]. tunnelbuilder.com, 2006-07-02 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b LENG, Yao-Dong. TBM Method in Taiwan Hsuehshan Main Tunnel [online]. Tchaj-pej: RSEA Engineering Corporation, 2010-04-20 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c SHAN, Shelley. Tunnel a testament to persistence - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2006-06-22 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ National Freeway No. 5, Hsuehshan(Xueshan) Tunnel-Facilities [online]. freeway.gov.tw [cit. 2024-11-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27. listopadu 2021. (anglicky)
- ↑ a b c SHAN, Shelley. Tunnel opening draws eager crowds - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2006-06-17 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Marvel of Civil Engineering - Hsuehshan Tunnel, Taiwan - Verdict Traffic [online]. roadtraffic-technology.com [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b HSIU-CHUAN, Shih. Discovery to air documentary on Hsuehshan Tunnel - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2006-08-19 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b World's Fifth Longest Road Tunnel Breaks Through in Taiwan - tw/14 [online]. tunnelbuilder.com, 2004-09-30 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Media test tunnel\'s emergency systems - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2006-06-12 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Plates of Hsuehshan Tunnel’s slowest drivers revealed - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2021-11-03 [cit. 2024-11-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ 雪山隧道超速1公里罰3000元 民眾破口大罵強盜政 [online]. news.pchome.com, 2006-06-12 [cit. 2024-11-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5. září 2006. (anglicky)
- ↑ Increase in speed limit alleviates traffic: NFB - Taipei Times [online]. Taipei Times, 2010-12-08 [cit. 2024-11-14]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Tunel Süe-šan na Wikimedia Commons
