Divotvorce
Divotvorce (též divotvůrce) je osoba, která koná zázraky.[1] Synonymem je thaumaturg z řeckého θαυματουργός.
Křesťanství[editovat | editovat zdroj]
Za divotvorce jsou považováni svatí, kteří působí zázraky nikoliv výjimečně, ale jako samozřejmost. Patří mezi ně například svatý Mikuláš (270–343), Antonín Paduánský (1195–1231) a především Ježíš Kristus.
Divotvorce v byzantském obřadu[editovat | editovat zdroj]
V pravoslavné církvi je termín divotvorce (rusky Чудотво́рец, bělorusky Цудатворац, ukrajinsky Чудотворець) častou součástí pojmenování svatých. V byzantském obřadu se tak označuje kategorie svatých, kteří léčili, uzdravovali a křísili lidi svou vírou a modlitbami, případně konali velké a viditelné zázraky. Za divotvorce (taumaturga) je považován Ježíš Kristus, svatý biskup Mikuláš a další světci. (Nejedná se o zvláštní kategorii světců, protože zázraky doložené svědectvími jsou podmínkou kanonizace.)
Jiné (příklady)[editovat | editovat zdroj]
Výraz divotvorce je užíván i v přeneseném, nenáboženském významu. Např.:
- Sbírka povídek Jakuba Arbesa o Josefu Myslivečkovi a dalších hudebnících vyšla v roce 1959 pod názvem Divotvorci tónů.[2]
- Pro F. X. Šaldu byl Karel Jaromír Erben „pravý vnitřní básnický thaumaturg“.[3]
- Název filmu USA The Miracle Worker z roku 1965 byl do češtiny přeložen jako Divotvůrkyně, fantasy román Sebastiena de Castell Spellsinger byl česky vydán jako Divotvůrce.
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Dílem, které se věnovalo otázce víry v léčivost tzv. královského doteku v Anglii a Francii je práce Marca Blocha Les Rois Thaumaturges (1924).[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Чудотворец na ruské Wikipedii a Thaumaturgy na anglické Wikipedii.
- ↑ Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství, 1935-1957. Dostupné online. Kapitola divotvorce, div, divotvorný, s. 432, 426.
- ↑ Databáze knih: Divotvorci tónů [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online.
- ↑ ŠALDA, František Xaver. Šaldův zápisník. Praha: Otto Girgal, 1934-35. Dostupné online. Kapitola Grundova monografie o K. J. Erbenovi, s. 335.
- ↑ Viz české vydání: Bloch, Marc. Králové divotvůrci: Studie o nadpřirozenosti přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii. Argo, 2004. ISBN 80-7203-626-2.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu thaumaturg na Wikimedia Commons
