Přeskočit na obsah

Tomáš Trnavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tomáš Trnavský
Osobní informace
Datum narození23. listopadu 1973 (51 let)
StátČeskoČesko Česko
Klubové informace
Aktivní roky1994–2008
KlubyNorth Stars Ostrava
UHC Ostrava
FBC Ostrava
UHC Grünenmatt Švýcarsko
SV Wiler-Ersigen Švýcarsko
Zäziwil-Gauchern Švýcarsko
Trenérská kariéra
Roky 
2008–2011
2011–2013
2013–2015
UHC Grünenmatt Švýcarsko
Zäziwil-Gauchern Švýcarsko
Floorball Köniz Švýcarsko
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Přehled medailí
Mistrovství světa
stříbro MS 2004 Česko
bronz MS 2010 Česko – trenér
1. florbalová liga
stříbro 1995/1996 FBC Ostrava
stříbro 1998/1999 FBC Ostrava
bronz 1999/2000 FBC Ostrava

Tomáš Trnavský (* 23. listopadu 1973) je bývalý český florbalový útočník, kapitán reprezentace a trenér. Je dvojnásobný vicemistr Česka z let 1996 a 1999 a vicemistr světa z roku 2004. Jako hráč českých a švýcarských soutěží byl aktivní v letech 1994 až 2008. Po konci hráčské kariéry působil ve Švýcarsku jako trenér.

Klubová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Trnavský se věnoval florbalu již v jeho začátcích v Česku.[1] V nejvyšší florbalové soutěži hrál už od její první sezóny v roce 1994 za tým North Stars Ostrava,[2] ve druhé sezóně pak za UHC Ostrava.[3] Od třetího ročníku přestoupil do klubu FBC Ostrava, který v něm potřetí získal stříbro. V Ostravě již byl nejproduktivnějším hráčem týmu a v sezónách 1998/1999 a 1999/2000 i celé ligy.[4] V roce 1998 Ostrava zvítězila na Czech Open,[5] v následující sezóně 1998/1999 po třech letech znovu získala ligové stříbro, tentokrát již v play-off, a o rok později bronz.[4]

Na Czech Open v roce 2000 si Trnavského vyhlédl švýcarský klub UHC Grünenmatt.[6][7] V té době hráli NLB, druhou nejvyšší soutěž, ale po následující sezóně sestoupily do 1. ligy. Trnavský po té působil i jako hrající trenér v prvoligovém týmu klubu SV Wiler-Ersigen.[3][6] Na konci roku 2003 přestoupil do klubu Zäziwil-Gauchern do National League A.[8][9] V NLA odehrál jeden a půl sezóny a následně se v létě 2005 vrátil do Grünenmattu, který právě postoupil zpět do NLB, a za který v té době hráli již další dva Češi, Aleš Zálesný a Radek Sikora.[8] Za tým odehrál tři další sezóny.[10] V roce 2007 se probojovali do nejvyšší soutěže.[11]

Na konci roku 2008 ukončil hráčskou kariéru, ale v klubu pokračoval v roli trenéra a sportovního manažera.[1][3][10] V sezónách 2009/2010 a 2010/2011 dovedl tým do play-off.[12] V roce 2009 do týmu přivedl Tomáše Chrápka.[13]

Po sezóně 2010/2011 změnil působiště a dva roky trénoval tým Unihockey Langenthal Aarwangen (ULA) v NLB.[12][14] Do týmu opět přivedl několik Čechů, mimo jiné znovu Tomáše Chrápka.[15][16] V roce 2013 se znovu přesunul do nejvyšší soutěže jako trenér klubu Floorball Köniz,[17][18] kde působil až do začátku roku 2015, kdy skončil po několika prohraných zápasech v řadě.[19] Na část sezóny 2015/2016 se vrátil do Grünenmattu jako asistent Tomáše Chrápka, nového hlavního trenéra týmu.[20]

Reprezentační kariéra

[editovat | editovat zdroj]

Trnavský reprezentoval Česko na pěti mistrovstvích světa v letech 1998 až 2004 a 2008.[21] Patří tak k českým hráčům s nejvyšším počtem účastí. Na šampionátu v roce 2004 jako kapitán dovedl tým k první české medaili.[7][10] Popáté a naposledy si na mistrovství zahrál v Česku v roce 2008, kde byl nejstarším hráčem českého výběru.[1]

