Thomas Thynne, 1. vikomt Weymouth
| Thomas Thynne, 1. vikomt Weymouth | |
|---|---|
 | |
| Prezident úřadu pro obchod a kolonie | |
| Ve funkci: 8. ledna 1702 – 25. dubna 1707 | |
| Předchůdce | Thomas Grey, 2. hrabě ze Stamfordu |
| Nástupce | Thomas Grey, 2. hrabě ze Stamfordu |
| Vyslanec ve Švédsku | |
| Ve funkci: 1666 – 1669 | |
| Narození | 1640 Shropshire |
| Úmrtí | 28. července 1714 (ve věku 73–74 let) Longleat |
| Choť | Frances Finch |
| Rodiče | Henry Frederick Thynne, 1st Baronet a Mary Coventry |
| Děti | Henry Thynne William Thynne James Thynne Frances Thynne |
| Příbuzní | Henry Thynne[1] (sourozenec) Frances Seymour, Duchess of Somerset[1] a Mary Thynne[2][1] (vnoučata) |
| Alma mater | Kingston Grammar School Christ Church |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | člen Královské společnosti |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Thomas Thynne, 1. vikomt Weymouth (Thomas Thynne, 1st Viscount Weymouth, 1st Baron Thynne of Wermister, 2nd Baronet Thynne of Kempsford) (1640 – 28. července 1714, Londýn) byl anglický politik. Od mládí se uplatňoval ve službách Stuartovců jako diplomat, byl též poslancem Dolní sněmovny. V roce 1682 s titulem vikomta vstoupil do Sněmovny lordů. V roce 1688 sice podpořil Slavnou revoluci spojenou se změnou na trůně, ale poté řadu let strávil v opozici. Až v letech 1702–1707 zastával funkci ministra obchodu.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]
Pocházel ze šlechtického rodu, který značně zbohatl v 16. století rozprodejem majetku zrušených klášterů za vlády Jindřicha VIII. Narodil se jako starší syn Sira Henryho Fredericka Thynne (1615–1680), který se zúčastnil občanské války na straně Karla I. a později patřil k oporám restaurace Stuartovců. Thomas studoval v Oxfordu a již v roce 1664 byl zvolen členem Královské společnosti. V letech 1666–1669 byl anglickým vyslancem ve Stockholmu, od roku 1666 byl také komořím vévody z Yorku. Později byl poslancem Dolní sněmovny (1674–1681)[pozn. 1]. Mezitím v roce 1680 po otci zdědil titul baroneta spolu se statky v hrabstvích Gloucestershire a Shropshire. V roce 1682 zdědil další majetek spolu s hlavním rodovým sídlem Longleat House (Wiltshire) po zavražděném bratranci Thomasu Thynneovi (1646–1682). V návaznosti na převzetí značného majetku byl v roce 1682 povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů. V letech 1683–1685 zastával funkci nejvyššího sudího (Custos Rotulorum) v hrabství Wiltshire.
Za vlády Jakuba II. stál v opozici a přišel o některé úřady. Poté podpořil tzv. Slavnou revoluci a v roce 1688 přivítal spolu s hrabětem z Pembroke na anglické půdě nového krále Viléma Oranžského. Znovu získal úřad nejvyššího sudího ve Wiltshire (1690–1706), ale později stál v opozici proti politice Viléma III., takže k vyšším funkcím se dostal až po jeho smrti a po nástupu královny Anny. V roce 1702 byl jmenován členem Tajné rady a v letech 1702–1707 zastával úřad prezidenta úřadu pro obchod a kolonie[3]. Po vyhlášení království Velké Británie v roce 1707 nebyl uveden mezi členy Tajné rady, znovu se jejím členem stal až v roce 1711. Od roku 1711 do smrti také již potřetí zastával funkci nejvyššího sudího ve Wiltshire. V politice zastával značně liberální názory, ale ve společnosti proslul povýšeným vystupováním bohatého aristokrata.
Rodina a majetek
[editovat | editovat zdroj]V roce 1672 se oženil s Frances Finchovou (1652–1712), dcerou 3. hraběte z Winchilsey. Z jejich manželství pocházely čtyři děti, dědicem titulů a majetku se měl stát Henry Thynne (1675–1708), který byl poslancem Dolní sněmovny[4]. Kvůli chorobám spojeným s obezitou zemřel předčasně a bez potomstva, titul vikomta pak přešel na potomstvo Thomasova mladšího bratra Henryho Thynne.
Thomasův mladší bratr Henry Thynne (1644–1705) byl úředníkem Tajné rady a v letech 1684–1685 krátce jedním z lordů pokladu. Jeho vnuk Thomas (1710–1751) se v roce 1714 stal dědicem titulu vikomta a rodového majetku. V další generaci pak vynikl Thomas Thynne, 1. markýz z Bathu (1734–1796), který byl několikrát členem vlády a v roce 1789 získal titul markýze.
Kromě statků zděděných po otci převzal v roce 1682 hlavní sídlo Longleat House ve Wiltshire. Zdejší zámek nechal postavit v 16. století John Thynne (1515–1580), který skoupil rozsáhlé pozemky v rámci rozprodeje majetku zrušených klášterů za vlády Jindřicha VIII.[5] Thomas Thynne na zámku realizoval stavební úpravy v barokním slohu a mimo jiné zde vybudoval rozsáhlou knihovnu. V úpravách okolí zámku ve stylu francouzského parku se nechal inspirovat zahradami ve Versailles.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V letech 1674–1679 byl poslancem parlamentu za prestižní volební obvod oxfordské univerzity. Mandát získal v doplňovacích volbách za svého vzdáleného příbuzného Heneage Finche, který tehdy s titulem barona přešel do Sněmovny lordů. V dalších volbách nahradil Thomase Thynne za oxfordskou univerzitu v parlamentu Heneagův syn Heneage Finch, 1. hrabě z Aylesfordu. Oxfordská univerzita vysílala do parlamentu dva zástupce a spolu s Thomasem Thynnem byl poslancem za univerzitu později významný politik Lawrence Hyde, 1. hrabě z Rochesteru. V letech 1679–1681 byl Thomas Thynne poslancem za město Tamworth, které později v parlamentu zastupoval i jeho syn Henry.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c Kindred Britain.
- ↑ Darryl Roger Lundy: The Peerage.
- ↑ Personální obsazení úřadu prezidenta úřadu pro obchod a kolonie na webu The British History Online dostupné online
- ↑ Henry Thynne na webu The History of Parliament dostupné online
- ↑ Historic Houses and Gardens; Banbury, Oxfordshire, 1998; s. 140 ISBN 0953142612
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- KOVÁŘ, Martin: Stuartovská Anglie; Nakladatelství Libri, Praha, 2001; 359 s. ISBN 80-7277-059-4
- KOVÁŘ, Martin: Velká Británie v éře Roberta Walpola. K vývoji britského státu a britské společnosti v první polovině 18. století; Praha, 2004; 273 s. ISBN 80-86642-23-2
