Točník (povídka)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Točník
AutorVáclav Kliment Klicpera
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Točník je historická povídka, kterou napsal Václav Kliment Klicpera roku 1828. Sám se odvolává k dědictví Waltera Scotta a snaží se být motivací pro psaní dalších historických próz. Příběh Točníku se odehrává na Točníku v okolí Žebráku a na komárovských hutích.

Obsah[editovat | editovat zdroj]

Příběh začíná předmluvou, ta má epistolární formu. Pojednává o tom, že pisatel, který se podepsal jménem autora, nalezl na trhu v truhle latinský rukopis, který obsahoval příběh z dějin českých o králi Václavovi IV. (srov. s Rukopisy).

V příběhu se setkáváme s rodinou Bleskotů – mrtvý syn je protežován nad žijící dcerou Johanou, která je hlavní hrdinkou příběhu. Potkává u kříže svou lásku, rytíře Václava (s jeho velkým psem), neví však, že je to přímo král (kuklení). Tento vztah jí otec zakazuje, neboť je podle něj výhodnější partie Kůlovín. Johana jej však nechce, vzepře se otci a pospíchá za Václavem. Rukopis nám vyjevuje, že král Václav si spletl Johanu se svou mrtvou chotí a nevěděl, byl-li to duch, nebo živá panna. Proto se jde přesvědčit do rodinné hrobky (jsou zde výrazné prvky frenetické literatury), kde zjistí, že je Johana jen neobyčejně podobná jeho zesnulé choti.

Poté jde Johana opět ke kříži, ale je přepadnuta – Kůlovín se rozhodne, že ji zbaví hříchů (které představuje právě rytíř Václav) a donutí ji ke svatbě. Vše však vrcholí velmi rychle, Johana nechce, je proklata dýkou. V momentě její smrti přichází Václav a zjišťuje, kdo je vrahem. Příběh končí jeho popravou.

Vypravěč nám jménem autora rukopis představuje a říká, že jej sám přeložil. V knize je velmi výrazný, stojí mimo fikční svět – je to heterodiegetický vypravěč. Vytváří druhý fikční svět, který je hierarchicky nadřazení prvnímu, rukopisnému. Motivy, které nalezneme v Točníku, můžeme naleznout i u W. Scotta: motiv krále a kata, šílených postav apod.[1] Do české literatury přivádí postavu Václava IV., tím se stává inspirací pro Máchu (Křivoklát) i pro Tyla (Dekret kutnohorský). V jeho podání je silně romantizovaná, z tohoto konceptu pak čerpá i Mácha, Tyl se vydává jiným směrem. Kromě romantických rysů jsou zde časté i prvky frenetické.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VODIČKA, Felix. Počátky krásné prózy novočeské: příspěvek k literárním dějinám doby Jungmannovy. Vyd. 1. Praha: H & H, 1994, s. 292–314. ISBN 8085787628.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Primární: KLICPERA, Václav Kliment. Almanach Dramatyckých her. W Hradcy Králowé: J.H. Pospjšil, 1828, 256 s.

Sekundární: VODIČKA, Felix. Počátky krásné prózy novočeské: příspěvek k literárním dějinám doby Jungmannovy. Vyd. 1. Praha: H & H, 1994, s. 292–314. ISBN 8085787628.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Václav Kliment Klicpera. Autor Točníku založil moderní české drama.