Roli reprezentačního trenéra poprvé zkusil na Akademickém mistrovství světa v roce 2006. Do vedení seniorské reprezentace byl zvolen v roce 2009. Nahradil tak Zdeňka Skružného.[3][7][22] V listopadu následujícího roku na Euro Floorball Tour český tým pod jeho vedením poprvé v historii remizoval proti Švédské reprezentaci.[23][24] V prosinci na mistrovství světa vybojovali bronz, druhou českou medaili.[25] Reprezentaci vedl i na dalším mistrovství v roce 2012,[26][27] kde naopak Češi dosáhli nejhoršího výsledku v historii.[28][29]

Umístění Soutěž
6. Mistrovství světa ve florbale 1998
6. Mistrovství světa ve florbale 2000
4. Mistrovství světa ve florbale 2002
Mistrovství světa ve florbale 2004 (kapitán)
4. Mistrovství světa ve florbale 2008
Mistrovství světa ve florbale 2010 (trenér)
7. Mistrovství světa ve florbale 2012 (trenér)
  1. a b c Trnavský na šampionátu ukončí kariéru. Moravskoslezský deník [online]. 2008-12-07 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  2. 1. liga – 1994 – Kanadské bodování v základní části [online]. Český florbal [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  3. a b c d Českou florbalovou reprezentaci povede Tomáš Trnavský. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2009-02-24 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  4. a b ZEJDA, Zbyněk. Florbal – historie a vývoj ligy. Brno, 2008. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Zdeněk Zítka. Dostupné online.
  5. Legenda Czech Open v čase, Díl VI.: Když se poprvé jezdilo na pásky a vyhrálo Pepino. Florbal.cz [online]. 2014-07-28 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  6. a b Tomáš Trnavský & Radek Sikora: Švýcarsko je náš domov. Florbal.cz [online]. 2010-12-11 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  7. a b c Trnavský novým trenérem florbalistů. iSport.cz [online]. 2009-02-24 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  8. a b Souhrn letních zahraničních transferů českého florbalu. www.florbalvitkovice.cz [online]. 1. SC Vítkovice, 2005-08-26 [cit. 2023-11-01]. Dostupné online. 
  9. Kronholm und Trnavsky bleiben bei Uh Zäziwil-Gauchern. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2004-03-18 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  10. a b c Tomáš Trnavský končí hráčskou kariéru. Florbal.cz [online]. 2008-11-25 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  11. Der Wille alleine reichte nicht. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2007-04-07 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  12. a b Trnavsky neuer ULA-Trainer. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2011-05-25 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  13. Tomáš Chrápek se stal hráčem UHC Grünenmatt. Florbal.cz [online]. 2009-07-08 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  14. Tomáš Trnavský se stal trenérem švýcarského týmu ULA. Florbal.cz [online]. 2011-05-26 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  15. ULA holt Rybka und Chrapek. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2012-06-15 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  16. Taková nabídka se neodmítá, říká Sikora. Odchází trénovat do Wileru. Florbal.cz [online]. 2012-05-19 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  17. Trnavský bude koučovat Floorball Köniz. Florbal.cz [online]. 2013-03-11 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  18. Trnavsky neuer Köniz-Trainer. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2013-03-10 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  19. Köniz stellt Trainer Trnavsky frei. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2015-01-19 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  20. NLA Männer, Vorschau 19. Runde. unihockey.ch [online]. Swiss Unihockey, 2016-01-22 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (německy) 
  21. Florbalisté znají nominaci na MS ve Švýcarsku. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2004-05-04 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  22. Tomáš Trnavský je novým trenérem reprezentace. Florbal.cz [online]. 2009-02-24 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  23. Florbalistům chyběly tři vteřiny k historické výhře, se Švédy brali bod. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-11-05 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  24. Vzhledem k mistrovství to vlastně nic neznamená, ví Trnavský. Florbal.cz [online]. 2010-11-05 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  25. Satisfakce? To ne. Já tomu týmu věřil, říká kouč bronzových florbalistů. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-12-13 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  26. Trenér Trnavský povede české florbalisty další dva roky. Sport.cz [online]. 2011-01-19 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  27. České florbalisty dál povede Trnavský, má za úkol navázat na bronz z MS. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2011-01-19 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  28. Mohl být hrdina, je z něj psanec. Trenér Trnavský končí jako nechtěný. Florbal.cz [online]. 2012-12-07 [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. 
  29. MS 2012: Historicky nejhorší umístění českého týmu. www.ceskyflorbal.cz [online]. Český florbal, 2014-12-02 [cit. 2021-09-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-10-26. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]