Hypotéza expandující Země

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Teorie expandující Země)
Skočit na: Navigace, Hledání
Rozpínání Země.

Hypotéza expandující Země si klade za cíl vysvětlit pohyby a rozmístění kontinentů pomocí objemových změn Země. Rovněž nabízí možnosti pro vysvětlení vzniku pohoří.

V zásadě existují dva pohledy na verifikaci hypotézy. Současný a historický. Míru rozpínání lze v současnosti měřit například pomocí GPS či změnou gravitačního potenciálu. Obě metody se musí vypořádat s faktem, že distribuce globální expanze by nebyla všude stejná. Zároveň se do naměřených dat přičítají rušivé vlivy spojené s redistribucí atmosferických či korových hmot. O něco častěji je hypotéza řešena skrz historii Země pomocí geologických metod. Úlohou geologie je mimo jiné vysvětlit rozdílné stáří oceánské a kontinentální kůry. Zatímco ta oceánská je velice mladá (max. 200-350 milionů let), kontinentální obsahuje i přes více než 4 miliardy let staré části. Kontinenty lze poskládat dohromady velmi dobře na kouli o menším objemu. Dle hypotézy tudíž kdysi skutečně existoval prakontinent Pangea, ale na Zemi s menším objemem a s absencí oceánské kůry.

Míra recentní expanze[editovat | editovat zdroj]

Významnou míru recentní expanze se zatím nepodařilo naměřit. Na základě dostupných dat byla určena na 0,2 mm za rok.[1]

Vysvětlení[editovat | editovat zdroj]

Ještě větší problém než vlastní naměření expanze představuje její vysvětlení. Ačkoliv je v přírodě známo velké množství příkladů rozpínání těles s rozličným fyzikálním odůvodněním (např. rozpínání hvězd, obecně expanze plynu, růst podmíněný vnějším přijmem energie), expanze Země představuje složitý problém. V minulosti se o vysvětlení pokoušel například Ivan Osipovič Jarkovskij na konci 19. století (srážení éteru uvnitř Země) nebo Paul Dirac ve 30. letech 20. století (předpoklad poklesu gravitační konstanty).

Pokud se Země skutečně rozpíná, vysvětlení bude patrně pragmatičtější a nebude nutně vyžadovat novou fyziku. Jako nejpravděpodobnější se tak jeví takové vysvětlení, že Země byla kdysi výrazně stlačena a rozpínání je výsledkem procesů spějících k rovnováze. Aby byla Země kdysi výrazně stlačena, musel na ní existovat extrémně vysoký atmosférický tlak. Výzkumy exoplanet přinesly objevy takových, které mají chvosty atmosféry. Podobají se tak kometám. Některé exoplanety pravděpodobně o atmosféru přijdou úplně.[2] Třída těchto těles nese název chtonijská planeta. Chtonijská planeta může díky soudržnosti svého pláště ve svém nitru uchovávat původně stlačené hmoty o vysoké hustotě. Rozbitím jejího pláště může v závislosti na jeho mocnosti a složení patrně dojít k explozi či rozpínání. Země má dodnes řídkou vnější obálku geokoronu, kde dochází k neustálému odbourávání vodíku a jiných lehkých prvků do volného kosmického prostoru. Existují studie a numerické modely, podle kterých by právě terestrické planety mohly být pozůstatky po slapově dezintegrovaných embryích ve formě plynných obrů.[3]

Mapa rozpínání oceánského dna, o které se přibližně měl zvětšit zemský povrch během rozpínání Země. Červeně jsou označeny nejmladší oblasti. Modře jsou označeny nejstarší oblasti, které obvykle nepřevyšují stáří 200 milionů let.

Expanze Země a desková tektonika[editovat | editovat zdroj]

Hypotéza expandující Země je spíše okrajovou hypotézou. Daleko rozšířenější a uznávanou teorií pro vysvětlení globální zemské dynamiky je desková tektonika.

Existuje celá řada rozporů deskové tektoniky, na které zastánci expandující Země upozorňují. Například Afrika je významně obklopena oceánskými hřbety a rifty, ale v jejím těsném okolí nenalézáme subdukční zóny. Afrika se rozpíná. Rovněž analogicky Antarktida je obehnána oceánskými hřbety. Amerika a Afrika s Evropou do sebe lépe zapadají na Zemi o menším objemu. Na celé Zemi pozorujeme spíše symetrickou distribuci přírůstků oceánské kůry. Oceánské hřbety tak mohou představovat dávné ruptury menší Země, která se následně rozepnula.

O verifikaci hypotézy se pokouší domněnky týkající se Českého kráteru. Český masiv měl být konsolidován z nezávislých mikrokontinentů,[4] jejichž pohyb by vysvětlovala desková tektonika. Pokud je ale Český masiv souvislým a v různých geologických obdobích slabě reaktivovaným archaickým blokem s dodnes zachovanými rysy velkého impaktního kráteru, je jeho deskově-tektonický výklad patrně chybný.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SHEN, Wen-Bin; SUN, Rong; CHEN, Wei. The expanding Earth at present: evidence from temporal gravity field and space-geodetic data. Annals of Geophysics. 2011-09-20, roč. 54, čís. 4. Dostupné online [cit. 2017-03-02]. ISSN 2037-416X. DOI:10.4401/ag-4951. (anglicky) 
  2. HÉBRARD, G.; ÉTANGS, A. Lecavelier des; VIDAL-MADJAR, A.. Evaporation rate of hot Jupiters and formation of Chthonian planets. arXiv:astro-ph/0312384. 2003-12-15. ArXiv: astro-ph/0312384. Dostupné online [cit. 2017-03-02].  
  3. CHA, Seung-Hoon; NAYAKSHIN, Sergei. A numerical simulation of a "super-Earth" core delivery from ~ 100 AU to ~ 8 AU. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2011-08-21, roč. 415, čís. 4, s. 3319–3334. ArXiv: 1010.1489. Dostupné online [cit. 2017-03-15]. DOI:10.1111/j.1365-2966.2011.18953.x.  
  4. ŽÁK, J.; FINGER, F.; ZULAUF, G.. Foreword to the special issue ‛Recent advances in unraveling Variscan orogeny in the Bohemian Massif’. Journal of Geosciences. 2014-12-03, roč. 59, čís. 4, s. 291–292. Dostupné online [cit. 2017-03-16]. ISSN 1802-6222. DOI:10.3190/jgeosci.183.