Divotvorce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Thaumaturg)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svatý Mikuláš Divotvorce, ikona z počátku 19. století

Divotvorce (též divotvůrce) je osoba, která koná zázraky.[1] Synonymem je thaumaturg z řeckého θαυματουργός.

Křesťanství[editovat | editovat zdroj]

Za divotvorce jsou považováni svatí, kteří působí zázraky nikoliv výjimečně, ale jako samozřejmost. Patří mezi ně například svatý Mikuláš (270–343), Antonín Paduánský (1195–1231) a především Ježíš Kristus.

Divotvorce v byzantském obřadu[editovat | editovat zdroj]

V pravoslavné církvi je termín divotvorce (rusky Чудотво́рец, bělorusky Цудатворац, ukrajinsky Чудотворець) častou součástí pojmenování svatých. V byzantském obřadu se tak označuje kategorie svatých, kteří léčili, uzdravovali a křísili lidi svou vírou a modlitbami, případně konali velké a viditelné zázraky. Za divotvorce (taumaturga) je považován Ježíš Kristus, svatý biskup Mikuláš a další světci. (Nejedná se o zvláštní kategorii světců, protože zázraky doložené svědectvími jsou podmínkou kanonizace.)

Jiné (příklady)[editovat | editovat zdroj]

Výraz divotvorce je užíván i v přeneseném, nenáboženském významu. Např.:

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Dílem, které se věnovalo otázce víry v léčivost tzv. královského doteku v Anglii a Francii je práce Marca Blocha Les Rois Thaumaturges (1924).[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Чудотворец na ruské Wikipedii a Thaumaturgy na anglické Wikipedii.

  1. Příruční slovník jazyka českého. Praha: Státní nakladatelství, 1935-1957. Dostupné online. Kapitola divotvorce, div, divotvorný, s. 432, 426. 
  2. Databáze knih: Divotvorci tónů [online]. [cit. 2021-01-14]. Dostupné online. 
  3. ŠALDA, František Xaver. Šaldův zápisník. Praha: Otto Girgal, 1934-35. Dostupné online. Kapitola Grundova monografie o K. J. Erbenovi, s. 335. 
  4. Viz české vydání: Bloch, Marc. Králové divotvůrci: Studie o nadpřirozenosti přisuzované královské moci, zejména ve Francii a Anglii. Argo, 2004. ISBN 80-7203-626-2.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]