Triazol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Triazol je souhrnné označení pro heterocyklické sloučeniny s pětičlenným cyklem obsahujícím dva atomy uhlíku, tři atomy dusíku a dvě dvojné vazby; souhrnný vzorec je C2H3N3. Existují ve dvou skupinách izomerů, uvnitř každé z nich existují dva tautomery, jenž se liší tím, na který dusík je navázán vodík:

Deriváty[editovat | editovat zdroj]

1,2,3-triazolový cyklus je součástí mnoha důležitých látek, jako jsou například:

Využití v zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k šířící se odolnosti rostlinných patogenů vůči fungicidům ze skupiny strobilurinu[2] se k ochraně proti houbám jako jsou Mycosphaerella graminicola a Gibberella zeae používají hlavně triazoly. Při skladování potravin, například brambor, se používají zpomalovače jako například triazol a tetcyclacis.[3]

Příprava a využití v chemické syntéze[editovat | editovat zdroj]

Azidová-alkynová Huisgenova cykloadice je selektivní reakce, při níž vznikají 1,2,3-triazoly. Reakce má značné využití v bioortogonální chemii a organické syntéze. Triazoly jsou poměrně stabilní funkční skupiny a lze je využít v mnoha případech, například při nahrazování fosfátové složky DNA.[4]

Podobné heterocykly[editovat | editovat zdroj]

  • Imidazol – obdobný heterocyklus s dvěma nesousedícími dusíkovými atomy
  • Pyrazol – obdobný heterocyklus s dvěma sousedícími dusíkovými atomy
  • Tetrazol – analog se čtyřmi dusíkovými atomy

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Triazole na anglické Wikipedii.

  1. LATIMER, Joyce. Using Plant Growth Regulators on Containerized Herbaceous Perennials [online]. [cit. 2017-01-02]. Dostupné online. 
  2. Gisi U, Sierotzki H, Cook A, McCaffery A (2002): Mechanisms influencing the evolution of resistance to Qo inhibitor fungicides. Pest Management Science 58: 859–867. [1]
  3. http://www.scielo.cl/scielo.php?script=sci_arttext&pid=S0718-16202009000200013
  4. Hiroyuki Isobe et al. (2008) Triazole-Linked Analogue of Deoxyribonucleic Acid (TLDNA): Design, Synthesis, and Double-Strand Formation with Natural DNA, Org. Lett. 10 (17), pp 3729–3732.[2]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]