Přeskočit na obsah

Timbuktská univerzita

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Univerzita v Timbuktu
Brána mešity Sidi Jehia, Madrasa Sankoré, jedné z mešit univerzity
Brána mešity Sidi Jehia, Madrasa Sankoré, jedné z mešit univerzity
Počty akademiků
Studentů celkem25 000
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Timbuktská univerzita, neboli Univerzita v Timbuktu vznikla jako volné sdružení tří medres. Patří mezi nejstarší univerzity v Africe. Nachází se ve městě Timbuktu, na území dnešního afrického státu Mali.

Univerzita byla založena v 10. století. Ve 12. století zde studovalo asi 25 000 studentů z Afriky a Středomoří.[1] Podle střízlivějších odhadů ve 13. stol. celé město Timbuktu obývalo asi 10 000 lidí a začal kulturní rozvoj. Snad již ve 14. stol. byly v Timbuktu vybudovány tři velké a významné mešity s madrasami, na které byla později vázána výuka na tzv. Timbuktské univerzitě. Univerzita byla toho času volným sdružením těchto madras, které vyučovaly studenty na nádvoří mešit nebo v přilehlých domech.[2] Město zbohatlo zejména zprostředkováním obchodu se zlatem. Se sílícím významem univerzity dosahoval stále větší profitability také obchod s knihami. Na univerzitě v Timbuktu se studovala islámská teologie, islámské právo, arabština, ale také medicína, matematika, astronomie, filozofie, geografie a další vědy.[3] Největší slávy dosáhlo univerzitní město v 16. stol. Hlavní madrasy byly spojeny s mešitami Sankore, Djinguereber a Sidi Yahya.[4]

  1. Africa Echo News Archivováno 17. 2. 2020 na Wayback Machine.: University of Timbuktu - The first University in the world, datum přístupu 28. května 2015.
  2. HAVELKA, Ondřej. Timbuktu. In: Západní Afrikou. 1. vyd. Praha: GEN, 2011. 352 s. ISBN 80-86681-77-7. S. 202–221. 
  3. HAVELKA, Ondřej. Legendární Timbuktu a svobodní Tuaregové. In: Náboženský šok. 1. vyd. Praha: Akbar, 2021. 306 s. ISBN 978-80-906325-5-4. S. 177–184. 
  4. HAVELKA, Ondřej. Náboženství na řece Niger – kult hada, západoafrický vodun, fascinující synkreze i temná strana 3/4 [online]. Dingir [cit. 2022-09-24]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]